OSCV 8 C 291/2025-58

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupeného advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno., ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Adresa advokátaAnonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 24 730,76 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 24 730,76 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 24 730,76 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 902,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 036,66 Kč, úrokem z prodlení z částky 4 401,50 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 4 401,50 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 814,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 882,70 Kč, úrokem z prodlení z částky 8 051,17 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem 15 % ročně z částky 8 051,17 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 11. 2. 2023 a č. hodnota ze dne 4. 11. 2022, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO: IČO. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 10 000 Kč, resp. 20 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 9 274 Kč po 429 Kč týdně, resp. ve výši 17 377 Kč po 3 115 Kč měsíčně, když poslední splátka byla splatná dne 23. 12. 2023, resp. dne 4. 11. 2023. Žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, uhradil v souvislosti s předmětnými smlouvami pouze 9 700 Kč a 22 200 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny a poplatku. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání smluv právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Pokud by tyto zkreslil, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Získané informace právní předchůdce žalobce získal od žalovaného a ověřoval na základě dokumentů žalovaným předložených, když informace a vyžádané doklady zanesl do tzv. zákaznické karty.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smluv řádně zabýval schopností žalovaného splácet úvěry, především vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalovaného. Dále uvedl, že dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Právnímu předchůdci žalobce byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty listiny, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v adresa, č.j. spisová značka ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu se nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 11. 2. 2023 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 45 týdenních splátkách po 429 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Součástí smlouvy byla též přihláška do pojistného programu. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 4. 11. 2022 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 12 měsíčních splátkách po 3 115 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Součástí smlouvy byla též přihláška do pojistného programu.

5. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 11. 2. 2023, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že jeho příjem činí 23 369 Kč měsíčně, má jeden zdroj příjmů. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 10 000 Kč, interní splátky právnímu předchůdci žalobce činí 3 115 Kč. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije s rodiči, je svobodný. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky za prosinec 22 a leden 23 a pracovní smlouva z dubna 2022 na dobu neurčitou. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 4. 11. 2022, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že jeho příjem činí 21 528 Kč měsíčně, má jeden zdroj příjmů. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 10 000 Kč. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije s rodiči, je svobodný. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky za srpen a září 2022 a pracovní smlouva z února 2022 uzavřená na dobu neurčitou. V obou případech je v kartách uvedeno, že žalovaný má bankovní účet.

6. Ze dvou listin označených jako Tabulka umoření vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětnými smlouvami uhradil shora uvedené částky.

7. Z oznámení ze dne 28. 4. 2025 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno.

8. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 29. 7. 2025 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 4. 2025 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 30 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil 31 900 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznických kartách, jak jsou shora specifikovány. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžité úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o SP), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

15. Fakticky žalobce doložení listin prokazujících doložení příjmu neprokázal. I kdyby soud vycházel z fikce jejich doložení, tak je třeba shledat, že příjmy žalovaného byly deklarovány ve spíše nižší výši, přičemž žalovaný se zavázal ke splátkám představujícím poměrně významnou část těchto příjmů až na výsledných bezmála 5 000 Kč představujících zhruba čtvrtinu až pětinu zjištěného příjmu. Sama tato okolnost již z žalovaného činí poměrně rizikového klienta, kdy v kombinaci s deklarovanými výdaji 10 000 Kč, splátkami úvěrů a např. samostatným bydlením by již nemusel být schopen dostát svým závazkům. Výdaje žalovaného nebyly doloženy nijak, přičemž soudu je zřejmé, že výdaje se na rozdíl od příjmů prokazují obtížněji. Na druhou stranu nelze na tuto shodně důležitou položku poměrů jako jsou příjmy zcela rezignovat. Žalovaný deklaroval v případě obou smluv, že disponuje bankovním účtem, právnímu předchůdci žalobce tedy ničeho nebránilo, zvláště při současných obecně běžných technických podmínkách, aby opatřil od žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu za období předcházející několik měsíců poskytnutí úvěrů. Takový výpis pak poskytne poměrně věrohodný obrázek o složení a míře výdajů a stejně tak obrázek o bilanci příjmů a výdajů. Pokud žalovanému mělo po úhradě veškerých výdajů zbývat zhruba 11 500 Kč měsíčně, tak se samozřejmě rovněž nabízí otázka, proč by měl potřebu si brát úvěr ve výši 10 000 Kč, a to za poměrně dosti nevýhodných podmínek. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil, nedošlo. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). S ohledem na výše uvedené a závěr o nedostatku zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce soudu nezbylo, než předmětné úvěrové smlouvy s odkazem na § 87 zákona o SP a výše uvedené shledat neplatnými.

16. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný v daném případě povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 30 000 Kč. Jelikož již žalovaný uhradil v dané souvislosti částku vyšší (31 900 Kč), nezbývá z daného titulu již uhradit ničeho a soud žalobu zamítl jako celek.

17. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.