OSCV 9 C 79/2026-37

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem Adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_005⟫ zastoupené Jméno Zástupce, advokátem ⟪LB:lb_006⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 24 881,26 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 981,26 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 19 981,26 Kč od 26. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 4 900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 782,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 19 981,26 Kč od 21.11.2025 do 25.4. 2026 a s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 19 981,26 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 703,21 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno Zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 4. 2026, doplněnou podáním ze dne 10. 6. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 24 881,26 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Tento úvěrový rámec byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách v min. výši 2% z částky, která byla načerpána v předcházejících měsících. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto žalobkyně ke dni 23.7.20025 celou dlužnou částku zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 26 025,74 Kč, z toho jistina 19 981,26, poplatky 4 900 Kč a kapitalizovaný úrok vyčíslený do dne zesplatnění 1 144,48 Kč. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný i přes výzvu neuhradil ničeho.

2. Žalovaný byl usnesením ze dne 3.6.2026 č. j. 9C 79/2026 - 12 vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud učinil tato skutková zjištění:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota a vydání a užívání karty ze dne 22.8.2022, že žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 20 000 Kč s minimální splátkou 2% z vyčerpaného úvěrového rámce. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného.

7. Z Oznámení o zesplatnění ze dne 24.7. 2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 23.7.2025 a vyzvala žalovaného k úhradě částky 26.025,74 Kč. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 25.7. 2025, jak plyne z Podacího archu.

8. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti plyne, že předchůdkyně žalobkyně se vyjádřila k tomu, jak ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Ten měl příjem 21 833 Kč, jeden zdroj příjmu, pracoval na dobu určitou. Čistý příjem domácnosti činil 70 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, podílel se na nákladech na bydlení 31,19 %. Interně splácel 587,29 Kč.

9. Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu plyne, že na uvedený účet byly od společnosti právnická osoba. připsány platby ve výši 22 653 Kč v srpnu 2022, 20 974 Kč v červnu 2022, 21 012 Kč v květnu 2022.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně Přílohy č. 1 plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

11. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2025 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 3. 12. 2025, jak plyne z Podacího lístku.

12. Z Předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2026 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 21. 1. 2026, jak plyne z Potvrzení o podání.

13. Skutkový závěr: 22.8.2022 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalovaným písemnou smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání platební karty č. hodnota s limitem 20 000 Kč. Před uzavřením předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný řádně neplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy, proto žalobkyně ke dni 23.7.20025 celou dlužnou částku zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 26 025,74 Kč, z toho jistina 19 981,26, poplatky 4 900 Kč a kapitalizovaný úrok vyčíslený do dne zesplatnění 1 144,48 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v roce 2025 smluvně převedena na žalobkyni. Výzvou předanou k poštovní přepravě dne 21. 1. 2026 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

22. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22.8.2022 uzavřena smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr a vydání a užívání platební karty. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do 20 000 Kč. Tento úvěrový rámec byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách v min. výši 2% z částky, která byla načerpána v předcházejících měsících.

23. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.

24. V té souvislosti žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného u společnosti právnická osoba. měl činit 21 833 Kč měsíčně, žalovaný měl být zaměstnán na dobu určitou, měl být svobodný, bez vyživovací povinnosti a měl bydlet u rodičů; jeho podíl na nákladech na bydlení měl činit 31,19 %. Zároveň měla předchůdkyně žalobkyně provést lustraci v BRKI/NRKI, v insolvenčním rejstříku, atd.

25. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. pracovní smlouvou, nebo aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, na jakou dobu byl zaměstnán a s jakým výdělkem. Dále například výpisem z katastru nemovitostí nebo nájemní smlouvou k doložení způsobu uspokojování bytové potřeby, nákladů na bydlení (včetně energií), dalších jeho závazků, apod. Žalobkyně doložila, že příjmy žalovaného její předchůdkyně ověřovala prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného za období tří měsíců před uzavřením smlouvy, z nichž bylo možné zjistit výši a pravidelnost jeho příjmů. Žalobkyně však již nedoložila ověřování deklarovaného čistého příjmu domácnosti žalovaného (70 000 Kč), ohledně něhož ani netvrdila, o jaký konkrétní příjem se jedná. Dále žalobkyně nedoložila, že by byl ověřován způsob uspokojování bytové potřeby a výši zcela konkrétních nákladů na bydlení (jejichž zcela konkrétní výši opět netvrdila). Lustrace žalovaného v dostupných databázích je sice důležitá, ale sama o sobě nedostačující.

26. Soud v daném případě uzavřel, že s ohledem na chybějící tvrzení a důkazy o prověřování poměrů žalovaného (jeho příjmů a výdajů), předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.

27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu byly poskytnuty její předchůdkyní peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis z úvěrového účtu a Platební historii úvěru. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor předchůdkyně žalobkyně, neboť přijal plnění bez právního důvodu (§ 2991 ObčZ) a předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 ObčZ). V době od poskytnutí peněžních prostředků do rozhodnutí soudu žalovaný ničeho nevrátil.

28. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 ObčZ), dosud nevrácené peněžní prostředky ve výši 19 981,26 Kč (výrok I. rozsudku). Co do částky ve výši 4 900 Kč spolu úrokem ve výši 1 782,74 pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

29. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 1970 ObčZ). Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 21. 1. 2026, předanou k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 24.4.2026, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 25. 4. 2026. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 26. 4. 2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,50 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.

31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 19 981 Kč (tj. 74,93%), žalovaný byl úspěšný co do částky 4500 Kč+ kapitalizované úroky a úroky z prodlení v celkové výši 1 782,74 Kč; 25,07 %). Proto soud přiznal žalobkyni pouze 49,86 % z jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 996 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 1 400 Kč za 4 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby a doplnění žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), 4 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky, 21 % DPH z částky 2 000 Kč, tj. ve výši 420 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni částku 1 703,21 Kč, jež se odpovídá 49,86 % jejích výše popsaných nákladů řízení. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.