OSFM 16 C 124/2021-36

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, evidenční číslo ČAK: číslo.

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako součtu dvou smluvních pokut ve výši 5 000 Kč za nevrácení dvou zařízení - anonymizována tři slova, sériového čísla anonymizováno, a anonymizována tři slova číslo, žalovaným po zániku závazků ze smluv účastníků číslo ze dne 21. 12. 2018 a číslo z téhož dne, a to odstoupením od obou smluv ze strany žalobkyně.

2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona číslo Sb., dále„ o. s. ř.“ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.

3. Soud měl pravomoc případ projednat a rozhodnout, protože žalovaná částka odpovídala smluvním pokutám za nevrácení zařízení, jejichž pomocí měly být žalovanému poskytnuty služby elektronických komunikací. Smluvní pokuta je sankcí uloženou za nevrácení pronajatého zařízení po skončení nájemního poměru. Pravomoc k řešení sporu tudíž nemá Český telekomunikační úřad, nýbrž soud (§ 7 odst. 1 o. s. ř. in fine ve spojení s § 129 odst. 1 první větou a § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění zákona č. 403/2020 Sb.).

4. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. právnická osoba uzavřela s žalovaným 2 smlouvy na 24 měsíců; dne 21. 12. 2018 smlouvu o poskytování služby elektronických komunikací -„ televize“ - číslo prostřednictvím pronajatého zařízení anonymizována tři slova sériového čísla anonymizováno, a dne 21. 12. 2018 smlouvu o poskytování služby elektronických komunikací - internetu - číslo prostřednictvím pronajatého zařízení anonymizována dvě slova č. číslo. V těchto smlouvách se společnost žalovanému zavázala poskytovat výše zmíněné služby, za které se žalovaný zavázal pravidelně platit. Obě zařízení si žalovaný nainstaloval sám. právnická osoba se později přejmenovala na právnická osoba Žalovaný za služby neplatil řádně, pročež jej právnická osoba nejprve vyzývala ke splnění jeho dluhů, resp. též omezila poskytování služeb žalovanému. Žalovaný však nezaplatil, a tak právnická osoba od obou smluv v souladu se smlouvami a obchodními podmínkami, které byly jejich součástí, odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení obou zařízení. To se nestalo. Obě odstoupení od smlouvy byla podmíněna nesplněním dluhu v poskytnuté lhůtě. Strany si ve smlouvách sjednaly smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého pronajatého zařízení po zániku závazku ze smlouvy, např. odstoupením. Okamžik splatnosti smluvních pokut nebyl sjednán. Advokát žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení pokut do 7 dnů od doručení předžalobní výzvy, doporučeně odeslané dne 17. 11. 2020. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání.

5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného uhradit žalobkyni nezaplacené smluvní pokuty. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (§ 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění zákona č. 252/2017 Sb.), v nichž převzal mimojiné povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za porušení smluvní povinnosti vrátit pronajatá zařízení po zániku závazku ze smlouvy žalobkyni (§ 2048 o. z.). Předpokladem vzniku nároku na tyto pokuty bylo v tomto případě žalobkyní tvrzené odstoupení od smlouvy. Soud zkoumal otázku, zda jeho účinnosti není na překážku fakt, že šlo o podmíněné právní jednání, poněvadž ustanovení § 2001 – 2005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ nepředpokládají možnost podmíněného odstoupení od smlouvy. Tato možnost nicméně plyne z principu smluvní autonomie (§ § 1 odst. 2, 3 odst. 1 o. z.), přičemž zde není žádný důvod, který by odchýlení od dispozitivních zákonných ustanovení bránil. Zde šlo o odkládací podmínku v podobě nesplnění dluhu žalovaným v poskytnuté lhůtě, poněvadž odstoupení se mělo stát účinným právě až splněním této podmínky, o níž nebylo jisté, zda nastane (§ 548 odst. 1 první věta, odst. 2 první věta o. z.). Odstoupení od smluv tudíž byla právně účinná. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost obou pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Třetím pracovním dnem po odeslání výzvy byl 20. listopad 2011 a lhůta dalších 7 dnů odpovídá zákonné lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). Dnem následujícím po dni splatnosti obou částek se žalovaný ocitl v prodlení a vznikla mu tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.), a to ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění nařízení č. 184/2019 Sb.). Žalobkyně úrok požadovala až od pozdějšího dne – 1. 12. 2020 - a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Z těchto důvodů jí soud výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku.

6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., protože advokát žalobkyně v časovém limitu předvídaném prvním zmíněným ustanovením žalovanému odeslal předžalobní upomínku a protože žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění zákona č. 182/2018 Sb. a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby lišící se – s ohledem na míru standardizace smluv, jíž odpovídá i míra standardizace žalob - jen minimálně, přičemž žalovaný při uzavírání výše uvedené smlouvy zjevně vystupoval jako spotřebitel a předmětem řízení byl jednoduchý platební vztah účastníků. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby ze dne 9. 4. 2021, protože doplněné údaje měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), pročež případné náklady doplnění žaloby nebyly účelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč

7. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je na návrh možné vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení..