OSFM 40 C 18/2023-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 95 418,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 318 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 318 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 77 100,66 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 33 138 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 613,69 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 95 418,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 931,69 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení, a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 33 138 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení, jakož i nákladů řízení, s odůvodněním, že dne 22. 11. 2021 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný souhlasil, jak je patrné z jeho strany odsouhlasené smluvní dokumentace a navazujících úkonů (doložení souhlasu s inkasem a potvrzení o verifikační platbě), bez výjimek s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovanou byla dohodnuta ve výši 55 584 Kč (30 000 Kč jistina a 25 584 Kč - sjednané úroky) a měla být žalovaným žalobci uhrazena v 72 splátkách ve výši 772 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 23 % p.a. a RPSN činí 38,73 % p.a., jak je patrné z článku IV. smlouvy o úvěru.

Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly věřitelem - žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně:

• doplňkovou služba„ PODPORA“ Doplňková služba„ PODPORA“ je poskytována na žádost Spotřebitele a její podmínky jsou upraveny samostatnou Smlouvou o doplňkové službě PODPORA. Doplňková služba PODPORA služba je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. V rámci sjednaných podmínek (článek II. smlouvy o doplňkové službě Podpora) si smluvní strany sjednaly nároky, které může žalobkyně jako věřitel uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru stane splatným. Doplňkový balíček„ PODPORA“ zahrnuje:

• Možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti.

• Možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace.

• Možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání

Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 9. 2022. Tedy nezaplatil splátku v celkové výši 1 298 Kč, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a

• splátka za výkon doplňkové služby Podpora v celkové výši 526 Kč měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru (viz článek II. smlouvy o doplňkové službě Podpora).

Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 9. 2022 (dále též jen„ upomínka č. 1“), kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč (viz. článek V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru). Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně proto zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 10. 2022 (dále též jen„ upomínka č. 2“), kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. 1 ve výši 300 Kč a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky číslo ve výši 500 Kč (viz. článek V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru).

I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru číslo splatná dne 15. 9. 2022. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. Smlouvy o úvěru k sesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného - dlužníka s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 96 750,30 Kč, jak je patrné z připojeného sesplatnění ze dne 21. 10. 2022. Žalobkyně v sesplatnění uvedla základní finanční náležitosti smluvní vztahu a nárokovala po žalovaném zaplacení níže uvedených položek:

Jistina úvěru 30 000 Kč

Počet splátek 72

Úroková míra 23,00 %

Výše splátky 1 298 Kč

Počet uhrazených splátek 9, v celkové výši 11 682 Kč

Celkem uhrazeno z jistiny 1 912,21 Kč

Celkem uhrazeno z úroků 5 033,03 Kč

Celkem uhrazeno z doplňkové služby PODPORA - odklad 936 Kč

Celkem uhrazeno z doplňkové služby PODPORA - nemoc 1 899 Kč

Celkem uhrazeno z doplňkové služby PODPORA - práce 1 899 Kč

Přeplatek 1 202 Kč

Zbývající část jistiny 28 087,79 Kč

Zbývající část úroků 20 550,97 Kč

Zbývající část doplňkové služby PODPORA - odklad 6 552 Kč

Zbývající část doplňkové služby PODPORA - nemoc 13 293 Kč

Zbývající část doplňkové služby PODPORA - práce 13 293 Kč

Náklady na upomínkování 800 Kč

Smluvní úroky za prodlení úvěru 129,64 Kč

Smluvní úroky za prodlení inkasní služby 0 Kč

Smluvní pokuta 14 043,90 Kč

Žalobkyně uvádí, že nárokované položky vycházejí nejen z uzavřených smluv, ale i ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když např. poukazuje na výši smluvní pokuty, která je v souladu se zákonem.

Jde-li o zbylou část úroků, tak si žalobkyně dovoluje poukázat na nedávný zákon o úvěru pro spotřebitele č. 257/2016 Sb., který maximální hranici úrokové sazby či sazby RPSN ve spotřebitelských úvěrech nijak nedefinuje. Ostatně takto hovoří i důvodová zpráva k tomuto zákonu, kde i neziskové organizace jako Člověk v tísni, které brání zájmy spotřebitelů a Dlužníků vyjadřují nesouhlas s tím, aby úroková sazba byla jakkoli zastropována směrem nahoru a zůstalo tak zcela na dohodě mezi věřitelem a dlužníkem jakou sazbu si v úvěrovém produktu zvolí. Věřitel se v předmětné smlouvě navíc zavázal dlužníkovi vrátit polovinu jím uhrazených úroků v případě, že úvěr řádně splatí. Předpokládaná výše úrokové sazby by tak byla poloviční oproti sazbě uvedené ve smlouvě. Jde-li o náklady za upomínky, tak žalobkyně uvádí, že k zaslání písemných upomínek se smluvní strany zavázaly přímo ve smlouvě, kde byla také výslovně stanovena částka, která odpovídá nákladům za zaslání těchto upomínek. V závazkovém vztahu se spotřebiteli jde na finančním trhu o zcela běžnou záležitost, která se činí navíc převážně ve prospěch spotřebitele, aby se předešlo sesplatnění úvěru. Jedná se o tzv. účelně vynaložené náklady, které vnikly poskytovateli v souvislosti s prodlením spotřebitele. Podmínkami uplatňování a výší těchto nákladů se zabývá mimo jiné také komentářová literatura (komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru J. Slaniny a kol.) Autoři k tomuto uvádějí, že se musí jednat o náklady účelně vynaložené, proto samozřejmě poskytovatel nemůže poplatek za zaslání upomínek sjednat v jakékoli výši. S ohledem na nejistotu, jaká je výše účelně vynaložených nákladů, zákon výslovně uvádí, že případný„ převis“ ujednané výše úhrady vynaložených nákladů (tedy částka, ve které náklady nejsou posouzeny jako účelně vynaložené) se považuje za smluvní pokutu.

Avšak co se týče určení výše účelně vynaložených nákladů, zákon mlčí a důvodová zpráva pouze uvádí negativní příklad šikanózního zasílání upomínek několikrát denně, které za účelně vynaložené náklady nepovažují. Autoři tudíž přihlíží k praxi veřejnoprávních institucí. Například centrální depozitář cenných papírů na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb. požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu (tedy dotazu, který je položen prostřednictvím formuláře, a je tak automaticky zpracovatelný) úhradu účelně vynaložených nákladů 251 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu (tedy takového, který musí být zodpovězen ručně) 447 Kč. Přičemž autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod.

S tímto se žalobkyně naprosto ztotožňuje, kdy je evidentní, že uplatňované náklady v této výši jsou běžné nejen u nebankovních poskytovatelů, ale i u veřejnoprávních institucí. V žádném případě se nedá mluvit o šikanózním zasílání zpoplatněných upomínek, které by měli být v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně se na výši nákladů se spotřebitelem domluvila předem, kdy s tímto spotřebitel výslovně souhlasil. Výše nákladů za zaslání upomínek je proto zcela v mezích a po právu.

Jde-li o zbývající část doplňkové služby Podpora, tj. 33 138 Kč (63 splátek po 526 Kč (104 Kč plus 211 Kč a plus 211 Kč), tak žalobkyně uvádí, že dlužná zbývající neuhrazená část této služby sesplatněného spotřebitelského úvěru, vznikla na základě smlouvy o zřízení doplňkové služby Podpora, jakožto nepovinné přílohy smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dlužník uzavřel tuto doplňkovou službu ke spotřebitelskému úvěru specifikovanou ve smlouvě o zřízení doplňkové služby Podpora. Vzhledem ke skutečnosti, že úvěr, ke kterému byla tato doplňková služba ze strany věřitele pro spotřebitele na jeho žádost sjednána, pro neplnění smlouvy sesplatněn, došlo k sesplatnění zbývající části této doplňkové služby.

Žalobkyně k tomuto podotýká, že tato doplňková služba byla sjednána na žádost žalovaného, jakožto nepovinná doplňková služba k samotnému úvěru. Výše sjednané služby byla žalovaným řádně odsouhlasena, smluvní podmínky byly žalovanému zaslány s dostatečným časovým předstihem a s jejich zněním se mohl v klidu seznámit. Danou smlouvu následně podepsal s tím, že s jejími podmínkami souhlasí bez výjimek, včetně případných sankcí při nesplnění svých smluvních povinností.

Spotřebitel (žalovaný) se zavázal uhradit žalobkyni (věřiteli – poskytovateli) za výkon Doplňkové služby PODPORA po dobu trvání úvěru částku ve výši celkem 37 872 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 526 Kč/měsíčn, a to současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Bylo, jde-li o Doplňkový balíček„ PODPORA“, který zahrnuje využití tří služeb Spotřebitelem (žalovaným) ujednáno následující:

• Možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti.

• Možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace.

• Možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání

Spotřebitel bere na vědomí, a výslovně souhlasí, že Doplňkový balíček„ PODPORA“ zahrnuje možnost využití tří služeb Spotřebitelem:

• Možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti.

• Možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace.

• Možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání

Jde-li o rozpoložkování ceny za tuto doplňkovou službu, tak bylo výslovně sjednáno:

• cena za službu odkladu tří splátek úvěru ročně činí 104 Kč/měsíc.

• cena za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace činí 211 Kč/měsíc.

• cena za možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců činí 211 Kč/měsíc.

Smluvní strany sjednaly, že v případě, že spotřebitel bude v prodlení se splácením úvěru a úvěr, sjednaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se v důsledku toho stane splatným, je Spotřebitel (žalovaný) povinen uhradit zbývající část sjednané Doplňkové služby PODPORA.

Smluvní strany sjednaly, že úhradou dosud neuhrazené části Doplňkové služby PODPORA v plné výši Spotřebitel uhradí Poskytovateli škodu způsobenou porušením této smlouvy Spotřebitelem. S takto vyčíslenou výší způsobené škody obě smluvní strany tímto shodně souhlasí. Poskytovatel, za předpokladu úhrady zbývající části sjednané Doplňkové služby PODPORA, již nemá nárok na úhradu případné vyšší skutečné škody, anebo smluvní pokuty z tohoto právního titulu.

Jde-li o doplňkové služby či smluvní podmínky, tak žalobkyně uvádí následující:

Ohledně přiměřenosti smluvních podmínek a případných uplatňovaných sankcí v případě porušení smlouvy ze strany dlužníka si věřitel nechal zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomie, kde soudní znalec titul příjmení¨ porovnával podmínky, za kterých poskytuje úvěr žalobkyně a podmínky ostatních nebankovních licencovaných poskytovatelů úvěru a i bank.

Závěr patrný ze znaleckého posudku je jednoznačný, úroková sazba i sazba RPSN, tak jak ji nabízí žalobkyně u spotřebitelských úvěrů, odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. Dobrovolné doplňkové služby nabízené společností jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání používaná společností jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřená ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

Jde-li o smluvní pokutu, tak zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. připouští a uznává hranici smluvní pokuty ve výši 50 % z dosud nesplacené výše jistiny (§ 122 odst. 3) viz (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

Dílčí žalovaná částka 14 043,90 Kč tudíž představuje zákonný nárok žalobkyně v podobě poloviny nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru.

Sesplatňovací dopis jako poslední předžalobní upomínka byl žalovanému odeslán dne 21. 10. 2022.

Žalovaný byl tímto sesplatňovacím dopisem jako poslední předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 12. 2022.

Žalobkyně uvádí, že žalovaný nevyužil ani žádnou nabídku žalobkyně na navrácení do splácení dle úvěrové smlouvy uvedenou v průvodním dopisu - možnosti řešení k zesplatnění úvěru. Vzhledem ke všemu výše uvedenému požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky uplatněné v sesplatňovacím dopisu, tj. částku 95 418,66 Kč, když nenárokuje vyčíslenou pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru (129,64 Kč vyčíslený úrok za prodlení s úhradou splátky inkasní služby (0 Kč), taktéž zohledňuje platbu žalovaného ve výši 1 202 Kč, a dále:

a) zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 15 % ročně z dlužné částky ve výši 42 931,69 Kč zahrnující zbylou část jistiny (28 087,79 Kč), náklady za upomínky (800 Kč) a smluvní pokutu (14 043,90 Kč) od 4. 12. 2022 do zaplacení,

b) smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 33 138 Kč, která zahrnuje dlužnou částku 33 138 Kč jako zbylou část doplňkové služby PODPORA představující dohodnutou škodu žalobkyně z doplňkové služby PODPORA, a to vše od 4. 12. 2022 do zaplacení, jak je patrné z ustanovení článku II. 2.15 ve spojení s článkem II. 2.13 smlouvy o zřízení doplňkové služby PODPORA. Pro úplnost žalobkyně uvádí, že položku – zbývající část úroků 19 348,97 Kč (do této položky žalobkyně zohledňuje platby celkem 1 202 Kč) žalobkyně nárokuje po žalovaném bez příslušenství. Dne 21. 10. 2022 byla žalovanému odeslán sesplatňovací dopis - poslední předžalobní upomínka, ve které byl žalovaný seznámen s tím, že i přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru číslo splatná dne 15. 9. 2022 a byl vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a seznámen s dalšími možnostmi řešení svého závazku.

V poslední zasílané písemné upomínce byl žalovaný upozorňován na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k sesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o doplňkové službě. Na toto nebylo reagováno zaplacením, a proto žalobkyni nezbývalo nic jiného, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. Smlouvy o úvěru k sesplatnění jistiny úvěru a v této výzvě s ohledem na porušení smlouvy o úvěru ze strany žalovaného vyčíslit svůj nárok na zaplacení a žádat zaplacení dlužné částky v termínu do 3. 12. 2022.

Žalovaný byl tímto sesplatňovacím dopisem jako poslední předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 12. 2022.

Žalobkyně uvádí, že žalovaný nevyužil ani žádnou nabídku žalobkyně na navrácení do splácení dle úvěrové smlouvy uvedenou v průvodním dopisu - možnosti řešení k zesplatnění úvěru, jenž byl zaslán spolu s předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na 15. 6. 2023 se žádná z procesních stran nedostavila, přitom doručení předvolání k tomuto jednání bylo u obou řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobkyně svoji neúčast u jednání řádně omluvila a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti, soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v jejich nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo dne 22. 11. 2021, včetně příloh, z žádosti o zřízení doplňkové služby PODPORA, smlouvou o zřízení doplňkové služby PODPORA, jakož i předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, je v řízení prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož částka 8 352 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet, částka 15 648 Kč měla být vyplacena dle dohody stran ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy číslo ze dne 17. 11. 2021 a zbývající částka ve výši 6 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. Smlouvy. Článek II. smlouvy obsahuje posouzení úvěryschopnosti žalovaného, prohlášení žalovaného o jeho oprávněnosti a schopnosti plnit závazky ze smlouvy, dále prohlášení žalobkyně o posouzení úvěryschopnosti žalovaného na základě uvedených prohlášení žalovaného a jím předané dokumentace v podobě kopie občanského průkazu, druhého dokladu totožnosti a třech výplatních pásek žalovaného, informací z databází a jiných zdrojů, a to výpisu z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách po 772 Kč s tím, že celková částka úvěru byla splatná ke dni 15. 11. 2027. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,73 %. V bodě 4.9 smlouvy se žalovaný zavázal splatit poskytnutý úvěr ve výši 30 000 Kč a úrok ve výši 25 584 Kč, tj. celkem částku ve výši 55 584 Kč. Podle bodu 5.5 smlouvy žalobkyně je oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, pokud žalovaný ani po dvou upomínkách neuhradí celou dlužnou částku. Pro tento případ byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je věřitel v prodlení, souhrn uplatněné smluvní pokuty přitom nesmí přesáhnout částku 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. V článku VII. smlouvy byla dohodnuta nepovinná doplňková služba PODPORA s tím, že její podmínky jsou upraveny samostatnou smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly její přílohy, a to příloha číslo 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, příloha číslo 2 – smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, přičemž tato doplňková služba byla zřízena na žádost žalovaného. Podle této smlouvy měl žalovaný možnost využít tří služeb – možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec v článku V. odst. 5.13 smlouvy o úvěru v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a dále možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec článku V. odst. 5.13 smlouvy o úvěru v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. V souvislosti s touto doplňkovou službou se žalovaný zavázal platit žalobkyni 104 Kč měsíčně za službu odkladu 3 splátek úvěru ročně, 211 Kč měsíčně za možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a 211 Kč měsíčně v případě přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání; doplňková služba PODPORA byla sjednána na dobu platnosti smlouvy o úvěru. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba na účtu žalobkyně č. bankovní účet, a potvrzením o provedené tuzemské odchozí úhradě z účtu č. bankovní účet s názvem celé jméno žalovaného je dále zjištěno, že dne 22. 11. 2021 na její účet z účtu žalovaného č. bankovní účet verifikační platba ve výši 1 Kč; z detailů pohybu na účtu žalobkyně č. bankovní účet ze dne 22. 11. 2021 je pak dále prokázáno, že banka poukázala dne 2. 11. 2021 na další svůj účet č. bankovní účet částku 15 648 Kč, téhož dne vyplatila na účet č. bankovní účet částku 8 352 Kč. Dopisem žalobkyně ze dne 20. 9. 2022 a 5. 10. 2022 včetně kopií poštovního podacího archu, je v řízení dále prokázáno, že žalovaný byl upomenut k úhradě dlužné splátky a současně byl upozorněn, že je povinen uhradit náklady na tuto upomínku ve výši 300 Kč. Dopisy právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 10. 2022, včetně kopie podacího lístku, je pak prokázáno, že tento oznámil žalovanému zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy v celkové výši 96 750,30 Kč; žalovaný byl vyzván k úhradě tohoto dluhu do 3. 12. 2022.

5. Výsledkem lustrace žalovaného v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, kopií občanského průkazu žalovaného, kopií rodného listu žalovaného, výpisem o kontrole v neplatných dokladech, je dále prokázáno, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila, že tento neprochází ani nikdy neprocházel insolvencí, v rejstříku SOLUS nemá žádné negativní záznamy, na jeho jméno není veden žádný neplatný osobní doklad, je zaměstnán u společnosti právnická osoba s výši doloženého příjmu 21 954 Kč.

6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

7. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni celkem částku 55 584 Kč v 72 splátkách po 772 Kč měsíčně včetně plateb za výkon doplňkové služby PODPORA, představující vlastně pojištění schopnosti splácet, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,73 %. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak prohlášením samotného žalovaného, doklady o jeho příjmu od společnosti právnická osoba, potvrzením o vedení jeho bankovního účtu, jednak tím, že ověřila, že žalovaný ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy neprochází registrem insolvenčních dlužníků a na jeho jméno není veden žádný neplatný osobní doklad. Zatímco žalobkyně svůj závazek splnila a úvěr ve výši 30 000 Kč žalovanému poskytla způsobem dohodnutým ve smlouvě, žalovaný svůj závazek úvěr včetně sjednaného úroku splácet řádně a včas porušil tím, že nezaplatil v termínu splatnosti splátku splatnou dne 15. 9. 2022, a to ani po zaslání upomínky číslo 1, za kterou byla vyúčtována sankce 300 Kč a upomínky číslo 2, za kterou byla vyúčtována sankce 500 Kč v souladu se smlouvou. Žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne 21. 10. 2022, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný však doposud na poskytnutou částku ničeho neuhradil.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daný právní vztah je nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V konkrétním případě pak žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měla k dispozici pouze doklad o výši jeho pravidelného měsíčního příjmu, nicméně tento je zcela nedostatečný pro posouzení skutečné úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba zohlednit zejména to, že žalovaný si bral již druhý úvěr od žalobkyně, první řádně nesplácel, i přesto žalobkyně poskytla žalovanému nový úvěr, byť znala platební morálku žalovaného, byť neprověřovala jeho ostatní pravidelné měsíční výdaje ani jeho osobní poměry (zda a s kým bydlí ve společné domácnosti, zda mí nějakou vyživovací povinnost apod. a zejména jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalovaného, zejména za situace, kdy žalovaný měl uzavřeny další úvěrové smlouvy). Všechny tyto skutečnosti by pak dle názoru soudu měly podstatný vliv na skutečně dostatečné a správné posouzení toho, zda žalovaný byl schopen předmětný úvěr vůbec splácet. Soud má tedy za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo v uvedeném případě dostatečné, pročež žalobkyně nemohla dostát své povinnosti dané zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. zde přitom nebyly předpoklady, když sama uvedla, že žádnými dalšími doklady prokazujícími její tvrzení ani nedisponuje.

13. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, žalovaný přitom žalobkyni nevrátil na tuto částku 11 682 Kč, pročež ke dni rozhodování soudu dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy částku 18 318 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl pouze v části týkající se zaplacení částky 18 318 Kč a zavázal žalovaného, aby ji žalobkyni uhradil, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. Dle důvodové zprávy k § 87 výše citovaného zákona„ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. Smyslem a účelem právní úpravy tedy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. Podle odborné literatury - například Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.,„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Ustanovení § 87 odst. 1 výše citovaného zákona tak stanovení zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobkyně domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale logicky je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobkyně domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit však nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. V daném konkrétním případě však žalovaný netvrdil a již vůbec v tomto směru nedoložil ničeho, co by osvětlovalo jeho aktuální majetkové poměry a dokládalo, jaké jsou jeho současné možnosti předmětný dluh zaplatit, resp. splácet. Dle názoru soudu pak tato situace, úplná procesní pasivita žalovaného jako dlužníka, nemůže znamenat, že v důsledku v tomto směru z pohledu soudu již nepřiměřeně zesílené ochrany spotřebitele soud v neprospěch žalobkyně sám stanoví splátky či rozhodne, že zatím žalovaný vůbec dluh není schopen splatit. Žalobkyně přitom vyzvalaa žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21. 10. 2022, když žalovaný měl dlužnou částku žalobkyni vrátit do 3. 12. 2022. Od 4. 12. 2022 s tím, že v žalobě požadovaná výše úroku 15 % odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud, zejména vzhledem k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 18 318 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 95 418,66 Kč s příslušenstvím. V daném řízení procesně byl úspěšnější žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.