OSFM 9 C 85/2024-42

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 55 275,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 387,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 120,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 958,14 Kč, zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 14 085,48 Kč od datum do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 13 005,38 Kč od datum do zaplacení, částku ve výši 21 888 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 318,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 112,30 Kč, zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 8 189,02 Kč od datum do zaplacení a úrok 15 % ročně z částky 7 795,62 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 55 275,99 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba. s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 1 440 Kč, představující úrok a částkou 7 350 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a částkou 1 394 Kč za administrativní činnost a částkou 1 394 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště, a to vše v měsíčních splátkách po 2 700 Kč, čemuž žalovaný nedostál. V době předcházející, konkrétně dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ještě jednu smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému rovněž částku 15 000 Kč, která měla stejné poplatky jako výše uvedená smlouva. Ani z tohoto závazku žalovaný nehradil ujednané splátky řádně a včas. Obě pohledávky za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho na své dluhy neuhradil.

2. Před uzavřením obou smluv předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl údaje o své osobě, přičemž tyto byl povinen uvést pravdivě a správně, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný v žádosti ke smlouvě z roku rok uvedl, že nemá vyživovací povinnost, bydlí v pronájmu a je zaměstnán s příjmem 27 092 Kč a má výdaje 14 103 Kč. Příjmy si předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a jejich dodatků, dohody o provedení práce a výplatních pásek, výdaje si ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného. S ohledem na uvedené právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že žalovaný je schopen předepsanou splátku hradit. Pokud se týká smlouvy z roku rok předchůdkyně žalobkyně postupovala shodně, přičemž žalovaný do žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost, bydlí v pronájmu a je zaměstnán s příjmem 18 079 Kč a má výdaje 12 013 Kč. Příjmy si předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a jejich dodatků, výplatních pásek a poštovních poukázek, výdaje si ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného a poštovních poukázek.

3. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplatit částku 32 387,99 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 120,46 Kč, kapitalizovaný́ úrok ve výši 2958,14 Kč, zákonný́ úrok z prodlení z částky 14085,48 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 15 % ročně z částky 13005,38 Kč od datum do zaplacení, částku 22 888 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1318,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2112,3 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8189,02 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 % a úrok 15 % ročně z částky 7795,62 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci nařídil jednání, jelikož žalobkyně nesouhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. K jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavil žalovaný, který byl řádně předvolán, a žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

6. Při jednání soud provedl dokazování listinami (listiny označeny kurzivou), které předložila žalobkyně, a učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu věci: Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum poskytla společnost právnická osoba. žalovanému v hotovosti při podpisu dohody částku 15 000 Kč (Smlouva o úvěru č. hodnota). Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 27 888 Kč (Smlouva o úvěru č. hodnota). Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (Smlouva o úvěru č. hodnota). Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a má střední vzdělání (Žádost o úvěr ze dne datum). Dále v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 27 092 Kč a má výdaje 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč platí na dopravu, jídlo a osobní náklady, má srážky ze mzdy, výživné ve výši 5 251 Kč a splácí stávající půjčky částkou 1 992 Kč (Žádost o úvěr ze dne datum). Předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní lístky žalovaného za měsíce leden až březen rok, ze kterých vyplývá, že žalovaný skutečně dosahoval příjmu, který tvrdil v žádosti (Výplatní lístky č. l. 14-15). Pracovní smlouvou a jejími dodatky, jakož i dohodou o provedení práce bylo prokázáno, že žalovaný byl v době sjednávání půjčky zaměstnán (Pracovní smlouva, dvakrát dodatek, Dohoda o provedení práce č. l. 16-18). Žalobkyní zmiňované výpisy z bankovního účtu nebyly v řízení předloženy. Žalovaný neplnil své závazky řádně a uhradil pouze 4 000 Kč a poslední platbu provedl dne datum (Transakční historie).

7. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum poskytla společnost právnická osoba. žalovanému v hotovosti při podpisu dohody částku 15 000 Kč (Smlouva o úvěru č. hodnota). Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 27 888 Kč (Smlouva o úvěru č. hodnota). Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (Smlouva o úvěru č. hodnota). Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet na základě žalovaným vyplněné žádosti, ve které uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a má střední vzdělání (Žádost o úvěr ze dne datum). Dále v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 18 079 Kč a má výdaje 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč platí na dopravu, jídlo a osobní náklady, má srážky ze mzdy, výživné ve výši 5 153 Kč (Žádost o úvěr ze dne datum). Předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výplatní lístky žalovaného za měsíce červenec až září rok, ze kterých vyplývá, že žalovaný skutečně dosahoval příjmu, který tvrdil v žádosti (Výplatní lístky č. l. 14-15). Pracovní smlouvou a jejími dodatky bylo prokázáno, že žalovaný byl v době sjednávání půjčky zaměstnán (Pracovní smlouva, dvakrát dodatek č. l. 16 a 18). Z jedné předložené poukázky s popisem „elektřina“ a adresátem „innogi“ vyplývá, že v měsíci dubnu 2020 žalovaný zaslal částku 370 Kč. Žalobkyní zmiňované výpisy z bankovního účtu nebyly v řízení předloženy. Žalovaný neplnil své závazky řádně a uhradil pouze 14 000 Kč a poslední platbu provedl dne datum (Transakční historie).

8. Společnost právnická osoba. následně dne datum prodala žalobkyni obě shora uvedené pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu (Smlouva o postoupení pohledávek) a tuto skutečnost oznámila žalovanému dvěma dopisy ze dne datum (Oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených dohod, a to dopisem ze dne datum (Výzva k plnění), který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne datum (Podací lístek).

9. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a dne datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč a 15 000 Kč v hotovosti při podpisu každé smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

15. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovaným stran jeho výdajů, si ničím neověřila. Lze uvést, že pokud se týká příjmů, předchůdkyně žalobkyně měla pro posouzení dostatek podkladů, a to zejména výplatní pásky za 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy, a postupovala tedy řádně. Shodné však nemůže být řečeno výdajích, když výpisy z účtu žalobkyně k žalobě nepřipojila, když odkázala na to, že příslušné listiny měla k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, a to přesto, že jejich archivaci jí to ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Proto z provedeného dokazování vyplývá, že výdaje si předchůdkyně žalobkyně neověřila ničím (tedy až na jednu poštovní poukázku na platbu elektřiny, která rozhodně nemůže zhojit pasivitu předchůdkyně žalobkyně. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani u jedné žádosti o zápůjčku. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

16. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. 145/2010 Sb., který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Jelikož byly smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnutých jistin. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne datum částku 15 000 Kč a žalovaný jí vrátil 4 000 Kč, pročež jí z tohoto titulu stále dluží 11 000 Kč. Žalobkyně dále prokázala, že dne datum poskytla žalovanému také částku 15 000 Kč a žalovaný jí vrátil 14 000 Kč, proto jí stále dluží 1 000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl pokud se týká dlužných částek na jistinách. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývajících částí jistin nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle provedeného dokazování uhradil poslední splátky dne datum a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedené dluhy splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Aniž by soud kapitalizoval veškeré požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozhodnutí, je z výroku rozsudku naprosto zřejmé, že větší procesní úspěch měl žalovaný, který by tak měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.