OSHB 8 C 14/2026-99

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Orlíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení 289.687,21 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_010⟫ o vzájemném návrhu na zaplacení 209.410,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 289.687,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 10. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 209.410,44 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 209.410,44 Kč za dobu od 29. 10. 2025 do zaplacení, to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám advokáta Jméno advokáta B na nákladech řízení a na nákladech řízení o vzájemném návrhu celkem částku 86.981 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaná je povinna doplatit na soudním poplatku České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě částku 8.932 Kč, to do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet č. 3703-1725521/0710, vedený u České národní banky s variabilním symbolem 0811001426.

1. ohledně nákladů řízení o zaplacení částky 289.687,21 Kč: náklady právního zastoupení žalované představující odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po 9.460 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm.a,d cit. vyhlášky za převzetí zastoupení + dvě písemná podání – odpor proti platebnímu rozkazu + odůvodnění odporu), 3 x 450 Kč náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů (§ 13 odst. 4 vyhlášky),

2. ohledně nákladů řízení o vzájemném návrhu o zaplacení 209.420 Kč: náklady soudního poplatku 10.471 Kč, náklady právního zastoupení žalované představující odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 9.140 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm.d cit. vyhlášky za dvě písemná podání – předžalobní výzva + vzájemný návrh), 2 x 450 Kč náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů,

3. ohledně nákladů obou řízení (tarifní hodnota 499.110 Kč): náklady právního zastoupení žalované představující odměnu advokáta za 1 úkon právní služby po 10.300 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm.g cit. vyhlášky za účast u jednání), 1 x 450 Kč náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů, jízdné k jednání 3.043 Kč (754 Kč pohonné hmoty = 5,7: 100 x 388 x 34,10, základní sazba 2.289 Kč = 388 x 5,9) dle vyhl.č.573/2025 Sb., náhrada za ztrátu času 1.800 Kč (12 x 150 Kč) dle § 14 odst. 3 cit. vyhlášky, částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty 13.546 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). V souladu s požadavkem žalované jí bylo přiznáno 86.981 Kč.

4. Dle žalobních tvrzení byla mezi účastníky uzavřena dne 15. 10. 2024 smlouva o úvěru podléhající § 2395 a násl. zák. č.89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Žalobkyně přitom tvrdila, že žalovaná úvěrovou smlouvu uzavírala jako podnikatelka pro účely své podnikatelské činnosti. Uvedené fakticky vyplývalo i ze samotného písemného vyhotovení smlouvy (viz záhlaví smlouvy, čl. II. 2.1., 2.5. smlouvy). Žalovaná to ale popírala.

7. Je pravdou, že v době uzavření úvěrové smlouvy byla žalovaná podnikatelkou - disponovala živnostenským oprávněním. Pravdou je i to, že žalovaná úvěrovou smlouvu uzavírala s tím, že v ní je uveden poskytovaný úvěr jako podnikatelský a žalovaná je označena mimo jiné IČ a místem podnikání.

8. Judikatura soudů se již zabývala tím, jak posuzovat úvěrové smlouvy uzavírané s osobami, které v době uzavírání úvěrových smluv jsou podnikateli (pokud tyto cíleně neuzavírají úvěrovou smlouvu v souvislosti a pro účely podnikatelské činnosti). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je pro posouzení úvěrovaného jako spotřebitele (i když má živnostenské oprávnění) rozhodující účel takového jednání a podstata takového vztahu (viz sp.zn. 20 Cdo 2611/2025, 25 Cdo 2804/2024, 33 Cdo 3597/2024 nebo 20 Cdo 680/2025). Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze dovozovat jen z toho, že ve smlouvě je úvěrovaný označen IČ a sídlem. Je třeba vždy zkoumat, na co byly finanční prostředky z úvěru poskytnuty. Přitom je to vždy úvěrující (v daném případě žalobkyně), kdo musí odstranit pochybnost o tom, k čemu byl úvěr poskytnut. Spotřebitelem bude podnikatel tehdy, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti.

9. Žalovaná popírala, že by úvěrovou smlouvu uzavírala jako podnikatel, a že by finanční prostředky z úvěru použila pro účely podnikání. Popsala, že když uzavírala se žalobkyní úvěrovou smlouvu v r. 2022, byla ve velké finanční tísni. Tak si přes internetové srovnávače zjišťovala, kde by mohla získat peníze. Peníze z té první úvěrové smlouvy z r. 2022 potřebovala a také použila na úhradu osobní potřeby. V té době byla hodně zadlužená a sháněla různě peníze, ze kterých by zaplatila úvěry, které dlužila. Také potřebovala peníze na běžné životní náklady, jako je nájem, energie apod. Ty úvěry, na kterých dlužila, se také týkaly osobní potřeby, šlo o krátkodobé půjčky, např. od Anonymizováno, nešlo o žádné úvěry související s podnikáním. Snažila se půjčovat, kde to šlo, musela se postarat o rodinu. V r. 2022 byl covid, takže ani nepodnikala. Od března 2024 byla zaměstnaná. Stále ale byla silně zadlužená, peníze z té druhé úvěrové půjčky také použila na osobní účely, opět z nich hradila předešlé dluhy, nájem a životní náklady. V obou případech vstoupila do kontaktu s žalobkyní přes internetové srovnávače. Vyplnila požadované údaje jako datum narození, r.č., číslo OP. Jeden blok se týkal toho, zda má IČO, a vyplňovala i údaje týkající se podnikání. Po vyplnění požadovaných údajů jí začaly chodit nabídky od různých společností. Žalobkyně jí poslala nabídku úvěru s výzvou ke vstupu do její aplikace. Ta byla velice strohá, v podstatě tam jen žalovaná odklikla, že akceptuje poskytovanou částku z úvěru, a to bylo vše. Následně jí přišel gratulační email a text smlouvy. Dále jí žalobkyně poslala peníze na účet. Postup v případě obou úvěrových smluv byl stejný. Faktem je, že žalovaná ty smlouvy nepročítala, byla v takové tísni, že byla ráda, že má na účtu peníze. Na otázku, proč žalobkyni následně přeplatila, žalovaná uvedla, že ty úvěry byly vždy na celý rok, a v případě každé měsíční splátky jí žalobkyně urgovala, aby jí zaplatila, šlo i o několik urgencí denně. Pak žalovaná ty úvěry přestala splácet, protože se dostala už do takové tísně, že už na to neměla peníze. Předali to inkasní agentuře a žalovaná už se pak obrátila na právního zástupce. V současné době už nemá ani možnost vstupu do té aplikace, aby třeba nějaké listiny předložila soudu.

10. To, zda žalovaná smlouvu uzavřela v souvislosti se svou podnikatelskou činností a k tomuto účelu i finanční prostředky z úvěru poskytla, je přitom podstatné. V opačném případě by totiž žalovaná byla v pozici spotřebitele, úvěrová smlouva by tak současně podléhala režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a tato zákonná úprava by žalovanou jako spotřebitele chránila.

11. Žalobkyně nic shora uvedeného neprokázala. Jednání, při kterém o uvedeném mohla být poučena ve sm. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), se přitom žalobkyně, ač řádně obeslána, nezúčastnila. Tím ale dobrodiní poučení ve sm. § 118a o.s.ř. ztratila (viz Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 685/2016 či 28 Cdo 578/2011).

12. Soud tak uzavřel, že žalobkyně uzavírala úvěrovou smlouvu z 15. 10. 2024 (ale i smlouvu z 20. 12. 2022, pro kterou platí vše, co bylo výše a bude ještě i dále uvedeno) jako spotřebitel (verzi o podnikatelských úvěrech žalobkyně neprokázala) a obě úvěrové smlouvy se tak týkají spotřebitelského úvěru.

13. Současně soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, tak jak to vyžaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 1As 30/2015-39 uzavřel, že součástí odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel pouze nespoléhá na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto údaje sám ověřuje, popřípadě si nechá doložit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 656/2024 se poskytovatel úvěru nemůže omezit pouze na zjišťování příjmů, ale je třeba zhodnotit i měsíční výdaje žadatele o úvěr. A k tomu v projednávané věci nepochybně nedošlo. Přitom dle NS ČR (viz rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 1819/2023) lze smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 87 ZSÚ považovat za nesplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, tj. že zde je důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. A ta tu nepochybně byla – jak žalovaná uvedla, v té době měla dluhy a prostředky z úvěrů použila na jejich úhradu. Žalobkyně přitom nepochybně vycházela z představy, že se žalovanou sjednává podnikatelské úvěry, kde nemusí úvěruschopnost žadatele o úvěr tak prověřovat. Tak tomu ale nebylo. Smlouvy o úvěrech shora tak byly neplatné i z hlediska § 87 ZSÚ.

14. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 20 Cdo 2617/2020 v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám poskytovaným bankami u úvěrů a půjček (viz též 21 Cdo 1484/2004). V projednávané věci byla jako odměna za poskytování úvěru, tj. jako úrok, sjednána sazba 0,7 % denně, tj. 255,5 % ročně. Přitom dle přehledu bankovních úrokových sazeb u úvěrů výší obdobných sjednávaným úvěrům se úroková sazba pohybovala mezi 9 % - 10 %. Pak platí, že smluvní ujednání o úrocích v obou smlouvách je v rozporu s dobrými mravy. Nastupuje tak režim § 588 o.z., tj. neplatnost obou úvěrových smluv, když ujednání o úrocích nepochybně nelze od ostatních částí úvěrových smluv oddělit, je evidentní, že bez ujednání o odměně za úvěr by žalobkyně úvěrové smlouvy nepochybně neuzavřela (jde o její příjem).

15. Již jen ze všech shora uvedených důvodů bylo na místě uzavřít, že obě úvěrové smlouvy shora jsou neplatné.

16. Pak nastupuje režim § 2991 o.z. Dle tohoto ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Na straně jedné by tak žalovaná měla vydat žalobkyni 200.000 Kč. Současně ale, s ohledem na neplatnost obou úvěrových smluv by žalobkyně měla žalované vydat to, co částku 200.000 Kč přesahuje. Když tady jí žalovaná plnila bez právního důvodu. Žalobkyně pak je povinna vydat žalované částku 209.410,44 Kč (409.410,44 Kč minus 200.000 Kč). To s úrokem z prodlení počínaje dnem následujícím lhůtě dle výzvy z 20. 10. 2025 (§ 1970 obč.zák., § 2 vl.nař.č.351/2013 Sb.).

18. Žalovaná byla v řízení v plné výši úspěšná (zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení částky 289.687,21 Kč s příslušenstvím, vyhověno vzájemnému návrhu žalované na zaplacení částky 209.410,44 Kč s příslušenstvím). Soud jí tak přiznal právo na plnou náhradu nákladů obou řízení (§ 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o.s.ř.). Ty představovaly:

19. Žalobkyni byla stanovena lhůta k plnění v obvyklé délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.); náklady řízení je povinna uhradit k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soudní poplatek je žalovaná povinna doplatit ve lhůtě dle § 9 zák. o SOP.

20. Žalované soud uložil povinnost doplatit soudní poplatek z rozšíření vzájemného návrhu. Původně žalovaná žádala v konečném znění vzájemného návrhu částku 209.410,44 Kč (§ 6a odst. 3 zák. č.549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Ze soudního poplatku v celkové výši 10.471 Kč (základ poplatku 209.420 Kč, soudní poplatek 5 % dle položky 1 písm.b/Sazebníku soudních poplatků) žalovaná již uhradila 1.539 Kč, zbývá doplatit 8.932 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena dle § 9 odst. 1 cit. zákona.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.

Soudní poplatek ve výši 8.932 Kč je žalovaná povinna zaplatit na bankovní účet soudu č. 3703-1725521/0710 pod variabilním symbolem 0811001426. Nebude-li uvedená částka zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dnů předána Okresním soudem v Havlíčkově Brodě bez zbytečného odkladu ve smyslu § 162 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, místně příslušnému celnímu úřadu, který bude pohledávku nadále vymáhat.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.