OSHO 4 C 19/2021-36

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 18 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 400 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 11 400 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 400 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 400 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 10 203 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o hotovostním bezúčelovém spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit do datum. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru bylo od dlužníka požadováno uvedení příjmů a výdajů. Dále byla s negativním výsledkem provedena lustrace v registru centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku a byla vypracována finanční analýza a úvěrový scoring na základě dokladů předložených žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo řízení ohledně částky 2 703 Kč k návrhu žalobkyně zastaveno. Důvodem pro částečného zpětvzetí návrhu žalobkyně co do části smluvní pokuty byla dle vyjádření žalobkyně zákonná limitace výše smluvní pokuty.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 4 200 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 850 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 13 měsíčními splátkami po 1 950 Kč do datum (smlouva o úvěru číslo ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s plněním svého závazku. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu a výplatní pásky, čestné prohlášení a platební doklady SIPO. Žalovaný zde uvedl, že je ženatý a spolu s manželkou a dvěma nezletilými dětmi bydlí v nemovitosti v osobním vlastnictví. Příjem žalovaného z hlavního pracovního poměru představuje průměrně částku 12 971 Kč měsíčně a blíže neupřesněný přivýdělek částku 3 000 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje domácnosti pak činí výdaje na bydlení průměrně ve výši 3 913 Kč, stravování a výživné ve výši 10 000 Kč, exekuční srážky průměrně ve výši 1 448 Kč a splátky úvěru ve výši 1 011 Kč (žádost o úvěr ze dne datum, pracovní smlouva ze dne datum, výplatní pásky za období číslo, číslo, číslo, čestné prohlášení ze dne datum, platební doklad SIPO za období číslo, číslo, 1/ 2017, finanční analýza a credit scoring).

5. Ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, v oddílu C a vložce číslo, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu B a vložce číslo (notářský zápis ze dne datum, sepsaný notářkou JUDr. jméno příjmení pod sp. zn. NZ číslo).

6. Ze smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzvána k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací lístek). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána (předžalobní upomínka ze dne datum).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.

13. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně předložila žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, platební doklady SIPO, výplatní pásky a čestné prohlášení žalovaného, ze kterých vyplývá, že disponibilní zůstatek měsíčních příjmů žalovaného, pečujícího o dvě nezaopatřené děti, představoval v době uzavření smlouvy o úvěru částku 3 690 Kč (12 971 -1 822 -1 448 – 1011 5000). To vše za situace, kdy z výplatních pásek vyplývá, že žalovanému jsou z příjmu prováděny srážky na exekuci a příjem žalovaného je již zatížen splátkami úvěru. K navýšení měsíčního příjmu žalovaného na základě čestného prohlášení ze dne datum soud nepřihlížel, neboť z prohlášení nevyplývá zdroj těchto příjmů žalovaného.

14. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru celkem částku 15 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

15. Jakkoliv by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti právního jednání je ve zde projednávaném případě stanovena pouze v zájmu spotřebitele, nemůže soud přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem, vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019:„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V odst. 20 téhož rozhodnutí:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Přitom například právě Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 3324/2017 formuloval jeho odůvodnění i výrok v situaci - odkázav na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4084/12 - když zde ze "strany povinného byla naprostá pasivita jak v rámci řízení rozhodčího, tak v rámci řízení exekučního". Zjevně tak ani pro Nejvyšší soud nebyla určujícím kritériem skutečnost, zda si dlužník zvýšenou ochranu "zaslouží" či nikoliv, ale zda může být tehdy posuzovaná úvěrová smlouva hodnocena jako rozporná s dobrými mravy (a proto by byla neplatná i na ni navazující rozhodčí smlouva a nebyla by dána pravomoc rozhodce a byl by tu dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.). V odst. 21:„ Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila - řečeno slovy judikatury Soudního dvora - úvěryschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá.“

16. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 8,25 % ročně. Jedná se o část jistiny ve výši 11 400 Kč. Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalovaného tak nastalo na základě zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum dnem následujícím po doručení výzvy. Dle podacího lístku byla výzva odeslána datum, třetím pracovním dnem od odeslání je považována za doručenou, tj. datum a žalovaný je tedy od datum je v prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšný ve věci byl žalovaný. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšnému žalovanému jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byl nečinný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.