OSHO 20 C 235/2021-44

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 14 558 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 3 558 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 558 Kč od 5. 3. 2021 do 4. 4. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 3 558 Kč od 5. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 171 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 558 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, uzavřené prostřednictvím internetových stránek žalobkyně. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit sjednanými měsíčními splátkami spolu s úrokem, a to včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč. Žalovaný nevrátil poskytnuté finanční prostředky dohodnutým způsobem, dluh byl proto zesplatněn ke dni 11. 8. 2020 a žalobkyni tudíž žalovaný dluží na jistině částku 11 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč, poplatky za anonymizováno splátku ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatky za SMS servis 245 Kč, a na účelně vynaložených nákladech dluží 100 Kč Vedle toho žalobkyně požadovala také úroky ve výši 2 156 Kč, zákonný úrok z prodlení za dobu od 5. 3. 2021 do 12. 5. 2021 ve výši 170,98 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 14 558 Kč od 13. 5. 2021 do zaplacení. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného byla provedena jeho lustrace v registru NRKI, BRKI, SOLUS, centrální evidenci exekucí a ISIR. Byla posouzena příjmová a výdajová stránka žalovaného na základě jím sdělených informací, žalobkyně využila údaje o životním minimu jednotlivce a o měsíčních nákladech na bydlení dle údajů ČSÚ, byl využit statistický model. Sám poskytovatel úvěru pak dle názoru žalobkyně zvažuje, zda informace od spotřebitele postačují a zda je jimi prokázána jeho úvěruschopnost, nebo zda je nutno informace ověřit dalšími údaji. V tomto případě byly dle názoru žalobkyně žalovaným sdělené informace dostačující a žalovaný byl dle názoru žalobkyně schopen úvěr splatit.

2. Žalovaný se k žalobě na jednání dne 2. 5. 2022 vyjádřil tak, že neměl tušení, že něco dluží, měl toho více, byla jeho hloupost, že si toho tolik nabral. V době, kdy si bral půjčku, to bylo hektické, stěhoval se do obec, pak byl covid, pak se stěhoval zpátky. Neví, co s penězi udělal, o půjčce nemá ani tušení. Žádost o půjčku asi podával, v té době bydlel v domě od přítelkyně, takže platil 5 000 Kč za bydlení, na to se ho nikdo v žádosti neptal, nic takového nedokládal. Byl v pracovní neschopnosti a dostával asi 21 000 Kč měsíčně, ale nepamatuje se.

3. Soud na nařízením jednání provedl dokazování a z předložených důkazů zjistil, že v žádosti o úvěr žalovaný uvedl příjmy 24 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti 22 000 Kč měsíčně (printscreen ze systému žalobkyně). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti další úvěr ve výši 5 000 Kč a dále osobní úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splácen splátkami ve výši 571 Kč měsíčně. Dále měl žalovaný splatit kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Současně bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně žádal o další úvěry a opakovaně mu nebylo vyhověno

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum elektronicky podepsána úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč (printscreen k prokázání odeslání podpisového SMS kodu, potvrzení o přijaté platbě 1 Kč dne 20. 12. 2019 k prokázání totožnosti žalovaného, fotokopie občanského průkazu). Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky 11 000 Kč, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč ve 24 měsíčních splátkách spolu s úrokem 49,2 % ročně. Za službu anonymizováno splátka se žalovaný zavázal uhradit 99 Kč měsíčně, za službu expres výplata 199 Kč jednorázově, za službu SMS servis 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného byla stanovena povinnost hradit žalobkyni náklady vynaložené na vymáhání dlužných částek (100 Kč za měsíc vymáhání). Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Žalovanému byl rovněž poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkový kalendář. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 13. 3. 2020 byla částka 11 000 Kč proplacena žalovanému, což bylo zjištěno i z potvrzení o provedené platbě.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně u žalovaného eviduje dlužnou částku uvedenou v žalobě. Upomínkou ze dne 23. 6. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, aby byla zaplacena ihned. Dluh žalovaného byl zesplatněn výzvou ze dne 11. 8. 2020, žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 3. 2021 byl žalovaný vyzván k plnění dlužné částky do 30 dnů od sepsání výzvy s tím, že jinak bude podána žaloba (podací lístek).

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum úvěrovou smlouvu. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 11 000 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho.

7. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ověřeny. Žalobkyně navíc namísto žalovaným uváděných výdajů 22 000 Kč na bydlení měsíčně započetla jako výdaje žalovaného částku dle statistických dat publikovaných ČSÚ. Soud s tímto postupem nesouhlasí, neboť nelze skutečné reálné výdaje žalovaného nahrazovat nižšími výdaji dle statistických dat, které nevedou k reálnému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit, nadto nebylo uvedeno, jakou částku výdajů na bydlení započetla. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, a to ani náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením.

8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží tuto částku. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván v předžalobní výzvě ze dne 5. 3. 2021, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení do 30 dnů, tj. 4. 4. 2021. Soud tak přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z částky 11 000 Kč za dobu od 5. 4. 2021 do zaplacení, a to v zákonné výši 8,25 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaného nároku soud žalobu zamítl.

9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílu jejího úspěchu v částce 11 000 Kč (76 %) a neúspěchu co do 3 558 Kč tj. 24 %, což v tomto případě odpovídá 52 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 14 558 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 2 252 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 52 %, tedy 1 171 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to např. ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 243/2019, 10 C 251/2019. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť tato podání měla být již součástí žaloby a jsou tudíž neúčelná.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.