OSJC 3 C 216/2020-132

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ c) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_007⟫ d) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_009⟫ všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_010⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_011⟫ e) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_012⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_013⟫ proti ⟪LB:lb_014⟫ žalovaným: 1. Česká republika – anonymizována tři slova, IČO, ⟪LB:lb_015⟫ sídlem adresa žalované, ⟪LB:lb_016⟫ jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO, ⟪LB:lb_017⟫ sídlem adresa původní účastnice ⟪LB:lb_018⟫ 2. název žalované, IČO ⟪LB:lb_019⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_020⟫ o určení dědictví žalobců,

I. Zamítá se žaloba žalobců, kterou se domáhali určení vůči

a) žalované 1), že dědictví žalobců po jméno příjmení, narozeném datum, zemřelém datum v domově důchodců v obec, tvoří ideální polovina pozemků parc. číslo v katastrální uzemí na list vlastnictví, parc. číslo katastrální uzemí na list vlastnictví, parc. číslo v katastrální uzemí anonymizováno na list vlastnictví,

b) žalovanému 2), že dědictví žalobců po jméno příjmení, narozeném datum, zemřelém datum v domově důchodců v obec, tvoří ideální polovina pozemků parc. číslo v katastrální uzemí na list vlastnictví, a parc. číslo v katastrální uzemí příjmení list vlastnictví.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované 1) na nákladech řízení 1.500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci podali u soudu proti žalovaným žalobu, kterou se domáhali určení, že jejich dědictví po jméno příjmení, narozeném datum, zemřelém datum v domově důchodců v obec, tvoří ideální polovina ve výroku uvedených pozemků. Tvrdili, že jsou dědici po jméno příjmení, narozené datum, zemřelé datum, jež byla jedinou závětní dědičkou po jméno příjmení, jenž zemřel svobodný a bezdětný. V době nesvobody komunistické orgány neuznaly závěť jméno příjmení za platnou, v důsledku čehož jméno příjmení po jméno příjmení nedědila a dědictví připadlo státu. Ten však předmětné pozemky nepřevzal a nechal je na sebe, dle žalobců účelově, dodatečně přepsat až v roce 2020 na základně rozhodnutí o dodatečně projednaném dědictví a následně právo hospodaření s nimi převedl na žalované. Žalobci jsou přesvědčeni, že jednání České republiky ve vztahu k předmětným pozemkům nemůže požívat ochrany, neboť se opírá o nerespektování závěti, ke kterému došlo před 1. 1. 1990. Proběhlo sice soudní řízení o neplatnost závěti, stalo se tak však ještě v době nesvobody a za účasti okresní prokurátorky. Rozhodnutí soudu se opíralo o znalecký posudek, jenž zkoumal způsobilost jméno příjmení k sepisu závěti zpětně a byl vnitřně rozporný. Vypracování revizního posudku bylo odmítnuto. Výrok soudu o neplatnosti závěti se ani netýká závěti z 1. 1. 1980, ale ze dne 1. 1. 1988, což potvrdil i odvolací soud, takže z něho nelze vycházet. Navíc stát byl po více jak 30 let nečinný a svoje údajné vlastnictví neuplatňoval, když ponechal v katastru nemovitostí jako vlastníka zapsaného stále jméno příjmení. Žalobci spatřují naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že na jeho základě může dojít k projednání dědictví se žalobci a vydání dědictví žalobcům.

2. Oba žalovaní s žalobou nesouhlasili a navrhovali její zamítnutí. Žalovaná 1) zdůraznila, že o dědickém právu po zůstaviteli jméno příjmení bylo rozhodnuto již v minulosti a bylo pravomocně potvrzeno, že veškerý majetek tvořící dědictví připadá státu. Vydání dědického rozhodnutí předcházelo soudní řízení ohledně neplatnosti závěti zůstavitele a rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 12. 1988, č. j. 6 C 88/88-45 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 1989, č. j. 7 Co 125/89-63 bylo pravomocně určeno, že závěť sepsaná zůstavitelem jméno příjmení je neplatná. Až v roce 2020 v dodatečném projednání dědictví, neboť v souvislosti se zahájením pozemkových úprav v katastrálním území Dobrá Voda vyšlo najevo, že se tak v původním dědickém řízení nestalo. Současný právní stav předmětného majetku se neopírá o nerespektování závěti zůstavitele, ale je založen na respektování pravomocného soudního rozhodnutí. Skutečnost, že rozhodnutí o neplatnosti závěti i rozhodnutí o dědictví byly vydány před 17. 11. 1989, není sama o sobě na závadu a ke krácení vlastnického práva žalobců nedochází. Předmětný majetek stát řádně nabyl, jeho vlastnické právo státu by mělo požívat ochrany. Žalovaný 2) proti žalobě namítal, že dědictví po jméno příjmení bylo řádně provedeno a pravomocně ukončeno po té, co jeho závěť byla v soudním řízení shledána neplatnou. Žalovaný 2) navíc od žalobkyně a) odkoupil druhou ideální polovinu pozemků, o něž je nyní žalován.

3. Rozhodnutím Státního notářství v obec ze dne 8. 6. 1989 sp.zn. D 365/89 je prokázáno, že matka žalobkyně a) a babička žalovaných b) -d) jméno příjmení zemřela datum a v řízení o projednání dědictví po ni byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, dle níž bylo dědictví rozděleno mezi její dcery jako dědičky, a to žalobkyni a) a jméno příjmení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 6. 1989.

4. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 9. 2010 č.j. 22 D 481/2010-103 je prokázáno, že jméno příjmení, datum narození, zemřela datum a v dědickém řízení byla schválena dohoda mezi zákonnými dědici, pozůstalým manželem celé jméno žalobce e) a dětmi zůstavitelky, žalobci b) -d), o vypořádání dědictví. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 9. 2010.

5. Spis Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 23D 77/2020 (24 D 184/88) prokazuje průběh dědického řízení po jméno příjmení, narozeném datum a zemřelém datum. Zůstavitel zemřel svobodný a bezdětný, jeho sestřenicí jméno příjmení byla předložena závěť zůstavitele datovaná dnem 1. 1. 1980, jež ustanovovala závětní dědičkou právě jméno příjmení. Současně bylo zjištěno, že zůstavitel byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. Nc 733, P 85/84, zbaven způsobilosti k právním úkonům. Protože vznikly pochybnosti o tom, zda zůstavitel byl způsobilým k pořízení závěti před uvedeným soudním rozhodnutím a dědické nároky uplatnil Čsl. stát, bylo dědické řízení rozhodnutím ze dne 25. 3. 1988 přerušeno a Čsl. státu uloženo, aby podal u soudu žalobu, v níž bude posouzena platnost závěti zůstavitele.

6. Řízení o žalobě Čsl. státu – ONV obec proti závětní dědičce jméno příjmení probíhalo před Okresním soudem v Jičíně pod sp.zn. 6C 88/88 a směřovalo k určení, že závěť jméno příjmení z 1. 1. 1980 je neplatná. Obsahem tohoto spisu je prokázáno, že řízení bylo zahájeno dne 24. 5. 1988, dne 27. 5. 1988 do řízení vstoupila Okresní prokurátorka v obec. Dále byl mimo jiné vypracován znalecký posudek anonymizováno jméno příjmení, znalcem z oboru zdravotnictví (psychiatrie), se závěrem, že zůstavitel trpěl oligofrenií, jež představuje trvalou duševní poruchu, která je buď vrozená nebo získaná v raném dětství, a projevuje se nedostatečným rozvojem duševních a intelektových schopností, obtížnou chápavostí, nekritičností, menší samostatností a zvýšenou sugestibilitou. Tento stav u jméno příjmení existoval i 1. 1. 1980, kdy patrně sepsal svoji poslední vůli, v jeho důsledku však dle znalce jméno příjmení nebyl schopen nakládat s většími finančními částkami, s nemovitostmi, jednat se soudy, s úřady ve složitějších záležitostech ani pořídit poslední vůli. Po provedení tohoto a dalších důkazů byl vyhlášen dne 9. 12. 1988 do protokolu rozsudek č.j. 6C 88/88-41, jímž soud určil, že závěť sepsaná zůstavitelem 1. 1. 1980, je neplatná. Písemné vyhotovení tohoto rozsudku č.j. 6C 88/88-41 v rozporu se zněním protokolu o jednání uvádí datum závěti„ 1. 1. 1988“. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 8. 1989 č.j. 7 Co 125/89-63 byl rozsudek okresního soudu potvrzen, aniž by chyba ve výroku prvostupňového rozhodnutí byla opravena. Z odůvodnění rozsudku však plyne, že v řízení byla posuzována závěť zůstavitele z 1. 1. 1980 a závěry soudů se vztahují právě k ní. Obě rozhodnutí tak nabyla právní moci dnem 21. 9. 1989.

7. V dědickém řízení sp.zn. D 184/88 bylo pak dále pokračováno a řízení dne 25. 10. 1989 skončilo rozhodnutím Státního notářství v obec č.j. D 184/88-32, jímž bylo potvrzeno, že veškerý majetek po zůstaviteli připadá Čsl. státu proti povinnosti zaplatit dluhy dědictví. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 10. 1989. Jak je dále prokázáno obsahem dědického spisu, v roce 2020 vyšlo najevo, že zůstavitel jméno příjmení je stále v katastru nemovitostí zapsán jako spoluvlastník nemovitých věcí zapsaných na LV číslo a číslo v k.ú. obec, na LV číslo v k.ú. ulice obec. S ohledem na najevo nově vyšlý majetek zůstavitele, který nebyl v původním dědickém řízení projednán, bylo zahájeno dodatečné řízení o pozůstalosti. Usnesením ze dne 28. 2. 2020 č.j. 23 D 77/2020-47 pak bylo potvrzeno, že dodatečně najevo vyšlý majetek zůstavitele připadá České republice. Usnesení nabylo právní moci 18. 3. 2020.

8. Výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro obec a k.ú. obec, je prokázáno, že žalobkyně a) a Česká republika jsou každá s podílem 1/2 celku podílovými spoluvlastnicemi pozemků parc. číslo. Příslušnost hospodaření s majetkem státu náleží Státnímu pozemkovému úřadu, ulice a číslo, část obce, obec a číslo.

9. Výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro obec a k.ú. obec, je prokázáno, že jméno příjmení a Česká republika jsou každý s podílem 1/2 celku podílovými spoluvlastníky pozemků parc. číslo. Příslušnost hospodaření s majetkem státu náleží Státnímu pozemkovému úřadu, ulice a číslo, část obce, obec a číslo.

10. Výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro obec Dobrá Voda u obec a k.ú. ulice obec, je prokázáno, že žalobkyně a) a Česká republika jsou každá s podílem 1/2 celku podílovými spoluvlastnicemi pozemků parc. číslo. Příslušnost hospodaření s majetkem státu náleží Státnímu pozemkovému úřadu, ulice a číslo, část obce, obec a číslo.

11. Výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro obec a k.ú. obec, je prokázáno, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. číslo. Příslušnost hospodaření s majetkem státu náleží název žalované, se sídlem adresa, obec a číslo. Vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí z 25. 6. 2020 s právními účinky k 3. 6. 2020 je prokázáno, uvedený stav byl v katastru nemovitostí zapsán dle kupní smlouvy reg.č. C/D číslo GaRar/20/131 z 29. 5. 2020.

12. Výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro obec Dobrá Voda u obec a k.ú. ulice obec je prokázáno, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. číslo. Příslušnost hospodaření s majetkem státu náleží název žalované, se sídlem adresa, obec a číslo.

13. Kupní smlouvou č. C/D číslo GK/19/042, uzavřenou dne 18. 8. 2019 mezi žalobkyní a) žalovaným 2) je prokázáno, že žalobkyně a) prodala žalovanému 2) svůj spoluvlastnický podíl ve výši ½ pozemků číslo číslo zapsané v katastru nemovitostí na list vlastnictví pro obec Dobrá Voda u obec, k.ú. ulice obec, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín za kupní cenu 527.800 Kč. Jak prokazuje vyrozuměním o provedeném vkladu do katastru nemovitostí z 9. 10. 2019 s právními účinky k 16. 9. 2020, a z 31. 12. 2019 s právními účinky k 9. 12. 2019, práva z této kupní smlouvy byla vložena do katastru nemovitostí.

14. Smlouvou o předání majetku státu a o změně příslušnosti hospodařit s tímto majetkem ze dne 27. 10. 2020, uzavřenou mezi ČR- Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a žalovaným 2) je prokázáno, že došlo k předání majetku a ke změně příslušnosti s ním hospodařit tak, že žalované 2) byl předán spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na pozemcích číslo číslo zapsaných v katastru nemovitostí na list vlastnictví k.ú. ulice obec a pro obec Dobrá Voda u obec, a spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na pozemku číslo zapsaném list vlastnictví pro obec a k.ú. obec.

15. Žalobci se v tomto řízení domáhali určení, že které konkrétní pozemky, resp. jejich ideální polovina, tvoří jejich dědictví po zůstaviteli jméno příjmení. Ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Takováto určovací žaloba má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec ("pevný právní základ"), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; platí, že nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takové určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobci domáhají.

16. Žalobci v řízení tvrdili, že na požadovaném určení, že jejich dědictví po jméno příjmení tvoří ideální polovina předmětných pozemků, mají naléhavý právní zájem, neboť na jeho základě může dojít k projednání tohoto dědictví se žalobci a k tomu, že jim dědictví bude vydáno.

17. Tento názor žalobců soud nesdílí. Nelze totiž přehlédnout fakt, že o dědici a dědictví po zůstaviteli jméno příjmení bylo již pravomocně rozhodnuto. Platí totiž, že výroky pravomocných usnesení soudu vydaných v řízení o dědictví jsou - jak vyplývá zejména z ustanovení § 159a odst.1, 3 a 4 o. s. ř. závazné pro účastníky řízení (i jejich právní nástupce) a v rozsahu, v jakém jsou závazné pro účastníky řízení, jsou též závazné pro soudy, správní úřady a jiné orgány. Výjimku z tohoto pravidla představuje výrok usnesení o dědictví, který se týká dědického práva (tj. výrok, který stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem); judikatura soudů již dříve dovodila, že výroky usnesení o dědictví určující dědické právo jsou závazné pro každého (srov. například zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 6. 1982 sp. zn. Cpj 165, uveřejněnou pod č. 49 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 10. 1982 sp. zn. 3 Cz 32/82, uveřejněný ve Sborníku Nejvyššího soudu ČSSR, díl IV na str. 751, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006 sp. zn. 30 Cdo 2953/2004, uveřejněné pod č. 1 v časopise Soudní rozhledy, roč. 2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1240/2007, uveřejněný pod číslo v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 21 Cdo 3183/2007, uveřejněné pod č. 16 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 220/2009, uveřejněný pod č. 32 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011). Podle § 159a odst. 4 o.s.ř. platí, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku projednávána znovu. Není tedy myslitelné, že by žalobci požadované určovací rozhodnutí, pokud by jej vůbec bylo možno vydat, mohlo vést k tomu, že by proběhlo dědické řízení ohledně některého majetku, původně náležícímu zůstaviteli, znovu a znovu, ale jinak, bylo rozhodnuto o tom, kdo z žalovaných který pozemek zdědí, aniž by výsledky původního řízení byly eliminovány. Fakt, že o tom, kdo je zůstavitelovým dědicem bylo rozhodnuto před listopadem 1989 a za účasti okresní prokurátorky, na tom bez dalšího nemůže nic změnit. Žalobci jsou přesvědčeni, že řízení o neplatnost závěti neproběhlo regulérně a nabízejí jiné hodnocení tehdy opatřených důkazů, nepředkládají však nic, co by nasvědčovalo tomu, že zde objektivně nastal stav ohrožení jejich práva či nejistoty, jež by mohly být odstraněny požadovaným rozsudkem, či, že by takový rozsudek měl potenciál vytvořit pevný právní základ, který by vyjasnil vztahy účastníků do budoucna. Vyhovění žalobě by spíše vedlo k opaku uvedeného. Soud proto za tohoto stavu nemůže učinit jiný závěr, než že naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení v dané věci není dán a žalobě žalobců nelze vyhovět. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. Navíc je třeba dodat, že žádného z žalobců není ani možno pokládat za dědice jméno příjmení, neboť pro tento závěr chybí dědický titul. Jako dědička jmenovaného by připadala v úvahu pouze jméno příjmení, v jejíž prospěch byla sepsána jméno příjmení závěť. I kdyby tedy bylo možno naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledat, nebylo by proto možno určit, že dědictví žalobců po jméno příjmení tvoří spoluvlastnický podíl na tom kterém pozemku, neboť žalobci postrádají i věcnou legitimaci.

18. Jakkoliv lze mít pochopení pro nespokojenost žalobců s výsledky dědického řízení po jméno příjmení i s výsledky řízení o určení neplatnosti jeho závěti, nutno dále konstatovat, že jsou pro soud závazné a nemohl je proto v tomto řízení přezkoumávat. Závěrům žalobců o materiální a formální nevykonatelnosti rozsudku č.j. 6C 88/88-41 a č.j. 7 Co 125/89-63 nelze přisvědčit. Je pravdou, že výrok písemného vyhotovení rozsudku č.j. 6C 88/88-41 obsahuje chybu v datu závěti, jde však o pochybení písařské, jímž se písemné vyhotovení rozsudku dostalo do rozporu se zněním rozsudku, tak jak byl vyhlášen, a lze jej kdykoliv odstranit postupem podle § 164 o.s.ř. Z obsahu spisu i z odůvodnění obou rozhodnutí je nepochybné, že předmětem přezkoumávání byla závěť z 1. 1. 1980 a že učiněné závěry se týkají právě jí. Oba rozsudky pak byly účastníkům řízení řádně doručeny a nabyly právní moci i vykonatelnosti.

19. Vzhledem k přijatým závěrům nezbylo než zamítnout pro nadbytečnost návrh na provedení důkazu fotografiemi jméno příjmení z mládí a dospělosti k prokázání skutečnosti, že zůstavitel byl kompetentní osobností, kopií jeho vojenské knížky, k tomu, že prodělal několik let vojenské služby, jeho dopisem rodičům z vojny, k prokázání jeho grafologické kompetence, sešitem z předmětu měřičství, k prokázání, že zvládal aritmetické a matematické operace. Ze stejného důvodu nemohl být proveden ani revizní znalecký posudek ke znaleckému posudku anonymizováno příjmení, k zjištění, zda závěry původního znaleckého posudku o duševní nekompetenci zůstavitele ke dni 1. 1. 1980, splňují požadavek vysoké míry pravděpodobností. Zamítnut byl i návrh na provedení výslechu žalobkyně a) která byla přímo účastníkem sepsání závěti a předchozích jednání mezi zůstavitelem a její matkou, jíž měly být prokázány okolnosti sepisu závěti, vůle zůstavitele testovat ve prospěch matky žalobkyně a) a kompetence jméno příjmení sepisu závěti.

20. Žalobci se v řízení dovolávali nálezu Ústavního soudu z 29. 12. 2009 sp.zn. IV. ÚS 42/09, dle něhož je nepřípustné, aby vlastnické právo osob, konajících v důvěře ve veřejnoprávní evidenci, za jejíž správnost odpovídá stát, a legitimně se domnívajících, že jsou vlastníky předmětných pozemků, bylo mnoho let po uplynutí lhůty k podání restitučního návrhu zpochybněno soudy (tj. jinými státními orgány v jiném řízení) odkazem na údajnou možnost v minulosti dosáhnout restituce. Tento nález vzhledem k odlišnosti řešené problematiky však nelze na věc žalobců aplikovat. Žalobci zmínili též ústavní nález sp.zn. I ÚS 173/13 z 20.8.2014, a rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 5750/2015, v souvislosti s důkazními standardy pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání. Jak bylo výš vysvětleno, soud nemohl v tomto řízení přezkoumávat řízení vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 6C 88/88, nemohl proto ani závěry tohoto nálezu ve svém rozhodování zohlednit. Soud je rovněž názoru, že žalobcům v dané věci nemůže prospět ani nález Ústavního soudu z 19. 1. 2021 sp.zn. IV ÚS 2719/20, jenž se zabývá v prvé řadě právem na ochranu majetku obce a otázkami držby a vydržení pozemků, jež stát převzal bez právního důvodu. O podobný případ v dané věci však rovněž nejde.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. l občanského soudního řádu (dále je „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci byli v řízení neúspěšní, stíhá je proto povinnost nahradit náklady řízení vynaložené protistranou. Žalovaná 1) náhradu těchto nákladů požadovala. V řízení nebyla zastoupena advokátem, podle § 151 odst. 3 o. s. ř., má proto právo na paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (dále jen„ vyhl.“). Žalované 1) přiznaná částka nákladů řízení představuje paušální náhradu za 5 úkonů (podání ve věci samé, 2x příprava na jednání a 2x účast na jednání soudu- viz § 1 odst.3 vyhl.) po 300 Kč (viz § 2 odst. 3 vyhl.). Náklady řízení žalované 1) tak činí 1.500 Kč a žalobcům bylo uloženo je žalované 1) zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný 2) se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, bylo proto rozhodnuto, že jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna ve lhůtě k plnění, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.