OSJE 10 C 31/2025-96

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 19 275,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 684,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 590,96 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 595,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 451,28 Kč, úroku z částky 18 275,64 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úroku z prodlení z částky 18 275,64 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá.

III. Žalobkyni se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 811 Kč, kterou je povinna zaplatit žalovaná žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Podaným návrhem se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 275,64 Kč jako dlužné jistiny úvěru spolu s příslušenstvím, které tvoří kapitalizovaný smluvní úrok do 27. 9. 2024 ve snížené výši 8,05 % ročně v částce 1 595,65 Kč, smluvní úrok ve snížené výši 8,05 % ročně z částky 18 275,64 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení do 27. 9. 2024 ve snížené výši 8,05 % ročně v částce 451,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 275,64 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum. K prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že vycházela především z obratů na běžném účtu žalované. Deklarovaný příjem, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, činil částka Kč, výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, činily 10 516 Kč, platební kapacita žalované tak byla vypočtena na částka Kč, přičemž k zadluženosti žalované nebyly zjištěny z transakcí na běžném účtu a informací CBCB žádné negativní informace a nebyly zaznamenány také žádné nestandardní transakce. Žalovaná na úvěr zaplatila 14. 6. 2020 částku 473 Kč, dne 14. 7. 2020 částku 473 Kč, dne 14. 8. 2020 částku 473 Kč, dne 14. 9. 2020 částku 473 Kč, dne 14. 10. 2020 částku 402,80 Kč, dne 15. 10. 2020 částku 70,22 Kč a dne 11. 1. 2021 částku 950,30 Kč, celkem 3 315,32 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Žádostí o úvěr, informacemi o žádosti a záznamem o podpisu klienta bylo prokázáno, že žalovaná dne datum požádala žalobkyni o úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná své měsíční příjmy vyčíslila na částka Kč a své měsíční výdaje bez splátek vyčíslila na 3 000 Kč a své měsíční splátky vyčíslila na 2 000 Kč.

4. Výpisem z účtu co do přijatých plateb bylo prokázáno, že žalobkyně ověřovala výdaje a příjmy žalované z předložených výpisů, žalovaná dne 13. 5. 2020 obdržela platbu od právnická osoba s poznámkou „Nemocenské 1.4.20-30.4.20“ ve výši částka Kč, dne 27. 4. 2020 obdržela platbu částka Kč od právnická osoba s poznámkou „Nemocenské 16.3.20-31.3.20“, nadto žalovaná pravidelně dostávala platby od jméno FO v řádech anonymizováno korun, u některých plateb je uvedeno, že se jedná o výživné (4. 11. 2019 a 18. 11. 2019).

5. Výpisem z CRIF bylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy lustrovala žalovanou v uvedeném registru a zjistila o ní, že má další tři úvěry a je svobodná.

6. Výpisem z CBCB bylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy lustrovala žalovanou v uvedeném registru a zjistila o ní, že žalovaná má sjednány tři úvěry s měsíčními splátkami 1 029 Kč, 830 Kč a 750 Kč, celkem tedy 2 609 Kč, a že žalovaná není v prodlení s placením žádných splátek.

7. Smlouvou o poskytnutí úvěru, předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru a záznamem o podpisu klienta bylo prokázáno, že byly podepsány elektronicky dne datum a jejich obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a závazek žalované splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách, kdy jejich výše činí 473 Kč, výše poslední splátky měla činit 445,03 Kč. Výše úrokové sazby činila 14,9 % ročně a roční procentní sazba nákladů 15,96 % Dále že se žalovaná se zavázala hradit poplatky vyjmenované ve smlouvě, mimo jiné poplatky spojené se zasíláním upomínek ve výši 300 Kč a výzev ve výši 500 Kč, a že žalobkyně je oprávněna zesplatnit úvěr ke dni uvedenému v oznámení v případě vedení insolvenčního řízení vůči žalované.

8. První výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně upomínala žalovanou o nedostatku finančních prostředků na bankovním účtu č. č. účtu. Ke dni 24. 1. 2021 byla v prodlení částka 473,55 Kč a nepovolený záporný zůstatek na účtu činil 34,86 Kč, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 19. 2. 2021 a upozornila, že pokud nedojde k uhrazení, bude další výzva k úhradě zpoplatněna částkou 500 Kč.

9. Výzvou k zaplacení dluhu bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 973,9 Kč jako splátky včetně úroků a poplatku ve výši 500 Kč za výzvu, a dále 535,64 Kč jako nepovolený záporný zůstatek na účtu a to do 19. 2. 2021.

10. Opakovanou výzvou k zaplacení dluhu bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 950,9 Kč jako splátky včetně úroků a poplatku ve výši 500 Kč za výzvu, dále 535,64 Kč jako nepovoleného záporného zůstatku na účtu, a to do 20. 3. 2021.

11. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 6. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 3 425,25 Kč jako splátky včetně úroků a poplatku ve výši 500 Kč za výzvu, dále 547,12 Kč jako nepovoleného záporného zůstatku na účtu. Zároveň žalobkyně upozornila žalovanou, že pokud dluh nebude uhrazen do 5. 6. 2021, bude zesplatněn celý úvěr.

12. Oznámením o zesplatnění ze dne 9. 5. 2021 a dodejkou ze dne 11. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované, že dne 6. 5. 2021 došlo k zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru č. hodnota.

13. Historií účtu č. hodnota a přehledem splátek bylo prokázáno, že žalovaná čerpala na úvěr celkem částku 20 000 Kč a splatila celkem částku 3 315,32 Kč.

14. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2024 a podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odeslala žalované předžalobní výzvu k plnění, kterou žalovanou vyzývala k úhradě částky 21 385,05 Kč a to do 11. 10. 2024. Výzva byla předána k poštovní přepravě 4. 10. 2024.

15. Z ostatních listinných důkazů nečinil soud žádná relevantní skutková zjištění.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou oprávněnou poskytovat úvěry. Žalobkyni byla dne datum doručena žádost žalované o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, žalovaná své měsíční příjmy vyčíslila na částka Kč a své měsíční výdaje bez splátek vyčíslila na 3 000 Kč a své měsíční splátky vyčíslila na 2 000 Kč. Žalovaná dne datum obdržela platbu od právnická osoba s poznámkou „Nemocenské 1. 4. 20-30. 4. 20“ ve výši částka Kč, dne 27. 4. 2020 obdržela platbu částka Kč od právnická osoba s poznámkou „Nemocenské 16. 3. 20-31. 3. 20“, nadto žalovaná pravidelně dostávala platby od jméno FO v řádech anonymizováno korun, přičemž u některých plateb je uvedeno, že se jedná o výživné (4. 11. 2019 a 18. 11. 2019). byly podepsány elektronicky dne datum a jejich obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a závazek žalované splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách, kdy jejich výše činí 473 Kč, výše poslední splátky měla činit 445,03 Kč. Výše úrokové sazby činila 14,9 % ročně a roční procentní sazba nákladů 15,96 % Dále se žalovaná zavázala hradit poplatky vyjmenované ve smlouvě, mimo jiné poplatky spojené se zasíláním upomínek ve výši 300 Kč a výzev ve výši 500 Kč, dále, že žalobkyně je oprávněna zesplatnit úvěr ke dni uvedenému v oznámení v případě vedení insolvenčního řízení vůči žalované. Čerpání a splácení úvěru bylo evidováno na bankovním účtu žalované č. č. účtu. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, když nesplácela řádně úvěr a nezajistila dostatek prostředků na svém účtu. První upomínkou žalobkyně upomínala žalovanou o nedostatku finančních prostředků na jejím bankovním účtu, výzvou k zaplacení žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 973,90 Kč jako splátky včetně úroků a poplatku ve výši 500 Kč za výzvu, a dále 535,64 Kč jako nepovolený záporný zůstatek na účtu a to do 19. 2. 2021. Opakovanou výzvou k zaplacení dluhu žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 1 950,90 Kč jako splátky včetně úroků a poplatku ve výši 500 Kč za výzvu, a dále 535,64 Kč jako nepovolený záporný zůstatek na účtu a to do 20. 3. 2021. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 6. 5. 2021, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 3 425,25 Kč jako splátky včetně úroků a poplatku ve výši 500 Kč za výzvu, dále 547,12 Kč jako nepovolený záporný zůstatek na účtu. A zároveň žalobkyně upozornila žalovanou, že pokud dluh nebude uhrazen do 5. 6. 2021, bude zesplatněn celý úvěr. Výzva byla dne 11. 5. 2021 doručena žalobkyni. Oznámením o zesplatnění ze dne 9. 5. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že dne 6. 5. 2021 došlo k zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru č. hodnota. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2024 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odeslala žalované předžalobní výzvu k plnění, kterou žalovanou vyzývala k úhradě částky 21 385,05 Kč a to do 11. 10. 2024. Výzva byla předána k poštovní přepravě 4. 10. 2024. Žalovaná čerpala na úvěr celkem částku 20 000 Kč a splatila celkem částku 3 315,32 Kč.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

19. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), ve znění pozdějších předpisů, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění pozdějších předpisů poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění pozdějších předpisů poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. V projednávané věci žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dne datum dle § 2 z. s. ú. ve spojení s § 2395 o. z., když v uvedené dohodě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peníze, což také učinila, žalovaná se peníze zavázala vrátit v dohodnutých splátkách. Není sporu o tom, že žalobkyně, obchodní společnost, vystupovala jako podnikatelka, žalovaná jako spotřebitel. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, zabýval se soud procesem posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 z. s. ú. V zásadě nelze ničeho vytknout obecným úvahám žalobkyně tak, jak je popsala při vysvětlení procesu ověřování úvěruschopnosti, tedy že ověřila z výpisu z účtu za posledních 8 měsíců před uzavřením smlouvy výdaje a příjmy žalované, tyto nějak vážila (už však vždy nepopisuje, jak přesně), a učinila z toho nějaký závěr. Nicméně v tomto konkrétním případě je nutno poukázat na to, že před sjednáním zápůjčky žalovaná již 1,5 měsíce pobírala nemocenskou, došlo u ní tedy oproti minulosti k zásadní změně v příjmu, nemocenská pak ani zdaleka nedosahovala příjmu uvedeného v žádosti o úvěr. To žalobkyně nijak nereflektovala a neověřovala například, zda lze očekávat, že se žalovaná navrátí do práce nebo zda naopak její nemoc pokračuje. Měsíční nemocenská pak u žalované činila částka Kč. To je potřeba dále spojit s tím, že žalovaná zjevně pečovala o dítě, když na něj dostávala výživné. Žalovaná tedy musela živit dítě (částečně nad úhradu jeho potřeb výživným), hradit své náklady na živobytí (náklady na bydlení, stravu, atd.), již existující splátky a měla by jí zůstat i rezerva na neočekávané nezbytné náklady. Přitom v době poskytnutí úvěru činilo životní minimum pro 1 dospělou osobu a nezaopatřené dítě částku 5 520 Kč dle nařízení vlády ČR č. 61/2020 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima, a normativní náklady na bydlení ve vlastním či družstevním bytě pro 2 osoby v obci s počtem obyvatel pod 10 000 pak částku 6 953 Kč dle nařízení vlády ČR č. 349/2016 Sb., kterým se pro účely příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory pro rok 2020 stanoví výše nákladů srovnatelných s nájemným, částek, které se započítávají za pevná paliva, a částek normativních nákladů na bydlení. Při součtu těchto částek a nákladů na splátky jiných závazků žalované je výsledek výše nákladů žalované 15 082 Kč a je tedy zjevné, že žalovaná nemohla být schopna splácet splátky jakéhokoliv úvěru, neboť na to její příjmy nedostačovaly. I kdybychom řekli, že žalovaná byla velmi skromná a její skutečné životní náklady byly třeba o i třetinu menší, než soudem vymezená částka (tedy činily cca 10 000 Kč, žalobkyně vycházela z 10 516 Kč), pak při příjmu částka Kč nemohla po případné úhradě sjednané splátky 473 Kč zbýt žalované dostatečná rezerva na nezbytné výdaje typu nákupu léků v případě nemoci, atp. a to právě v situaci, kdy žalovaná pobírala nemocenskou. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) S přihlédnutím ke shora uvedenému si žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru nepočínala pečlivě. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neověřila řádně úvěruschopnost žalované a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. K aplikovanému znění § 87 z. s. ú. soud dodává, že dané ustanovení od 29. 5. 2022 výslovně stanoví, že soud přihlíží k neplatnosti smlouvy z úřední povinnosti. V takovém světle však soud vykládal i citované ustanovení § 87 z.s. ú. ve znění do 28. 5. 2022, neboť jak uvedeno výše, porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost zakládá absolutní neplatnost dle § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, nadto citovaný zákon je třeba vykládat ve světle Směrnice tak, že soud má dohlížet na dodržováním povinností stanovených z. s. ú., k čemuž judikatura dovodila povinnost přihlížet k neplatnosti z úřední povinnosti (srov. již odkazované rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18).

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, žalovaná zaplatila částku 3 315,32 Kč. Ve smyslu § 87 z. s. ú. se žalovaná v rozsahu částky 16 684,68 Kč, bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům zanedbávajícím své povinnosti spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Bylo prokázáno, že žalovaná peníze obdržela a není-li prokázáno ničeho dalšího, má soud za to, že co žalovaná má, je schopna i vrátit, bylo povinností žalované případně tvrdit, že její možnosti jsou jiné a případně jaké. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků měl ve věci úspěch částečný. Pro posouzení míry úspěchu soud vyčíslil i požadované příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí 11. 11. 2025. Žalobkyně byla řízení úspěšná co do částky 16 684,68 Kč. Neúspěšná byla co do částky 2 590,96 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 595,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 451,28 Kč, úroku z částky 18 275,64 Kč od 28. 9. 2024 ve výši 8,05 % ročně, kdy ke dni 11. 11. 2025 činí vyčíslený úrok 1 652,56 Kč, co do úroku z prodlení z částky 18 275,64 Kč za dobu od 28. 9. 2024 ve výši 8,25 % ročně, což ke dni 11. 11. 2025 činí částku 1 693,62 Kč, celkem byla neúspěšná co do částky 7 984,07 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně činí 68 %, úspěchu žalované 32 %, soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení co do 36 % (68-32), tedy v částce 811 Kč. Náklady v celkové výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 275,64 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří účelně vynaložených úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění byla rovněž stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.