OSJE 11 C 35/2025-77

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 31 202,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 349,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 6 852,33 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 29 994,04 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 994,04 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 030,02 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 740,90 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 369 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu podán dne 22. 10. 2024, se žalobkyně domáhá z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené se žalovanou dne datum zaplacení jistiny úvěru ve výši 29 994,04 Kč, poplatků ve výši 1 208 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 030,02 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 740,90 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 29 994,04 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 994,04 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení. Úvěruschopnost měla žalobkyně ověřit tak, že na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr a ověřených z výpisu z běžného účtu o žalované zjistila, že její čistý měsíční příjem je částka, její výdaje stanovila použitím svého modelu na částku 9 109 Kč při zohlednění deklarovaných výdajů, způsobu bydlení, počtu členů domácnosti, vyživovaných členů domácnosti, místa bydliště, životního minima, nákladů na bydlení, plateb na pojištění a nákladů na splátky a mandatorních výdajů, jako je soudně nařízené výživné, apod. Splátky žalované ověřovala žalobkyně v CBCB.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ač byla řádně předvolána.

3. Žádostí o úvěr bylo prokázáno, že dne datum žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí částky 30 000 Kč s tím, že ji bude měsíčně splácet, žalovaná o sobě sdělila, že pracuje manuálně na dobu určitou, je Anonymizováno, její průměrné čisté měsíční příjmy jsou částka, její výdaje bez splátek jsou 3 600 Kč a má již splátky ve výši 1 029 Kč.

4. Záznamem o posouzení úvěruschopnosti bylo prokázáno, že žalobkyně posoudila žalovanou jako úvěruschopnou, když dospěla k závěru, že žalovaná již splácí jeden úvěr s měsíční splátkou 1 029 Kč a její platební kapacita je 6 028 Kč.

5. Informací z právnická osoba bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila, že žalovaná splácí jeden úvěr s měsíční splátkou 1 029 Kč, jiné závazky nemá a není v prodlení s placením.

6. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy žalobkyně z výpisu ověřila, že příjmem žalované byla v měsíci červnu 2019 mzda ve výši částka, v měsíci květnu 2019 mzda ve výši částka a v měsíci dubnu téhož roku mzda ve výši částka a dále nemocenská za 8 dní ve výši částka.

7. Smlouvou o Anonymizováno – půjčka po ruce č. hodnota bylo prokázáno, že dne datum žalobkyně a žalovaná podepsaly listinu, kde ujednaly, že žalobkyně otevře žalované úvěrový účet a poskytne žalované částku až do limitu 30 000 Kč s tím, že žalovaná může tyto peníze průběžně čerpat a také průběžně splácet tak, že měsíčně vždy k 15. dni v měsíci žalovaná uhradí 2,5 % z ujednaného limitu, nejméně však 750 Kč, zároveň smluvní strany ujednaly pojištění žalované co do schopnosti splácet až do výše jistiny úvěru pro případ smrti nebo invalidity III. stupně žalované.

8. Historií úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaná z úvěrového účtu vyčerpala celkem částku 38 798 Kč.

9. Přehledem splátek bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na úvěrový účet celkem částku 14 448,29 Kč.

10. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2024 bylo prokázáno, že touto výzvou zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy č. hodnota uzavřené s žalobkyní dne datum v celkové výši 34 075,51 Kč.

11. Podacím archem bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 4. 10. 2024.

12. Soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění z předsmluvní informace k revolvingovým spotřebitelským úvěrům – půjčka po ruce, obchodních podmínek pro Anonymizováno – půjčka po ruce a upomínek s doklady o doručení, když splnění informační povinnosti, vedlejší ujednání k neplatné smlouvě a upomínání žalované či zesplatnění úvěru je pro věc bez významu s ohledem na právní posouzení věci soudem. Soud pak neučinil žádné skutkové zjištění z kompletní historie úvěrového učtu, když se jedná jen o vysvětlující rozpis přirůstání úroků a úroků z prodlení.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne datum žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí 30 000 Kč. Žalobkyně o žalované zjistila, že tato pracuje manuálně na dobu určitou, je Anonymizováno, její průměrné čisté měsíční příjmy jsou částka, což ověřila z výpisu z účtu. Žalobkyně dále o žalované zjistila, že již měsíčně splácí 1 029 Kč a stanovila její výdaje na 9 109 Kč a její platební kapacitu na 6 028 Kč, přičemž žalovaná uváděla své náklady bez splátek ve výši 3 600 Kč. Téhož dne pak žalobkyně s žalovanou podepsaly Smlouvu o Anonymizováno – půjčka po ruce č. hodnota, na základě které žalobkyně otevřela žalované úvěrový učet a poskytla žalované částku až do limitu 30 000 Kč s tím, že žalovaná může tyto peníze průběžně čerpat a také průběžně splácet tak, že měsíčně vždy k 15. dni v měsíci žalovaná uhradí 2,5 % z ujednaného limitu, nejméně však 750 Kč, zároveň smluvní strany ujednaly pojištění žalované co do schopnosti splácet až do výše jistiny úvěru pro případ smrti nebo invalidity III. stupně žalované. Žalovaná vyčerpala z úvěrového účtu průběžně částku 38 798 Kč a uhradila částku 14 448,29 Kč. Předžalobní výzva k zaplacení předmětu řízení byla žalované odeslána dne 4. 10. 2024.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

16. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Žalobkyně se totiž v uvedené dohodě zavázala poskytnout žalované peníze až do sjednaného limitu, žalovaná se zavázala peníze průběžně vrátit spolu s ujednanými úroky. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru vystupovala jako spotřebitel a právní předchůdkyně jako podnikatel. V předmětné smlouvě bylo také ujednáno pojištění schopnosti splácet ve smyslu § 2868 o. z. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, posoudil soud také to, zda byla řádně ověřena úvěruschopnost žalované. Zde soud uzavírá, že zjištěné a uvažované příjmy žalované odpovídají jejím skutečným příjmům. Potud tedy postupovala žalobkyně správně. To však již neplatí co do posouzení výdajů žalované. Žalobkyni mělo varovat již to, že žalovaná uvedla až absurdně nízké měsíční náklady (3 600 Kč), a tím pečlivěji měla ověřit, zda žalovaná skutečně takto nízké výdaje má. To žalobkyně nahradila svou úvahou, kdy stanovila výdaje žalované na 9 109 Kč a zjistila její platební kapacitu jako rozdíl příjmů a výdajů ve výši 6 028 Kč. Při stanovení výdajů žalované žalobkyně, jak sama uvedla, zjevně vyšla z částky životního minima 3 410 Kč a z normativních nákladů na bydlení ve výši 4 670 Kč, k čemuž připočetla zjištěnou splátku a takto zjistila výdaje žalované. K tomu soud podotýká, že životní minimum je skutečně nezbytným minimem nutným pro přežití, nejedná se o částku, za kterou by běžně lidé žili, normativní náklady na bydlení jsou pak administrativní pomůckou pro výpočet příspěvku na bydlení, nejedná se nutně o odraz skutečnosti či statistický údaj, byť by se skutečnosti blížit měly. Uvažovat tedy bez dalšího, že životní náklady žalované jsou ve výši životního minima a normativních nákladů na bydlení je zcela iluzorní, takový výjimečný závěr by musel být podpořen skutečným ověřením výdajů žalované, což žalobkyně neučinila. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr) a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smluv a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Tento závěr soudu pak reflektoval i zákonodárce, když výslovně zanesl do znění § 87 z. s. ú. s účinností od 29. 5. 2022 povinnost soudu zabývat se z moci úřední procesem ověření úvěruschopnosti a přihlížet k případné neplatnosti smlouvy u smluv uzavřený po účinnosti zmíněné novely. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích a pojištění, když nadto ani není dán pojistný zájem.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 38 798 Kč, z níž žalovaná vrátila částku 14 448,29 Kč. Ve smyslu § 87 z. s. ú. je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem.

24. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 24 349,71 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů zanedbávajících své zákonné povinnosti, sankce spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto splatnost určil soud. Soud má za to, že byly-li peníze žalované prokazatelně poskytnuty, měla by je být schopna vrátit. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěry o tom, že žalovaná jistinu vrátit nemůže, stanovil soud k plnění třídenní lhůtu tak, aby výrok soudu co do splatnosti odpovídal i pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dle názoru soudu byla žalované takto poskytnuta dostatečná doba na zaplacení žalované částky, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musela vědět nejpozději od dojití žaloby do své dispoziční sféry.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že převážně úspěšná byla žalobkyně, které náleží náhrada v poměru 24,84 % (předmětem řízení byla k datu vyhlášení rozsudku částka 39 009,32 Kč), tedy 2 369 Kč z celkového nároku na náhradu nákladů řízení v částce 10 082 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 249 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 202,04 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava věci a žaloba) a z částky 1 190 Kč (předžalobní výzva) za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 300 Kč ve výši 1 533 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplňování žaloby k výzvě soudu, neboť žaloba má být perfektní již při podání a odstraňování vad a nejasností není účelným úkonem. O místě k placení náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud stanovil třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.