OSJE 10 C 68/2025-59

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 13 281,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 499,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 781,35 Kč, dále úroku z prodlení z částky 5 946,57 Kč za dobu od 15. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2025, se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 13 281,25 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené s žalovanou dne datum. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 5 499,90 Kč, kdy žalovaná zaplatila na jistinu dne datum částku 0,10 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,35 Kč, smluvního úroku ve výši 6 995,06 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 7,32 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 330 Kč, smluvní pokuty ve výši 339,62 Kč, dále žalobce požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 5 946,57 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 15. 11. 2024 do zaplacení. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru ověřil úvěruschopnost žalované tak, že z výpisu z jejího účtu ověřil její příjmy a výdaje, lustroval ji v různých databázích (ISIR, CNBC, NRKI, BRKI, CEE, TelcoScope, registru hledaných osob, databázi ztracených a neplatných dokladů Ministerstva vnitra, katastrálním rejstříku a v registru „sankční seznamy“), a v souladu s vlastní metodikou posuzování úvěruschopnosti, která byla schválen Českou národní bankou, dospěl k závěru, že žalovaná je úvěruschopná.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ač byla řádně předvolána, k nařízenému jednání se nedostavila. Žalovaná v průběhu řízení změnila své příjmení z Karhanová.

3. Metodikou žalobce k posuzování úvěruschopnosti bylo prokázáno, že žalobce jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů má stanovenu metodiku posuzování úvěruschopnosti klientů, kde je mimo jiné stanoveno, že žalobce vychází při posuzování úvěruschopnosti klientů z jejich čistých příjmů a výdajů zjištěných od spotřebitele a z externích databází a dále že provádí lustrace klientů v externích databázích, jako jsou CEE, ISIR, registr neplatných dokladů, výpis z registru hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, z katastrálního rejstříku a registru sankční seznamy.

4. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti bylo prokázáno, že žalobce posuzoval žalovanou tak, že ke dni datum uvažoval s tím, že žalovaná je členem trojčlenné společně hospodařící domácnosti kde mají všichni členové příjem, dále žalobce uvažoval s jejími pravidelnými výdaji na půjčky ve výši 0 Kč, s pravidelnými výdaji na bydlení ve výši 2 000 Kč, dalšími nezbytnými výdaji ve výši 0 Kč, se zbytnými výdaji ve výši 1 000 Kč, vycházel z ověřeného příjmu ve výši částka Kč s tím, že žalovaná svůj příjem vyčíslila na částka Kč, regionální koeficient žalobce stanovil jako 1, rezervu pro výdaje žalobce stanovil na 500 Kč, vypočítal minimální výdaje na 4 436,66 Kč, disponibilní příjem stanovil na 4 500 Kč a uzavřel, že posouzení bylo úspěšné.

5. Listinou nazvanou jako „Autorizace ověření totožnosti“ bylo prokázáno, že žalobce ověřoval totožnost žalované dálkovým náhledem do jejího výpisu z účtu č. č. účtu.

6. BankID výpisem bylo prokázáno, že žalobce ověřil dle bankovní identity žalované její věk, datum narození, rodné číslo, bydliště, že je svobodná a číslo účtu IBAN.

7. Listinou nazvanou jako „Identifikované příjmy“ bylo prokázáno, že žalobce vycházel co do příjmů žalované z výpisu z jejího účtu, ze kterého vybral veškeré příchozí platby, mimo jiné také platby ze dne 14. 7. 2024 ve výši částka Kč a částka Kč a platby ze dne 9. 7. 2024 ve výši částka Kč.

8. Výpisem z účtu IBAN bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 14. 7. 2024 částku částka Kč od právnická osoba se zprávou „Anonymizováno“ a také od stejného odesílatele částku částka Kč se zprávou „Anonymizováno“, mimo to žalovaná obdržela v červenci 2024 na účet jen částku částka Kč od úřadu práce označenou jako příspěvek na bydlení za červen 2024, nadto žalovaná obdržela jen nahodilé stokorunové platby ve výši celkem hodnota Kč, naopak jen v červenci 2024 (za ve výpise uvedenou dobu do 15. 7. 2024) odešlo z účtu žalované celkem 18 218,1 Kč. Žalovaná nemá ve výpise z účtu nejméně za období do dubna 2024 žádné příchozí platby označené jako plat či mzda či dosahující v souhrnu více než částka Kč od jediného odesílatele, s výjimkou příspěvku na bydlení.

9. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, předpisem splátek a Všeobecnými obchodními podmínkami bylo prokázáno, že dne datum žalobce a žalovaná podepsali dohodu, ve které se žalobce zavázal žalované poskytnout na její účet č. č. účtu peníze až do výše 13 800 Kč postupným plněním dle žádosti žalované, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit s denním úrokem ve výši 1,066 % s první splátkou splatnou dne 14. 8. 2024 a spolu s dalšími poplatky, součástí smlouvy byl předpis splátek, denní splátka činila 21,46 Kč.

10. Přehledem bankovních transakcí bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované dne datum částku 2 000 Kč a částku 1 000 Kč, dne datum částku 1 000 Kč a dne datum částku 1 500 Kč.

11. E-mailem odeslaným dne 14. 11. 2024 bylo prokázáno, že tímto dopisem žalobce žalovanou upozornil na prodlení s placením v délce 91 dní a vyzval ji k okamžitému splacení úvěru.

12. Předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025 bylo prokázáno, že dopisem z uvedeného dne zástupce žalobce vyzval žalovanou ke splacení dluhu z úvěru ujednaného dne datum v celkové výši 13 658,43 Kč.

13. Podacím lístkem bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 19. 3. 2025.

14. Soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění z Poučení o GDPR, Souhlasu se zpracováním osobních údajů, když s těmito listinami žalobce nespojil žádné své tvrzení, soud neučinil žádné skutkové zjištění ani z Informace pro spotřebitele a Údajů o poskytovateli úvěru, když splnění informační povinnosti vůči žalované nebylo sporné ani nebylo významné pro řízení.

15. Neprokázalo se žalobcovo tvrzení o tom, že lustroval žalovanou v jakémkoliv registru.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce je poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, má stanovenu metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů, v rámci této metodiky má žalobce vycházet z čistých příjmů a výdajů zjištěných od spotřebitele a z externích databází, dále má provádět lustrace klientů v externích databázích, jako jsou CEE, ISIR, registr neplatných dokladů, výpis z registru hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, z katastrálního rejstříku a registru sankční seznamy, nebylo prokázáno, že žalobce lustroval žalovanou v jakémkoliv registru. Žalobce ověřil osobní údaje žalované a její vlastnictví bankovního účtu pomocí bankovní identity a dálkového nahlédnutí do účtu žalované. Z účtu žalované plyne, že žalovaná obdržela dne 14. 7. 2024 částku částka Kč od právnická osoba se zprávou „Anonymizováno“ a také od stejného odesílatele částku částka Kč se zprávou „Anonymizováno“, mimo to žalovaná obdržela v červenci 2024 na účet jen částku částka Kč od úřadu práce označenou jako příspěvek na bydlení za červen 2024, nadto žalovaná obdržela jen nahodilé stokorunové platby ve výši celkem hodnota Kč, naopak jen v červenci 2024 (za ve výpise uvedenou dobu do 15. 7. 2024) odešlo z účtu žalované celkem 18 218,1 Kč, jiné významné příjmy s výjimkou příspěvku na bydlení žalovaná před uzavřením smlouvy neměla a nedostávala mzdu či plat. Žalobce pak posoudil úvěruschopnost žalované kladně, když vyšel z toho, že žalovaná je členem trojčlenné společně hospodařící domácnosti, kde mají všichni členové příjem, má půjčky ve výši 0 Kč, pravidelné výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, nezbytné výdaje má 0 Kč, zbytné výdaje má 1 000 Kč, žalobce vycházel z ověřeného příjmu ve výši částka Kč s tím, že žalovaná svůj příjem vyčíslila na částka Kč, rezervu pro výdaje žalobce stanovil na 500 Kč, vypočítal minimální výdaje na 4 436,66 Kč. Dne datum pak žalobce a žalovaná podepsali dohodu, ve které se žalobce zavázal žalované poskytnout na její účet peníze až do výše 13 800 Kč postupným plněním dle žádosti žalované, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit s denním úrokem ve výši 1,066 % s první splátkou splatnou dne datum a spolu s dalšími poplatky, součástí smlouvy byl předpis splátek, dle kterého denní splátka činila 21,46 Kč (tj. při 30 dnech 643,8 Kč). Žalobce poskytl žalované dne datum částku 2 000 Kč a částku 1 000 Kč, dne datum částku 1 000 Kč a dne datum částku 1 500 Kč, celkem 5 500 Kč. Žalovaná ničeho neplatila, e-mailem ze dne 14. 11. 2024 ji žalobce upozornil na prodlení s placením v délce 91 dní a vyzval ji k okamžitému splacení úvěru. Předžalobní výzva k zaplacení předmětu řízení byla žalované odeslána dne 19. 3. 2025.

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění pozdějších předpisů poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění pozdějších předpisů poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud posoudil věc následovně. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2 z. s. ú. ve spojení s § 2395 o. z., když toho dne se žalobce, jako podnikatel, zavázal žalované poskytnout peníze do sjednaného limitu, žalovaná se pak zavázala peníze po čase vrátit spolu s ujednaným úrokem. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr, zabýval se soud tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalované (srov. rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud konstatuje, že úvěruschopnost ve smyslu § 86 z. s. ú. nebyla ověřena řádně. Žalobce zcela neadekvátně zahrnul do příjmů žalované i platby na její účet, které byly zápůjčkou, když žalobce doložil, že vycházel, mimo jiné, z plateb ze dne 14. 7. 2025 ve výši částka Kč a ve výši částka Kč označených jako půjčka a dodatečná půjčka od právnická osoba Zohledňoval-li žalobce půjčky jako příjem, jedná se o evidentní pochybení, kdy pasivum žalované je vydáváno za její aktivum. V rámci posouzení úvěruschopnosti ani žalobce nezohlednil, byť to z účtů plynulo, že žalovaná půjčky má, není tedy pravdou to, co je uvedeno ve Výpise o posouzení úvěruschopnosti. Je už tak nerozhodné, že žalobce ani nedoložil, že prováděl jakékoliv tvrzené lustrace, že z ničeho neplyne, že by žalovaná skutečně žila v domácnosti, kde jsou výdělečně činné další dvě osoby, natož aby bylo vůbec tvrzeno, že z příjmů těchto osob může žalovaná hradit nějaké své závazky a je to tedy relevantní údaj. Lze konečně poukázat i na to, že žalovaná uvedla mimořádně nízké výdaje a stejně tak žalobce vycházel z cela marginálních nákladů na živobytí žalované (4 436,6 Kč), přičemž z jejího účtu odešlo jen v období od 1. 7. 2024 do 15. 7. 2024 celkem 18 218,1 Kč – přičemž sice není soudu znám účel všech plateb, lze však z toho mít vážnou pochybnost o tom, že náklady žalované na živobytí jsou skutečně ve výši uvažované žalobcem. Závěrem už lze jen podotknout, že nad rámec všeho výše uvedeného žalovaná zjevně nebyla v dobré finanční situaci, když z výpisu z účtu plyne, že dostávala příspěvek na bydlení, a tedy není schopna bez pomoci státu ani zajistit své bydlení, není ani zřejmé, z čeho pocházely její další příjmy. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná dle § 87 z. s. ú., k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti. Je-li smlouva neplatná, nenáleží žalobci právo na úroky, smluvní pokutu či jakékoliv poplatky či další smluvní plnění. Dle § 87 z. s. ú. má žalobce právo pouze na nezaplacenou část jistiny spotřebitelského úvěru, a to ještě v náhradní době splatnosti.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalobkyni částku 5 500 Kč, z čehož žalobce požaduje pouze 5 499,90 Kč, když žalovaná zaplatila 0,10 Kč. Soud tak žalobě vyhověl pouze co do částky 5 499,90 Kč (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Bylo prokázáno, že žalovaná peníze obdržela a není-li prokázáno ničeho dalšího, má soud za to, že co žalovaná má, je schopna i vrátit, bylo povinností žalované případně tvrdit, že její možnosti jsou jiné a případně jaké. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby stanovil nějakou zvláštní lhůtu k plnění, soud rozhodl dle obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že převážně úspěšná byla žalovaná, podle poměru úspěchu a neúspěchu by měla tedy nárok na náhradu nákladů řízení žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly a soud tak žádnou náhradu nákladů účastníkům nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.