OSJI 18 C 69/2019-153

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o 83 667,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 83 667,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 81 233,85 Kč od 3. 12. 2018 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 74,10 Kč a s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 81 233,85 Kč od

3. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. O náhradě nákladů, které v řízení platila Česká republika, bude rozhodnuto samostatným usnesením.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 26 385,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 83 667,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 12. 12. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 100 000 Kč, přičemž úvěr byl poskytnut bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný vyčerpal úvěr dne 12. 12. 2016. Poskytnutý úvěr se zavázal splácet v 84 měsíčních splátkách po 2 242 Kč spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně. Ve smlouvě si účastníci sjednali pojištění úvěru pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti žalovaného. Za pojištění se zavázal žalovaný hradit částku 156 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně úvěr ke dni 2. 12. 2018 zesplatnila. Ke dni podání žaloby činila dlužná jistina úvěru 81 233,85 Kč. Příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 74,10 Kč (kapitalizován ke dni zesplatnění), obchodní úrok ve výši 19,90 % ročně z jistiny od 3. 12. 2018 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení od 3. 12. 2018 a neuhrazené poplatky za vedení účtu a za přistoupení do pojištění ve výši 2 434 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k uhrazení jeho dluhu, avšak bezúspěšně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož byl žalovaný neznámého pobytu, tak mu soud ustanovil opatrovníka pro řízení. Ten ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že navrhuje žalobu zamítnout z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Dále namítl nepříslušnost Okresního soudu v Jihlavě.

3. Okresní soud v Jihlavě vyslovil usnesením č. j. 18 C 69/2019-106 vyslovil nepříslušnost soudů v České republice k projednání této věci a řízení zastavil. Žalobkyně se proti tomuto usnesení odvolala. Odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že soudy v České republice jsou příslušné a že řízení se nezastavuje.

4. Jelikož účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 12. 2016, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, soud zjistil, že žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 100 000 Kč, přičemž částka nebyla na účel vázána. Smluvní strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu úvěru ve výši 19,90 % ročně, přičemž úrok se podle smlouvy počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny úvěru denně. Žalobkyně byla oprávněna připisovat k jistině úvěru úroky z úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a rovněž v případě zesplatnění úvěru. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky ve 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 242 Kč vždy k 20. dni každého měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena dne 20. 1. 2017. Žalovaný současně jako pojištěný přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě č. ČSH 1/2009 uzavřené dne 15. 12. 2009 mezi žalobkyní a pojišťovna. Měsíční úhrada za udržování pojištění činila ke dni uzavření smlouvy 156 Kč, nebyla připisována k jistině úvěru a splatná byla v termínech sjednaných ve smlouvě o úvěru. V případě porušení podmínek smlouvy žalovaným byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, mimo jiné jestliže se žalovaný dostane do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než dvou splátek. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

6. Ze sazebníků žalobkyně pro bankovní obchody, účinných od 20. 1. 2019, soud zjistil, že poplatek z prodlení činí 300 Kč. Z ceníků žalobkyně pro bankovní obchody, účinných od 1. 3. 2019 a soud zjistil, že výše poplatku z prodlení činí 900 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 12. 12. 2016 do 31. 12. 2016 soud zjistil, že 12. 12. 2016 žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 100 000 Kč. Z dokumentu„ podklady pre súdne konanie“ soud zjistil způsob splácení úvěrů, předepisování splátek a úroků. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 6 908 Kč nejpozději do 2. 12. 2018. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 12. 2018 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění celého dluhu ke dni 2. 12. 2018. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 25. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 97 697,23 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy. Podle podacího archu byla tato výzva odeslána dne 25. 7. 2019.

8. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 18. 1. 2016 do 31. 10. 2016 soud zjistil, jeho prostřednictvím žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, neboť mu na tento účet přicházela mzda.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami, platit žalobkyni úrok 19,90 % ročně a další poplatky a úhrady dle platného ceníku žalobkyně a měsíční pojistné úvěru. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel a poslední platbu zaslal žalobkyni v červenci 2018, žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dlužných plateb a nakonec celý úvěr ke dni 2. 12. 2018 zesplatnila a vyzvala jej k jeho úhradě. Žalovaný však ani přes zaslání předžalobní výzvy svůj dluh neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisu z jeho účtu, na který mu byla zasílána mzda.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru. Žalobkyně dostála svému závazku poskytnout žalovanému peněžní prostředky a v souladu se smlouvou jí vznikl nárok na splacení jistiny úvěru a úroku ze strany žalovaného, a to včetně sankčních poplatků a smluvních pokut ve výši dle platného sazebníku žalobkyně, které žalobkyně naúčtovala žalovanému v souvislosti s jeho prodlením s hrazením splátek úvěru. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a uhradit splatné poplatky nesplnil a nesplatil úvěr ani poté, co byl žalobkyní prohlášen za zesplatněný a žalovaný byl vyzván k vrácení celé částky úvěru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že svůj dluh žalobkyni uhradil, případně že tento dluh zanikl či byl převeden na jiného, jeho dluh v žalované výši trvá, a proto je žaloba důvodná co do žalované částky 83 667,85 Kč. Soud došel k závěru, že žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tím, že měla k dispozici výpisy z jeho účtu, na který mu přicházela mzda a současně mohla posoudit i jeho výdaje. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu žalobkyní požadovaných smluvních úroků a úroků z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru pro dobu po podání žaloby, neboť prodlení žalovaného nadále trvá a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby neuhradil ničeho. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 385,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 347 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 83 667,85 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), k) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, odvolání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 19 040 Kč ve výši 3 998,40 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.