OSJI 8 C 192/2017-406

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 902 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 902 900 Kč za dobu od datum do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2 857 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 857 900 Kč za dobu od datum do zaplacení a dále placení částky 13 350 Kč měsíčně s účinností od ledna 2019.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 942 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobce po žalované domáhal uhrazení částky 3 465 000 Kč jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu. Tato částka se skládala z částek 130 000 Kč z titulu nepřiměřených průtahu v řízení, 500 000 Kč z titulu újmy na cti a osobním životě, 1 470 000 Kč z titulu ušlé mzdy a důchodu a částky 1 365 000 Kč z titulu ušlého zisku. V odůvodnění uvedl, že byl účastníkem trestního řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu – řízení bylo neúměrně dlouhé a nezákonné. V důsledku tohoto řízení byla žalobci způsobena újma na cti a osobním životě, v takovém rozsahu, že se z něj stala osoba bez vlastního bydlení, příjmů a majetku. V důsledku kolapsu nastalého u hlavního líčení dne datum došlo u něj k rozvoji duševního onemocnění, v jehož důsledku došlo u něj k poklesu pracovní schopnosti o 70 %. Žalobci byla přiznána invalidita třetího stupně, bez nároku na invalidní důchod, takže mu vznikla škoda v podobě ušlé mzdy a důchodu a ušlého zisku. Podáním ze dne datum vzal žalobce žalobu zpět co do částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, přičemž tímto ponížil svůj nárok na náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení. Podle odůvodnění částečného zpětvzetí byla uvedená částka vyplacena žalovanou současně s vyslovenou omluvou přípisem ze 17. 12. číslo. Soud proto usnesením ze dne 14. 2. 2018, č. j. 8 C 192/2017-151, řízení v této části zastavil. Podáním ze dne datum žalobce svůj návrh rozšířil o přiznání náhrady škody v podobě renty ve výši 13 350 Kč měsíčně počínaje lednem 2019 jako očekávaného podílu na zisku z pronájmu nemovitosti v obci obec, což soud připustil usnesením ze dne 4. 12. 2020, č. j. 8 C 192/2017-373. V tomto podání žalobce uvedl, že dehonestující novinový článek byl sepsán na objednávku jeho první manželky a trestní řízení vedlo k rozpadu jeho nové rodiny, přičemž z důvodu dluhu na výživném došlo k omezení jeho styku s dětmi. Při jednání dne datum pak vzal žalobce žalobu výslovně zpět co do částky 902 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 902 900 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to ohledně nároku na náhradu škody v podobě ušlé mzdy a důchodu.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedla, že žalobce u ní dne datum uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 130 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, náhrady majetkové škody ve výši 2 835 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výš 500 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání. K projednání žádosti došlo dne datum a bylo konstatováno, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a požadované zadostiučinění nebylo žalobci poskytnuto; dále bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a za toto bylo žalobci poskytnuto zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Náhrada majetkové škody nebyla poskytnuta jako nedůvodná. K nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání žalovaná uvedla, že žalobci již byla přiznána částka 40 000 Kč a též mu byla vyslovena omluva, což žalovaná považuje za dostatečné. K nároku na náhradu majetkové škody z titulu nezákonného trestního stíhání v podobě rozdílu dosaženého příjmu a ušlého zisku uvedla, že žalobcem požadovaná částka není nijak podložena, jedná se pouze o odhad toho, kolik by jako IT programátor vydělával; současně chybí zřejmá příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a namítanou majetkovou škodou. Konečně pak k nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení žalovaná uzavřela, že posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, neboť z důvodu složitosti věci bylo třeba provádět širší dokazování, ve věci bylo rozhodováno dvakrát soudem prvního stupně a dvakrát soudem druhého stupně a délka řízení byla také ztížena zdravotním stavem žalobce, který se v době od datum do datum nebyl schopen účastnit hlavního líčení.

3. S ohledem na částečné zpětvzetí rozhodl soud výrokem I. podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o částečném zastavení řízení, když žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že v případě žalobce bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne datum, a dále pak že z uplatněného nároku byla žalobci vyplacena částka 40 000 Kč.

5. Podáním ze dne datum uplatnil žalobce nárok na poskytnutí zadostiučinění v peněžní formě a na náhradu škody za nezákonné rozhodnutí u žalované. Požadoval zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 130 000 Kč, za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním ve výši 500 000 Kč, dále pak náhradu škody v podobě rozdílu dosaženého příjmu a ušlého zisku ve výši celkem 2 835 000 Kč. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne datum konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a též uzavřela, že žalobce nijak nedoložil vznik majetkové škody v podobě rozdílu dosaženého příjmu a ušlého zisku, která by byla v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Žalovaná však také konstatovala, že trestní stíhání žalobce bylo nezákonné, za což mu bylo přiznáno odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 40 000 Kč a současně byla vyslovena omluva.

Spis sp. zn. 10 T 29/2014

6. Z připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 10 T 29/2014, soud zjistil, že dne datum byly zahájeny úkony trestního řízení na základě trestního oznámení podaného

Bc. jméno celé jméno žalobce. Z podnětu k trestnímu stíhání doručeného Policii České republiky dne datum soud zjistil, že tímto požádala bývalá manželka žalobce, Bc. jméno celé jméno žalobce, o prošetření podezření ze spáchání trestného činu. V podnětu uvedla, že se žalobce měl dopustit trestného činu poškození věřitele tím, že zatajil výhru značné částky ve Sportce, která se měla stát součástí společného jmění manželů a měla být předmětem vypořádání, a dále tím, že se zbavoval majetku, který by mohl být předmětem exekučního řízení.

7. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce uvedl, že je bez pracovního poměru a není hlášen na úřadu práce. Zaměstnání si hledal, vzhledem k věku však neúspěšně. S jeho bývalou manželkou jméno celé jméno žalobce byly vedeny soudní spory, kdy ve věci sp.zn. 22 Cdo 1220/2012 měl dle žalobce rozhodovat Nejvyšší soud. Nakonec žalobce uvedl, že nároky jeho bývalé manželky jsou zcela neoprávněné. Ve věci byla zpracována tři odborná vyjádření na hodnotu nemovitých věcí.

8. Usnesením Policie České republiky ze dne 20. 6. 2013, č. j. KRPJ-73132-18/TČ-2012-160781, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne datum stížnost, v níž uvedl, že převod nemovitosti provedl v době, kdy neexistoval žádný právně zavazující dokument omezující jeho vlastnictví, a tedy ještě neexistoval žádný věřitel, a proto se nemohl dopustit jeho poškození. Také uvedl, že není pravdou, že by z finančních prostředků získaných výhrou zakoupil nemovitost. V příloze k tomuto podání poté žalobce podrobně popsal četné spory s bývalou manželkou jméno celé jméno žalobce, které se vlekly již od roku 2001 a týkaly se zejména majetku; následně došlo i k nařízení exekucí proti žalobci. Usnesením ze dne datum rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v obec (dále též jen„ OSZ obec“) o zamítnutí stížnosti, neboť nebyla důvodná.

9. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne datum soud zjistil, že žalobce (v pozici obviněného) využil svého práva nevypovídat, pouze ke své osobě uvedl, že se neléčil ani neléčí na psychiatrickém nebo psychologickém oddělení, cítí se duševně zdráv a není závislý na alkoholu, lécích ani jiných návykových látkách.

10. Dne datum byl OSZ obec doručen návrh na podání obžaloby proti obviněnému celé jméno žalobce ze zločinu poškození věřitele dle ustanovení § 222 odst. 1, písmeno a), odst. 4, písmeno a) trestního zákoníku. Nato byla dne datum u Okresního soudu v Jihlavě ve věci podána ze strany OSZ obec obžaloba. Podáním doručeným soudu dne datum navrhnul žalobce předběžné projednání obžaloby. Hlavní líčení bylo nařízeno na den datum ve 13:00 hodin, obhájkyně však požádala o odročení z důvodu kolize jednání, proto došlo k přeložení hlavního líčení na den datum ve 13:00 hodin. Při tomto hlavním líčení však nebyla zachována pětidenní lhůta k přípravě od doručení předvolání u žalobce, který výslovně uvedl, že na zachování lhůty trvá a hlavní líčení bylo opět odročeno na den datum ve 13:00 hodin. Při hlavním líčení dne datum byl proveden obsáhlý výslech žalobce; hlavní líčení bylo ve 14:49 přerušeno za účelem krátké přestávky z důvodu indispozice žalobce. Ve 14:55 bylo v hlavním líčení pokračováno, přičemž obhájkyně uvedla, že její klient se motá a s ohledem na závažnost věci není schopen dalšího jednání, není schopen dalšího soustředění a není schopen pokračovat ve výslechu. Neměl s sebou ani léky na tlak, které má brát; z důvodu fyzické indispozice obžalovaného obhájkyně požádala o odročení hlavního líčení; v 15:02 bylo hlavní líčení skončeno. Žalobce mimo jiné sdělil, že kolotoč soudních řízení vedl k rozchodu s jeho druhou manželkou. Žalobce navrhoval výslech znalců a sedmi svědků. Podáním ze dne datum žalobce navrhl přerušení trestního stíhání z důvodu dle § 224 odst. 5 trestního řádu. Dne datum soudu obhájkyně žalobce sdělila, že tento má vážné zdravotní problémy a požádala o odročení hlavního líčení s tím, že lékařskou zprávu předloží dodatečně. Obhájkyni se žalobce nepodařilo kontaktovat, bývalá manželka žalobce jí však sdělila, že žalobce měl být od datum hospitalizován na neurologickém oddělení nemocnice v obec na část obce. Neurologická klinika FNKV e-mailem dne datum a následně přípisem ze dne datum potvrdila hospitalizaci žalobce s tím, že hospitalizován byl v období od 11. 7. do datum, kdy byl propuštěn do domácího ošetření. Podáním ze dne datum obhájkyně soudu sdělila, že žalobce je dlouhodobě v pracovní neschopnosti a nelze odhadnout konec léčení žalobce. MUDr. příjmení dne datum potvrdila, že zdravotní stav žalobci nedovoluje zúčastnit se soudního jednání, přičemž se k délce pracovní neschopnosti nebyla schopna vyjádřit; neschopnost žalobce účastnit se soudního jednání lékařka potvrdila i ke dni datum Lékařskou zprávou ze dne datum pak MUDr. příjmení soudu sdělil, že současná pracovní neschopnost žalobci v účasti na soudním jednání nebrání.

11. Následně po změně senátu bylo usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. 4. 2016, č. j. 10 T 29/2014-531, zastaveno trestní stíhání žalobce, neboť skutek, pro který bylo stíhání vedeno, není trestným činem. Proti předmětnému usnesení podal dne datum stížnost státní zástupce. Usnesením Krajského soudu v obec ze dne 24. 5. 2016, č. j. 8 To 236/2016-546, bylo napadené usnesení Okresního soudu v Jihlavě zrušeno a soudu I. stupně bylo uloženo o věci znovu jednat a rozhodnout. Po dalším projednání věci vydal Okresní soud v Jihlavě dne

25. 7. 2016 rozsudek č. j. 10 T 29/2014-567, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, protože označený skutek není trestným činem. Usnesením Krajského soudu v obec ze dne 20. 9. 2016, č. j. 8 To 412/2016-585, bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti shora uvedenému rozsudku.

Důkazy k rodinnému životu

12. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 3. 2012, č. j. 4 Nc 511/2012-24, byla schválena dohoda rodičů celé jméno žalobce (žalobce) a jméno celé jméno žalobce anonymizováno ohledně úpravy poměrů jejich nezletilých dětí, jméno a jméno, pro dobu po rozvodu. Nezletilé děti byly svěřeny do výchovy matce a žalobce se zavázal přispívat na výživu každého z nezletilých částkou 2 000 Kč měsíčně. Dle odůvodnění rozsudku bylo řízení zahájeno návrhem z datum, rodiče nezletilých nevedli společnou domácnost od března 2011 a oba nebyli zaměstnání, přičemž živnosti přerušili z důvodu vysokého dluhu žalobce z předchozího manželství.

13. Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 23 C 220/2011, bylo zjištěno, že dne datum bylo návrhem manželky zahájeno řízení o rozvod manželství jméno celé jméno žalobce anonymizováno a celé jméno žalobce. Navrhovatelka v návrhu uvedla, že manželství je rozvráceno a neplní svoji funkci, manželé spolu nežijí od července 2011, celé jméno žalobce se nezdržuje v místě bydliště a neplní funkci otce. Ve smlouvě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, vyživovací povinnosti, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne datum se účastníci (žalobce a jméno celé jméno žalobce anonymizováno) dohodli, že všechny movité věci v hodnotě 100 000 Kč patřící do společného jmění připadnou do výlučného vlastnictví jméno celé jméno žalobce anonymizováno, přičemž polovina částky byla zohledněna ve výši plateb výživného po dobu 24 měsíců. Ostatní drobné věci se staly vlastnictvím toho, kdo je měl v držení ke dni zániku SJM, věci pro děti pak byly určeny jako vlastnictví nezletilých dětí účastníků. Hotovost na účtu u Komerční banky byla dohodou účastníků určena jako výlučný majetek jméno celé jméno žalobce anonymizováno a žalobce se zavázal anonymizováno na výživu nezletilých 2 000 Kč měsíčně pro každé dítě po dobu 24 měsíců od data rozvodu a následně potom ve výši 3 000 Kč měsíčně pro každé z dětí. Žalobce byl také oprávněn bydlet nejdéle 12 měsíců od data rozvodu v místě společného bydliště. Při jednání dne datum účastníci shodně uvedli, že spolu nežijí od července 2011 a oba se chtějí rozvést. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 6. 2012, č. j. 23 C 220/2011-24, pak bylo rozvedeno manželství celé jméno žalobce a jméno celé jméno žalobce anonymizováno.

14. Z čestného prohlášení – uznání dluhu bylo zjištěno, že žalobce ke dni datum uznal dluh na výživném, které mu bylo vyměřeno dle rozsudku sp. zn. 23 C 220/2011, a to v celkové výši 176 000 Kč.

15. Rozhodnutím Úřadu městské části obec a číslo ze dne datum byl zrušen trvalý pobyt žalobce na adrese adresa, a novým místem trvalého pobytu žalobce byla určena ohlašovna ulice a číslo, obec a číslo.

16. Z kopie novinového článku otištěného v anonymizována dvě slova dne datum s titulkem„ Sázkař měl miliony. Teď je švorc!“ bylo zjištěno, že tento pojednává především o žalobcově výhře ve výši minimálně 32 milionů Kč, o snaze žalobce vyvrátit, že byl příjemcem výhry, a dále o trestním stíhání žalobce pro zločin poškození věřitele, který má spočívat v převodech pozemků. Autorem článku byl jméno příjmení.

17. Ze snímku obrazovky soud zjistil, že při zadání jména žalobce do vyhledávače je mezi prvními vyhledanými informacemi článek anonymizována dvě slova a fotografie, která se k tomuto článku váže. U odkazu vedoucího k textu článku je uvedeno:„ celé jméno žalobce v pondělí před soudem v obec vypovídal dvě hodiny. Během výslechu málem zkolaboval.“ Dále pak obsah článku pojednával o trestním řízení vedeném proti obžalovanému, o jeho výhře ve Sportce a civilních sporech s první bývalou manželkou. Autorem článku je jméno příjmení.

Důkazy ke zdravotnímu stavu

18. Dle záznamu o výjezdu ZZS Kraje obec, p. o., dne datum v čase 15:28 až 15:39 rychlá záchranná služba transportovala žalobce z důvodu kolapsového stavu do nemocnice. Ke zdravotnímu stavu žalobce bylo v záznamu uvedeno, že byl dlouhodobě ve stresu, v den transportu absolvoval soudní jednání, při kterém mu bylo nevolno, cestou od soudu nastal kolapsový stav, hyperventilace, slabost, tlak na hrudi. Transport proběhl bez komplikací.

19. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti B číslo soud zjistil, že toto bylo žalobci vystaveno MUDr. příjmení dne datum s počátkem neschopnosti práce od datum. Trvání dočasné pracovní neschopnosti (dále též jen„ DPN“) bylo v průběhu let 2014 až 2016 opakovaně potvrzováno prostřednictvím potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (dále též jen„ potvrzení“). Konkrétně bylo Fakultní nemocnicí anonymizováno část obce potvrzeno trvání DPN žalobce ke dni datum MUDr. příjmení potvrdila trvání DPN žalobce ke dnům datum a datum, MUDr. příjmení pak ke dnům datum, datum, datum, datum a datum. Dalšími potvrzeními potvrdil trvání DPN žalobce příjmení příjmení, a to ke dnům datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum. Všechna potvrzení byla vydána k rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti B číslo.

20. Dle propouštěcí zprávy vydané Fakultní nemocnicí anonymizováno vinohrady dne datum byl žalobce v této nemocnici hospitalizován od datum do datum, celkem tedy 6 dnů. Do nemocnice byl převezen rychlou záchrannou službou, v posledním týdnu před hospitalizací si stěžoval na bolesti hlavy, padání na levou stranu, po pádu se opakovaně udeřil do hlavy. Uváděl také zvýšený stres s prací, rozvodem a dalšími spory. Při přijetí vykazoval zpomalené psychomotorické tempo, levostrannou hemiparézu, byla provedena potřebná vyšetření. V průběhu hospitalizace podstoupil žalobce další vyšetření, a to CT mozku dne datum, při němž nebyl prokázán expanzivní proces ani kostní traumatické změny, MR mozku dne datum, při němž byla zjištěna drobná ložiska nespecifické gliosy v obou mozkových hemisférách, MEP dne datum, při němž bylo prokázáno prodloužené vedení centrálním motoneuronem pro míšní segment L5 doleva, nebyly však zachyceny významnější motorické radikulo-neuropatie. Z psychiatrického konzilia ze dne datum vyplynulo, že bratr žalobce trpí psychologickými potížemi, pro které byl hospitalizován; o své osobě žalobce uvedl, že je rozvedený, žije však nadále s rodinou, je nezaměstnaný. Před přijetím k hospitalizaci žalobce málo spal, objevily se u něj závratě, slabost, bolesti hlavy, pády a slabost; připustil, že na jeho stavu mohl mít podíl stres a psychické napětí. Stanoveno bylo podezření na depresi se somatickými příznaky. Hospitalizace byla ukončena na žádost žalobce. Dle propouštěcí zprávy vydané dne datum bylo nad rámec zprávy ze dne datum provedeno vyšetření SSEP.

21. Ze záznamu o ambulantním vyšetření ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce pociťoval kolísání nálady, špatně spal, trpěl bolestí hlavy a v polospánku měl zvláštní vjemy. Necitlivost levé strany těla se zlepšila, bylo však nutné provést vyšetření jater z důvodu kumulace mědi. V záznamu se nadále vyskytuje diagnóza depresivního syndromu.

22. Z lékařské zprávy MUDr. příjmení ze dne datum soud zjistil, že žalobcův zdravotní stav byl zhoršený a neumožňoval mu zúčastnit se soudního řízení.

23. Z lékařské zprávy MUDr. příjmení ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce je od října 2014 v psychiatrické péči pro depresivní syndrom. V rámci jeho rodiny trpěl bratr a teta schizofrenií, dále se v rodině vyskytla porucha pohlavní identity. Žalobce se dlouhodobě nacházel v tíživé životní situaci, řešil existenciální problémy, byly u něj patrné projevy chronifikované deprese, úzkosti a strachu, stejně jako paranoidity s kolísavou intenzitou. Medikace měla pouze omezený efekt, psychická porucha dle lékaře významně narušovala schopnost psychosociálního a pracovního fungování žalobce. Ve zprávě ze dne datum MUDr. příjmení kvalifikoval stav žalobce jako chronifikovanou těžkou depresivní poruchu.

24. Z posudku o invaliditě vydaného Pražskou správou sociálního zabezpečení dne datum soud zjistil, že žalobce byl pro chronifikovanou těžkou depresivní poruchu uznán invalidním ve třetím stupni s poklesem pracovní schopnosti o 70 % a dnem vzniku invalidity datum. Z rozhodnutí obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum pak bylo zjištěno, že žalobcova žádost o invalidní důchod byla pro nesplnění zákonných podmínek (nedostatečná doba pojištění) odmítnuta. Tato skutečnost byla ověřena osobním listem důchodového pojištění ze dne datum, dle nějž byl v období od datum do datum žalobce pojištěn 2 177 dnů, tj. 5 let a 352 dnů.

25. Z propouštěcí zprávy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce byl od datum do datum hospitalizován v nemocnice pro zhoršení obtíží s biliární pankreatitidou (tyto se dle zprávy objevily již koncem února 2018). Byla mu doporučena medikace, dieta a následně provedení operace při hospitalizaci s nástupem dne datum.

26. Z lékařské zprávy MUDr. příjmení ze dne datum sod zjistil, že žalobce byl v období

11. 7. – datum hospitalizován na neurologické klinice, při magnetické rezonanci byly zjištěna drobná ložiska nespecifické gliozy v obou hemisférách a byl učiněn závěr o depresivním syndromu žalobce.

27. Ze znaleckého posudku MUDr. celé jméno znalkyně ze dne datum soud zjistil, že žalobce se do 45 let cítil zcela zdráv, jeho bratr trpěl schizofrenií, pro kterou se léčil na psychiatrii; toto žalobce připisuje tvrdé výchově ze strany otce. Žalobcova dcera z prvního manželství podstoupila změnu pohlaví, od té doby se s ní žalobce neviděl. Počátek psychických potíží žalobce určuje kolapsem před soudem, poté na doporučení vyhledal psychiatra. V té době cítil naprostou beznaděj, strach ze všeho, ze všech lidí, měl pocity pronásledování; první bývalá žena předala záležitosti jakési agentuře k vymáhání, ti zvonili, bouchali na dveře, žalobce se bál vycházet. Po smrti otce měl halucinace, slyšel otce řvát, kopat do věcí. Žalobce žil v zahradním domku, nemohl spát, cítil se opuštěný. Od roku 2014 navštěvuje psychiatra, jeho diagnóza je dlouhodobě určena jako depresivní porucha. Při vyšetření znalkyní byla na žalobci patrná depresivní nálada, žalobce byl rezignovaný, jeho myšlení ovlivněno prožívanými emocemi. Znalkyně též zjistila paranoidní nastražení nepsychotické hloubky (zvýšenou vztahovačnost), určila diagnózu žalobce jako těžkou depresivní epizodu s psychotickými příznaky. V odpovědi na zadané otázky znalkyně uvedla, že u depresivní epizody není možné jednoznačně určit příčinu vzniku; pravděpodobná je genetická dispozice pro vznik duševní poruchy a dále i působení vnějších vlivů – stresorů, kterých bylo v období předcházejícím rozvoji této poruchy u žalobce více. Dlouhotrvající zátěžová situace spojená s trestním řízením mohla být pro rozvoj poruchy významná, není však možné ji označit jako jedinou a rozhodující příčinu jejího vzniku. I přesto, že trestní stíhání již neprobíhá, příznaky poruchy nadále trvají, neboť u žalobce trvají i jiné stresory (nedostatečné zázemí, osamělost, dluhy). Dle závěru znalkyně tak s ohledem na vliv řady skutečností (genetická dispozice a dlouhodobě působící řada stresorů) nelze určit, do jaké míry se jednotlivé z těchto stresorů podílely na vzniku a trvání poruchy. Při výslechu znalkyně uvedla, že dřívější závěr MUDr. příjmení o tendenci žalobce zveličovat či simulovat nemoc její posudek nijak neovlivnil, neboť sama toto u žalobce nezaznamenala. Vleklými soudními spory měla znalkyně na mysli veškerá soudní řízení, kterými žalobce v průběhu času procházel. Depresivní porucha je onemocnění, které nemá jednoznačný etiologický faktor, vždy musí být přítomna genetická dispozice a k tomu přistupuje spouštěč, zpravidla stres. Žalobce při vyšetřeních opakovaně uváděl několik stresových faktorů, nelze přitom procentuálně stanovit, který z faktorů měl jaký vliv na manifestaci poruchy kolapsem po soudním jednání. Samo soudní jednání bylo stresorem a mohlo se spolupodílet na manifestaci poruchy, rozhodně se však nejednalo o faktor jediný.

Důkazy k příjmům

28. Z oznámení Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 1. 8. 2016, č. j. 26349/2016/AAO, bylo zjištěno, že žalovanému byla k jeho žádosti ze dne datum přiznána dávka - příspěvek na živobytí ve výši 3 410 Kč, a to od července 2016.

29. Dle vysvědčení o maturitní zkoušce žalobce dne datum prospěl u maturitní zkoušky ve studijním oboru mechanik-elektronik. Od datum do datum byl zaměstnán u právnická osoba, s praxí v dílenské servisní činnosti na analogových a digitálních zařízeních, v kompletní servisní a montážní činnosti na optických kabelech a vláknech, v elektropraxi a v obchodní a servisní činnosti na ISDN. Následně byl od datum do datum veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; současně mu bylo úřadem práce přiznáno hmotné zabezpečení ve výši 5 145 Kč měsíčně. Od datum do datum pak byl žalobce zaměstnán u právnická osoba. Poté byl žalobce od datum do datum znovu veden v evidenci uchazečů o zaměstnání s přiznaným hmotným zabezpečením ve výši 4 768 Kč měsíčně po dobu prvních tří měsíců a ve výši 3 815 Kč měsíčně po zbývající dobu. Dle přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2010 byl žalobce v tomto roce šest měsíců považován za OSVČ a jeden měsíc vykonával SVČ aspoň po jeho část.

30. Z evidenčních listů důchodového pojištění bylo zjištěno, že žalobce byl v období od datum do datum zaměstnán u právnická osoba ELTOS, dále v období od datum do datum u právnická osoba obec, v období od datum do datum u jméno státní podnik, v období od datum do datum u právnická osoba, v období od datum do datum byl potom žalobce zaměstnán u právnická osoba, a v období od datum do datum byl zaměstnán u právnická osoba. V období od datum do datum byl veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání; dále byl na úřadu práce veden v období od datum do datum, od datum do datum a od datum do datum. V roce 2010 byl žalobce 175 dní pojištěn jako OSVČ. Dle sdělení obec správy sociálního zabezpečení byl ke dni datum u žalobce vidován otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele právnická osoba, a to od datum.

31. Dle potvrzení Úřadu práce České republiky ze dne datum byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od datum do datum, podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci mu nebyly poskytovány. Dle potvrzení ze dnů datum a datum pak žalobce od datum pobírá příspěvek na živobytí, a to ve výši 3 410 Kč měsíčně. Dle sdělení Úřadu práce ČR ze dne datum žalobce k tomuto dni nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, poslední evidence byla ukončena na žádost žalobce datum. V období od ledna 2018 do dubna 2019 žalobce nepobíral dávky státní sociální podpory.

32. Ze snímku obrazovky o inzerátu soud zjistil, že právnická osoba, hledala elektromechanika na hlavní pracovní poměr do jednosměnného provozu se mzdou 16 000 Kč měsíčně a nástupem od datum. Z přehledu pracovních skupin a profesí vypracovaného žalobcem pak bylo zjištěno, že od ledna 2018 měsíční mzda profesí v 1. skupině (pomocnice v kuchyni, skladník atp.) činila 12 200 Kč, ve 2. skupině (kopáč, asfaltér, popelář atp.) činila 13 500 Kč, ve 3. skupině (zedník, instalatér, opravář spotřebičů atp.) činila 14 900 Kč, ve 4. skupině (zdravotní sestra, topenář, automechanik atp.) činila 16 400 Kč, v 5. skupině (mistr, dispečer, správce IT, programátor atp.) činila 18 100 Kč, v 6. skupině (obchodní referent, správce sítě atp.) činila 20 000 Kč, v 7. skupině (finanční expert, expert IT atp.) činila 22 100 Kč a v 8. skupině (makléř na finančním a kapitálovém trhu atp.) činila 24 400 Kč.

Výpověď žalobce

33. Žalobce při výslechu uvedl, že od kolapsu při hlavním líčení v roce 2014 nebyl schopen vykonávat pracovní činnost, došlo u něj k lehké mozkové disfunkci. Následně došlo také ke zhoršení psychického stavu v důsledku bezvýchodné životní situace. Dále žalobce uvedl, že má dosud problémy sociální i ekonomické, není schopen plnit závazky k rodině a nezletilým dětem; s ohledem na vzdělání by mohl pracovat jako elektrikář či programátor. Léky na jeho zdravotní stav příliš nezabírají, ošetřující lékař mu několikrát nabízel hospitalizaci. Dle žalobce nadále trvá exekuce, která byla zahájena na základě soudních rozhodnutí ohledně vypořádání bývalého společného majetku; exekuce je dlouhodobě neuspokojitelná, žalobce předpokládá její ukončení. O insolvenci na jeho osobu nemá žádné informace. Nadále trvá zajištění pražského bytu, kde žalobce v minulosti bydlel, proti čemuž se brání jeho druhá bývalá manželka. Žalobce sám bydlí u známého za poplatek 1 500 Kč a přes léto v zahradním domku známého, což oplácí sekáním trávy. Žije ze zbývající části příspěvku, z důvodu s tím spojené špatné životosprávy musel být hospitalizován s prasklým žlučníkem. V období let 2001 2010 žalobce nepracoval, věnoval se stavbě domu a vypomáhal tehdejší manželce, která jej živila.

Hodnocení důkazů

34. Soud zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu. Vyjádření žalobce, ať už v tomto řízení, či zachycená ve zprávách lékařů či v podáních učiněných v ostatních soudních řízeních, jsou rozporná. Jde na příklad o tvrzený rozpad druhé rodiny, kdy v tomto řízení žalobce tvrdí, že šlo o důsledek trestního stíhání, přitom z rozvodového řízení a řízení o úpravě poměrů vyplývá, že vedení společné domácnosti bylo ukončeno v roce 2011 (březnu nebo červenci?). V rozporu s tímto je pak vyjádření žalobce zachycené v propouštěcí zprávě (na č.l. 41 spisu), podle kterého žalobce ještě v roce 2014 bydlel s bývalou rodinou. S tím souvisí i otázka ztráty bydlení, která by také měla souviset s trestním stíháním, nicméně k převodu bytu žalobce na bývalou manželkou došlo ještě před zahájením trestního stíhání a tento mohl být žalobcem užíván dle dohody o vypořádání společného jmění manželů ještě po dobu 12 měsíců od rozvodu manželství. Trvalý pobyt byl zrušen také před zahájením trestního stíhání. Vztahy s dětmi měly být narušeny dluhem na výživném pro invaliditu žalobce, nicméně žalobce dlouhodobě nepracuje, z důvodu vysokého dluhu ukončil i podnikání a v době, kdy neměl příjmy, se zavázal přispívat na úhradu výživného k dětem v celkové výši 4 000 Kč měsíčně. Otázka zdravotního stavu žalobce byla doložena zprávami ošetřujících lékařů, z nichž vycházela i ustanovená znalkyně, která podaným znaleckým posudkem ve spojení s výslechem splnila zadání znaleckého úkolu a konstatovala existenci duševní choroby, jež je multifaktoriální. Podle názoru soudu nebylo nutné zpracovat revizní znalecký posudek, když znalkyně přesvědčivě vysvětlila, proč nemůže určit, který ze stresových faktorů a jakou měrou přispěl k manifestaci duševní nemoci žalobce, přičemž primárně je nutná přítomnost genetické zátěže. Tedy v konkrétním případě se jedná o takovou nemoc, u níž ani odhadem nelze určit míru působení toho kterého stresoru. Nutno jistě přihlédnout k tomu, že sám žalobce pravidelně ve svých vyjádřeních učiněných zejména ve vztahu ke svým ošetřujícím lékařům jako primárně stresor uváděl spory s bývalou manželkou a okolnosti na tyto navazující – exekuce, rozpad druhé rodiny, ztráta bydlení. Návrh žalobce na provedení důkazu, dotazy na ČSSZ či ČSÚ ohledně výše minimální mzdy a dotaz na ČSSZ ohledně výše invalidního důkazu, vznesený při jednání dne datum, soud zamítnul, neboť tyto soud shledal s ohledem na závěry znalkyně jako nadbytečné.

Závěr o skutkovém stavu

35. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. V období listopadu 2011 až června 2012 probíhala řízení o rozvodu manželství žalobce a jeho druhé ženy, jméno celé jméno žalobce anonymizováno, a o úpravě poměrů jejich nezletilých dětí; manželství bylo rozvedeno rozsudkem ze dne datum. Dne datum bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, a to na základě předchozího podnětu ze strany první bývalé manželky žalobce. V rámci dalšího postupu v trestním řízení byla proti žalobci podána obžaloba a probíhalo široké dokazování. Nařízené hlavní líčení bylo opakovaně odročeno, proběhlo pak datum; v průběhu bylo hlavní líčení přerušeno z důvodu nevolnosti žalobce. O tomto jednání byly jedním autorem sepsány dva novinové články v regionálním tisku. Po odchodu z budovy soudu žalobce zkolaboval, k čemuž byla přivolána rychlá záchranná služba, která jej transportovala do nemocnice. Následně byl žalobce v období od datum do datum hospitalizován ve Fakultní nemocnici anonymizováno část obce, a to zejména pro neurologické problémy. Žalobce při hospitalizaci uváděl zvýšený stres spojený s prací, rozvodem a dalšími spory. Hospitalizace byla ukončena na žádost žalobce s diagnózou podezření na depresi se somatickými příznaky. Od datum nejméně do datum byl žalobce v pracovní neschopnosti, od října roku 2014 navštěvoval psychiatra, který jeho diagnózu určil jako depresivní syndrom, resp. chronifikovanou těžkou depresivní poruchu. Po dobu akutních problémů žalobce nemohlo být pokračováno v trestním řízení, v březnu 2015 byl žalobce již schopen účasti na hlavním líčení; ve věci však došlo ke změně senátu a dne datum byla trestní stíhání žalobce zastaveno. Toto rozhodnutí však odvolací soud z procesních důvodů zrušil a soud I. stupně rozhodoval znovu, načež byl dne datum vydán zprošťující rozsudek, který nabyl právní moci dne datum. Co se týče zaměstnání žalobce, tento do roku 2000 byl střídavě zaměstnán, střídavě veden v evidenci úřadu práce, od roku 2001 pak zaměstnán nebyl, pouze několik měsíců roku 2010 byl veden jako OSVČ. Provozování živnosti žalobce přerušil pro vysoký dluh k první manželce. Nejméně do roku 2012 žalobce nepracoval z vlastního rozhodnutí, podílel se na stavbě domu a živila jej manželka; poté nepracoval z důvodu pracovní neschopnosti a znovu pracuje od února roku 2020. Vzdělán je v oboru mechanika a elektronika. Žalobce byl uznán invalidním, nebyl mu však z důvodu nedostatečné doby pojištění přiznán invalidní důchod, od roku 2016 pobíral dávku hmotné nouze. Proti žalobci je vedena exekuce, má dluh na výživném pro děti z druhého manželství. příjmení problémy žalobce přetrvávají, když nadále trvají stresové faktory spojené zejména s dluhem žalobce, jeho osamělostí a nedostatkem zázemí. Zjištěná duševní choroba má základ v genetické dispozici, která u žalobce byla doložena psychiatrickou zátěží v rodině, a dlouhodobém působení vícero stresových faktorů, které žalovaný neřešil hledáním pomoci u odborníka.

Právní posouzení

36. Podle § 1 odst. 1, odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v účinném znění (dále též jen„ ZOdpŠ“), odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci a též hradí za podmínek stanovených tímto zákonem vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 14 odst. 1 ZOdpŠ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 ZOdpŠ se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. S ohledem na shodná skutková tvrzení i výše učiněný závěr o skutkovém stavu soud konstatuje, že žalobce řádně a včas uplatnil nárok na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti České republiky, a to podáním ze dne datum.

38. Dle § 5 ZOdpŠ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 7 odst. 1 ZOdpŠ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

39. Dle § 31a odst. 1 ZOdpŠ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 pak v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

40. Mezi stranami nebylo sporné, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení Policie České republiky ze dne 20. 6. 2013, č. j. KRPJ-73132-18/TČ-2012-160781, jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 7. 2016, č. j. 10 T 29/2014-567, byl žalobce zproštěn obžaloby a rozsudek nabyl dne datum právní moci. Za této situace vznikla žalované odpovědnost za škodu vzniklou v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy z tohoto důvodu ve výši 500 000 Kč. Následně se žalovaná přípisem ze dne datum žalobci za nezákonné rozhodnutí omluvila a současně mu vyplatila částku 40 000 Kč. Na tuto skutečnost nebylo žalobcem náležitě reagováno, když tento sice vzal žalobu zpět ohledně částky 40 000 Kč, ale dle odůvodnění částečného zpětvzetí došlo k ponížení nároku na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení. Při úvahách, zda byla výše nemajetkové újmy poskytnutá žalovanou adekvátní, soud vycházel z naznačených kritérií dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, podle nějž soud„ při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. příjmení a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ Dále pak v rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, Nejvyšší soud uvedl, že„ výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.“

41. V daném případě bylo proti žalobci vedeno trestní stíhání pro zločin, za nějž mohl být uložen trest odnětí svobody v trvání až osm let. Z hlediska skutkového šlo o věc nikoli jednoduchou, když musela být zpracována tři odborná vyjádření a byl také dohledáván majetek žalobce. Z hlediska právního také nešlo o jednoduchou věc, když bylo nutné zohlednit výsledky občanskoprávního řízení, které dospělo až před Nejvyšší soud. Žalobce byl stíhán na svobodě, byl však vystaven nejistotě, zda nedojde k jeho odsouzení. Je také pravdou, že každé trestní stíhání způsobuje u obviněného nejistotu, a bez přiměřené povinnosti obviněného takový zásah snášet by orgány činné v trestním řízení nemohly postupovat. Trestní stíhání žalobce od zahájení trestního stíhání do pravomocného zproštění obžaloby trvalo 3 roky a 3 měsíce, což soud s ohledem na složitost věci a také skutečnost, že nejméně v období července 2014 až března 2015 nebylo možno v řízení pokračovat pro důvody na straně žalobce, za přiměřené. Obžaloba byla u soudu podána za necelých osm měsíců od zahájení trestního stíhání, což je s ohledem na charakter stíhané trestné činnosti odpovídající. První pro žalobce příznivé rozhodnutí v trestní věci (usnesení o zastavení trestního stíhání) bylo vydáno za dva roky a dva měsíce od podání obžaloby, a to včetně devítiměsíční prodlevy vyvolané zdravotní indispozicí žalobce. Délka řízení byla také ovlivněna skutečností, že ve věci rozhodoval dvakrát odvolací soud. Do osobní sféry žalobce trestní stíhání dle názoru soudu zasáhlo pouze formou stigmatizace ze strany jeho okolí po zveřejnění kauzy v místních novinách, kdy tímto mohl být zasažen nejen žalobce, ale i jeho rodina. Na druhou stranu sám žalobce tvrdil (v rámci částečného zpětvzetí žaloby), že si sepsání a vydání novinového článku„ objednala“ jeho první bývalá manželka. Z obsahu novinových článků sepsaných jedním autorem pak opravdu vyznívá, že pro autora byla zajímavější spíše informace o výhře žalobce, než o podstatě trestního stíhání. Články byly otištěny v místních periodicích v průběhu jednoho týdne jako reakce na první hlavní líčení ve věci. Zásah do osobnostní sféry z tohoto pohledu lze mít za nepatrný. Pokud jde o rodinný život a dopad článků na děti žalobce, je nutné přihlédnout také k tomu, že v době vydání novinových článků byl žalobce již delší dobu rozveden a dle poznatků vyplývajících z rozvodového řízení došlo k manželskému rozvratu ještě před zahájením rozvodového řízení (a tedy i před zahájením trestního stíhání) a již v té době měl žalobce zanedbávat své manželské a otcovské povinnosti (viz návrh na rozvod manželství). Mezi příčinami rozvratu lze vysledovat zejména vlekoucí se majetkové spory s předchozí manželkou (viz výpověď žalobce při hlavním líčení konaném dne datum). Do sféry pracovního života žalobce trestní stíhání nijak zasáhnout nemohlo, neboť již nejméně od roku 2001 nepracoval a není důvodné se domnívat, že na jeho pracovní možnosti v dalším období mělo vliv pouze trestní stíhání. Ostatně žalobce prohlásil, že dřívější rozhodnutí ukončit výdělečnou činnost bylo motivováno zejména vedenou exekucí. Žalobce zcela rezignoval na povinnost nabídnout ke srovnání jiné obdobné případy. Žalovaná ke srovnání v souladu se shora citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu navrhla rozhodnutí Městského soudu v obec, sp. zn. 21 C 29/2019, a navazující rozhodnutí Krajského soudu v obec, sp. zn. 44 Co 310/2019, v němž byla řešena problematika trestního stíhání žalobce, jemuž hrozil trest odnětí svobody až ve výši osmi let; tento následně na náhradě škody požadoval 235 000 Kč, což bylo zamítnuto a Ministerstvem spravedlnosti mu byla přiznána částka 15 000 Kč. Dále pak ve věci sp. zn. 44 Co 150/2018, řešené Krajským soudem v obec, v níž žalobci hrozilo odnětí svobody ve shodné výši, a následně požadoval zadostiučinění ve výši 220 000 Kč, tento obdržel pouze omluvu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že vyslovená omluva a poskytnuté zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, které žalobce od žalované již obdržel, je dostačující a přiměřené, a to při zohlednění okolnosti, že samotné trestní stíhání bylo jedním z mnoha stresorů, které vedly k rozvoji psychické poruchy žalobce. Soud dále také přihlédl k okolnostem vedoucím k zahájení trestního stíhání. Ač v jednání žalobce, který před svou bývalou manželkou zamlčel výhru významné finanční částky, kterou následně použil k nákupu nemovitostí, jež poté převedl na svou druhou manželku a ztížil tak možnost vymožení podílu na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, nebyl shledán trestný čin, lze je považovat za přinejmenším nevhodné. Soud proto dospěl k závěru, že zde existuje významný podíl žalobce na vzniku situace vedoucí k následnému trestnímu stíhání (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2256/2011). Žalobce byl motivován značným majetkovým prospěchem a jednal s jednoznačným úmyslem skrýt část společného jmění manželů.

42. Další nároky žalobce na úhradu škody spočívající v ušlé mzdě a ušlém zisku jsou nároky se samostatným skutkovým základem a jsou tedy odlišné od nároku na přiznání zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí, když žalobce tyto nároky dle tvrzených rozhodných skutečností vymezuje jako nároky na náhradu škody na zdraví, která vznikla v důsledku vedeného trestního řízení

(k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1293/2011). To, že jde o samostatné nároky lze jednoznačně dovodit z požadovaného plnění, kdy se žalobce domáhá přiznání ušlého výdělku za dobu pracovní neschopnosti (dle § 2962 občanského zákoníku), jakož i po skončení pracovní neschopnosti (dle § 2963 občanského zákoníku) a také náhradu za ztrátu na důchodu (viz § 2964 občanského zákoníku). Podle § 2910 občanského zákoníku pak platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2911 občanského zákoníku způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Dle § číslo vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

43. K obecným předpokladům odpovědnosti za škodu patří: 1) porušení právní povinnosti, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a 4) zavinění. Jak bylo uvedeno shora, je nesporné, že ve věci žalobce bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Vznik škody pak žalobce spatřoval ve vzniku/rozvoji duševního onemocnění, které způsobilo následnou neschopnost žalobce vykonávat práci, což vedlo ke ztrátě příjmů v podobě mzdy i zisku z podnikání. Za účelem zjištění existence příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a vznikem/rozvojem duševního onemocnění žalobce soud nechal zpracovat znalecký posudek. Ze znaleckého posudku i následného výslechu znalkyně příjmení celé jméno znalkyně vyplynulo, že s ohledem na charakter onemocnění nelze jednoznačně určit, že by trestní stíhání bylo přímou příčinou vzniku žalobcova onemocnění. Dané onemocnění je tvořeno souborem genetických předpokladů a k nim se připojujících stresorů. Za primární pak znalkyně označila především genetickou dispozici, která také byla zjištěna u žalobce. Prokázáno rovněž bylo (a žalobce to opakovaně sám uváděl jak znalkyni, tak svým ošetřujícím lékařům, jakož i v průběhu trestního řízení), že žalobce byl v době rozvoje onemocnění již dlouhodobě (zřejmě již od roku 2001) vystaven celé řadě významných stresorů, tedy nejen danému trestnímu stíhání, ale zejména (což žalobce při svých vyjádřeních klade do popředí) dlouholetým sporům o majetek s první bývalou manželkou, které dospěly až do stádia exekučního, rozvodu s druhou manželkou, k němuž došlo ještě před zahájením trestního stíhání, bytové krizi, způsobené v důsledku přenechání vlastního bytu druhé bývalé manželce, smrti otce atd. S ohledem na závěry znaleckého posouzení tedy soud považuje za prokázané, že nelze učinit závěr o existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním, resp. rozhodnutím, a rozvojem duševního onemocnění žalobce. Nejsou-li naplněny předpoklady odpovědnosti za újmu na zdraví, nelze tedy žalobci přiznat náhradu škody, a to ani ve formě žalobcem požadované ušlé mzdy a důchodu, ani ve formě ušlého zisku.

44. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji výrokem II. tohoto rozsudku v celém zbývajícím rozsahu zamítl, a to včetně příslušenství. Žalobci bylo poskytnuto dostatečné zadostiučinění (v podobě omluvy a výplaty částky 40 000 Kč) za nezákonné rozhodnutí, v proběhlém trestním řízení nebyl shledán nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení a současně nebyla zjištěna škoda na zdraví žalobce, která by byla v příčinné souvislosti s vedeným trestním řízení, resp. s vydaným nezákonným rozhodnutím.

Náklady

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že byla v celém rozsahu přiznána žalované, která byla zcela úspěšná ve věci. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši svých hotových výdajů, náležela podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (za 3 úkony po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Žalovaná má též nárok na náhradu cestovného podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb. za jízdu osobním automobilem Škoda Superb, registrační značka, k jednání soudu dne datum v trase obec – obec a zpět v celkové výši 1 042 Kč (základní náhrada 180 km po 4,40 Kč za km ve výši 792 Kč a za spotřebované pohonné hmoty 180 km při průměrné normované spotřebě 5,1 litru motorové nafty na sto kilometrů a ceně dle vyhlášky ve výši 27,20 Kč za jeden litr motorové nafty ve výši 250 Kč).

46. V průběhu řízení vznikly náklady státu, když bylo na znalečném vyplaceno celkem 17 200 Kč. V ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. je zakotveno právo na náhradu nákladů řízení státu, které v průběhu řízení platil, proti účastníkům tohoto řízení. Pro závěr, který z účastníků je povinen podle ustanovení § 148 odst. 1 nahradit státu jím placené náklady řízení, je rozhodující výsledek řízení. Ve sporném řízení se výsledkem řízení rozumí úspěch účastníků ve věci. S ohledem na to by měl tyto náklady uhradit žalobce. Jelikož byl žalobce od placení soudních poplatků v tomto řízení osvobozen, nebylo České republice přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.