OSKD 25 C 1/2021

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum žalovaný podepsal smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku částka. Žalovaný měl zápůjčku splácet v 35 měsíčních splátkách po částka a poslední splátce ve výši částka. Celková částka, k jejímuž splacení se žalovaný takto zavázal, činí částka, z toho obchodní úrok ve výši částka a administrativní poplatek ve výši částka. Žalovaný však zápůjčku nesplácel, pročež žalobkyně jistinu zesplatnila ke dni datum. Nyní požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši částka, obchodního úroku ve výši částka, administrativních poplatků ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši částka (před zesplatněním) a částka (od zesplatnění do datum; dohromady částka), smluvních pokut ve výši částka (za dobu do zesplatnění) a částka (od zesplatnění do datum; dohromady částka), náklady spojené s vymáháním ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena kontrolou insolvenčního rejstříku a evidence exekucí a ověřením platnosti dokladu totožnosti žalovaného. Žalovaný též před uzavřením smlouvy předložil aktuální výpis z účtu, z nějž plynulo, že má měsíční příjem ve výši částka, a formulář příjmů a výdajů.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Dne datum žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu číslo jejíž přílohou byl i sazebník, splátkový kalendář a obchodní podmínky (viz poslední strana smlouvy). Žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka, který měl být vyplacen mj. bezhotovostním převodem na bankovní účet č. bankovní účet (viz čl. 2 a 3 smlouvy). Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 58 % ročně a administrativní poplatek částka (částka za každý měsíc splácení), a to v 36 měsíčních splátkách po částka (poslední ve výši částka), splatných 18. dne v každém kalendářním měsíci počínaje datum (viz čl. 3 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z aktuální dlužné částky (viz čl. 9 smlouvy, čl. 13 obchodních podmínek a položka II.I.A. sazebníku). Zároveň bylo pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části ujednáno právo žalobkyně celou neuhrazenou jistinu zesplatnit, pokud žalovaný neuhradí dlužné splátky ani do 30 dnů od doručení upomínky. Ode dne doručení informace o zesplatnění nebo pozdějšího uvedeného dne se stane splatnou jistina a žalovaný ztrácí výhodu splátek. Neuhradí-li žalovaný poté bezodkladně veškeré nároky ze smlouvy, je žalobkyně oprávněna uplatnit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální celkové částky, se kterou je žalovaný v prodlení (viz čl. 11 smlouvy a položka II. 1. B. sazebníku). Celková výše obou smluvních pokut nesmí převýšit 50 % jistiny (viz čl. 13 smlouvy).

5. Ještě před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Za tímto účelem si opatřila výpisy z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, v nichž žalovaný nebyl veden (viz tyto výpisy). Dále žalobkyně vycházela z formuláře příjmů a výdajů, podle nějž (něčí) mzda činí částka měsíčně a tato osoba platí nájemné ve výši částka měsíčně. Formulář ovšem není žalovaným podepsán a ani v něm není uvedeno žádné jméno. Soud proto nemá za prokázané, že jej vyplnil žalovaný a týká se jeho osoby. I kdyby tomu však bylo, je údaj o mzdě nepravdivý, neboť je v rozporu s výpisy z účtu žalovaného za prosinec 2016 a leden 2017. Z těch plyne, že mzda žalovaného byla přibližně jen částka měsíčně (viz položky označené jako„ mzda“). Je z nich dále zřejmé, že celkové výdaje žalovaného jsou rozhodně vyšší, než měl ve formuláři uvádět a nečiní pouze nájemné. Žalovaný má evidentně„ napjatý“ rozpočet, neboť počáteční a konečný zůstatek na účtu činily v prosinci pouhých částka a částka a konečný zůstatek v lednu dokonce záporných - částka (a to i přes dvě nepravidelné příchozí platby v celkové výši částka).

6. Dne datum žalobkyně vyplatila na výše specifikovaný účet žalovaného částku částka (viz výpis z účtu žalobkyně). Následně výzvou ze dne datum (která byla dle podacího lístku téhož dne žalovanému odeslána) vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka do datum s tím, že je v prodlení s úhradou splátek, a upozornila jej na možnost zesplatnění. Oznámením o zesplatnění ze dne datum (opět dle podacího lístku odesláno téhož dne) pak žalobkyně sdělila žalovanému, že podle čl. 11 smlouvy a čl. 13 obchodních podmínek prohlašuje ke dni datum za splatnou neuhrazenou část jistiny s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhů. Celkový dluh podle oznámení činil částka a měl být zaplacen do datum. Konečně předžalobní upomínkou ze dne datum, odeslanou téhož dne (viz podací lístek), žalobkyně požádala žalovaného o uhrazení téže dlužné částky do datum a upozornila jej na možnost podání žaloby.

7. Ke dni datum žalovaný žalobkyni na dluh ze smlouvy nic nezaplatil (viz vyčíslení pohledávky a výpis ze splátkového kalendáře).

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro věc samu.

9. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz kopií občanského průkazu a karty pojištěnce. Skutečnosti, které z nich mají plynout, jsou nerozhodné, pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud též zamítl návrhy na provedení důkazu dokumentem ze scoringového systému ohledně kredibility žalovaného, který žalobkyně učinila až na jednání soudu, a na poskytnutí dodatečné lhůty k jeho předložení. Žalobkyně byla usnesením na čl. 60 spisu vyzvána, aby doplnila tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, včetně dosavadní platební morálky, a předložila o tom listinné důkazy. Taková tvrzení, kterými by byly odstraněny důvodné pochybnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, však žalobkyně až do jednání nenabídla. Nejen z hlediska ekonomie řízení, ale i zásady rozhodování při jediném jednání (§ 114a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), tedy není opodstatněné jí poskytovat další časový prostor. I kdyby však scoringový systém, jak žalobkyně tvrdí, svědčil o úvěruschopnosti žalovaného, nepostačovalo by to ve světle ostatních skutkových zjištění k závěru o dostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (viz dále).

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, OPR-Finance, C číslo, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. V dané věci má soud za to, že žalobkyně jako poskytovatelka řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Skutečnost, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí bez dalšího neznamená, že bude spolehlivým dlužníkem. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla ostatně žalobkyně povinna zohlednit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale zejména i porovnání příjmů a výdajů žalovaného. V tomto směru ovšem žalobkyně víceméně nekriticky vyšla jen z údajných tvrzení žalovaného uvedených v nepodepsaném formuláři příjmů a výdajů, aniž by např. jakkoliv reflektovala obsah výpisů z bankovních účtů. Ty zejména svědčí o tom, že mzda žalovaného je ve skutečnosti nižší, než uváděl (jen asi částka místo částka), což vyvrací jeho údajná tvrzení ve formuláři a zpochybňuje celkovou věrohodnost žalovaného. Přesto si žalobkyně neopatřila žádné další relevantní podklady (např. výplatní pásky).

20. Z výpisů z účtu je dále zřejmé, že výdaje žalovaného jsou výrazně vyšší, než měl uvádět, a žije v podstatě„ od výplaty k výplatě“, neboť během měsíce vyčerpá téměř veškeré své finanční prostředky (a to i přes nepravidelné příchozí platby). Těžko lze koneckonců uvěřit tomu, že jediným výdajem žalovaného je nájemné a nemá žádné výdaje spojené např. se stravováním, dojížděním do práce, či běžnými službami (elektřina, voda, plyn, telefon, internet apod.). I relativně nízké splátky úvěru (částka měsíčně) tak zjevně představují významnou položku v jeho rozpočtu, kterou by nemusel být schopen řádně splácet. Žalobkyně si ani nezjistila, kde žalovaný pracuje a zda vůbec má zajištěný příjem alespoň na dobu trvání splátek. I tyto skutečnosti měla žalobkyně prověřit a vyžádat si o nich od žalovaného doklady.

21. Je tedy zřejmé, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného toliko dílčím způsobem a z větší části na základě jeho nevěrohodných tvrzení, tedy nedostatečně k tomu, aby mohla dospět bez důvodných pochybností k závěru, že žalovaný je schopen plnit výše uvedené splátky úvěru. Ačkoliv byla žalobkyně opakovaně poučena, aby tvrdila a k prokázání těchto tvrzení označila důkazy, které by prokázaly, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žádné další relevantní důkazy neoznačila. Své břemeno důkazní tedy neunesla. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Jelikož žalobkyně i tak spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, je daná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, dalších plněních. Jistina poskytnutého úvěru ve výši částka proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem.

23. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně výzvou ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do datum, počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V této části proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit částka spolu se zákonným úrokem s prodlení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Ve zbylém rozsahu soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky žalobkyně se zakládají na absolutně neplatné smlouvě.

25. Třetí výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměrné výši proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady řízení mu však nevznikly. Žádný z účastníků řízení tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).