OSKD 207 C 38/2026-81

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 17 387 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17 387 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 41 899,20 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 2. 1. 2024 úvěrovou smlouvu č. hodnota, a to prostřednictvím internetové stránky přístupné jen konkrétní osobě za použití zvoleného hesla nebo v mobilní aplikaci k tomu určené, na základě které byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč jako úvěrový rámec revolvingu s povinností splácet měsíčně 4% z aktuální dlužné částky, žalovaná vyčerpala celkem 71 916,66 Kč, splatila však jen 47 404,46 Kč, nic dalšího nezaplatila, proto byla žalobkyní informována o zesplatnění úvěru ke dni 18. 11. 2025 a o výši dluhu a vyzvána k jeho úhradě dopisem na adresu, kterou žalovaná zadala při sjednávání smlouvy o úvěru. Žalobkyně z důvodu prodlení s hrazením splátek naúčtovala žalované smluvní pokutu 1 000 Kč, dále účelně vynaložené náklady 3x 300 Kč a dále požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení 11,5% ročně až do zaplacení.

2. Soud elektronický platební rozkaz pro nesplnění podmínek jeho vydání určených § 174a odst. 3 ve spojení s § 172 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), nevydal a žalovaná byla vyzvána k vyjádření.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (výslovně či mlčky na základě fikce ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě výzvy soudu ze dne 19. 3. 2026). Proto soud věc rozhodl v prvé části řízení na základě listinných důkazů obsažených ve spise. Ve shora označené věci soud poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 29. 4. 2026 a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od jeho právní moci částku 24 512,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 24. 2. 2026 do zaplacení (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 850 Kč (výrok III.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

4. Žalobkyně podala v zákonné lhůtě odvolání do výroků II. a III. a především namítla, že skutkový stav nebyl mezi účastníky nesporný, a soud tak měl ve věci nařídit jednání, při němž by zazněla potřebná procesní poučení.

5. Odvolací soud rozhodl usnesením ze dne 26. 8. 2026 čj. spisová značka o zrušení rozsudku zdejšího soudu ve výrocích II. a III. s odkazem především na to, že se z obsahu spisu nepodává, že by byly založeny listiny dokládající splnění formálních předpokladů postupu podle § 115a o.s.ř., zejména výzva účastníkům k vyjádření souhlasu s rozhodnutím bez jednání a doklady o jejím doručení. Za této procesní situace nelze spolehlivě ověřit, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o.s.ř.

6. Dále bylo vytknuto, že v projednávané věci soud I. stupně založil zamítavou část rozhodnutí právě na závěru, že žalobkyně neprokázala rozhodné skutkové okolnosti týkající se uzavření smlouvy elektronickými prostředky a identifikace osoby, která měla smlouvu uzavřít. Za situace, kdy soud považoval dosavadní skutková tvrzení a předložené důkazy za nedostatečné, nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání. Bylo naopak nezbytné vytvořit procesní prostor pro doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a věc projednat při jednání.

7. Odvolací soud dále shledal významným, že soud I. stupně posuzoval věc jako spor ze spotřebitelského úvěru, aniž by se zabýval splněním všech podmínek vyplývajících ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uzavřel, že z obsahu spisu se nepodává, že by soud I. stupně zkoumal, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, z jakých údajů přitom vycházela, jaké informace o příjmových, majetkových a osobních poměrech žalované měla k dispozici, jakým způsobem byly tyto informace ověřeny a zda posouzení úvěruschopnosti odpovídalo požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele přitom představuje jednu ze stěžejních povinností věřitele ve spotřebitelských úvěrových vztazích. Bude-li soud vycházet z možnosti existence platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemůže pominout ani posouzení splnění povinností věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, a to i s přihlédnutím k důsledkům, které zákon s případným porušením této povinnosti spojuje. Pokud soud I. stupně považoval skutková tvrzení žalobkyně v tomto směru za neúplná nebo nedostatečná, bylo jeho povinností postupovat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., případně ji seznámit s odlišným právním posouzením věci, které hodlal ve svém rozhodnutí přijmout, a vytvořit prostor k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Ze spisu však nevyplývá, že by takové poučení bylo žalobkyni poskytnuto. Stejná procesní povinnost dopadala na soud I. stupně i ve vztahu k okolnostem uzavření smlouvy elektronickými prostředky. Jestliže soud založil své rozhodnutí na závěru, že nebylo prokázáno, kdo smlouvu elektronicky uzavřel, nemohl bez dalšího rozhodnout v neprospěch žalobkyně, aniž by jí umožnil doplnit skutková tvrzení a důkazy významné pro posouzení této otázky. Bylo tedy zdejšímu soudu uloženo, aby v dalším řízení nařídil jednání, poskytl účastníkům potřebná poučení podle ust. § 118a o.s.ř., objasnil skutkové okolnosti významné jak pro posouzení řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, tak pro posouzení okolností uzavření smlouvy elektronickými prostředky, provedl navržené důkazy a poté ve věci znovu rozhodl.

8. Soud poté nařídil ve věci jednání na 23. 9. 2026, účastníky řádně obeslal, žalovaná se bez omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání doručeno do datové schránky, kam se 2. 9. 2026 přihlásila jako oprávněná osoba.

9. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a především upřesnil, že smyslem odvolání a námitek tam uvedených bylo sdělit soudu, že ve své podstatě byla písemná forma smlouvy o úvěru dodržena. Odvoláním byl tedy zejména napaden závěr soudu o nedostatku písemné formy. Žalobkyně tvrdí, že byť byla smlouva uzavřena na dálku a byť není elektronický podpis v té kvalitě, jako při komunikaci se státem, například z datové schránky, tak identita podepisujícího je zjevná a smlouva jako taková tím pádem obstojí.

10. Soud shrnul v úvodu výsledky přípravy jednání a konstatoval, že mezi účastníky lze stěží uzavřít, že by zde byly nějaké skutečnosti nesporné, a že sporným se jeví, zda je naplněno ustanovení §110 zákona 257/2016 Sb., a také nebylo učiněno nesporným, zda a jaké částky ta která strana plnila. Soud však současně sdělil, že má k dispozici listiny předložené žalobkyní o čerpání a že tyto listiny nebyly ničím zpochybněny ze strany žalované, proto by bylo možno z listin předložených v prvé části řízení vyjít. Upozornil, že žalobkyně má důkazní břemeno k okolnostem uzavření smlouvy tak, aby byla naplněna všechna ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a žalovaná má především povinnost tvrzení, která dosud nebyla splněna přes řádné doručení všech výzev do datové schránky žalované. Teprve na tato tvrzení by mohla navazovat poučení o důkazní povinnosti žalované. Poté soud provedl předložené důkazy.

11. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Výpisem z centrální evidence obyvatel byla prokázána právní osobnost žalované. Z úvěrové smlouvy ze dne 2. 1. 2024 a ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že účastníci dne 2. 1. 2024 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované umožnit čerpat úvěr ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala společně s poplatkem za jeho poskytnutí a se smluvním úrokem měsíčně splácet 4% dlužné částky, minimálně 400 Kč, přičemž RPSN činí 29,7%, úrok 26,28 % ročně. Čerpání jistiny úvěru spolu s naúčtovanými úroky, poplatky a pokutami činí celkem 71 916,66 Kč a splacení 47 404,46 Kč žalovanou je prokázáno výpisem čerpání a splácení z účtu žalobkyně ke dni 23. 2. 2026. Dále soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že do okamžiku podání žaloby žalovaná ničeho navíc nezaplatila oproti tvrzení žalobkyně, s ohledem na to, že v řízení nebyla žádnou ze stran tvrzena ani prokazována žádná další úhrada v souvislosti se smlouvou o revolvingovém úvěru.

12. Dále se soud zaměřil na posouzení úvěruschopnosti žalované, provedena byla kromě smlouvy i karta klienta a ověření bonity MLS, kde se uvádí např. částka 3 500 Kč na celkové měsíční náklady klienta kromě bydlení a stávajících půjček (jídlo, doprava, zdravotní péče, atd.). Podle názoru žalobkyně bylo vše řádně ověřeno, soud žalobkyni vyzval, aby vysvětlila, čím byla ověřena tvrzená výše měsíčních výdajů. Právní zástupce doplnil, že poskytovatel vycházel z porovnání údajů žalované s výpisy z jejího účtu, vlastně tak vychází výdaj celkově na 100 Kč denně. Pokud jde o nahrazení podpisu klienta kódem, pak to probíhá zhruba tak, že žalobkyně umožňuje vstup zájemcům o úvěr do své aplikace a tam je možné si všechny dokumenty přečíst, následně odsouhlasit, k čemuž dojde tím, že na sdělené telefonní číslo tel. číslo zašle žalobkyně několikamístný kód a tímto kódem pak zájemce o úvěr smlouvu stvrdí. Soud poukázal na povinnosti ke zkoumání platnosti smlouvy z hlediska úvěruschopnosti žalované tak, jak byly uloženy ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu, nicméně upozornil též, že i při prokázání platné smlouvy nelze pominout ustanovení § 104, 105 a 110 zákona o spotřebitelském úvěru k písemné formě smlouvy, tuto smlouvu k důkazu provedl.

13. Úvěrová smlouva je podepsána žalobkyní, podpis žalované je nahrazen kódem SMS. Výzvou ze dne 18. 11. 2025 včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky písemně vyzvala a výzvu odeslala na adresu uvedenou žalovanou ve smlouvě o úvěru jako adresu pro doručování. Předžalobní výzvou ze dne 10. 12. 2025 požadovala žalobkyně okamžitou úhradu dlužné jistiny včetně příslušenství do 17. 12. 2025.

14. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřely dne 2. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím internetu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec 40 000 Kč, který měl být splacen včetně příslušenství v měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře, částka byla postupně čerpána, ale ne vždy zcela splacena v dohodnuté výši 4% dlužné částky, minimálně 400 Kč. Ze smlouvy vyplývá oprávnění žalobkyně ukončit smlouvu při porušování povinností žalovanou, zejm. při delším prodlení či nezaplacení více splátek. Při ověřování úvěruschopnosti žalované postupovala žalobkyně způsobem, který uplatňuje jako standardní, evidentně počítá i se splátkovým zatížením klienta i dřívějšími úvěry, při porovnání dokladů o pravidelných příjmech klienta s výší dosavadních dluhů tak nelze úvěruschopnost předem vyloučit. Opačná tvrzení, tím méně důkazy ze strany žalované pro její pasivitu nezazněly.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), který se na smlouvu o úvěru včetně práv a povinností z ní vzniklých dopadá, neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovaným žalovaným jakožto spotřebitelem (§ 1810 o.z.).

16. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

18. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

19. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení Vlády ČR č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám (…).

22. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona.

23. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s ustanovením § 104 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu a žalobkyně jako úvěrující skutečně poskytla žalované jako úvěrované a spotřebiteli na její účet možnost čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 40 000 Kč, ze které žalovaná plnou výši poskytnutého úvěru žalobkyni nevrátila. Z provedeného dokazování je zřejmé, že smlouva o úvěru neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, neobsahuje však ani podpis elektronický. Požadavek písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru je přitom zákonem zakotven jako důležitý prvek ochrany spotřebitele coby slabší smluvní strany. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Telefonním zařízením, prostřednictvím kterého byl obdržen a následně do příslušného internetového rozhraní zadán předmětný kód, mohl disponovat kdokoli, kdo k němu měl přístup, tedy kdokoli mohl zadáním podpisového SMS kódu na webové stránce podepsat úvěrovou smlouvu namísto žalovaného. Ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru tedy nebylo prokázáno, že by zadání SMS kódu v posuzovaném případě mohlo nahradit podpis žalovaného co do zachycení autentičnosti obsahu právního jednání a jednoznačného určení jednající osoby.

24. Pokud jde o žalobu v původním rozsahu nároku na vrácení částky 71 916,66 Kč, kterou žalobkyně poskytla do dispozice žalované, při ponížení dluhu o zaplacenou částku 47 404,46 Kč, za situace, kdy nebylo nic tvrzeno ani prokázáno o případném vrácení vyšší částky, má žalobkyně vůči žalované právo na vrácení této částky ve výši 24 512,20 Kč jako jistiny bez vedlejších plateb smyslu ust. § 110 zákona o spotřebitelském úvěru, tato částka byla přiznána v prvé části řízení výrokem I., který nebyl napaden odvoláním. Předmětem druhé části řízení byla už jen částka 17 387 Kč představující úroky, poplatky, smluvní pokuty, apod, přičemž při nedodržení písemné formy smlouvy (v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat) nevzniká poskytovateli úvěru na tato další plnění nárok.

25. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) mohla být úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné částky a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu jistiny a odpovídajícího úroku z prodlení byla tedy žaloba podána důvodně, pročež jí soud v prvé části řízení převážně vyhověl a rozhodl výrokem I. původního rozsudku, který zůstal v této části odvoláním nedotčen.

26. Ve zbylém rozsahu soud s ohledem na výše uvedené důvody žalobu zamítl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku, neboť soud nemohl z důvodů rozvedených výše žalobkyni přiznat jakékoli další nároky (úroky, poplatky, smluvní pokuty…), včetně nárokovaného úroku z prodlení z tohoto rozdílu oproti jistině.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s pokynem odvolacího soudu jak za dobu před zrušením části rozsudku, tak ve druhé části řízení výrokem II. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal úspěšnější žalobkyni za prvou část řízení nárok na náhradu nákladů řízení 850 Kč. Celkové náklady sestávají ze soudního poplatku 2 095 Kč a nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 41 899,20 Kč, sestávající z částky 3 x 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduché výzvy k plnění a návrhu ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč, 100% nákladů žalobkyně by činilo částku 4 999 Kč. Žalobkyně měla úspěch ve věci 58,5% původního předmětu řízení, žalovaná 41,5 %. Odečtem 58,5 – 41,5 vychází nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení 17 %, což je 850 Kč, splatných dle § 149 odst. 1 o.s.ř. do rukou právního zástupce žalobkyně.

28. Ve druhé části řízení před zdejším soudem pak byla žalobkyně zcela neúspěšná, náhrada nákladů řízení jí tudíž v této části nepřísluší, za obě části řízení před zdejším soudem je tak žalovaná povinna zaplatit částku 850 Kč, jak zdůvodněno výše.

29. Dále rozhodl soud o nákladech řízení před soudem odvolacím, tam bylo rozhodnuto bez jednání, náklady stranám nevznikly, bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně ve dvou vyhotoveních.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.