OSKI 20 C 205/2026-34

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o 19 588 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 840 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

A pro případ prodlení se zaplacením splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této splátky ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o osm procentních bodů.

II. V rozsahu částky 12 748 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 588 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 6. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 588 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 22. 7. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 13 500 Kč, a to na její bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit do 28. 11. 2025. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši 13 500 Kč a smluvního úroku ve výši 6 088 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 21. 4. 2026. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že částku 12 000 Kč si skutečně půjčila, ale již přibližně polovinu zaplatila. Následně se dostala do finanční tísně a nebyla schopná splátky hradit. Uvedla, že má zájem situaci řešit a dlužnou částku uhradit podle svých možností.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 29. 9. 2026 a soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 22. 7. 2025 bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. č. účtu. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně a RPSN bylo ve výši 660 %. Splátky měly být činěny na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně č. č. účtu pod VS var. symbol. Z dodatku č. 1 ze dne 10. 8. 2025 se podává, že žalované byl navýšen úvěrový rámec na 12 600 Kč. Z dodatku č. 2 ze dne 16. 9. 2025 se podává, že žalované byl navýšen úvěrový rámec na 13 500 Kč.

5. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 22. 7. 2025 částku 12 000 Kč, dne 10. 8. 2025 částku 600 Kč a dne 16. 9. 2025 částku 900 Kč na účet č. č. účtu.

6. Z upomínky ze dne 28. 11. 2025 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 17 553 Kč. O odeslání upomínky nepředložila žalobkyně žádný důkaz.

7. Ze sdělení Raiffeisenbank, a. s., ze dne 31. 8. 2026, vyplývá, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaná a že dne 22. 7. 2025 byla na účet poukázána částka 12 000 Kč, dne 10. 8. 2025 částka 600 Kč a dne 16. 9. 2025 částka 900 Kč.

8. Z potvrzení Komerční banky, a. s., ze dne 31. 8. 2026 se podává, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na účet č. č. účtu pod VS var. symbol dne 16. 9. 2025 částku 3 360 Kč, dne 6. 11. 2025 částku 1 000 Kč, dne 13. 1. 2026 částku 1 000 Kč, dne 13. 12. 2025 částku 1 000 Kč a 30. 1. 2026 částku 300 Kč. Celkem tedy uhradila částku 6 660 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od právnická osoba jako postupitele pohledávku za žalovanou, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

10. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 4. 2026, odeslané žalované spolu s předžalobní upomínkou, postupitel oznámil žalované postoupení pohledávky žalobkyni.

11. Výzvou k plnění ze dne 18. 4. 2026, odeslané žalované dne 21. 4. 2026, byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 21 005,91 Kč, a to do 3 dnů.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalované jako úvěrované poskytne peněžní prostředky v celkové výši 13 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Úvěr byl žalované poskytnut na její bankovní účet. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalované vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované.

13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaná na základě neplatné smlouvy žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytla. Žalovaná na částku 13 500 Kč již uhradila 6 660 Kč, tudíž je povinna vrátit žalobkyni částku 6 840 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona je spotřebitel povinen nesplacenou jistinu vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto soudem na návrh žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované byly umožněny měsíční splátky po 1 000 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a písemně se k dřívějšímu návrhu žalované nevyjádřila. Soudu se však jevilo v rozporu se zásadou procesní ekonomie, aby nařízené jednání odročoval pouze za účelem dotazu na žalobkyni, zda souhlasí s plněním ve splátkách. Žalovaná byla zavázána k takovým splátkám, aby svůj dluh uhradila v přiměřené době s ohledem na své možnosti a při neuhrazení byť jediné splátky ztrácí výhodu splátek.

17. Pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).

18. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalobkyně i žalované z předmětu řízení byl pouze částečný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.