OSKI 23 C 7/2026-29

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 174 297,35 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 119 297,35 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 174 297,35 Kč za dobu od 21. 10. 2024 do 8. 11. 2025 a z částky 119 297,35 Kč za dobu od 9. 11. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 9. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 9. 11. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 174 297,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 174 297,35 Kč za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že dne 18. 10. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-9064, na základě které poskytl žalovanému částku 55 000 Kč, úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání do splatnosti poslední splátky ve výši 113 297,35 Kč měl být splacen poslední měsíční splátkou dne 18. 10. 2024. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně dne 18. 10. 2023 převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu. Dále žalobce nárokuje dle smlouvy celkem 6 000 Kč za prodlení s úhradou 12 splátek, a to 500 Kč za každou splátku. Žalovaný neuhradil ničeho. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobce uvedl, že se žalovaný registroval na stránkách www.nazivnost.cz zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Ověření uvedených údajů žalobce provedl na základě fotokopie dokladu totožnosti žalovaného, a prostřednictvím ověření bankovního účtu žalovaného. Žalovaný prostřednictvím uživatelského účtu založeného na webových stránkách zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo tel. číslo účelem legitimace při uzavírání smlouvy a provedl verifikační platbu.

2. Žalovaný u jednání konaného dne 6. 8. 2026 namítal, že si nevzpomíná, že by si měl půjčovat takovou částku 55 000 Kč, ale po nahlédnutí do historie svého bankovního účtu u právnická osoba., č. ú. č. účtu zjistil, že obdržel platbu 55 000 Kč dne 18. 10. 2023. Uvedl, že neví, co jsem s těmi penězi udělal, možná je utratil nebo použil na splacení jiných svých dluhů. Má více dluhů, asi 10 půjček, z toho 3 splácí splátkami po 1 500 Kč měsíčně, 2 000 Kč měsíčně a 400 Kč měsíčně, jiné dluhy nesplácí, protože nemá finanční prostředky na splácení. O podání návrhu na insolvenci neuvažuje. Doplnil, že je starobní důchodce a pobírá starobní důchod ve výši 18 200 Kč měsíčně, žije ve společné domácnosti s manželkou, která je starobní důchodkyně a pobírá starobní důchod ve výši 19 200 Kč měsíčně, hospodaří společně. Na bydlení hradí částku 16 000 Kč měsíčně a částku 1 000 Kč za inkaso. Dále uvedl, že je schopen dluh hradit ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, vyšší splátku není schopen hradit, protože má také jiné dluhy.

3. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. hodnota-9664 soud zjistil, že smluvními stranami jsou žalobce a žalovaný, smlouva je datována dnem 18. 10. 2023, na místě podpisu žalovaného je uvedeno: Kód SMS verifikace: 2035. V článku II. smlouvy je uvedeno, že žalobce je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů a žalovaný je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy a dále, že úvěr je sjednáván a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Žalobce se ve smlouvě zavazuje poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, doba trvání úvěru je 12 měsíců ode dne čerpání úvěru, žalovaný se zavazuje zaplatit poplatek ve výši 0,70 % denně z částky úvěru, za každý den čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Úvěr měl být uhrazen ve 12měsíčních splátkách ve výši 13 033,14 Kč, dnem konečné splatnosti úvěru byl 18. 10. 2024. V článku VII. smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V článku IX. odst. 1. smlouvy bylo sjednáno prodloužení zákonné promlčecí doby na 5 let. Dále bylo sjednáno, že smlouva je vyhotovena v elektronické podobě a je smluvními stranami podepsána elektronicky a žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že je srozuměn s tím, že smlouvu podepisuje připojením jednorázového sms kódu odeslaného žalobcem na telefonní číslo tel. číslo v záhlaví smlouvy.

6. Ze sdělení obch. spol. právnická osoba. ze dne 15. 5. 2026 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. č. účtu za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 soud zjistil, že běžný účet č. ú. č. účtu je veden pro žalovaného a z výpisu z tohoto účtu zjistil, že dne 18. 10. 2023 byla na účet připsána platba ve výši 55 000 Kč, prostřednictvím platební brány ThePay, s. r. o., identifikována IBAN. Z potvrzení o provedené platbě ThePay ze dne 18. 10. 2023 soud zjistil, že z účtu společnosti právnická osoba. prostřednictvím platební brány ThePay byla na účet č. č. účtu odeslána částka 55 000 Kč, pod ID transakce: 3701209. Z uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobce vyplatil na účet žalovaného dne 18. 10. 2023 částku 55 000 Kč.

7. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný má zaniklé živnostenské oprávnění, které vzniklo dne 3. 12. 1997 a zaniklo dne 27. 8. 2025 a zahájení provozování živnosti je zapsáno ode dne 3. 12. 1997 pro zprostředkovatelskou činnost a dne 11. 1. 2024 pro zprostředkování obchodu a služeb, obory činnosti jsou tyto: zprostředkovatelskou činnost, zprostředkování obchodu a služeb.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky ze dne 5. 11. 2025 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu dne 31. 10. 2025, výzva byla předána k poštovní přepravě dne 5. 11. 2025 a byla doručována žalovanému na adresu adresa, adresa, což je adresa uvedená v záhlaví smlouvy jako adresa podnikání žalovaného.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

10. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Z výše uvedených zjištění soud došel ke skutkovému závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla elektronicky uzavřena písemná smlouva o podnikatelském úvěru č. hodnota-9064, na základě které žalobce dne 18. 10. 2023 poskytl žalovanému částku 55 000 Kč. Smlouvu o podnikatelském úvěru č. hodnota-9064 uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným soud právně posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Funkci úroku, tedy úplaty za poskytnutí peněz, v dané věci plní poplatek za poskytnutí úvěru.

V případě, že by smlouvu žalovaný uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), pak by na smlouvu dopadala regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a soud by byl povinen zkoumat platnost smlouvy z hlediska splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Smlouva je adhezní, tj. žalovaný nemohl do obsahu smlouvy nikterak zasáhnout.

17. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

18. Žalovaný má předmět podnikání (živnostenské oprávnění) v oborech nijak nesouvisejících s finančnictvím či ekonomií, jeho podnikání je v oboru zprostředkovatelské činnosti a zprostředkování obchodu a služeb, naproti tomu předmětem podnikání žalobce je poskytování úvěrů, touto optikou pak lze jednoznačně v žalovaném spatřovat slabší smluvní stranu.

19. Dle posouzení soudu žalobce jednoznačně zneužil své ekonomicky a odborně silnější postavení vůči žalovanému k tomu, aby dosáhl nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech ze smlouvy, spočívající v tom, že žalovaný měl při řádném splácení za půjčení částky 55 000 Kč zaplatit za 12 měsíců částku 113 297,35 Kč.

20. Způsob sjednání předmětné smlouvy lze taktéž považovat za směřující k obcházení zákona, ve snaze vyhnout se regulaci stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru a následkům nesplnění povinností v něm stanovených. Žalobce nikterak neověřoval ve smlouvě deklarovaný účel poskytnutí zápůjčky, z provedených důkazů není prokázáno ani to, že by ověřovala, zda má žalovaný nepřerušené oprávnění k provozování živnosti (podnikání). To že prostřednictvím internetových stránek žalobce může uzavřít smlouvu o zápůjčce defacto kdokoli, implikuje, že úmyslem žalobce je poskytovat zápůjčky formálně v adhezní smlouvě označené jako podnikatelský úvěr i osobám v postavení spotřebitele, bez řádného poučení o tom, kolik celkem za poskytnutí peněz uhradí a jaké jsou sankce za porušení smluvních povinnosti, jakož i osobám, které nebudou schopny splácet. Dle názoru soudu pouhá deklarace v adhezní smlouvě, že dlužník jedná v postavení podnikatele, tedy uzavírá smlouvu v souvislosti s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, tuto zásadní skutečnost neprokazuje. Soud vychází z toho, že i fyzická osoba podnikatel může vystupovat ve smluvních vztazích jako spotřebitel a pro určení, zda fyzická osoba je v daném právním vztahu v pozici spotřebitele, je rozhodující zejména účel jeho jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016 sp. zn. spisová značka), taktéž již dříve Ústavní soud zdůraznil v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 140/99, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly, dále aktuálně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 15. 2. 2023: „Spotřebitelem může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale též fyzická osoba-podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. K ujednání omezujícímu či vylučujícímu práva spotřebitele na náhradu újmy se nepřihlíží i v případě, že s podnikatelem uzavřel smlouvu jiný podnikatel mimo rámec své podnikatelské činnosti.“

21. Za zásadní soud považuje to, že žalobce zcela rezignoval na základní povinnost každého věřitele, tak jak ji vymezil Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, tedy přesvědčivě zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Tato povinnost dle Ústavního soudu vyvěrá ze samé podstaty právního řádu, neboť to, „zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

22. Vše výše uvedené pak vede soud k závěru, že žalobce postupoval při uzavření smlouvy s žalovaným v rozporu se zásadou poctivosti, a proto ve smyslu § 6 odst. 2 o. z. nemůže z takového jednání těžit. To pak ústí v závěr, že smlouva je neplatná podle § 580 o. z. pro rozpor se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a tedy podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu.

23. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o zápůjčce částku 55 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 55 000 Kč představující dosud nevrácené peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. § 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 9. 11. 2025 do zaplacení. Žalovaný se do prodlení dostal až v důsledku výzvy k zaplacení obsažené v předžalobní upomínce, přičemž při aplikaci domněnky dojití obsažené v ust. § 573 o. z. 3denní lhůta k plnění stanovená v dopise odeslaném dne 5. 11. 2025 uplynula dne 8. 11. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Ve zbytku nárokovaného příslušenství, tj. poplatku za poskytnutí úvěru (úroku) a úroku z prodlení za dobu do splatnosti dluhu vyvolaného výzvou věřitele, jakož i nároku na smluvní pokutu, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky se zakládaly na ujednání neplatné smlouvy.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. tak, že soud zavázal žalovaného zaplatit dlužnou pohledávku včetně náhrady nákladů řízení v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, neboť shledal podmínky pro plnění ve splátkách a to s ohledem na majetkovou situaci žalovaného, jeho snahu předmětný dluh řešit, a vzhledem k tomu, že plnění dluhu (bez příslušenství) ve splátkách po dobu 37 měsíců ještě nepředstavuje nepřiměřené zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele.

25. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovaný se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdal, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).