OSKI 28 C 374/2025-47

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 55 808,53 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 55 808,53 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 241,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 778,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 55 808,53 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 25. 5. 2025 do zaplacení a úrok z částky 53 084,53 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 558 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 55 808,53 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 241,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 778,91 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 55 808,53 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku z částky 53 084,53 Kč ve výši 12,75 % ročně za dobu od 19. 11. 2024 do zaplacení, jako nároky ze Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru, který uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba., IČ: IČO s žalovaným dne 19. 9. 2018. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do výše 83 000 Kč z úvěrového účtu číslo č. účtu. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru ve výši 12,75 % ročně a sjednané poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné splátky, využila banka svého práva a dopisem ze dne 18. 11. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 18. 11. 2024. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 137 949,90 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 56. 2025, dohody o úhradě úplaty, potvrzení o zaplacení úplaty a přílohy č. 1 (seznam postupovaných pohledávek), soud zjistil, že právnická osoba., IČ: IČO, jako postupitel a žalobkyně jako postupník se ve smlouvě dohodly o postoupení pohledávek. V seznamu postoupených pohledávek je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením) označením čísla smlouvy. Byla splněna sjednaná podmínka účinnosti postoupení pohledávek, zaplacení úplaty. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 27. 5. 2025, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. hodnota, na nového věřitele, žalobkyni.

5. Ze „Smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace plus“ soud vzal za prokázané, že tuto smlouvu uzavřel žalovaný jako klient s právnická osoba. jako bankou dne 19. 9. 2018. Ve smlouvě si žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně sjednali, že banka poskytne klientovi jako úvěrovanému spotřebiteli možnost opakovaného čerpání úvěru do úvěrového rámce 83 000 Kč, který bude žalovaný hradit v měsíčních splátkách spolu s úrokem a sjednaným pojištěním.

6. Z listiny „Platební historie“ ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že žalovaný celkem na základě smlouvy ze dne 19. 9. 2018 čerpal jistinu ve výši 100 890 Kč, a celkem zaplatil žalobkyni 137 949,90 Kč.

7. Z listiny „Žádost o úvěr Konsolidace Plus“ soud zjistil, že žalovaný při podání žádosti vyplnil k požadavku právní předchůdkyně žalobkyně následující údaje o svých osobních a majetkových poměrech: dluh bydlení vlastní, dosažené vzdělání odborné/učňovské, je ženatý, je zaměstnán na dobu neurčitou, průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 27 212 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40 000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, srážky ze mzdy 0 Kč, jiné měsíční splátky 0 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalované soud vzal za prokázáné, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzený příjem žalovaného.

8. Z listiny „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ ze dne 25. 11. 2025, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vypočetla disponibilní částku pro splácení úvěru tak, že od příjmů (27 212 Kč) byly odečteny interní splátky, externí splátky a životní náklady v částce 6 876,21 Kč. Do výdajů byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima dle nařízení vlády 40/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěná z veřejných databází. Příjem byl ověřen z „potvrzení o příjmu“ vystaveném zaměstnavatelem žalovaného, průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce je uveden ve výši 27 310 Kč.

9. Z listiny „Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne 20. 11. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 18. 11. 2024 a vyzývá jej k úhradě dluhu.

10. Z listiny „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 25. 8. 2025, soud zjistil, že touto výzvou byl žalovaný advokátem zastupujícím žalobkyni vyzván k úhradě dluhu vzniklého ze smlouvy č. hodnota ve lhůtě do 9. 9. 2025.

11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

12. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládá nároky uplatněné žalobou na smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a na tuto smlouvu dopadá regulace zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen „ZoSÚ“), smlouva naplňuje znaky smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 tohoto zákona, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak její obsah ve vazbě na účel zákona vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

15. Z předložených důkazů vyplývá, že byl zjišťován a ověřován pouze příjem žalovaného, nikoli jeho skutečné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na zjišťování a ověřování skutečných výdajů žalovaného, přičemž do výpočtu pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného použila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb., přičemž soud má za to, že z takto formálně určených částek, nelze vycházet, neboť nikdy nebudou zohledňovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, respektive nelze takto nahradit (obcházet) povinnost zjišťovat skutečné, reálné, výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud je toho názoru, že požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Soud tak na základě provedeného dokazování došel k závěru, že skutečné výdaje žalovaného nebyly řádně zjištěny a ověřeny a současně bylo jejich zjištění v souladu s výkonem odborné péče na místě. Z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných údajů, soud věc vyhodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom, že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

16. Je – li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud zjistil, že žalovaný uhradil více než činila celková čerpaná jistina, žádné povinnosti vyplývající z neplatné smlouvy ho tedy již nestíhají a z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, tak, žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

18. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 558 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 2 233 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 2 761 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.