OSKIHA 116 C 15/2021-85

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o: 124 746,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 183 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 28. 6. 2019 z této částky, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 91 563,84 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 884,37 Kč od 28. 6. 2019 ve výši 9,75 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 19. 10. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Dne 21. 10. 2015 uzavřela s žalovaným se právnická osoba smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Úvěr byl poskytnut za účelem uvedeným ve smlouvě o půjčce. Žalovaný se zavázal zaplatit shora uvedený úvěr měsíční splátkou 4 042 Kč, respektive se v případě kontokorentního úvěru zavázal udržovat minimální měsíční kreditní obrat dle smluvních ujednání. Původní věřitel v souladu s požadavky právní úpravy účinné ke dni uzavření smlouvy provedl s odbornou péčí a v souladu s jím nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel původní věřitel z informací získaných od spotřebitele při osobním pohovoru s ním před sjednáním úvěru. Úvěrovaný byl zejména dotazován na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Dále původní věřitel ověřil získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při vyhodnocování rizik u úvěrovaného původní věřitel porovnal získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrovaného s historickými daty Českého statistického úřadu při zohlednění zaměstnání žalovaného včetně geografického a časového hlediska. Porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrovaného stanovil původní věřitel výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřil výdajovou stránkou úvěrovaného, jejíž výši si ověřil z interních i externích zdrojů. V případě žalovaného po individuálním vyhodnocení poměrů úvěrovaného, při zohlednění výše stanovené splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledal, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně tedy s ohledem na výše uvedené kladl na posouzení úvěruschopnosti velký důraz, přičemž v případě nesplnění nezbytných podmínek ze strany žalovaného by právní předchůdce úvěr neposkytl. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky, byl úvěr v souladu se smluvními ujednáním mezi původním věřitelem a žalovaným prohlášen za splatný ke dni 27. 6. 2019. Žalobkyně odkoupila od právnická osoba pohledávku, vyplývající z výše uvedené smlouvy o půjčce, o čemž byl žalovaný informován. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o půjčce byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 3. 12. 2014 mezi žalobcem a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, zapsané v Obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo. Žalobkyně sama se ve snaze minimalizovat náklady spojené s uplatněním pohledávky dle ust. § 513 občanského zákoníku, pokusila kontaktovat žalovaného běžnou poštou, avšak k dobrovolnému splnění dluhu žalovaným nedošlo. S ohledem na tuto snahu předejít vymáhání pohledávky prostřednictvím právního zástupce z řad advokátů a následně i soudu, požaduje žalobkyně i položku náhrady nákladů vymáhání, spojených s uplatněním pohledávky, vypočtených dle hotových výdajů, zejména na poštovné a na interních anonymizována dvě slova výdajích dle metodiky anonymizováno (anonymizováno anonymizována dvě slova dokumentu jsou položky uvedeny tučně). Náklady vymáhání požaduje žalobkyně přiznat ve výši 49,99 Kč, kdy žalobkyně uvádí, že byly využity tyto položky: položka anonymizováno dopis v částce 11,86 Kč počet 2x, položka anonymizováno import dat v částce 0,37 Kč počet 1x, položka OP02 kontrola dokumentace v částce 25,90 Kč počet 1x. Po nabytí pohledávky vyzvala žalobkyně žalovaného přípisem ze dne 23. 4. 2020 (viz. oznámení právnická osoba o postoupení pohledávky), k tomu, aby svůj závazek žalobkyni uhradil. Na účet žalobkyně žalovaný dosud neuhradil nic. Dlužná částka ke dni podání žaloby proto činí 124 746,84 Kč. Podáním ze dne 28. 1. 2021 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil částku 165 517 Kč. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 108.067,37 Kč, kdy se jedná o zbývající neuhrazenou část vyčerpané jistiny bez jakýchkoliv přirostlých položek; částkou 5.106,19 Kč představující smluvní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru tj. ke dni 27.06.2019, úrok je počítán vždy z částky načerpané aktuálně dlužné jistiny, a to v ujednané sazbě obchodního úroku, zde ve výši 13,50 % p.a.; částka 150,81 Kč představuje úrok z prodlení kapitalizovaným ke dni zesplatnění úvěru tj. ke dni 27.06.2019 a je počítán vždy z částky aktuálně dlužné jistiny, s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení, a to v zákonné výši; částkou 50 Kč představující náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s uplatněním pohledávky, ABC costs (25,90 Kč + 0,37 Kč a 2 x 11,86 Kč).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému soudem na den 11. 3. 2021 se nedostavil.

3. Mezi právní předchůdkyní právnická osoba a žalovaným byla dne 21. 10. 2015 uzavřena smlouva o půjčce číslo dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 198 700 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 4 042 Kč, a to v měsíčních splátkách v počtu 72. Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,5 % ročně, celková splatná částka činila 290 952,73 Kč, RPSN 13,35 % Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení z návrhu na uzavření smlouvy ze dne 19. 10. 2015, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne 21. 11. 2015, VOP a z produktových obchodních podmínek. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen s parametry předmětné smlouvy (viz Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dne 16. 10. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a platebních služeb (viz rámcová smlouva ze dne 16. 10. 2015). Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky (viz výzva ze dne 2. 5. 2019 a ze dne 5. 4. 2019). Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 30. 4. 2020, předávací protokol ze dne 30. 4. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31. 3. 2020, seznam postoupených pohledávek – příloha číslo smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2020). Výše čerpané dlužné částky a způsob jejího splácení byl prokázána předloženými výpisy z účtu č. bankovní účet vedený na jméno žalovaného. Žalovaný čerpal celkem 198 700 dne 21. 10. 2015 a uhradil 165 517 Kč (viz výpisy z účtu č. bankovní účet). Žalovaný pobíral mzdu od právnická osoba, která činila v prosinci 2015 19 036 Kč, v listopadu 2015 částku 27 583 Kč. Výpisy z účtů neobsahují výši mzdy za měsíce předcházející uzavření smlouvy (viz výpisy z účtu č. bankovní účet). Výše poplatků ke smlouvě je pak patrna z výpisů poplatků a sazebníků banky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020, zásilka byla zaslána doporučeně na korespondenční adresu žalovaného (viz předžalobní výzva ze dne 23. 4. 2020 a podací arch). Dne 28. 6. 2019 došlo k zesplatnění úvěru z důvodů porušování podmínek smlouvy, dlužná částka na jistině činila 108 067,37 Kč. Oznámení bylo žalovanému odesláno doporučeně (viz zesplatnění ze dne 28. 6. 2019 a podací arch ze dne 28. 6. 2019).

4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejichž základě přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a o po čase vrátil věc stejného druhu. Žalobkyně v řízení prokázala svou aktivní legitimaci k vedení sporu. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Žalobkyně v řízení prokázala výši příjmů žalovaného, který se pohyboval kolem částky 30 000 Kč, avšak výše těchto příjmů byla prokázána až po uzavření smlouvy a né v době uzavření smlouvy či před jejím uzavřením. Pokud se týče výdajů žalovaného, a to zejména nákladů spojených s bydlením, případně dalších výdajů, tuto stránku právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala. S ohledem na nedostatečná tvrzení žalobkyně ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti na straně žalovaného, byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ust. § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. u jednání soudu dne 11. 3. 2021 vyzván k doplnění tvrzení ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr, ve vztahu k jeho příjmové a výdajové stránce včetně navržení důkazů k prokázání tohoto tvrzení. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Pokud se týče příjmů žalovaného k tomuto právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalovaný pracoval u právnická osoba, přičemž dosahoval mzdy kolem 20 000 Kč, což vyplývá z předložených výpisů z účtu, kdy 15. 12. 2015 obdržel mzdu 19 036 Kč, dne 14. 4. 2016 mzdu ve výši 30 246 Kč a stejným způsobem mu přicházela mzda v následujících měsících. Pokud se týče výdajů žalovaného, k tomuto právní zástupce žalobkyně nedoplnil žádná tvrzení ani nenavrhl důkazy. Úvěruschopnost žalovaného měla být ověřována v registrech, jako např. příjmení, interních databázích, ve veřejně dostupných rejstřících, což však žalobkyně v řízení neprokázala. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo vynaložit odbornou péči na to, aby prověřila, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně doložila pouze příjmy žalovaného, které dosahoval po uzavření smlouvy, a netvrdila ani neprokázala výdaje žalovaného v době před uzavřením smlouvy. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 198 700 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 165 517 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 33 183 Kč, neboť žalovaný částku 165 517 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně, tak jak je uvedeno shora byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 28. 6. 2019, tedy ode dne následujícího po zesplatnění.

5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.