OSKM 12 C 188/2026-32

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 10 267 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 10 267 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 267 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. hodnota č. účtu, variabilní symbol variabilní symbol var. symbol.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 10 267 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 4. 2025 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že poskytla žalované úvěr 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit poplatek 6 300 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, avšak žádné konkrétní skutečnosti stran jejího zkoumání neuvedla, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud částku přiznal jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná uhradila celkem 18 078 Kč, z toho částkou 2 500 Kč byly umořeny náklady spojené s uplatněním pohledávky, částkou 4 545 Kč smluvní pokuta, částkou 6 300 Kč poplatek a o zbývající část úhrady byla ponížena jistina, k úhradě tak zbývá 10 267 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaná si dne 30. 4. 2025 prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem 6 300 Kč ve třech splátkách do 1. 8. 2025. RPSN měla činit 740 % (smlouva o úvěru). Žalovaná dne 28. 4. 2025 odeslala žalobkyni 1 Kč, žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč dne 30. 4. 2025, a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (údaje o provedených platbách). Žalované byla dne 16. 4. 2026 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku).

6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, neověřovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost (úvěruschopnost). Ačkoliv si žalobkyně jako profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů byla vědoma svých povinností, žádné konkrétní skutečnosti netvrdila, nýbrž právě pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 30. 6. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila a neověřila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

15. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to 15 000 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila 18 078 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nebyl platně sjednán ani poplatek, smluvní pokuta a případné další platby. Jelikož žalovaná uhradila částku vyšší, než jí byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta, dospěl soud k závěru, že částka 15 000 Kč, na kterou by měla žalobkyně nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., byla již uhrazena, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl, a to včetně úroku z prodlení, neboť z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná se do prodlení nedostala.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.), neboť ve věci měla úspěch žalovaná, které však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.

17. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok IV.).

18. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.