OSKO 6 C 36/2021-18

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Teslíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 2 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% od datum do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve 379,34 Kč a dále ve výši 8,05% z částky 2 000 Kč od datum do datum, žaloba se zamítá.

III. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč a částky 980 Kč, řízení se zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 379,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 980 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO rámcovou smlouvu o úvěru a následně dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Žalovanému byla na bankovní účet poskytnuta částka 2 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem 500 Kč do datum. Žalovaný úvěr nesplatil, proto předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 980 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný přes upomínku dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Žalobkyně vzala žalobu ohledně částky 1 980 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 980 Kč zpět s tím, že nadále požadovala zaplacení částky 2 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 379,34 Kč za období od datum do datum a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum. Soud proto řízení ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč a částky 980 Kč dle § 96 odst. 2 věta prvá zák. č. 99/1963, o občanském řízení soudním (dále jen „o.s.ř.“), zastavil.

4. Soud provedl důkazy smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo výpisem z čísla účtu bankovní účet, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky z datum a podacím archem ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího archu. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 2 000 Kč na účet bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr vrátit spolu s poplatkem 500 Kč do datum.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.

7. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem předchůdkyně žalobkyně ze dne datum a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Uvedené oznámení s výzvou k zaplacení bylo žalovanému odesláno poštou dne datum.

8. Žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomenut dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

13. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C -679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015-39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného a k výzvě soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.

18. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

19. Podle § 2991 odst. 2, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 2 000 Kč, ačkoliv smlouva o zápůjčce platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaný tuto částku vrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka na žalobkyni, soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 2 000 Kč. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty stanovené ve výzvě k plnění žalovanému ze dne datum, přičemž soud vyšel z domněnky doručení dle § 573 o.z., tedy že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 379,34 Kč za období od datum do datum a dále od datum do datum pak návrh jako nedůvodný zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla přibližně stejná.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.