OSKO 14 C 222/2023-50

Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 57 654,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 38 188 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, s tím, že nebude-li některá ze splátek zaplacená řádně a včas, stává se vymahatelným celý zbývající dluh.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 19 466,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 221,94 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 559,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně doplatek soudního poplatku za řízení před soudem prvního stupně ve výši 217 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 7. 2023 se právní předchůdce žalobce (právnická osoba anonymizována tři slova) domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 3. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce. Ke dni 26. 11. 2021 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaná postupně vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 73 812 Kč. Čerpání úvěru bylo rozděleno na dvě části – tzv.„ Komfort čerpání“, které se žalovaná zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, s úrokovou sazbou 23,76 % ročně a pojištěním ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru, a tzv.„ Extra čerpání“, které se žalovaná zavázala splatit 11 měsíčními splátkami po 502 Kč s úrokovou sazbou 0 % ročně. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto vyzval žalovanou dopisem ze dne 15. 7. 2022 k uhrazení dlužné splátky, následně dopisem ze dne 26. 8. 2022 od úvěrové smlouvy odstoupil. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 30. 9. 2022. Po odstoupení od smlouvy žalovaná uhradila částku 500 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru. V souladu se smlouvou o úvěru byla dále žalované naúčtována smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky, s níž byla žalovaná v prodlení déle jak 30 dní, kapitalizovaná na částku 598,20 Kč. Právní předchůdce žalobce po žalované požadoval částku 51 384,04 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, kapitalizované úroky ve výši 5 432,08 Kč, dlužné pojistné ve výši 239,70 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 598,20 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 221,94 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce právní předchůdce žalobce dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná namítala, že s ní právní předchůdce žalobce odmítal komunikovat, žádala o přezkoumání výše penále. Dále žádala, v případě, že soud se rozhodne žalobě vyhovět, aby jí bylo uloženo splatit dlužnou částku ve splátkách, neboť byla v období od února do května 2023 v pracovní neschopnosti, a tudíž i bez příjmů, finančně ji podporovali rodiče.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:

4. Žalovaná a právní předchůdce žalobce (právnická osoba anonymizována tři slova) uzavřeli dne 3. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s pojištěním schopnosti splácet, sjednali výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 3. 2. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro revolvingové úvěry, sazebníkem). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že pracuje u společnosti právnická osoba, její čistý měsíční příjem činí částku 30 000 Kč, náklady domácnosti ve výši 5 000 Kč a finanční závazky ve výši 6 000 Kč. Žalované dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost (prokázáno smlouvou o úvěru číslo ze dne 3. 2. 2020). Žalovaná na tuto smlouvu postupně čerpala částku 73 812 Kč, doposud žalovaná uhradila 35 624 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, odstoupil právní předchůdce žalobce po marných výzvách žalované od úvěrové smlouvy (prokázáno upomínkou ze dne 18. 7. 2022, odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 26. 8. 2022). Žalobce uplatňuje vedle jistiny úroky, smluvní pokuty a zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel svou pohledávku za žalovanou postoupil dne 16. 11. 2022 s účinností ke dni 21. 11. 2022 na žalobce (prokázáno výpisem z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023 č. NZ 369/ 2023, smlouvou o postoupení pohledávek vč. překladu). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 3. 7. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 7. 2023 vč. podacího archu). Žalovaná dne 23. 11. 2023 požádala o zaslání výpisů z účtů evidovaných na jméno žalované u právního předchůdce žalobce a o zablokování těchto účtů (prokázáno e-mailem žalované adresovaným právnímu předchůdci žalobce).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a právní předchůdce žalobce uzavřeli dne 3. 2. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaná je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaná byla s jejím významem seznámena (§ 1799 o. z.), jak plyne zejm. z části VII. smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

6. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované

(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

7. K posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce sdělil, že tuto posuzoval podle údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, dále na základě informací zjištěných v registru SOLUS, insolvenčním rejstříků, Centrální evidenci exekucí a dalších systémů a registrů. Žalovaná v žádosti uvedla, že pracuje u společnosti právnická osoba, její čistý měsíční příjem činí částku 30 000 Kč, náklady domácnosti ve výši 5 000 Kč a finanční závazky ve výši 6 000 Kč. Žalované dále uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobce dále porovnával zjištěné údaje dle interních postupů s údaji z Českého statistického úřadu a jiných veřejných subjektů. Na základě uvedených postupů dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že u žalované neexistovaly žádné pochybnosti o její schopnosti splácet úvěr, a proto jí úvěr poskytl.

8. Na základě shora uvedeného má soud za to, že poskytovatel úvěrů svou povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost žalované nesplnil. Poskytovatel úvěru zjišťoval různé údaje od žalované a dále tvrdil, že tyto prověřoval minimálně v souladu se svými interními postupy dle statistických dat a výsledků dotazů na bankovní i nebankovní systémy. S výjimkou smlouvy o úvěr, obsahující informace sdělené žalovanou, však poskytovatel úvěru ani žalobce nepředložili jediný důkaz o tom, že k prověření úvěruschopnosti žalované skutečně došlo. Smlouva o úvěru však svědčí toliko o tom, že si poskytovatel úvěru zjišťoval informace od žalované, ne však již o tom, že poskytovatel úvěru tyto zjištěné informace řádně prověřil, zejména když vyjádření poskytovatele úvěru k posouzení úvěruschopnosti obsahuje pouze popisy obecných postupů prověřování úvěruschopnosti, nikoli konkrétní hodnoty, z nichž vycházel při prověřování žalované. Soud tak má za to, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť prověření úvěruschopnosti žalované neprokázal.

9. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).

Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních pokutách. Soud žalobci nepřiznal ani splátky pojištění proti neschopnosti splácet, neboť smlouva o pojištění byla uzavřena jako součást úvěrové smlouvy, kterou soud shledal za neplatnou. Žalovaná žalobci uhradila částku 35 624 Kč, z jistiny 73 812 Kč tak zbývá uhradit částku 38 188 Kč.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř. a povolil žalované vzhledem k její finanční situaci splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně tak, aby se žalobci dostalo plnění v přiměřené lhůtě. Rovněž žalobce s takovouto výši splátek souhlasil. S přihlédnutími ke všem okolnostem případu toto prodloužení nebude znamenat zásadnější zásah do práv žalobce ani neadekvátní zvýhodnění dlužníka, když žalobci se plnění dostane v přiměřené lhůtě. Dojde-li ke ztrátě lhůt (ztrátě výhody splátek), je žalobce oprávněn žádat po žalované pro nesplnění (řádně a včas) byť i jen jediné splátky okamžité zaplacení celé pohledávky.

11. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaná oprávněna vrátit jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové„ přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud.

12. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu částečně zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovanou zčásti uhrazeno a žalobci přiznal doposud neuhrazenou část jistiny.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v obec ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 38 188 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 19 466,02 Kč (částka jistiny, o kterou žalobce požadoval více, než kolik soud přiznal, ve výši 13 196,04 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 432,08 Kč + pojistné ve výši 239,70 Kč + smluvní pokuta ve výši 598,20 Kč) a běžících zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 221,94 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 57 654,02 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 32,47 % (100 % * (38 188 Kč – 19 466,02 Kč) / 57 654,02 Kč).

Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 32,47 % z částky: ⟪LB:lb_001⟫ -) 2 307 Kč (zaplacený soudní poplatek),

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). ⟪LB:lb_001⟫ -) 1 984,50 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). ⟪LB:lb_002⟫ -) Náklady nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za 1 úkony (účast na jednání k plnění) po 300 Kč podle § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 32,47 % z částky 14 041,50 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 4 559,28 Kč, a to k rukám žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.

14. Výrok o doplatku soudního poplatku je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 4, 6 zákona o soudních poplatcích. Právní předchůdce žalobce na soudním poplatku zaplatit pouze částku 2 090 Kč, ačkoli podle položky 2 bodu 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků má výše soudního poplatku z návrhu činit částku 2 307 Kč. Soud proto v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanovení uložil žalobci doplatit soudní poplatek ve výši 217 Kč, a to ve standardní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.