OSKO 6 C 164/2024-40

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Helenou Teslíkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 64 270 Kč s příslušenstvím

I. a) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 11,75% od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

b) Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, částky částka, částky částka, ročního úroku z prodlení ve výši 11,75% z částky částka od datum do datum, z částky částka od datum do zaplacení a ročního úroku ve výši 20,74 % z částky částka od datum do zaplacení, žaloba se zamítá.

II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka, částky částka, částky částka, ročního úroku z prodlení ve výši 8,25% a ročního úroku ve výši 24,57%, oba z částky částka od datum do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně a s úrokem ve výši 20,74 % ročně, oba z částky částka od datum do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně právnická osoba, sídlem adresa, IČO: IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. RČ, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši částka, s poplatkem za administrativní činnost ve výši částka a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši částka. Poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný uhradil celkem částka a dluží tedy částku částka a příslušenství (nárok I). Dále se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně a s úrokem ve výši 24,57 % ročně, oba z částky částka od datum do zaplacení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně právnická osoba, sídlem adresa, IČO: IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. RČ, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši částka, s poplatkem za administrativní činnost ve výši částka a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši částka. Poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný uhradil celkem částka a dluží tedy částku částka a příslušenství (nárok II.). Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávka postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný o dlužnou částku upomenut.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto jednal dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má učňovské vzdělání, je rozvedený, je zaměstnán jako kuchař, jeho měsíční příjem činí částka. U předchůdkyně žalobkyně má již úvěr ve výši částka, který splácí ve splátkách po částka měsíčně. Měsíční výdaje na bydlení činí částka, osobní výdaje na jídlo, dopravu, oblečení, léky částka měsíčně.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum č. hodnota bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši částka, s administrativním poplatkem ve výši částka, a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši částka. Celkovou částku částka se žalovaný zavázal vrátit v 80 týdenních splátkách po částka. Žalovaný svým podpisem potvrdil přijetí částky částka v hotovosti s tím, že částka částka se započítává na úvěr RČ.

6. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má učňovské vzdělání, je rozvedený, je zaměstnán jako kuchař, jeho měsíční příjem činí částka. U předchůdkyně žalobkyně má již úvěr ve výši částka, který splácí ve splátkách po částka měsíčně. Měsíční výdaje na bydlení činí částka, osobní výdaje na jídlo, dopravu, oblečení, léky částka měsíčně.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum č. RČ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši částka, s administrativním poplatkem ve výši částka, a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši částka. Celkovou částku částka se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po částka. Žalovaný svým podpisem potvrdil přijetí částky částka v hotovosti s tím, že částka částka se započítává na úvěr č. RČ.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, její přílohy č. hodnota Seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku má soud za prokázané, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno.

9. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, v níž byla vyzván k úhradě částky částka do datum.

10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („dále jen o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dní sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele. Přestože žalovaný byl v řízení nečinný a neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v adresa ze dne datum. Soudní dvůr dospěl k závěru, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb., o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Soud proto posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedených smluv řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že nikoli. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum č.j. spisová značka publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Údaje uvedené v kartách zákazníka nelze ověřit. Mnohem důkladnější prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr bylo namístě zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl poměrně nízký příjem a již měl u předchůdkyně žalované jiné úvěry, přičemž úvěry čerpal i na refinancování těchto předchozích úvěrů.

18. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka). Smlouva o úvěru je tedy neplatná.

19. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, a to ani v případě smlouvy č. RČ, ani v případě smlouvy č. RČ, vznikl předchůdkyni žalobkyně podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy č. RČ částku částka, žalovaný vrátil částka. Soud proto dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb., uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni zbývající část jistoty, tedy částku částka. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. z dlužné jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne datum, tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a ve zbytku žalobního nároku I., soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy č. RČ a vzhledem k tomu, že žalovaný u této smlouvy uhradil částku přesahující poskytnutou jistinu, byla ohledně nároku II. žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto by mu příslušela náhrada nákladů řízení. Žalovaný však byl ve věci zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je ve výroku III. uvedeno.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.