OSKT 5 C 259/2020-302

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o vypořádání společného jmění manželů

I. Z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje: ⟪LB:lb_001⟫ - pozemek st. parcelní číslo, jehož součástí je stavba obec, adresa a pozemek p. číslo vše v k. ú. a obci obec na list vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy v ceně částka.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku částka do čtyř měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Česká republika, Okresní soud v Klatovech, nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši částka.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se domáhala žalobkyně, aby ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek st. parcelní číslo, jehož součástí je dům adresa, pozemek p. číslo – zahrada, a pozemek p. číslo – trvalý travní porost, vše v k. ú. a obci obec zapsané na list vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy (dále jen předmětné nemovité věci). Konstatovala, že účastníci jsou bývalí manželé, manželství bylo uzavřeno datum a pravomocně rozvedeno datum. Za trvání manželství účastníci nabyli do společného jmění předmětné nemovité věci, rodinný dům vystavěli svépomocí za trvání manželství, tedy náleží do společného jmění manželů, v katastru nemovitostí je však jako vlastník zapsán pouze žalovaný. Žalovaný převedl darovací smlouvou uzavřenou datum rodinný dům na svoji matku, jméno celé jméno žalobkyně, která zemřela datum. Vzhledem k tomu, že dům postavili účastníci svépomocí za trvání manželství, tento patří do SJM, bylo nutné, aby darovací smlouvu uzavřeli oba manželé, tedy nikoli jen žalovaný. Žalobkyně nevěděla o převodu rodinného domu na matku žalovaného. Dne datum zaslala smluvním stranám darovací smlouvy, tedy žalovanému a jeho matce námitku neplatnosti darovací smlouvy. Vzhledem ke vznesené námitce neplatnosti darovací smlouvy nelze k darovací smlouvě přihlížet a majetek, jež je předmětem darovací smlouvy se stává opět součástí SJM a je předmětem vypořádání. Žalovaný v předžalobní korespondenci účastníků uváděl, že rodinný dům vystavěl z výlučných prostředků poskytnutých mu jeho matkou na základě smluv o půjčkách ve výši částka a částka. Žalobkyně však popřela, že by žalovaný se svou matkou uvedené smlouvy sjednal, finance obdržel. Pokud by tomu tak bylo, účastníci by nestavěli rodinný dům od roku rok do roku rok, ale tento by byl dokončen mnohem dříve. Stavba rodinného domu byla financována z příjmu žalovaného z pracovní činnosti v země, kde pracoval jako zedník, rovněž z prodeje jejich jiného domu v obec, kde za dům obdrželi částka. Žalovaný žalobkyni tvrdil, že polovina rodinného domu v obec je její a manipulativně na ni naléhal, aby byt, který společně vlastnili v obec a před výstavbou rodinného domu v něm bydleli, aby na něj převedla. Dne datum žalobkyně souhlasila se zúžením rozsahu společného jmění manželů a bytová jednotka v obec připadla žalovanému. Žalovaný však dva dny předtím, tj. datum, převedl bez jakéhokoli vědomí či souhlasu žalobkyně předmětný rodinný dům na svoji matku. Žalobkyně tak v současné době žije s dvěma zletilými, studujícími dětmi v pronajatém bytě v obec, žalovaný užívá předmětný rodinný dům, který se pokusil účelově„ vyvést“ ze společného majetku.

2. Žalovaný se domáhal zamítnutí žaloby s tím, že předmětné nemovité věci nespadají do SJM. Pozemek č. parc. číslo žalovaný pořídil v roce rok za jeho výlučné peníze, které získal půjčkou od své matky jméno celé jméno žalobkyně na základě smlouvy o půjčce ze dne datum. Na nákup pozemku a později na stavbu domu adresa bylo jeho matkou na základě smluv poskytnuto částka a později datum částka. Uvedený pozemek tak byl pořízen za trvání manželství, ale za výlučné prostředky pana celé jméno žalovaného z uvedené půjčky, proto náležel do jeho výlučného vlastnictví. K dané kupní smlouvě žalobkyně vydala prohlášení o tom, že souhlasí s tím, že pozemek nabude výlučně žalovaný za své výlučné prostředky. Obě půjčky od matky byly splatné do pěti let od kolaudace domu, ve smlouvách bylo sjednáno, že pokud nebude dodržen termín splatnosti, bude nemovitost převedena na věřitele - matku žalovaného. Protože žalovaný v průběhu manželství nebyl schopen své matce půjčené částky vrátit, převedl darem na svou matku nemovitosti pořízené ve skutečnosti za její peníze. Potvrdil, že za trvání manželství byl prodán dům v obec za kupní cenu částka, která byla ponížena o poplatky a daň z převodu nemovitostí na částku částka. Tato částka však byla poukázána na účet, se kterým žalovaný nedisponoval a prostředky byly spotřebovány za trvání manželství. Tím žalovaný vyloučil, že by peníze z prodeje domu byly použity na výstavbu domu. Žalovaný od územní celek v roce rok koupil pozemek p. číslo to ze svých výlučných prostředků, když žalobkyně se písemně vyjádřila, že s tímto souhlasí. Tento pozemek proto netvoří součást SJM.

3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, jež nabyl právní moci datum, bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne datum před Městským úřadem Klatovy, které bylo k návrhu žalobkyně rozvedeno. Soud jako hlavní příčinu rozvratu manželství shledal vzájemné neshody, které vyústily v oddělený život manželů již v roce rok. Z návrhu na rozvod manželství bylo zjištěno, že z manželství se narodily tři děti, a to datum syn jméno, datum dcera jméno a datum syn jméno. Lze tedy uzavřít, že manželství účastníků trvalo od datum do datum (rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci), když tímto dnem zaniklo rozvodem manželství. Tímto dnem, tedy dnem datum též zaniklo společné jmění účastníků. Z notářského zápisu sp. zn. anonymizováno číslo ze dne datum sepsaného notářkou anonymizováno jméno příjmení bylo prokázáno, že účastníci za trvání manželství získali do SJM jednotku číslo v budově adresa na anonymizováno číslo anonymizováno k. ú. a obci obec, jakož i spoluvlastnický podíl na společných částech uvedených budov (dále jen bytová jednotka), když se dohodli na zúžení rozsahu SJM a to tak, že bytová jednotka připadne do výlučného vlastnictví žalovaného, který se zavázal umožnit žalobkyni v bytové jednotce bydlet do doby, než by sama dobrovolně změnila své bydliště. Dále bylo prokázáno, že účastníci se dohodli dne datum na vypořádání zařízení v bytové jednotce – pračka, postele dětí, psací stoly, kuchyňský stůl, televizor tak, že se stávají výlučným vlastnictvím žalobkyně a dne datum na vypořádání značka automobilu anonymizováno registrační značka, který připadl do výlučného vlastnictví žalovaného (prokázáno obsahem jednotlivých dohod – listinné důkazy na č. l. 51 – 51 p. v. spisu). Dle § 738 odst. 2 o. z., obě dohody byly platné, neboť platnosti dohod o vypořádání nebrání, týkají-li se jen části společných majetkových povinností a práv. Uvedené dohody o vypořádání tak nebránily tomu, aby jiný majetek, tvořící součást SJM byl vypořádán na základě návrhu soudem dle § 740 o. z., což žalobkyně předmětnou žalobou učinila. Tvrdila, že předmětné nemovité věci tvoří součást SJM, když žalovaný byl opačného názoru.

5. Soud se proto zabýval tím, zda předmětné nemovité věci tvoří součást SJM ve smyslu § 708 odst. 1 o. z. Žalovaný tvrdil, že pozemek p. číslo o výměře výměra v k. ú. a obci obec koupil od územní celek ze svých výlučných prostředků, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas. Z předložené kupní smlouvy ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný koupil od územní celek uvedený pozemek za kupní cenu částka (částka za 1 m2) a z písemného prohlášení žalobkyně (originál listiny v přílohové obálce na č. l. 77 spisu), že ta souhlasila s tím, aby žalovaný odkoupil do svého výlučného vlastnictví daný pozemek, neboť k úhradě kupní ceny použil prostředky, které do SJM nespadají. Žalobkyně v rámci své účastnické výpovědi po nahlédnutí do prohlášení ze dne datum, uvedla:„ V té době jsem se takto podepisovala“, byť si neuvědomovala, že prohlášení podepsala. Soud uzavřel, že pozemek p. číslo není součástí SJM dle § 709 odst. 1 písm. d) o. z., neboť byl pořízen sice za trvání manželství, ale z výlučných prostředků žalovaného. Zde soud uvádí, že bylo podstatné z hlediska důkazních prostředků to, že byl předložen originál prohlášení s podpisem žalobkyně. To, že si žalobkyně nevzpomněla, že listinu podepisovala, bylo pro věc právně irelevantní, neboť rozhodující bylo to, že listinu podepsala, čímž vzala na vědomí obsah této listiny, tedy to, že žalovaný kupuje předmětný pozemek ze svých výlučných prostředků. Žalovaný pozemek p. číslo daroval za trvání manželství své matce a to na základě smlouvy ze dne datum, jak bylo prokázáno obsahem darovací smlouvy, s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k okamžiku datum, jak bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí (tento obsažen na č. l. 7 spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. spisová značka). Tedy daroval matce svůj výhradní majetek, a pokud žalobkyně uplatnila dopisem ze dne datum relativní neplatnost darovací smlouvy s tím, že majetek tvoří součást SJM a byl převeden bez jejího souhlasu, pak v rozsahu pozemku p. číslo tak účinně učinit nemohla za užití § 714 odst. 1, 2 o. z., § 586 o. z. Nejednalo se o společné jmění, a proto v záležitosti týkající se výlučného majetku žalovaného nebylo vyžadováno souhlasu žalobkyně, případně společného jednání obou manželů – účastníků řízení. Pokud tedy žalovaný daroval předmětný pozemek své matce, učinil tak platně, neboť nakládal se svým výlučným majetkem.

6. Jiná situace však nastala u pozemku anonymizována dvě slova o výměře výměra, jehož součástí je stavba adresa žalobkyně a žalovaného, rodinný dům, a pozemku p. číslo – zahrada o rozloze výměra, kde soud dospěl k závěru, že tyto nemovité věci tvoří součást společného jmění dle § 709 odst. 1 o. z. Z kupní smlouvy ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný koupil od jméno příjmení pozemek p. číslo o výměře výměra za kupní cenu částka, která byla zaplacena před podpisem smlouvy v hotovosti. Vklad vlastnického práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne datum s právními účinky vzniku vkladu dnem datum. Tedy předmětný pozemek byl pořízen za trvání manželství (manželství trvalo od datum do datum) a světle § 709 odst. 1 o. z., je součástí společného jmění. Ze stavebního povolení ze dne datum rozhodnutí číslo jednací Městského úřadu Klatovy bylo prokázáno, že žalovanému jako stavebníkovi bylo povoleno umístěný stavby rodinného domu v obec na pozemku p. číslo v k. ú. obec (právní moc datum), když zahájení stavby bylo povoleno po nabytí právní moci rozhodnutí s dokončeným termínem stavby datum, při způsobu výstavby – svépomocí. Městský úřad Klatovy vydal datum kolaudační rozhodnutí k návrhu žalovaného, jež nabylo právní moci datum, kterým povolilo užívání stavby rodinného domu v obec na pozemku p. č. st. anonymizováno v k. ú. obec, když dne datum bylo územní celek přiděleno pro stavbu tohoto rodinného domu číslo popisné anonymizováno (viz přidělení čísla popisného – listina na č. l. 114 spisu). Žalovaný dne datum požádal katastrální úřad o zápis změny z rozestavěné budovy na budovu dokončenou (podpořeno ohlášením změny). Soud uzavřel, že výstavba rodinného domu probíhala za trvání manželství, tedy stavba vznikla za trvání manželství (od stavebního povolení po kolaudaci) a proto dle § 709 odst. 1 o. z., tvoří součást společného jmění. Žalovaný sice jednal při výstavbě rodinného domu se stavebním úřadem, byl v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník pozemku p. číslo avšak tyto skutečnosti bez dalšího nevedou k závěru, že je výlučným vlastníkem st. parcelní číslo, jehož součástí je stavba adresa – rodinný dům a pozemku p. číslo tedy že tyto nemovité věci nejsou součástí společného jmění. Zápis vlastnictví v katastru nemovitostní není pro soud závazný, dospěje-li k závěru, že nemovité věci evidované jako výlučné vlastnictví jednoho z manželů, jsou ve skutečnosti součástí společného jmění. V případě rozporu mezi právním stavem evidovaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným musí soud vycházet ze skutečného stavu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 22 Cdo 47/2011). Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že na výstavbě rodinného domu se podílela celá rodina, výstavba probíhala svépomocí (což koresponduje i s obsahem stavebního povolení) po dobu výstavby bydleli v bytové jednotce v obec (o ní pojednáno již shora).

7. Žalovaný však tvrdil, že pozemek p. číslo pořídil za jeho výlučné peníze, které získal půjčkou od své matky jméno celé jméno žalobkyně ze dne datum, proto je jeho výlučným majetkem, když žalobkyně vydala prohlášení, že souhlasí s tím, že pozemek nabude výlučně žalovaný za své výlučné prostředky a že tyto výlučné prostředky budou použity i na stavbu domu. K důkazu žalovaný předložil listinu datovanou datum označenou jako„ souhlas s nákupem parcely v obec“, jejímž originálem však nedisponoval. Tvrdil, že současně s návrhem na vklad do katastru nemovitostí tuto listinu předkládal, a že tedy katastrální úřad jí má k dispozici, neboť bez ní by pozemek zapsal do společného jmění manželů, což neučinil. K dotazu soudu katastrální úřad sdělil, že ve sbírce listin takováto listina není uložena, k zápisu vlastnického práva do katastru došlo na základě kupní smlouvy. Žalobkyně popřela ve své účastnické výpovědi, že by prohlášení podepsala, podpis na listině, jak tvrdila, není jejím podpisem. Soud proto vyzval žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání, aby prokázal pravost podpisu žalobkyně na prohlášení ze dne datum, na což bylo reagováno návrhem znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Následně žalovaný upustil od tohoto důkazního návrhu, neboť originálem listiny nedisponovala a ani soudu se nepodařilo originál listiny zajistit z katastru nemovitostí. Soud důkazní návrh znaleckým posudkem zamítl, když je notoricky známo, že znalec z oboru písmoznalectví se spolehlivě, tedy s potřebnou mírou pravděpodobnosti, může vyjádřit k pravosti podpisu na listině tehdy, má-li k dispozici originál listiny, na níž je podpis zkoumán, nikoli pouhou její kopii, jak tomu bylo v daném případě. Žalovaný pak sám prohlásil, že nemá důkazní návrhy, kterými by mohl požadované prokázat. Soud tedy uzavřel, že žalovaný neprokázal, že žalobkyně souhlas s nákupem parcely p. číslo v k. ú. obec dne datum udělila, tedy že udělila souhlas s tím, že na pozemek, jakož i na stavbu domu budou výhradně použity finanční prostředky od manželových rodičů, které nejsou součástí SJM (viz znění souhlasu s nákupem na č. l. 60 spisu).

8. Žalovaný tvrdil, že získal prostředky na koupi pozemku a výstavbu rodinného domu ze dvou půjček v souhrnné výši částka od své matky, proto tyto nemovité věci netvoří součást společného jmění. Z obsahu smlouvy o půjčce ze dne datum bylo prokázáno, že byla uzavřena mezi žalovaným a jméno celé jméno žalobkyně, když jmenovaná měla půjčit žalovanému částka na nákup stavební parcely a stavbu rodinného domu v obec, žalovaný se zavázal, že částku vrátí nejpozději do pěti let po kolaudaci (tzn. do datum, neboť právní moc kolaudačního rozhodnutí nastala datum) a pro případ nesplnění dluhu bude parcela a plánovaná nemovitost převedena na jméno celé jméno žalobkyně. Ve stejném znění byla uzavřena dne datum druhá smlouva o půjčce mezi týmiž smluvními stranami, a to na částku částka. Žalovaný dne datum uzavřel s jméno celé jméno žalobkyně smlouvu darovací, kterou pozemky st. parcelní číslo, jehož součástí byla budova adresa a p. číslo i číslo v k. ú. obec převedl na svoji matku, čímž měl splnit závazek pro něj vyplývající ze smluv o půjčkách ze dne datum a datum. Na základě této darovací smlouvy katastrální úřad provedl zápis vlastnického práva jméno celé jméno žalobkyně k okamžiku datum (prokázáno darovací smlouvou i výpisem z katastru nemovitostí obsaženými v dědickém spise). jméno celé jméno žalobkyně následně pořídila formou notářského zápisu sp. zn. anonymizováno číslo sepsaného anonymizováno jméno příjmení dne datum závěť, kterou ustanovila žalovaného dědicem předmětných nemovitých věcí se všemi právy, součástmi a příslušenstvím, které tvoří garáž, kůlna, venkovní úpravy, včetně veškerého vybavení kuchyně kuchyňskou linkou a spotřebiči (myčka anonymizováno, lednice anonymizováno, trouba anonymizováno, varná deska, odsávač, kávovar a mikrovlnná trouba), vybavení koupelny koupelnovým nábytkem, pračkou anonymizováno, sušičkou anonymizováno, vybavení pokojů nábytkem včetně televizoru anonymizováno, vybavení zimní zahrady nábytkem, vybavení podkroví nábytkem, včetně zařízení sauny. Svoji dceru jméno příjmení ustanovila dědičkou veškerého ostatního majetku (prokázáno obsahem notářského zápisu). Z usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí (právní moc datum), bylo prokázáno, že jméno celé jméno žalobkyně zemřela datum, soud určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou částka, výši pasiv částkou částka a čistou hodnotu pozůstalosti částkou částka. Schválil dohodu dědiců, dle níž žalovaný zdědil předmětné nemovité věci včetně movitých věcí shodně vymezených v notářském zápisu. Dle tohoto usnesení bylo zapsáno vlastnické právo do katastru nemovitostí pro žalovaného a to k okamžiku datum (viz výpis z katastru nemovitostí, jež byl součástí znaleckého posudku anonymizováno celé jméno znalce).

9. Lze uzavřít, že žalovaný se svojí matkou jméno celé jméno žalobkyně ve dvou případech uzavřel smlouvu o půjčce dle § 657 tehdy platného a účinného o. z., a to na částku částka a částka. Obě smlouvy byly uzavřeny za trvání manželství. Soud proto zjišťoval, zda byly uzavřeny se souhlasem žalobkyně či nikoli, když žalobkyně tvrdila, že o nich nevěděla, a na koupi pozemku a výstavbu rodinného domu prostředky od matky žalovaného nebyly třeba. Důkazní břemeno pak tížilo žalovaného, byl proto poučen dle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání, aby prokázal, že žalobkyně dala souhlas žalovanému k uzavření obou půjček. Jak bylo již výše uvedeno listina označená„ souhlas s nákupem parcely v obec“ datovaná datum nepředstavovala vyjádření souhlasu s oběma půjčkami. Z tohoto listinného důkazu nelze vůli žalobkyně spolehlivě seznat, není z prohlášení patrno, že by se mělo jednat o poskytnutí finančních prostředků formou půjčky, není zde uvedena ani částka. Navíc z textu listiny nelze ani dovodit, jakou formou by měly být finanční prostředky rodiči žalovaného poskytnuty, nabízí se tak i případná forma daru. Navíc jak bylo uvedeno, nebylo možné spolehlivě prokázat, že danou listinu žalobkyně podepsala. Ani ze svědecké výpovědi jméno příjmení, sestry žalovaného, nelze spolehlivě dovodit, že žalobkyně dala souhlas s oběma půjčkami, a že tedy byla plně srozuměna s obsahem obou smluv o půjčce. Svědkyně na dotaz soudu proč žalobkyně smlouvy o půjčce nepodepisovala, uvedla:„ žalobkyně tehdy nejevila zájem“. K předání peněz žalovanému od rodičů svědkyně uvedla:„ žalobkyně na toto nijakým způsobem nereagovala, nic neřekla, mám za to, že byla ráda.“. Svědkyně tak svými smysly nezaznamenala zřetelný souhlas žalobkyně s uzavřením obou smluv o půjčkách, nepotvrdila, že by se žalobkyně s obsahem smluv seznámila, navíc ve znění obsaženém v obou smlouvách, tedy včetně závazku převést nemovitosti na jméno celé jméno žalobkyně pokud dluh nebude uhrazen do 5 let od kolaudace. Ani dalšími listinami navrženými žalovaným, a to smlouvou o správě portfolia, komisionářskou smlouvou, výpisu stavu portfolia, přihláškou do konkurzu i pokladními doklady (listiny na č. l. 161 – 173 spisu) nelze dovodit souhlas žalobkyně s uzavřením smluv. Soud proto uzavřel, že oba závazky převzal žalovaný bez souhlasu žalobkyně. Dále se zabýval tím, zda závazky přesahovaly míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a dospěl ke kladnému závěru. Oba závazky byly převzaty v roce rok a rok, činily souhrnnou částku částka, a jak účastníci učinili nesporným na jednání dne datum své majetkové poměry, pak oba závazky přesahovaly míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. V období rok – rok byl pracovně žalovaný zařazen s příjmem anonymizována tři slova měsíčně, pracoval v země, žalobkyně od roku 1996 do roku rok si přivydělávala pouze brigádně, byla na mateřské dovolené, postupně se třemi dětmi narozenými datum, datum a datum, až od roku rok pracovala na částečný úvazek s příjmem cca částka měsíčně. Od roku rok rodina pobírala anonymizováno ve výši částka ročně. Za trvání manželství účastníci prodali dům v obec za částka, když z této kupní ceny odvedli daň částka. Prodej byl realizován datum, jak prokázáno kupní smlouvou i návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí. Za těchto majetkových poměrů účastníků bylo zcela neuvážené si vzít půjčku od jméno celé jméno žalobkyně v souhrnné výši částka navíc za existence zajištění tohoto závazku pro případ jeho neuhrazení do pěti let od kolaudace převodem veškerých předmětných nemovitých věcí na jméno celé jméno žalobkyně. Což znamenalo, že účastníci by přišli o veškerý majetek, který do té doby zbudovali, vynaložili na něj veškeré své úsilí, objekt by byl již způsobilý k užívání a prakticky opotřebený pouhých 5 let a tímto způsobem by přišli zcela o vše, tedy tzv.„ o střechu nad hlavou“. Což se následně i stalo, když žalovaný daroval veškeré nemovité věci své matce.

10. Soud proto uzavřel, že oba dluhy převzal toliko žalovaný za trvání manželství, a to bez souhlasu žalobkyně, nejednalo se o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny, oba závazky přesahovaly míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků, proto netvořily součást společného jmění dle § 710 písm. b) o. z. Žalobkyně ostatně o nich nevěděla a žalovaný je součástí společného jmění neučinil, když tvrdil, že z těchto půjček pořídil pozemek a vystavěl rodinný dům, a proto předmětné nemovité věci netvoří společné jmění účastníků. Soud však uzavřel, a o tomto právním názoru účastníky řízení spravil na jednání, aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné, že majetkové hodnoty, které jeden z manželů získal jako plnění ze závazkového právního vztahu, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrů manželů a který převzal bez souhlasu druhého (což byl daný případ), jsou součástí společného jmění manželů (součástí společného jmění manželů pak nejsou dluhy, které pro něj ze závazkového právního vztahu vyplývají). Proto soud vyslovil, že i pozemek st. parcelní číslo, jehož součástí je stavba adresa a pozemek p. číslo vše v k. ú. obec jsou součástí SJM dle § 709 odst. 1 o. z. V tomto směru soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020.

11. Na sdělený právní názor reagoval žalovaný tím, že požadoval vypořádat z titulu vnosů částku poskytnutou mu matkou ve výši částka. Po poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uvedl, že jako vnos do SJM uplatňuje částku částka jako prostředky získané z půjček od matky a prokazatelně investované do společného majetku. Na podporu těchto tvrzení předložil daňové doklady.

12. Soud však má za to, že pokud by i z půjček od matky žalovaného částka částka byla vynaložena na koupi pozemku a výstavbu rodinného domu, pak nejde o vnos, o němž pojednává § 742 odst. 1 písm. c) o. z., který by bylo třeba při vypořádání SJM zohlednit, ale případně by bylo možné k této částce přihlédnout při úvaze o disparitě podílů. Jak vyjádřil Nejvyšší soudu ČR v již výše zmíněném usnesení sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 k výlučnému závazku manžela – žalovaného, který by i takto majetkové hodnoty ve prospěch SJM opatřil, může soud přihlédnout při vypořádání SJM například při úvaze o disparitě podílu. O tomto právním názoru byli účastníci spraveni na jednání. Je však třeba uvést, že k závazkům manžela – žalovaného, který takto by opatřil peníze a je povinen je vrátit, má soud přihlédnout při vypořádání SJM, čímž by bylo možné překonat„ nespravedlnost“ spočívající v tom, že majetek získaný na základě výlučného závazku jednoho z manželů se stává součástí SJM, přestože dluh z převzatého závazku tíží jen zavázaného manžela. Zde však, jak popsáno shora, žalovaného žádná povinnost k úhradě závazku ve vztahu k jeho matce jako věřiteli netíží. Matka žalovaného projevila svoji vůli v závěti, aby předmětné nemovité věci připadly po její smrti do vlastnictví žalovaného, což se i stalo, jak popsáno již shora. Nelze proto o žádné„ nespravedlnosti“ ve vtahu k žalovanému hovořit. Nenastala tak žádná„ nespravedlnost“, jež by měla spočívat v tom, že by žalovaný obstaral půjčkami peněžní prostředky na pořízení pozemku a výstavbu rodinného domu, když dané nemovité věci jsou součástí SJM, kdy závazek z obou půjček by byl jeho výlučným a on by byl povinen jej sám splácet. Žalovaný ničeho své matce nesplatil a rovněž jej povinnost k úhradě, splácení dluhu z titulu uvedených půjček ve vztahu k matce již nestíhá. Žalovaný předložil daňové doklady, kterými prokazoval úhradu stavebních prací, případně materiálů z půjček od matky. Z těchto listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v hotovosti v roce rok celkem částka, v roce rok - částka, v roce rok - částka, v roce rok - částka, v roce rok - částka, v roce rok - částka, v roce rok - částka v roce rok - částka. S ohledem na majetkové poměry rodiny a jednotlivé shora uvedené roční výdaje, není vyloučené, že tyto částky mohly být hrazeny i z příjmu z pracovní činnosti žalovaného, z anonymizováno, a v roce rok i z kupní ceny za prodej domu v obec Tyto listiny neprokazují, že žalovaný jednotlivé daňové doklady uhradil právě z finančních prostředků poskytnutých mu matkou. Soud však s ohledem na shora uvedené závěry, kdy žalovaného nestíhá povinnost k úhradě závazku z titulu obou půjček, a tudíž nelze o„ nespravedlnosti“, jež by měla vést k disparitě podílu, hovořit, se nezabýval bližším zkoumáním toho, z jakých prostředků byly jednotlivé faktury hrazeny, tedy bylo irelevantní toto prokazovat. Soud proto uzavřel, že není namístě o disparitě podílů v případě vypořádání SJM uvažovat. V této souvislosti považuje za vhodné uvést, že rovnost podílů je základem, ze kterého je třeba při vypořádání vycházet. Zákonem není explicitně upraven způsob nerovného vypořádání ani důvody, které k němu mohou vést. Pravidla vedoucí k možné disparitě podílů jsou však dlouhodobě předmětem rozsáhlé pozornosti v rámci judikatury Nejvyššího soudu, podle jehož výslovného závěru je pak judikatura vytvořena k disparitě vypořádacích podílů v poměrech občanského zákoníku 1964 použitelná, s ohledem na obdobný účel a obdobou právní úpravu, obecně nadále i v poměrech úpravy stávající (např. rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2362/2018). Nedodržení rovnosti podílů při soudním vypořádání by mělo být posuzováno zdrženlivě a mělo by být vždycky opodstatněno okolnostmi konkrétního případu, které by měl soud při vypořádání zohlednit. Daným okolnostem by mělo být rozhodnutí o případné disparitě přiměřené. Pravidla, která umožňují soudu dospět k odlišnosti velikosti podílů, jsou vymezena především v ustanovení § 742 odst. 1 písm. d), e), f) o. z. Zohledněny tak mají být zásluhy obou manželů v péči o rodinu, zejména o děti a domácnost, přínos pro nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění a zájmy nezaopatřených dětí. Za použití těchto kritérií může dojít v rámci vypořádání SJM k modifikaci velikosti podílů nepochybně i podle nynější úpravy. Nejvyšší soud tak otevírá prostor pro to, aby součástí úvahy o vypořádání byl např. i ohled na negativní okolnosti manželství. Zohlednění nežádoucího chování některého z manželů vůči druhému manželovi nebo členu rodiny zapadá v základu do širšího rámce varianty vymezené v § 742 odst. 1 písm. e) o. z. Podle Nejvyššího soudu při úvaze o disparitě podílů by se mělo zpravidla jednat o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1683/2013). Ve světle výše uvedeného soud pro aplikaci disparity podílů neshledal podmínky, žádné morálně silné momenty v řízení nevyplynuly, účastníky ani nebyly tvrzeny. Jediná úvaha, která by mohla vést k úvaze o disparitě podílů v případě vypořádání SJM tak spočívala v závazku manžela, o němž bylo pojednáno již shora.

13. Darovací smlouva uzavřená mezi žalovaným a jeho matkou jméno celé jméno žalobkyně dne datum ve smyslu § 2055 a následující o. z., se soudu jevila jako smlouva neplatná dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčila dobrým mravům. Jednalo se proto o neplatnost absolutní, k níž soud přihlédl i bez návrhu. Žalovaný na úhradu svého výlučného dluhu užil předmětných nemovitých věcí, které tvořily součást společného jmění manželů, když předem uzavřel se svojí matkou smlouvy o půjčkách, když jejich úhradu„ zajistil“ svým závazkem předmětné nemovité věci převést na matku pokud nedostojí svého závazku částku částka uhradit do pěti let od kolaudace. Darovací smlouvou pak převedl předmětné nemovité věci na matku a to bezúplatně, čímž zastřel de facto jiný právní úkon, a to převod nemovitých věcí za úplatu, neboť minimálně částka částka měla být ekvivalentem úplaty za převod nemovitých věcí na matku. Nelze rovněž přehlédnout, že žalovaný převedl zkolaudovaný dům na svoji matky plně vybavený vnitřním zařízením, neboť ze svědecké výpovědi příjmení, notářského zápisu ze dne datum i dědického usnesení vyplynulo, že matka jméno celé jméno žalobkyně byla posledně bytem na adrese obec u adresa žalobkyně a žalovaného, nikoli na adrese předmětných nemovitých věcí. Závětí pak odkázala veškeré vybavení předmětného rodinného domu popsané v závěti žalovanému, kdy opět vše po smrti své matky žalovaný zdědil, čímž byla naplněna vůle matky vyjádřená v závěti. Tedy žalovaný bezúplatně převedl na svoji matku i zařízení rodinného domu a to k zajištění svého výlučného dluhu. Takovéto jednání pak nemůže požívat právní ochrany, když dobré mravy plní funkci krajního korektivu platnosti právních jednání v případě, kdy právní jednání nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popřípadě pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky takovéhoto právního jednání zakládající. Odpovídajícím právním následkem porušení dobrých mravů je proto ve všech případech absolutní neplatnost právního jednání, která v daném případě byla soudem shledána. Soud se platností darovací smlouvy zabýval jako předběžnou otázkou, mohl tak učinit v tomto řízení, tedy v řízení o vypořádání SJM, a to za situace, kdy matka žalovaného zemřela a žalovaný je výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí, které matce daroval, aby vzápětí po její smrti, na základě závěti, tyto zdědil, tedy stal se jejich výlučným vlastníkem a jako výlučný vlastník je i v současné době v katastru nemovitostí zapsán. Podle stavu zápisu v katastru nemovitostí tedy vlastníkem předmětných nemovitých věcí není třetí osoba, ale žalovaný, proto lze jako předběžnou otázku řešit v řízení o vypořádání SJM vlastnictví předmětných nemovitých věcí, neboť rozhodnutí soudu se nedotkne právní sféry třetí osoby.

14. Soud má dále za to, pokud by bylo odhlédnuto od absolutní neplatnosti darovací smlouvy, že smlouva je neplatná i relativně dle § 714 odst. 2 o. z., a § 586 o. z., když žalobkyně se relativní neplatnosti úspěšně dovolala. Jak bylo již výše uvedeno pozemek st. parcelní číslo, jehož součástí je stavba adresa a pozemek p. číslo v k. ú. obec jsou součástí SJM. Pokud žalovaný tyto za trvání manželství daroval své matce, nejednalo se o běžné jednání, a potřeboval k takovémuto jednání buď souhlasu žalobkyně, který však neměl, žalobkyně jej neudělila anebo účastníci jako tehdy manželé měli jednat společně, což nejednali. Žalobkyně se dle § 714 odst. 2 o. z., dovolala neplatnosti darovací smlouvy dopisem ze dne datum, jak prokázáno obsahem dopisu, jež byl dán k poštovní přepravě datum (viz stvrzenka) a ve světle § 573 o. z., se dnem datum dostal do dispoziční sféry adresáta – žalovaného. Byl rovněž tento dopis stejného znění doručován matce žalovaného, ale neúspěšně, neboť ta již zemřela a to dne datum. Žalobkyně se však úspěšně dovolala relativní neplatnosti, neboť žalovaný se stal dědicem po své matce předmětných nemovitých věcí, jež byly předmětem darovací smlouvy, a jejichž je aktuálním vlastníkem.

15. Lze shrnout, že pozemek st. parcelní číslo, jehož součástí je stavba adresa žalobkyně a žalovaného, jakož i pozemek p. číslo vše v k. ú. a obci obec jsou součástí společného jmění účastníků ve smyslu § 709 odst. 1 o. z., když soud neshledal prostor pro disparitu podílů (viz pojednáno již shora). Při úvaze o tom, komu z účastníků mají být předmětné nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví, vycházel z návrhu žalobkyně na způsob vypořádání tohoto majetku, jakož i z té skutečnosti, že žalovaný v předmětných nemovitostech uspokojuje své bytové potřeby. Tyto okolnosti vedly soud k přikázání předmětných nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalovaného. Při určení ceny bylo vycházeno ze závěru znaleckého posudku anonymizováno celé jméno znalce, který určil jejich cenu částkou částka, která nebyla účastníky řízení sporována. Při určení výše podílu každého z účastníků soud vycházel z celkové hodnoty těchto nemovitostí a z rovnosti podílu každého z účastníků. Vzhledem k tomu, že předmětné nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, uložil soud povinnost žalovanému vyplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku částka. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. a určil lhůtu čtyř měsíců od právní moci rozsudku. Soud má za to, s ohledem na výši částky, kterou je povinen žalovaný žalobkyni vyplatit, že je namístě umožnit žalovanému přiměřeně prodlouženou lhůtu splatnosti. V této lhůtě bude mít žalovaný dostatek času na to, aby si své majetkové poměry uspořádal tak, aby uvedenou částku byl schopen žalobkyni vyplatit. Lhůta třech měsíců, které se dovolávala žalobkyně, se soudu jevila příliš krátká na to, aby žalovaný případně si zajistil úvěr, z něhož by uvedenou částku saturoval. Lhůta 6 měsíců navrhovaná žalovaným naopak příliš dlouhou na to, aby pohledávka žalobkyně byla uspokojena v přiměřené době.

16. Žalovaný podáním, jež soudu došlo dne datum, se domáhal, aby v rámci daného řízení byl vypořádán též zůstatek na bankovním účtu vedeném u právnická osoba, číslo na kterém byly uloženy společné peníze, a dále částka částka, kterou žalobkyně před rozvodem manželství vybrala z penzijního připojištění a použila pravděpodobně pro svou potřebu. Požadoval, aby soud učinil dotaz na stav účtu u právnická osoba, k důkazu předložil ukončení smlouvy o penzijním připojištění s výplatou odbytného ze dne datum Tyto položky však byly uplatněny nejen po koncentraci řízení (§ 118b odst. 1 o. s. ř), ale rovněž po uplynutí tříleté lhůty k podání žaloby o vypořádání SJM stanovené v § 741 o. z. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení plyne, že soudnímu řízení o vypořádání SJM mohou být podrobeny jen ty součásti zákonného majetkového společenství manželů, u kterých nebylo provedeno vypořádání dohodou, anebo nenastoupily účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání. V daném případě žalovaný neuplatnil peněžní prostředky ve lhůtě do tří let od zániku manželství, tj. do datum, ale učinil tak až podáním ze dne datum, došlo tak k zániku práva na jejich uplatnění právě pro uplynutí zákonné tříleté lhůty. V této souvislosti lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2537/2013, 28 Cdo 2593/2008 či 22 Cdo 3227/2017. Soud proto o tomto názoru účastníky řízení na jednání spravil, a také z tohoto důvodu zamítl důkazní návrhy dotazem na právnická osoba, smlouvou o penzijním pojištění, a uvedené pohledávky v rámci daného řízení nevypořádal.

17. Vzhledem k tomu, že účastníci učinili nesporným své majetkové poměry, nebylo třeba k jejich prokázání provádět důkazy, proto soud zamítl důkazní návrhy listinami o výdělku a výdajích žalovaného, o tom, že účastníci přišli o částka, seznamem vkladů a výběrů. Pro danou věc nebylo potřebné zjišťovat, tedy bylo bezpředmětné, kdo se fyzicky podílel na výstavbě rodinného domu, proto pro nadbytečnost byly zamítnuty fotografie o výstavbě domu, fejeton starší dcery účastníků, svědecký výslech jméno celé jméno žalovaného, jméno celé jméno žalobkyně, jméno příjmení, jméno příjmení. S ohledem na právní závěry vyslovené shora bylo bezpředmětné zjišťovat, zda matka žalovaného disponovala na účtech prostředky, které poskytla žalovanému, navíc za situace, kdy svědkyně příjmení uvedla, že rodiče měly doma v obývacím pokoji trezor, v němž v roce rok i rok viděla větší obnos peněz, který poskytli žalovanému. Soud proto ze stavu účtů matky žalovaného nedovodil pro věc žádných zjištění a zamítl důkazní návrh přehledem od ČSSZ pro nadbytečnost. K důkazu byly provedeny smlouvy s anonymizována dvě slova, výpisy, přihlášky do konkurzu, pokladní doklady (na č.l. 161- 173 spisu), ale soud z nich nedovodil žádných pro věc podstatných zjištění.

18. Jde-li o výrok III. daného rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tento je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Každý z účastníků při vypořádání společného jmění manželů obdržel polovinu jeho hodnoty a každý z nich tedy neměl výrazný úspěch či neúspěch ve věci. Je třeba rovněž zmínit, že dané řízení je svou povahou tzv. iudicii duplicis, kdy nálezová judikatura Ústavního soudu se nyní přiklání k principu, že v případě judicia duplex (což je právě řízení mimo jiné i o vypořádání společného jmění manželů) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení právě dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když rozhodnutí podle § 142 odst. 3 téhož zákona bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména například šikanózním výkonem práva či zneužitím práva. Takovéto okolnosti však v daném případě nebyly shledány, ani žádným z účastníků řízení tvrzeny. Zde lze odkázat např. na nález Ústavního soudu IV. ÚS 404/22.

19. Výroky pod bodem IV. a V. daného rozsudku, jsou odůvodněny § 148 odst. 1 o. s. ř. V průběhu řízení Okresní soud v Klatovech ze svého účtu vyplatil znalečné ve výši částka soudnímu znalci celé jméno znalce, přiznané usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. 5 C 259/2020 – 235. Vzhledem k tomu, že z rozpočtu soudu bylo znalci vyplaceno částka, proto každý z účastníků by se na této částce měl podílet jednou polovinou. Žalobkyni však bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 % usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. 5 C 259/2020 – 41 (právní moc datum rozhodnutí) proto stát má vůči žalobkyni právo na náhradu poloviny částky částka, tedy právo na částku částka (viz výrok IV. rozsudku), a nikoli již na částku částka (viz výrok VI. daného rozsudku). Polovina nákladů tedy částka částka pak byla uložena k úhradě žalovanému – viz výrok V. daného rozsudku. Při úvaze o lhůtě splatnosti těchto částek soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).