OSKV 10 C 213/2026-13

Soud:
Okresní soud v Karlových Varech
Spisová značka:
10 C 213/2026-13
Datum rozhodnutí:
17. 9. 2026
ECLI:
ECLI:CZ:OSKV:2026:10.C.213.2026.1
Jazyk textu:
cs

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 34 900 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 349 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol 1011021326, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 34 900 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 21. 7. 2024 mezi společností právnická osoba., IČ IČO, a žalovaným.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 21. 7. 2024 byla mezi společností právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena smlouvy o úvěru č. hodnota, včetně dodatků ze dne 21. 7. 2024, 25. 7. 2024 a 26. 7. 2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně, RPSN činila 5524,37 %. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 10. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil.

10. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

11. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že k ověření úvěruschopnosti žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně předložil výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně přístupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI, k prokázání svých tvrzení však ničeho nedoložila a nebylo tedy zřejmé, na základě jakých úvah mohl být právní předchůdce žalobkyně veden k závěru, že by žalovaný měl být osobou, která bude s velkou pravděpodobností schopna poskytnutý úvěr ve splátkách 8 000 Kč měsíčně. S ohledem na uvedené nezbylo soudu než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nedodržel tak postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.

12. Jelikož byla smlouva uzavřená mezi účastníky soudem posouzena jako neplatná, jsou účastníci povinni vrátit si pouze navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku. Za situace, kdy žalovaný vyčerpal na úvěr celkem částku 20 000 Kč a na svůj dluh ničeho nezaplatil, soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl včetně úroků z prodlení. V tomto směru odkazuje soud na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž bylo uzavřeno, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ V daném případě nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, lhůta splatnosti by proto byla určena až rozhodnutím soudu v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaný však provedl plnou úhradu dluhu ještě před jejím určením.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch a neúspěch obou účastníků byl v podstatě stejný.

14. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 349 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

OSKV 10 C 213/2026-13