OSLN 10 C 98/2012-1743

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šilhanem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce:; celé jméno žalobce, narozený dne datum, ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobce, ⟪LB:lb_003⟫ proti; ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: ⟪LB:lb_005⟫ o určení vlastnictví,; 1) 1) celé jméno žalovaného, narozený dne datum, ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa, obec a číslo – část obce, ⟪LB:lb_007⟫ 2) titul celé jméno žalované, narozený dne datum, ⟪LB:lb_008⟫ bytem adresa, obec a číslo – část obce,

I. Žaloba, kterou žalobce požadoval určit, že je vlastníkem pozemku p. číslo o výměře 5 m2 a p. číslo o výměře 37 m2, vymezených a označených geometrickým plánem vyhotoveným Ing. jméno příjmení, Geodetická kancelář, ulice a číslo, PSČ obec, číslo plánu anonymizováno – číslo, mapový list ZS-VI číslo, pro obec Holedeč, katastrální území Veletice, z datum, se zamítá.

2 10 C 98/2012

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným částku 1 894 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1) kdy se žalobce ujal držby a jak dlouho sporný pozemek drží, případně uplatňuje-li vydržení jeho otcem

8 10 C 98/2012 předchůdci a kvalifikací této držby. Pokud účastník, který vydržení uplatňuje, sám jeho podmínky splnil, je nadbytečné zabývat se i oprávněností držby, popřípadě vydržením jeho předchůdce (rozsudek NS ze 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, C 1176).

3 Svoji žalobu žalobce odůvodňoval tím, že specifikované pozemky jsou součástí cesty k jeho zemědělské usedlosti adresa a jeho otec- přídělce v 50. letech, nabyl cestu a tady předmětné pozemky v rámci přídělu dle Dekretu prezidenta jméno číslo. V průběhu sporu žalobní tvrzení o vlastnictví specifikoval tak, že cesta jejíž součástí jsou specifikované pozemky byla jedinou možnou přístupovou cestou do zemědělské usedlosti, a proto byla součástí přídělu jeho otce, tedy jeho vlastnictvím. To, že český stát následně neprovedl detailní zaměření přídělu dle z. č. 90/1947 Sb. nemění nic na tom, že cesta byla součástí přídělu. Současně žalobní tvrzení modifikoval a v případě neprokázání vlastnictví tvrdil, že i kdyby cesta nebyla součástí přídělu jeho otec a následně i on (nemovitosti nabyl od otce darovací smlouvou v roce rok) cestu a tedy sporné pozemky vydrželi. Žalovaní část číslo a anonymizováno nikdy nenabyli, z důvodu absence nabývacího titulu.

3 10 C 98/2012

4.V roce 2010 žalobce zjistil, že jako vlastník jsou ohledně předmětných nemovitostí zapsáni žalovaní. To doložil dopisem řediteli katastrálního úřadu z datum, sdělením katastrálního úřadu z datum.

5.Z tohoto důvodu mu nezbylo než podat určovací žalobu na určení vlastnictví k těmto nemovitostem (naléhavý právní zájem dle ust. § 80, písm. c) o. s. ř. tímto dostatečně doložil- stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu).

6.Žalovaní s žalobou nesouhlasili, když argumentovali ohledně částí pozemků číslo a anonymizováno (2,3 dle označení shora), že tyto řádně nabyli dle kupní smlouvy v roce rok Tyto části pozemků zasahující do cesty nabyli dle jejich tvrzení kupní smlouvou. Část pozemků označená žalobcem v katastrální mapě (v mapě část číslo oddělena bez označení, zakreslena slučka k pozemku číslo) je jejich vlastnictvím. Odkazovali na porovnání výměr pozemků provedených na stránkách Katastrálního úřadu. Když v roce rok nabyli celkem 234 m2 výměry pozemků číslo a anonymizováno a tento stav je i současný- to znamená výměra je shodná se současnou výměrou změřenou na stránkách Katastrálního úřadu včetně sporné části pozemku anonymizováno a číslo (slučka) - 234 m2. Dále uváděli, že na sporné části pozemku číslo se nachází téměř na polovině pozemku jejich kolna, která na místě stojí„ odjakživa“, tzn. z předválečných let. I kdyby předmětné sporné části pozemků nenabyli, užívají je téměř 40 let v dobré víře, že jsou jejich a dle jejich názoru by došlo k vydržení.

7.Žalobce podal žalobu za situace, kdy mu není přístup k jeho nemovitosti žalovanými nijak odepírán, což zjistil soud z vyjádření účastníků sporu. Užívání cesty není nijak problematické. Z tohoto důvodu byli účastníci opakovaně vyzváni ke smírnému řešení. Žalovaní dokonce vstřícně část sporné cesty upravili posypem, aby žalobce měl usnadněný přístup. Ten však trval na určení vlastnictví.

8.Nejdříve se tak soud zabýval žalobním tvrzením, že sporné pozemky byly součástí přídělu otce žalobce – jméno celé jméno žalobce a ten tak byl jejich vlastníkem.

9.Podle § 123,124 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. Podle § 126, odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

10.Ohledáním na místě soud zjistil, že cesta, jejíž součástí jsou sporné pozemky, je jedinou přístupovou cestou do zemědělské usedlosti žalobce. Skutkové tvrzení žalobce o nabytí vlastnictví k cestě v rámci přídělu (dle Dekretu prezidenta Beneše č. 28/1945) jeho otcem je racionální a v řízení možné prokázat a v případě prokázání zasluhující právní ochranu dle § 123 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

11.Z dekretu o vlastnictví půdy na usedlost adresa soud zjistil, že otec žalobce – jméno celé jméno žalobce, nabyl na základě Dekretu o vlastnictví půdy rozhodnutím ministra zemědělství dne 15.12.1945 zemědělskou usedlost číslo ve část obce. Ze soupisu zkonfiskovaného majetku k adresa bývalého vlastníka – manželů příjmení soud zjistil, že do usedlosti náležel dům

4 10 C 98/2012 adresa na parcele číslo, stodola číslo a podrobně specifikované zemědělské pozemky. V seznamu pozemků však předmětná cesta není zahrnuta. Z přídělové listinny spisová značka z datum rozhodnutí, usnesení Okresního soudu v Žatci z datum, souhlasu uchazečů s navrženým přídělem z datum, zápisu o odevzdání usedlosti z datum včetně evidenčního listu soud zjistil, že přidělení zemědělské usedlosti adresa část obce bylo následně knihováno ve prospěch přídělce s tím, že přídělce byl s náplní přídělu podrobně seznámen. Z těchto listin vycházela i náplň přídělu z datum vyhotovená Okresním úřadem v obec a odrážela původní přídělové řízení. To potvrzuje i výpis z katastru nemovitostí z datum, z datum, kopie katastrálních map, kopie pozemkové mapy.

12.Z provedených důkazů, zejména náplně přídělu soud uzavírá na rozdíl od názoru žalobce, že sporné části pozemků, respektive cesta nebyly součástí přídělu jméno celé jméno žalobce. Skutečnost, že přídělce cestu užíval jako jedinou možnou přístupovou cestu do zemědělské usedlosti adresa neprokazuje, že ta byla součástí přídělu, a že jméno celé jméno žalobce na základě přídělového řízení nabyl k ní vlastnictví. Z podrobné náplně přídělu a detailního zakreslení přídělu v grafickém přídělovém plánu lze jednoznačně identifikovat příděl jméno celé jméno žalobce označený v mapě písmenem C. Sporná část pozemků (cesta) nenáleží do přídělu. Z mapy je tato situace patrná.

13.Soud přesto z vlastní iniciativy k doplnění dokazování dle ust. § 120, odst. 3 o.s.ř. vyžádal další listiny a stanovisko Katastrálního úřadu a Pozemkového úřadu.

14.Z odborného vyjádření Katastrálního úřadu vypracovaného na základě zadání soudu však nebyly zjištěny žádné skutečnosti, když závěry jsou pouze obecné, nekonkrétní a alibistické.

15.Zásadní je však listina zaslaná Katastrálním úřadem- situační plán stavební parcely číslo pozemek číslo z roku číslo, ze které soud zjistil, že obsahuje i zákres usedlosti adresa (nemovitost žalovaných, původní přídělce jméno příjmení), v původním stavu k roku číslo tj. včetně sporných částí pozemků. Pozemky číslo a anonymizováno jsou zakresleny ve tvaru a velikosti tak, jak v současnosti - zasahují do cesty a podporují tvrzení žalovaných, že předmětné sporné části pozemků byly součástí nemovitosti adresa – zjištěno soudem současně z přídělových listin k adresa včetně výpisu z pozemkové knihy, dlužního úpisu z datum, rozhodnutím o dědictví z datum s tím, že části sporných pozemků byly součástí přídělu adresa. Byly tak v poválečné době součástí přídělu anonymizováno a žalovaní je v roce rok nabyli kupní smlouvou a jsou v jejich vlastnictví. Bylo tak prokázáno, že předmětné části sporných pozemků nebyly součástí přídělu – adresa, právního předchůdce žalobce- jméno celé jméno žalobce O náležitosti sporných částí pozemků k usedlosti adresa svědčí i místním ohledáním zjištěné umístění kolny žalovaných na sporné části pozemku číslo (na slučce), když kolna evidentně dle stáří pochází z doby předválečné.

16.Následně tak bylo přistoupeno k dokazování ohledně tvrzeného vydržení.

17.Obě strany tvrdily, že předmětné pozemky užívají ony, starají se o ně. Vlastnictví vydrželi. Ve světle shora uvedených zjištění o náležitosti sporných částí pozemků k usedlosti adresa, nikoliv adresa bylo třeba zabývat se případným vydržením žalobce, či jeho právního předchůdce-otce. Za tímto účelem navrhl žalobce i žalovaní svědky, kteří se měli vyjádřit k držbě.

18.Svědci vypověděli protikladně patrně podle sympatií a vztahu k účastníkům sporu. Žalovanými navržený svědek jméno příjmení bezprostřední soused, uvedl, že o sporné pozemky- cestu, se

5 10 C 98/2012 starají žalovaní a žalobce ne. Svědci jméno příjmení (manželka žalobce), jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení sousedé nebo pracovníci obce Holedeč ve svých výpovědích uvedli opačně, že o pozemky se stará žalobce a ne žalovaní. Vypovídali ve shodě s čestnými prohlášeními předloženými žalobcem.

19.Péče žalobce o pozemky byla současně doložena fotografiemi zachycujícími např. odklízení sněhu. Což dokládá i zápis o poškození uzávěru vodovodní přípojky, zpráva SČVK z datum včetně fotodokumentace.

20.Žalovaní srovnávacím sestavení parcel, dohodou o zřízení stavby – kanalizace z května 2009 dokladovali, že oni vystupují jako vlastník sporných částí pozemků.

21.Podle § 129 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle § 130 (1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. (2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby. Podle § 134 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. 1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. (2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). (3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. (4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

22.Samozřejmě na případné vydržení otcem žalobce jméno celé jméno žalobce se vztahuje úprava Obecného občanského zákoníku - § 1460 a následující. Následně střední občanský zákoník a občanský zákoník č. 40/1964 Sb. připouštějící vydržení novelou 131/1982 Sb.

23. Ze závěrů shora uvedených – sporné části pozemků nebyly součástí přídělu adresa, což vyplynulo z absence těchto sporných částí pozemků v přídělové listině a z grafického přídělového plánu, vyplývá absence poctivosti držby jak pro řádné i mimořádné vydržení –OZO, tak dobrá víra – SOZ, OZ č.40/1964 Sb., když jméno celé jméno žalobce z důvodu jasně a určitě vymezeného přídělu – náplň přídělu a grafický plán přídělu (neobsahoval cestu) nemohl poctivě držet spornou cestu- chybí pozitivní přesvědčení držitele, že nabyl právo k věci. Rovněž žalobce z darovací smlouvy, která vycházela z přídělu jeho otci, měl podrobně specifikováno, co je předmětem daru. To bylo zjištěno z darovací smlouvy z datum, znaleckého posudku číslo rok a platebního výměru z datum. Žalobce sice argumentoval znaleckým posudkem, když tvrdil, že cesta je součástí posudku, který oceňoval darované nemovitosti, a jeho držba tak byla v dobré víře. Tvrzení žalobce není však odrazem obsahu posudku. Znalec v posudku podrobně specifikoval darované nemovitosti. Sporná část cesty ve specifikaci není. Pouze na straně 11 posudku je znalcem zmíněn přístup po nezpevněné komunikaci, který je uváděn jako vliv na úpravu základní ceny minus 5 %. Neznamená to však v žádném případě, že nezpevněná komunikace je součástí darování. Sporné pozemky zcela jednoznačně nebyly předmětem darování. Znalec pouze zmínil vliv přístupové nezpevněné cesty na cenu darovaných nemovitostí. Chybí mu tak dobrá víra, že je držitelem oprávněným. Z těchto důvodů soud pro nedostatek dobré víry (poctivosti držby právním předchůdcem) nemohlo dospět k jinému závěru, že k vydržení žalobcem (právním předchůdcem) nemohlo dojít.

6 10 C 98/2012

24.Pozoruhodné je předložení posudku Výzkumného ústavu geodetického z datum žalobcem a i následného doplnění. Pozoruhodnost spočívá v tom, že Ing. příjmení, pracovník ústavu, vypracoval„ Posudek z oboru geodézie a kartografie“, který žalobce předkládá jako znalecký posudek útavu- Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického. Závěry posudku zcela jednoznačně potvrzují skutková tvrzení žalobce. Paradoxní však je, že ústav není vůbec v seznamu soudních znaleckých ústavů. Důkazní hodnota takového posudku (s ohledem na nezapsání v seznamu zn. ústavů braného pouze jako listinný důkaz) je tak blížící se nule. Závěry posudku jsou tendenční ve prospěch žalobce. Posláním ústavu je aplikovaný a základní výzkum v oboru geodézie, zeměměřičství a katastru nemovitostí, vývoj a testování nových metodik postupů a programových prostředků a odborné konzultace v oblastech tvorby a vedení informačního systému katastru, geodézie a geodynamika, inženýrská geodézie, metrologie a standartizace a další. Tedy nic co by opravňovalo k závěrům o tom, že části pozemků byly náplní přídělu jméno celé jméno žalobce, že pozemky užíval pro zemědělskou výrobu a podobně.

25.Žalobce současně stavebním povolením z datum, notářským zápisem z datum včetně znaleckého posudku na adresa, kupní smlouvou a znaleckým posudkem číslo listu číslo dokladoval koupi sousedících nemovitostí a následné zboření staveb, z čehož soud zjistil, celkovou situaci ohledně stavu nemovitostí na místě v kontextu jediné přístupové cesty do usedlosti adresa.

26.Ze smlouvy o smlouvě budoucí z datum, usnesení zastupitelstva obec ze datum soud zjistil, že v mezidobí žalobce vyřešil s obcí obec třetí část pozemku (není aktivní legitimace žalovaných) a dohodl se na převodu tohoto pozemku z obce na něj.

27.Žalovaní měřením velikosti pozemků z webové mapy KÚ doložili svoje tvrzení o nabytí pozemků kupní smlouvou v roce rok, když výměra 234 m2 je totožná v době nabytí i v současnosti to znamená s žalobcem tvrzenou slučkou.

28.Soudem je tak konstatováno s ohledem na situační plán, že tento potvrzuje s ohledem na zakreslený tvar pozemku číslo a anonymizováno tvrzení žalovaných, že se jedná o stejný pozemek, který nabyli v rámci kupní smlouvy v 70. letech, ač na pozemkové mapě byla zakreslena slučka bez označení pozemku, že ze situačního plánu vyplývá, že pozemky v tomto stavu náležely k nemovitosti adresa a byly i obsahem přídělů jméno příjmení. To je odůvodněno i orientačním měřením provedeným na stránkách webová adresa, kdy 234 m2 bylo zjištěno na pozemku číslo a anonymizováno v současném stavu (se slučkou) a současně spisu je zjištěno, že zkonfiskovaný nemovitý majetek adresa se skládá mimo jiné ze stavební parcely číslo – výměra a zahrady číslo – 126 m2, celkem tak 234 m2. Z toho vyplývá, že část pozemku číslo a anonymizováno (tak jak je žalována) byla součástí přídělu jméno příjmení následně i předmětem kupní smlouvy, kterou nabyli nemovitosti žalovaní.

29.Soud tak dospěl k závěru, že provedenými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že předmětné sporné části pozemků, nebyly součástí přídělu jméno celé jméno žalobce zemědělská usedlost adresa. Příděl byl podrobně specifikován a jméno celé jméno žalobce byl podrobně seznámen s náplní přídělu, která byla i vyznačena červenou barvou v grafickém přídělovém plánu.

30.Bylo prokázáno, že část cesty byla veřejným statkem a část – předmětné sporné části pozemků, náležely k přídělu adresa Tyto části pozemků nabyli žalovaní řádnou kupní smlouvou v roce rok a jsou tedy řádnými vlastníky dle ust. § 123 a násl. občanského zákoníku číslo

7 10 C 98/2012

Sb. jméno celé jméno žalobce nemohl tak pro absenci dobré víry (poctivé držby) předmětné části sporných pozemků vydržet a nemohl je vydržet ani jeho právní nástupce po darování rovněž pro shora zmíněný nedostatek dobré víry. Ten byl rovněž podrobně seznámen s předmětem darování. Cesta„ ani náznakem“ předmětem darování nebyla. Proto ani žalobci nesvědčila dobrá víra.

31.Bylo tak jednoznačně prokázáno, že předmětné sporné pozemky nebyly předmětem přídělu jméno celé jméno žalobce, který tak nemohl k nim nabýt vlastnictví. Ten ani žalobce nemohli pozemky ani vydržet z důvodu absence poctivé držby respektive nedostatku dobré víry. Další dokazování tak soudem nebylo dále prováděno jako nadbytečné. Zejména soud neprovedl důkaz žalobcem navrhovaným znaleckým posudkem, který by se zabýval genezí pozemku číslo a anonymizováno ve vztahu k přídělovému řízení. Z provedených důkazů lze genezi sporné části pozemků jednoznačně uzavřít s tím, že sporné části pozemků nebyly součástí přídělu nemovitostí jméno celé jméno žalobce adresa. Soudu tak nezbylo žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

32. Odvolací soud k odvolání žalobce rozsudek soudu 1. stupně potvrdil.

33. Žalobce podal dovolání. Odvolací soud dospěl k závěru, po konstatování značné nesrozumitelnosti a obsahové nesoudružnosti všech podání žalobce včetně odvolání, které čítá 64 stran (č. l. 606-669) a několik desítek příloh, a replik k vyjádření žalovaných pak dalších 84 stran (č. l. 682-765), shrnul, že dovolatel v takovém případě nemůže očekávat, že odvolací či dovolací soud podrobně vypořádá každou jednotlivou námitku; pravděpodobnost že se tak stane, je nepřímo úměrná délce a složitosti podání. Je třeba vzít v úvahu to, že kapacita soudů není neomezená a že je někdy zbytečně vyčerpávána nepodstatnými či nevýznamnými námitkami, jejichž výslovné řešení by šlo na úkor rychlého rozhodnutí sporů těch účastníků, kteří své postoje dokážou jasně a stručně formulovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4253/2014). I proto se odvolací soud zaměřil na podstatu věci a opomenul ta tvrzení stran, která nemohla posouzení věci v odvolacím řízení ovlivnit; v tomto ohledu odvolací soud nepochybil. Dovolací soud se zaměřil na žalobcem tvrzenou držbu a vydržení.

34.Dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je, pokud jde o oprávněnou držbu a vydržení pozemku, v rozporu s judikaturou dovolacího soudu – uvádí např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 22 Cdo 695/2008, 22 Cdo 417/1998, 22 Cdo 1245/2010, 22 Cdo 515/2004, a řadu dalších rozhodnutí. V této části je dovolání přípustné pro rozpor s judikaturou dovolacího soudu i důvodné.

35.Dovolací soud shrnul dosavadní judikaturu. Problematikou oprávněné držby pozemku a vydržení vlastnického práva podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (obč. zák.), o které by šlo i v této věci, nebot´ pokud se ujal žalobce držby, stalo by se tak o patrně v roce 1997, se zabýval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2009/2014, který shrnul i základní judikaturu k této otázce, a jehož dále uvedené závěry jsou plně použitelné i v nyní projednávané věci. Posouzení otázky vydržení vlastnického práva k pozemku (resp. k jiné nemovitosti) je závislé na zjištění, zda ten, kdo se jej dovolává, byl oprávněným držitelem (§ 130 odst. 1 obč. zák.), a to po stanovenou desetiletou vydržecí dobu (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Právnímu hodnocení věci musí nezbytně předcházet tato zjištění:

2) za jakých okolností k uchopení držby došlo, o jaký právní titul se držba opírá

3) konkretizuje a doloží vůli s věcí nakládat jako s vlastní a faktické ovládání věci – panství nad věcí

11 10 C 98/2012

Důkaz o okolnostech zakládajících držbu leží na osobě, která se vydržení dovolává; pokud držbu věci či práva neprokáže, pak k vydržení nemohlo dojít a je nadbytečné zabývat se její dobrou vírou.

36.V projednávané věci se soud prvního stupně zabýval tím, který z účastníků pozemek užíval, avšak neučinil o této okolnosti žádné skutkové zjištění, jen konstatoval, že důkazy jsou rozporné. Výslovně se neuvedl, zda žalobce držbu prokázal, a bez dalšího zkoumal jeho eventuální dobrou víru, která by mohla založit oprávněnou držbu; z toho je třeba dovodit, že implicitně, bez potřebného odůvodnění, považoval žalobce za držitele pozemku. Odvolací soud si této skutečnosti patrně byl vědom, neboť uvedl, že cesta byla dlouhodobě přístupná neomezenému okruhu osob a je tak„ velmi problematické“ tvrdit, že žalobce byl jejím jediným uživatelem, ovšem ani on jednoznačný závěr o nedostatku držby neučinil a zabýval se dobrou vírou žalobce (což v dané souvislosti zahrnuje předpoklad, že držitelem byl). Dovolací soud, vázán obsahem dovolání a přezkoumávaných rozhodnutí, tak musí vycházet z toho, že žalobce držitelem byl. Nedostatek dobré víry a oprávněné držby žalobce pak soud dovodil z toho, že otec žalobce, který v roce rok přilehlé pozemky žalobci daroval, nemohl být v dobré víře vzhledem k obsahu přídělové listiny; to by však mohlo být významné jen, pokud by se žalobce dovolával započtení dobré víry předchůdce (sám nabyl přilehlé pozemky v roce rok, připadá tedy do úvahy, že sám splnil dobu potřebnou k vydržení). Pokud by pozemek vydržel již jeho otec, pak by se žalobce

9 10 C 98/2012 mohl stát jeho vlastníkem tím, že by jej sám vydržel (sám splnil podmínky vydržení), nebo tak, že mu jej jeho otec darovací smlouvou na žalobce převedl; soudy však zjistily, že tento pozemek předmětem darovací smlouvy nebyl. Jde-li o otázku, zda vlastnické právo k pozemku vydržel sám žalobce, je otázka kvality držby jeho předchůdce, jehož držbu si nezapočítává, v zásadě nevýznamná. Nedostatek dobré víry žalobce pak soud prvního stupně opřel o obsah darovací smlouvy z roku rok, ve které je předmět darování jasně vymezen. Avšak samotná okolnost, že sporný pozemek není ve smlouvě, kterou žalobce nabyl nemovitosti, uveden, nevylučuje podle konstantní judikatury jeho oprávněnou držbu ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. V rozsudku ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1848/98 Nejvyšší soud uvedl, že„ pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části sousední parcely, kterou nekoupil (obdobně nabyl darováním), může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části.

Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. obec víra držitele musí být posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že plocha (výměra) držených pozemků odpovídá ploše uvedené v kupní smlouvě“ (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 22 Cdo 386/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000).Pro posouzení, jaký poměr ploch nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen nabytý pozemek, nelze stanovit jednoznačné hledisko, a proto je třeba každý případ posoudit individuálně. Omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem. Je vždy třeba, aby tu byly okolnosti, které svědčí pro objektivní dobrou víru držitele; čím menší je poměr mezi pozemkem skutečně nabytým a pozemkem drženým, tím více je třeba klást důraz na okolnosti způsobilé objektivně vyvolat omluvitelný omyl ohledně výměry držených pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn.

22 Cdo 1384/2010). Při zodpovězení otázky, jaké překročení výměry je třeba při zachování obvyklé opatrnosti poznat, záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu. Význam hraje i společné oplocení pozemků, rozsah užívání právním předchůdcem apod. Tedy je významné, zda držitel nabyl držbu odvozené od svého předchůdce v rozsahu, ve kterém ji předchůdce držel. Jestliže si ani vlastník sousedního (drženého) pozemku neuvědomil, že nabyvatel (jeho předchůdci) drží i část jeho pozemku, bude to nasvědčovat objektivní omluvitelnosti omylu - srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 954/2005. Při posuzování otázky, zda v daném případě byly splněny podmínky oprávněné držby vedoucí k vydržení, nelze vycházet jen ze skutečnosti, že stav vzniklý v důsledku uchopení držby nebyl v souladu s údaji uvedenými v pozemkové knize, popřípadě v jiné veřejné knize, o kterých se držitel nepřesvědčil. Je třeba brát do úvahy všechny okolnosti, za kterých byla držba uchopena. Samotná skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho poctivou držbu, ani držbu oprávněnou podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3688/2008). K tomu odvolací soud dodal, že pozemky žalobce„ v době podání žaloby“ nesousedily s pozemky žalovaných (byla mezi nimi vklíněna část veřejné komunikace); to je jistě významná skutečnost, která by mohla spolu s dalšími okolnostmi nedostatek objektivní dobré víry potvrdit. Chybí však zjištění, jak tomu bylo v době, kdy mělo dojít k vydržení pozemku – žalobce se totiž (údajně) chopil jeho držby v roce 1997, k vydržení tak mohlo dojít v roce 2007, žaloba byla podána v roce 2012.

10 10 C 98/2012

Protože soudy věc neposoudily z hlediska uvedené judikatury, je jejich rozhodnutí předčasné, a tudíž nesprávné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně nejprve zjistí, kdo byl v rozhodné době držitelem sporného pozemku, a pokud to byl žalobce (ohledně skutečností zakládajících jeho držbu nese důkazní břemeno), posoudí, zda byl z hlediska uvedené judikatury se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem pozemku.

37. V dalším řízení po zrušení rozsudku dovolacím soudem soud 1.stupně vědom si„ zkratky“ svých závěrů o nevydržení s odkazem na zjištěnou absenci dobré víry v souladu s pokyny dovolacího soudu vedl žalobce (několik písemných výzev, poučení při jednání) k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů ve smyslu závěrů dovolacího soudu. Žalobce byl několikrát písemně vyzýván k doplnění. Výsledkem však byla (jak již konstatoval dovolací soud) několikerá, opakující se podání o desítkách stran nejasného, nesrozumitelného obsahu. V nich žalobce zhusta citoval judikaturu vyšších soudů bez vazby nebo logické návaznosti na tvrzený skutkový stav.

Později si žalobce zvolil právního zástupce, spolupráce však byla brzy ukončena pro„ nespokojenost“ žalobce s prací advokáta.

To vše svědčí o komplikovanosti vedení sporu žalobcem, žalobcově subjektivním přesvědčení o oprávněnosti nároku a svých právních vědomostech a schopnostech.

Je třeba zmínit i žalobcem nesmyslně vznášenou námitku podjatosti soudce (soudce nemá a neměl žádný vztah k účastníkům ani předmětu sporu), která neměla rozumné odůvodnění, byla cíleně vykonstruována žalobcem a těžko chápat co bylo jejím cílem.

38. Za této situace se soud 1.stupně pokusil opětovně o mimosoudní dohodu mezi účastníky sporu, která by zajistila smírné vyřešení situace. Principem bylo při jednání vyslovené převedení sporných pozemků na obec (ta by se o pozemek starala a umožnila užívání všem) a tím odstranění sporů mezi účastníky. Žalobce opět v rámci svých manipulativních postojů dohodu vetoval. Popřel, že by při jednání takový obsah dohody byl předestřen. Dle jeho subjektivních pocitů měl být předmět dohody takový, že pozemek bude převeden na něj. Tolik jen k dokreslení přístupu žalobce.

39. Následně se tak soud zabýval držbou a vydržením dle vytyčených směrů dovolacím soudem. Žalobce opět zahltil soud desetistránkovými podáními. Orientaci v nich nelze nazvat než velmi obtížnou ba nemožnou. Proto se soud pokusil o ujasnění po opakujícím se poučení žalobce při ústním jednání do protokolu. Vyzval k doplnění o tato tvrzení ve smyslu závěrů rozh. NS ČR sp.zn. 22 Cdo 2009/2014:

4) vyjádřit se k dobré víře držby a popsat stav pozemků s ohledem na vklínění části veřejné komunikace v době od uchopení držby v roce 1997 do roku 2007.

40. Výsledek je zachycen v protokolu:

Žalobce modifikoval žalobní petit - v mezidobí od posledního rozhodování si nechal vypracovat nový geometrický plán geodetickou kanceláří příjmení, z kterého vyplývá označení sporných částí pozemků jako parc. číslo Touto„ modifikací“ z předmětu řízení jaksi„ vypadla“ nepatrná část pozemku, kterou žalobce v mezidobí nabyl od obce Holedeč. Dle názoru soudu ve shodě s účastníky sporu se o žádný procesní úkon (částečné zpětvzetí případně změna žaloby), ale o jakési upřesnění předmětu žaloby.

I přes poučování soudem ve smyslu závěrů dovolacího soudu o nutnosti tvrdit, kdo vlastně držel, jak a na základě čeho nemovitosti uchopil, po jakou dobu, kdy vydržel, nadále setrvával na svých subjektivních tvrzeních:

A Žalobce tvrdil, že uplatňuje vydržení svým otcem a současně i vydržení svojí osobou (rozpor s citovanou rozhodovací praxí, když by vydržel otec, další alternativa je nadbytečná), odkázal na svoje podání z datum (čl. 3 odst. 16, kde se zabývá držbou svého otce a skutkově doplňuje podání ohledně držby svého otce); shrnul, že celý článek 3 se věnuje držbě jeho otce, odkázal na citovanou judikaturu NS ČR, tvrdí, že stačí, aby jeho otec na pozemek vstoupil, odkazal na rozhodnutí 22 Cdo 1442/2004, tvrdil, že jeho otec byl v dobré víře, držba vznikla na základě jeho právního titulu – přídělové řízení, odkazuje na odst. 19 rozhodnutí NS ČR 22 Cdo 1124/2015 s tím, že jeho otec dlouhodobě držel, dále odkázal na bod 21 s tím, že otec dlouhodobě držel předmětnou nemovitost, jednalo se o jediný možný přístup do nemovitosti. Dále odkázal na rozhodnutí ÚS ČR II ÚS 268/06 odst. 40. Otec užíval cestu jako vlastní na základě toho, že pozemky obdržel v rámci přídělového řízení a domníval se, že cesta je jeho vlastnictvím a takto jí užíval. To mu potvrdil i soudní znalec. 2) Držba se opírala o přídělové řízení. 3) Otec nakládal s věcí jako s vlastní, protože se domníval, že pozemky nabyl v přídělovém řízení. Otec nabyl za 10 let od účinnosti středního občanského zákoníku, tudíž se stal vlastníkem.

B: Současně žalobce i tvrdil, že předmětné pozemky vydržel i on, což uvádí jako alternativu k vydržení otce. Především uplatňuje vydržení svého otce a jeho dobrou víru. Držby se ujal v roce 1997 v souvislosti s darovací smlouvou, kdy byl přesvědčen, že předmětem darování byly i sporné pozemky. Za těchto okolností uchopil držbu a nakládal s věcí jako s vlastní. Z toho odvozuje i svoji dobrou víru. Desetiletá vydržecí lhůta uplynula v roce 2007. Ohledně důkazů opětovně odkázal na souhrn v podání z 26.5.2020 a navrhl tyto důkazy provést. Žalobce odkazuje na článek 5, odst. 3 – zdůrazňuje podávaný návrh na vklad, odkazující na znalecký posudek a darovací smlouvu, ve kterém byly specifikovány převáděné nemovitosti. Vklad úspěšně provedl a nemovitosti byly převedeny do vlastnictví žalobce v rozsahu, jak je užíval otec. Odkazuje na znalecký posudek, který uvedl, že přístup do nemovitosti tvoří s nemovitostí jeden funkční celek.

41. Takže opět výsledkem byla změtˇ skutkových tvrzení, změť citací judikatury. To vše stále shrnováno s odkazem na důkazy již předtím navržené a soudem provedené. Další důkazy ani po poučení soudem o povinnosti je navrhnout v rámci důkazního břemene žalobce nenavrhl. Soudu nezbylo než přistoupit k projednání žalobcem nesouvislého vymezení skutkových tvrzení o držbě, další„ usměrňování“ by bylo již porušením nestrannosti.

12 10 C 98/2012

42.Žalobce opětovně předkládal dekret o vlastnictví půdy z roku 1946, soupis zkonfiskovaného majetku, přídělovou listinou z 12.5.1948, soupis ONV v Lounech o přídělu, souhlas uchazečů s přídělem, kopii katastrální mapy. Tyto důkazy soud již hodnotil v předcházejícím řízení a odkazuje na předchozí závěry. Souhrnně, že přídělové řízení proběhlo s otcem žalobce. Na základě něj nabyl nemovitost adresa. Z obsahu přídělu a mapy lze učinit závěr, že předmětné sporné pozemky (cesta) nebyly předmětem přídělu.

Dále opětovně ohledně převodu nemovitosti na žalobce předložil znovu darovací smlouvu z datum, znalecký posudek číslo 1997, z kterých již byl soudem učiněn předchozí závěr, že sporné pozemky (cesta) nebyly předmětem darování. Znalec jen zmínil vliv přístupové nezpevněné cesty na ocenění nemovitosti.

Žalobce reagoval i na poučení soudu o předložení přiznání k dani z nemovitosti, kterým by prokázal držbu sporných nemovitostí. Předložil výzvu finančního úřadu z 15.4.1998, která se však týká zcela pro věc nepodstatné záležitosti- přiznání k dani darovací. Platbu darovací daně dokládá platebním výměrem.

Z posudku z oboru geodézie a kartografie, spolu a geometrickým plánem soud zjistil, že žalobce nechal sporné části pozemků nově zaměřit a označit p. číslo.

Znaleckým posudkem z datum žalobce dokládá stále opakované teorie o chybné sporné slučce části sporných pozemků k číslo (pozemek žalovaných). Znalec se vyjádřil, že tato slučka sporných pozemků nemá nic společného s pozemkem žalovaných. To ale nemá žádnou vypovídací hodnotu o vztahu k žalobcově nemovitosti adresa a zejména vlastnictví případně vydržení cesty, jen konstatuje, že se jedná o přístupovou komunikaci s adresa. Soud neřešil, zda sporné pozemky jsou oprávněně zapsány v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalovaných.

V neposlední řadě žalobce předložil již prováděný důkaz o souhlasném prohlášení z datum a výpis z KN, z kterých bylo zjištěno zapsání vlastnictví části cesty, která byla ve vlastnictví obce a souhlasným prohlášením obec deklarovala, že tato část byla přídělem žalobcově otci. Nezbývá než poznamenat, jakým způsobem asi obec k takovému závěru dospěla, patrně jen z faktu, že je to jediná přístupová cesta k usedlosti č.p.48. Ale takový argument je minimálně podivný. Šlo by pochopit souhlasné prohlášení obce, které by se například opíralo o renomovaný právní rozbor.

Posledně předložené fotografie znovu dokumentují stav na místě, který je však soudu znám z místního ohledání.

Sdělení JZD Tuchořice o vracení pozemků v rámci restituce opět nemá pro předmět sporu konkrétního významu.

43. Žalovaní trvali na svém stanovisku, zamítnutí žaloby. Uvedli, že předmětný pozemek neužíval žalobce sám, ale mimo nich ho užíval i soused anonymizováno.

44. Žalobce prohlásil, že pozemek na kterém byla vodoteč (vklíněn mezi pozemek žalobce a sporný pozemek) byl„ vždy“ ve vlastnictví obce do doby vydání souhlasného prohlášení o vlastnictví žalobcem.

13 10 C 98/2012

A Ohledně tvrzené držby a vydržení sporných pozemků otcem žalobce, tak jak bylo tvrzeno v souvislosti s přídělem v roce 1946, soud dospěl k závěru, že toto tvrzení nebylo v řízení žádným z důkazů prokázáno. Jediný důkaz nepotvrdil, že se otec žalobce držby pozemků nikdy uchopil. Z přídělové listiny jednoznačně vyplynulo, že sporné pozemky respektive cesta k zemědělské usedlosti adresa nebyla součástí tohoto přídělu. Domnělý titul držby byl tvrzen na základě přídělové listiny. Žalobcem však nebyl snesen žádný důkaz o tom, že se jeho otec uchopil držby. Tvrzení žalobce o vstoupení na pozemek a tím uchopení držby nemá racionální základ. Bylo zjištěno ze svědecké výpovědi - pamětnice příjmení, že viděla o cestu se starat otce žalobce s manželkou, jiné osoby neviděla, v průběhu let však vždy cestu užívali všichni majitelé nemovitostí, ke kterým cesta vede. Nijak nebylo prokázáno, že jediným uživatelem byl otec žalobce. V rámci závěrů rozsudku NS ČR sp.zn. 22 Cdo 728/2000 soud považuje za prokázané, že nebyla prokázána vůle otce žalobce nakládat s věcí jako vlastní a bylo prokázáno, že věc fakticky neovládal. Nebylo tak nijak prokázáno převzetí držby a držení věci výhradně otcem žalobce. Naopak bylo svědecky prokázáno užívání cesty všemi sousedy. Domnělý právní titul – přídělová listina, neodůvodňovala převzetí držby, neboť cesta umožňovala přístup i do dalších sousedních nemovitostí, nebyla součástí nemovitosti otce žalobce. Nebylo ani prokázáno, že by ostatní vlastníci nemovitostí cestu užívali se souhlasem domnělého vlastníka, otce žalobce nebo následně žalobce. Takto bylo po celou dobu od příchodu přídělců. Nebyla žádným důkazem prokázána vůle otce žalobce s věcí nakládat jako s vlastní – držební vůle, ani faktické ovládání věci. Zbytečné je se pak zabývat vydržecí dobou. O poctivosti držby se soud již zmiňoval v původním řízení.

B Rovněž tak ohledně tvrzené držby a vydržení sporných pozemků samotným žalobcem, tak jak bylo tvrzeno, s počátkem v souvislosti s darovací smlouvou a na základě tohoto titulu držby v roce 1997, soud dospěl k závěru, že to nebylo v řízení žádným z důkazů prokázáno. Jak již bylo uvedeno, žalobce se držby pozemků nikdy neuchopil. adresa nabyl darovací smlouvou, cesta k zemědělské usedlosti adresa nebyla součástí darování. Žalobcův odkaz na znalecký posudek je mylný. Z obsahu této listiny soud zjistil, že cestu zmiňuje, ale ne jako předmět darování, ale pouze hodnotí její vliv na cenu darovaných nemovitostí, kdy ji hodnotí jen její nezpevněnost. Žalobcem nebyl snesen žádný důkaz o tom, že se uchopil držby a nakládal s cestou jako vlastní. Fotografie o uklízení sněhu žalobcem toto neprokazují. Obecně je známé, že každý, aby se dostal do a ze svého domu, uklidí sníh, poseká trávu, běžně i na veřejné cestě. Bylo prokázáno svědeckými výpovědˇmi (anonymizováno bezprostřední soused, příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, příjmení příjmení, jméno příjmení), že v průběhu let vždy cestu užívali všichni majitelé nemovitostí, ke kterým cesta vede. Potvrdili, že se o ni staralo JZD, obec Holedeč např. odklízením sněhu, samozřejmě se o ni staral i žalobce. Nebylo nijak prokázáno převzetí držby a držení věci. Domnělý právní titul – darovací smlouva, nemohl se vztahovat k cestě a to s ohledem na nesoučást cesty s adresa, vklíněnost jiného pozemku mezi nemovitostí žalobce a povědomí žalobce o tomto, je tak nemožné, aby se žalobce domníval, že cesta je jeho vlastnictvím.. Nebyla žádným důkazem prokázána vůle žalobce s věcí nakládat jako s vlastní – držební vůle ani faktické ovládání věci. Opět je zbytečné je se pak zabývat vydržecí dobou. obec víra opět již byla zmiňována. Žalobce nesnesl žádný hodnověrný důkaz o výhradní držbě otcem či jeho osobou. Nedoložil nic, co by dokládalo držební vůli, bylo prokázáno naopak, že pozemky po celou dobu užívali všichni vlastníci sousedících nemovitostí, bez jakýchkoliv výhrad žalobce. Faktické ovládání věci také nebylo prokázáno. Žalobce nedoložil žádný důkaz o ovládání věci. Např. soudem požadované důkazy o nakládání s pozemky např. při stavebním řízení. Daňové přiznání o přiznané dani z nemovitosti z těchto pozemků nebylo předloženo. Žalobce i přes poučování žádné důkazy nenavrhl. Držba pozemků je zásadně zpochybněna neuceleností

14 10 C 98/2012 pozemků, kdy mezi spornými pozemky a pozemky žalobce byl pozemek s vodotečí, který byl ve vlastnictví obce (dle vyjádření žalobce„ vždy“) až do doby vydání souhlasnéhoprohlášení o vlastnictví žalobce. Souhlasným prohlášením„ hojil“ žalobce v průběhu sporu pro něj nepříznivou situaci. Otázkou je, co vůbec přimělo obec Holedeč k vydání takového souhlasného prohlášení a jak bylo odůvodněno.

Po provedeném dokazování tak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, žalobce neprokázal nabytí vlastnictví otcem na základě přídělu, neprokázal ani držbu a případné vydržení. Cesta byla jak za doby vlastnictví nemovitosti adresa otcem žalobce tak žalobcem vždy přístupná neomezenému okruhu osob, vlastníků přiléhajících nemovitostí, což bylo prokázáno shora uvedenými výpovědˇmi svědků, a žalobce ani jeho otec nebyli jedinými uživateli. Nebyli tak výhradními držiteli, nevykonávali panství nad věcí (k tomu rozs. NS ČR sp.zn. 22 Cdo 728/2000 z 17.1.2002). Žalobcův otec ani on se držby nikdy neuchopili, nebyli řádnými držiteli, nemovitosti nemohli vydržet. Ty nemohly být ani předmětem darovací smlouvy, což bylo i z jejího obsahu zjištěno. Uchopení držby žalobcem na základě darovací smlouvy (podobně rozsudek NS ČR sp.zn. 22 Cdo 1848/98 ze dne 9.3.2000) s ohledem na zjištěnou neucelenost pozemků (mezi pozemky žalobce a spornými pozemky po prakticky celou dobu byly vklíněny pozemky obce Holedeč, i když žalobce tento stav prapodivným souhlasným prohlášením v mezidobí v průběhu sporu„ zhojil“) nelze přijmout. Poměr plochy tak jak se zabýval rozsudek NS ČR sp.zn. 22 Cdo 386/2000 ze dne 16.11.2001 je s ohledem na tuto neucelenost nepřiléhavým pro přijmutí omluvitelnosti omylu držitele. Mezi nemovitosti žalobce a jeho právního předchůdce byl vklíněn pozemek obce Holedeč a s ohledem na existenci vodoteče a zjištěnou péči obce o vodoteč na tomto pozemku bylo žalobci po celou dobu zřejmé vlastnictví pozemku a vodoteče obcí. Žalobce i potvrdil a učinil nesporným, že pozemek číslo (v současnosti číslo) byl vždy charakteru přístupové cesty s vodotečí. Deklaroval, že pozemek byl vždy ve vlastnictví obce až do doby vydání souhlasného prohlášení o vlastnictví žalobcem, tedy i v době údajného vydržení.

45.Výrok o nákladech řízení je odrazem úspěšnosti žalovaných ve věci (§ 142,odst.1 o.s.ř.), náklady řízení představují a) cestovné 1) jednání dne 24.9.2014 vozidlem Škoda Octavia, registrační značka, 1595 cm3, spotřeba 7,2 litru na 100 km, cena benzínu 35,90 Kč, 140 km- obec obec a zpět – 362 Kč2) jednání dne 7.1.2015 2x jízdné autobusem obec - obec a zpět, tj. 2x 71 Kč a 2x 55 Kč, 3) jednání dne 17.4.2015 2x jízdné autobusem obec - obec a zpět, tj. 2x 71 Kč a

2x 55 Kč, 4) jednání dne 10.6.2015 2x jízdné autobusem obec - obec a zpět, tj. 2x 71 Kč a 2x 55 Kč, b) poplatek Katastrálnímu úřadu obec z 6.10.2014 – 500 Kč, c) výpis z katastru nemovitostí – 150 Kč, d) poštovné za doporučené dopisy - 3 podací lístky celkem 126 Kč. Jiné náklady žalovaní nepožadovali.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon soudního rozhodnutí.