OSLN 11 C 55/2026-41

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D. ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně A, IČO IČO žalobkyně A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalobkyně A, ⟪LB:lb_005⟫ za kterou jedná Jméno žalobkyně B, IČO IČO žalobkyně B ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa žalobkyně B ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 14 271 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 698 Kč s úroky z prodlení ve výši 700,98 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 358 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 2 835 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 1 573 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 4. 2025, ve výši 12 % ročně z částky 2 835 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 2 835 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, ve výši 12 % ročně z částky 2 835 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 1 573 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 971,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o nájmu bytu č. hodnota ze dne datum, kterou přenechala žalované do užívání byt v adresa v přízemí domu sestávající z kuchyně, 2 pokojů, dvou WC, koupelny a předsíně o velikosti 75 m2 (dále také „byt“). Dle dodatku č. 8 smlouvy bylo nájemné předepsáno ve výši 2 835 Kč a zálohy na služby ve výši 2 700 Kč měsíčně, tj. celkem platba ve výši 5 535 Kč splatná vždy do každého posledního dne v měsíci. K 31. 3. 2025 došlo k ukončení nájemní smlouvy a předání bytu. Žalovaná se opožďovala se splátkami a za období 30. 5. 2024 až 28. 2. 2025 zůstaly nezaplaceny úroky z prodlení z opožděně zaplacených splátek do 30. 11. 2024 ve výši celkem 700,98 Kč, když žalobkyně specifikovala dlužné částky i období, za které úroky z prodlení požaduje. Dále zůstala nezaplacena částečná splátka nájemného za listopad, splatná k 30. 11. 2024 ve výši 1 358 Kč, splátka nájemného za prosinec 2024 splatná k 31. 12. 2024 ve výši 2 835 Kč, splátka nájemného za leden 2025 k 31. 1. 2025 ve výši 2 835 Kč, splátka nájemného za únor 2025 k 28. 2. 2025 ve výši 2 835 Kč, splátka nájemného za březen 2025 k 31. 3. 2025 ve výši 2 835 Kč a částečně neuhrazená splátka záloh na služby k 31. 12. 2024 ve výši 1 573 Kč. Celková dlužná částka tak činí 14 271 Kč a úroky z opožděně zaplacených splátek celkem ve výši 700,98 Kč. Dle vyúčtování nájemného a úhrady záloh na služby ze dne 7. 7. 2025 vznikl přeplatek na službách ve výši 9 227 Kč, který byl rozúčtován na splátky služeb na leden, únor a březen 2025 a za prosinec zůstala k úhradě částka 1 573 Kč.

2. Soud věc rozhodl dle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

3. Ze smlouvy o nájmu bytu č hodnota ze dne datum, evidenčního listu, protokolu o převzetí bytu ze dne datum, dodatku č. 8 ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně jako pronajímatel přenechala do užívání žalované jako nájemci shora uvedený byt na dobu určitou od 1. 10. 2021 do 30. 6. 2022 za nájemné od 1. 10. 2000 ve výši 2 144 Kč měsíčně, zálohy na náklady spojené s nájmem činily 1 045 Kč, vše splatné do konce měsíce, na který se platby vztahují. Dle nájemní smlouvy skutečnou výši plateb na jednotlivé služby a záloh na ně zúčtuje pronajímatel vždy za zúčtovací období, které nej nejvýše dvanáctiměsíční a vyúčtování doručí nájemci nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Dle dodatku a evidenčního listu ze dne 15. 11. 2024 činilo měsíční nájemné 2 835 Kč a měsíční výše záloh 2 700 Kč. Dle dohody o ukončení smlouvy o nájmu bytu ze dne 31. 3. 2025 a protokolu o odevzdání bytu se účastníci dohodli na skončení nájmu bytu ke dni 31. 3. 2025. K úrokům z prodlení žalobkyně předložila přehled předepsaných a zaplacených částek. Dle oznámení – vyúčtování nájemného a úhrad záloh na služby spojené s nájmem bytu ze dne datum žalobkyně provedla vyúčtování úhrad nájemného a služeb za období od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2025 s tím, že předepsané zálohy na služby činily 32 500 Kč, skutečné náklady činily 23 273 Kč, rozdíl tak činí 9 227 Kč. Vyúčtování neobsahuje výši přijatých záloh. Celkový nedoplatek z nájmu ke dni 7. 7. 2025 činí 23 498 Kč, rozdíl skutečných nákladů a předepsaných záloh 9 227 Kč. Žalované byl proto předepsán nedoplatek ve výši 14 271 Kč. Dopisem ze dne 20. 10. 2025 žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení dlužných částek. Dle dodejky žalovaná upomínku osobně převzala dne 21. 10. 2025.

4. V souladu s ustanovením § 663 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku byla mezi účastníky sjednána nájemní smlouva, dle které žalobkyně jako pronajímatel přenechala žalované do nájmu byt za sjednané nájemné. Nájemní vztah skončil dohodou účastníků. Žalobkyně má právo na nájemné za shora uvedené období v celkové výši 12 698 Kč. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku.

5. Soud neshledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení částečně neuhrazené zálohy na služby ve výši 1 573 Kč. Nájemní vztah je dále regulován zákonem č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o službách“). Pronajímatel je s nájemcem povinen písemně sjednat zúčtovací období, které je nejvýše dvanáctiměsíční (§ 7 odst. 1 ve spojení s § 2 písm. c) zákona o službách). Ustanovení § 7 zákona o službách vymezuje podrobné podmínky předkládání vyúčtování nákladů na služby. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, překládá pronajímatel vyúčtování nejpozději 4 měsíce po skončení sjednaného zúčtovacího období, kdy tato povinnost vzniká bez vyzvání. Ve vyúčtování předloženém nájemci musí pronajímatel uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. V posuzovaném případě toto vyúčtování neobsahuje výši skutečně přijatých záloh na služby spojené s nájmem. Soudní praxe se již ustálila v názoru, že neobsahuje-li vyúčtování záloh za plnění poskytovaná s užíváním všechny předepsané náležitosti není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Soudní praxe se dále ustálila v názoru, že pronajímatel se po datu, kdy měl provést vyúčtování, již nemůže domáhat nezaplacených záloh. Pokud však žalovaná dlužila žalobkyni splatnou zálohu na úhradu na služby, vznikl jí podle § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení z dlužné zálohy za dobu od její splatnosti do doby, kdy by byla zaplacena, popřípadě do doby, kdy měla žalobkyně provést jejich vyúčtování podle nájemní smlouvy. Soud proto žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 1 573 Kč z titulu zálohy na služby spojené s nájmem, zamítl. Přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 1 573 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 4. 2025. Nad rámec výše uvedené soud uvádí, že žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005).

6. I když měla žalobkyně úspěch jen částečný, soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů, když žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč sestávající z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníku nezastoupenému zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky a dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615 náleží náhrada nákladů ve výši 450 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky a to za sepsání návrhu, výzvu k plnění.) Soud nepřiznal žalobkyni nárok na hotové výdaje za doplnění skutkových tvrzení, když tato již měla být součástí žaloby.

7. Žalované byla uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, neboť žalobkyně byla osvobozen od placení poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a poplatková povinnost pak ve smyslu § 2 odstavec 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovanou. Plná výše soudního poplatku činila podle zákona o soudních poplatcích, sazebníku soudních poplatků, položka 1. bod 2. částku 1 000 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).