OSLT 10 C 54/2026-21

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 330 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 330 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 22 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 416 Kč od 9. 11. 2022 do 25. 3. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 22 086 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 32 416 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 416 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 9. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 27 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 22 086 Kč v týdenních splátkách po 819 Kč. Jelikož žalovaný splácel nepravidelně, uhradil pouze 16 670 Kč, dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky nastala ke dni 8. 11. 2022. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho dalšího.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 26. 8. 2026, se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti podáním ze dne 23. 6. 2026; žalovaný se ve věci nevyjádřil, neomluvil se ani nepožádal o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 15. 9. 2021 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli téhož dne smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 70,89 % ročně s tím, že celkem má žalovaný zaplatit 49 086 Kč.

5. Z listiny nazvané evidenční karta klienta soud zjistil, že žalobkyně evidovala ohledně žalovaného informace o tom, že bydlí jako spolubydlící, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, počet členů v domácnosti 1, není majitelem nemovitosti, nebyl soudně ani trestně stíhán, u žalobkyně měl dříve úvěr. Žalobkyně eviduje příjem žalovaného z renty – výsluhy: 17 449 Kč měsíčně, životní výdaje na bydlení 4 872 Kč, životní minimum 4 360 Kč, životní výdaje žádné neuvedeny, výdaje na nebankovní závazky 2 626 Kč měsíčně, disponibilní zůstatek 5 591 Kč.

6. Z listiny označené informace o smlouvě 18-438584 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 16 670 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 3. 2025Anonymizovánosoud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 14 dnů od doručení uvedené výzvy, což dokládá i výpisem z poštovního podacího archu ze dne 6. 3. 2025.

8. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že žalobkyně jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem uzavřela dne 15. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr v dohodnuté výši 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit včetně dalších poplatků, tj. celkem 49 086 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně. Žalovaný však na svůj dluh nehradil řádně ani včas, uhradil pouze 16 670 Kč. Ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalovaný žalobkyni ničeho dalšího.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a je-li to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet

10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru: žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 15. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni vedle poskytnuté částky rovněž sjednaný úrok ve výši 70,89 % ročně a celkem tedy 49 086 Kč. Při uzavření smlouvy žalobkyně evidovala, že žalovaný žije sám ve společném bydlení, pobírá rentu ve výši 17 449 Kč měsíčně, jeho výdaje na bydlení činí 4 872 Kč a výdaje na nebankovní závazky 2 626 Kč měsíčně, přičemž po odečtení těchto výdajů a životního minima ve výši 4 360 Kč mu podle jejích údajů zbývala částka 5 591 Kč měsíčně. Žalovaný na svůj závazek uhradil žalobkyni celkem 16 670 Kč, další platby však již neprovedl. Žalobkyně jej proto před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne datum, žalovaný však ani poté ničeho dalšího neuhradil.

18. Jelikož žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. K této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu. Přijal-li žalovaný na základě neplatné smlouvy peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč uhradil 16 670 Kč, je povinen žalobkyni neuhrazenou částku 10 330 Kč vrátit. Žalobkyni proto náleží pouze částka 10 330 Kč představující poskytnutou jistinu, nikoli smluvní úrok, poplatek za úvěr či další poplatky, smluvní pokuta ani další náklady spojené s prodlením žalovaného.

19. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě čl. 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2018, v řízení OPR-Finance s. r. o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

20. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobkyně své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

21. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. V nyní řešené věci však žalobkyně nepředložila soudu konkrétní dokumenty k doložení jí evidovaného příjmu žalovaného ani konkrétní dokumenty, na základě nichž eviduje nerealisticky nízké náklady na spolubydlení ve výši pouze 4 872 Kč měsíčně, nebyly tvrzeny ani doloženy zbývající nutné pravidelné měsíční výdaje žalovaného na stravování, hygienické potřeby, oblečení atd. Nadto žalobkyně ohledně žalovaného evidovala, že má závazky 2 626 Kč, aniž by bylo tvrzeno a doloženo, jaká je celková výše dalších úvěrů či zápůjček, kolik konkrétně je žalovaný povinen a jak dlouho splácet. Za takové situaci soud uzavírá, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

23. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle § 114c o. s. ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

24. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši 10 330 Kč na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, což představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 27 000 Kč a částkou 16 670 Kč, kterou žalovaný dosud uhradil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 6. 3. 2025, jíž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů od doručení uvedené výzvy, danou k poštovní přepravě dne 6. 3. 2025. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání (tj. dne 11. 3. 2025), plnit měl žalovaný dle výzvy do 14 dnů ode dne doručení, tj. od 26. 3. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z., a to toliko ve výši 12 % ročně.

25. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení by měl úspěšnější žalovaný, jak se však podává z obsahu spisu, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.