OSMB 13 C 226/2019-297

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Gordany Burianové a JUDr. Ireny Sekavové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem datum, PSČ obec ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 31 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku ⟪LB:lb_011⟫ Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. 7. 2020, č. j. 13 C 226/2019 – 239,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení 31 250 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 40 716,50 Kč na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 14 098,70 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení 31 250 Kč s odůvodněním, že žalovaný jako její zaměstnanec dne datum způsobil škodu tím, že při plnění pracovních povinností odstavil stroj VZV (vysokozdvižný vozík) do dráhy stroje anonymizováno, v důsledku čehož došlo ke kolizi automatického tahače anonymizováno se strojem VZV a k poškození čtecí hlavy s kabelem na stroji anonymizováno. Na opravu stroje FTS žalobkyně vynaložila 41 250 Kč plus DPH. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze úhradu částky 31 250 Kč, když náhradu vzniklé škody snížila o 25 %.

2. Odvoláním napadeným rozsudkem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 31 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 31 250 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 43 525 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami, tak jak jsou tyto důkazy uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a zejména důkaz výslechy svědků jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení a provedl i šetření na místě samém, a dospěl k závěru, že žalovaný za škodu odpovídá, neboť porušil bezpečnostní předpisy, se kterými byl seznámen, choval se v rozporu s těmito předpisy, když vozík VZV postavil na dráhu FTS tahače vidlemi v protisměru a v důsledku toho došlo ke kolizi mezi vozíkem VZV a strojem FTS. Za této situace nebyl autonomní robot FTS schopen na překážku v dráze reagovat a došlo ke kolizi mezi stroji a následné škodě na stroji FTS.

4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Poukazoval na to, co bylo prokázáno i při místním šetření soudu, že zaměstnanci, jejichž náplní práce je doplňování dílů na jednotlivá pracoviště výrobní linky, nemohou své úkoly plnit jinak, než že zastavují své vozíky v dráze FTS tahače, aby mohli vyložit plné a naložit prázdné přepravní palety, čímž nutně musí porušovat směrnici žalobkyní zmiňovanou. O údajném ústním pokynu ohledně zákazu směru pokládky vidlí VZV hovořili až v rámci svých svědeckých výpovědí svědci příjmení a příjmení, oba zaměstnanci žalobkyně. Žalovaný nadále zpochybňuje tvrzení žalobkyně, že se dne datum zúčastnil školení ohledně pravidel a pokynů pro provoz FTS tahačů na halách. O nedostatečném způsobu proškolování zaměstnanců a o tom, že by byly nadřízenými ústně informováni o tom, že vozíky VZV nemají parkovat proti směru jízdy FTS tahače, nebyli zaměstnanci nikdy informováni. Žalovaný proto navrhoval opětovný výslech svědka příjmení. Namítal, že i svědek příjmení potvrdil, že dodržování zákazu stavění vozíků do dráhy FTS tahače nebylo možné a zaměstnanci žalobkyně při plnění pracovních úkolů tak činit museli. Zároveň bylo zaměstnancům známo, že tahače FTS jsou vybaveny automatickým zařízením, které FTS tahač před překážkou zastaví a umožní mu opětovnou jízdu poté, co je překážka odstraněna. Žalovaný je přesvědčen o tom, že až do nehody nebylo žalobkyni ani jejím zaměstnancům známo, že automatické zařízení zastavující FTS tahače před překážkou nereaguje na překážky nízké, jako jsou vidle VZV. Pokud by tomu tak bylo, byla by taková skutečnost zcela jistě obsažena v textu interního předpisu již před nehodou a nikoliv až po ní, jak potvrdil svědek příjmení. V odvolání zpochybňuje i výši žalobkyní uváděné škody. Navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že vnitřní předpisy žalobkyně s názvem„ anonymizováno a anonymizováno 7 slov“ v rozhodné době v oddílu 2.6 obsahovaly obecný příkaz spočívající v tom, že obsluha manipulačního vozíku nesmí najíždět či stavět do dráhy FTS vozík a paletu. Po škodné události do těchto pravidel byla doplněna výslovná zmínka o tom, že„ paprsek skeneru“ snímá prostor od výšky 80 mm, tudíž úkolem obsluhy je zabezpečit, aby v prostoru před tahačem nezasahovaly vidle ekonoru (jiný výraz pro manipulační vozík) a ostatní technické prostředky pod touto snímanou plochou. Toto doplnění pravidel bylo provedeno i proto, že pravidla nově povolovala stát ve výjimečných případech v dráze FTS tahače:„ stát na dráze a před FTS je povoleno pouze v případě úkonů nutných pro zajištění výměny materiálu u montážní linky“. Znění původního textu Pravidel však nenechávalo žádný prostor pro pochyby o tom, co se smělo, respektive spíše nesmělo, tedy stavět cokoliv do dráhy FTS tahače. Do dráhy FTS tahače se nesměl stavět ani manipulační vozík, ani paleta a to nehledě na to, jestli by se manipulační vozík postavil do dráhy FTS tahače přední, boční nebo zadní částí, nebo jestli by měl vidle zcela u země, ve výšce jednoho metru nad zemí nebo zcela nahoře. ulice úprava byla odůvodněna tím, že jak uvedl svědek příjmení, skenery překážek jsou již na lepší úrovni, proto je možné, aby se ve výjimečných případech stavěly do dráhy FTS tahačům manipulační vozíky. Původní text pravidel byl zcela vyhovující a obsluze manipulačních vozíků nenechával žádný prostor pro úvahy nad tím, co lze stavět do dráhy FTS tahače. Žalovaný měl možnost manipulační vozík odstavit o několik metrů dále na místě, kde by ke škodné události nemohlo dojít. Pokud žalovaný zpochybňoval svůj podpis na listině o proškolení, svá tvrzení neprokázal. Svědek příjmení byl pracovně zařazen na svařovně, je proto logické, že nebyl s příslušnými pravidly, o která se jedná, seznamován. Žalobkyně disponovala informací o tom, že senzor FTS tahače na překážky blízko u země nereaguje a svědek příjmení a příjmení vypověděli, že si nepamatují, že by došlo alespoň k jedné stejné či obdobné škodné události, která je předmětem sporu. Svědek příjmení konstatoval, že vnitřní předpisy se někdy upřesňují, a to právě s ohledem na poznatky z praxe. Zákaz, který v pravidlech byl, byl jednoznačně splnitelný. Výše škody byla určená dodavatelem žalobkyně, který provedl opravu poškozeného příjmení tahače.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení předcházející jeho vydání a po doplnění odvolacího řízení opakovanými výslechy svědků jméno příjmení a jméno příjmení shledal odvolání žalovaného důvodným.

7. Podle ustanovení § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění platném v době škodní události tedy datum (dále jen„ ZP“), zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

8. Podle odst. 3 tohoto ustanovení zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

9. Předpokladem pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli je porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně.

10. V posuzované věci není pochyb o tom, že na stroji FTS vznikla škoda tím, že tento stroj narazil do stroje VZV, který byl řízen žalovaným, stroj FTS nereagoval na překážku na dráze, došlo k jeho poškození a následné opravě, na kterou musela žalobkyně vynaložit finanční prostředky.

11. Pokud jde o porušení právní povinnosti, toto porušení žalobkyně spatřuje v tom, že žalovaný porušil interní předpis – anonymizováno a anonymizováno 7 slov - platný od datum. V průběhu řízení pak žalobkyně namítala, že žalovaný porušil i ústní pokyn nadřízených nestavět stroje VZV tak, že vidle tohoto stroje budou položeny proti směru jízdy tahače FTS.

12. Odvolací soud se ztotožňuje s tím závěrem soudu prvního stupně, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by nebyl seznámen s Pravidly a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách platnými od datum. K těmto pravidlům je připojen seznam podpisů proškolených zaměstnanců, kde je podepsán i žalovaný. Školení proběhlo datum. V těchto Pravidlech je uvedeno, že„ obsluha manipulačního vozíku nesmí najíždět či stavět do dráhy FTS vozík a paletu“. Tato pravidla tedy striktně zakázala najíždět či stavět do dráhy FTS manipulační vozíky. Jak konstatoval již soud prvního stupně (poté, kdy provedl i šetření na místě samém) a bylo to potvrzeno i výslechy svědků jméno příjmení a jméno příjmení, v praxi nebylo reálně možné takovéto striktní pravidlo dodržovat. Pokud bylo v některých případech nutno vjet na dráhu FTS tahače, bylo to tolerováno a byla to praxe, kterou si vyžádal běžný chod pracoviště. V daném případě ke škodě došlo v důsledku toho, že VZV stroj byl postaven v protisměru stroje tahače FTS s vidlemi v bezpečnostní poloze a tahač FTS do těchto vidlí narazil, neboť tuto překážku“ neuměl přečíst“. Odvolací soud vycházel z výpovědí svědků příjmení a opakované výpovědi při odvolacím jednání svědka jméno příjmení, že až do doby předmětné škodní události k obdobné škodě tímto způsobem nedošlo. Odvolací soud má za zpochybněné tvrzení žalobkyně, že zaměstnanci byli ústně speciálně proškoleni o tom, že v případě VZV vozíků nesmějí být tyto vozíky zastaveny v protisměru tahače FTS, tedy vidlemi proti tahači. jméno žalobkyně uvádí, že teprve po této události byla„ Pravidla“ upravena, bylo připuštěno, že v nutných případech může obslužné vozidlo vjet do dráhy FTS, tak jak tomu odpovídala již předchozí praxe u žalobkyně a výslovně bylo následně zmíněno, že vozík nesmí stát v protisměru tahače, tedy vidlemi proti tahači. Podle názoru odvolacího soudu se tedy nepodařilo žalobkyni prokázat, že by žalovaný byl, byť ústně, proškolen či upozorněn či jiným způsobem mu bylo dáno na vědomí v době před škodní událostí, že způsobem jak VZV postavil, jej do dráhy FTS stavět nelze.

13. Vzhledem k požadavku důkazu zavinění a k celé konstrukci s obecnou kompletní důkazní povinností zaměstnavatele, je odpovědnost za škodu podle ustanovení § 250 ZP charakterizována jako typ odpovědnosti za náhradu škody postavené na subjektivní odpovědnosti škůdce samého. Zaměstnanec tu odpovídá jako škůdce za následky jeho a jemu prokázaného zaviněného jednání porušením určitého typu povinnosti při stanoveném okruhu činnosti. Při posuzování zavinění žalovaného za vzniklou škodu (jestliže soud vyloučí v dané věci zavinění ve formě úmyslu), je třeba zabývat se nedbalostním zaviněním. Nedbalostní jednání je dáno tehdy, kdy jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá) nebo jestliže nevěděl, že škodu může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). Z toho plyne, že i když se zaměstnanec objektivně dopustil porušení právní povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a i když v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, není přesto dána jeho odpovědnost, jestliže zaměstnanec nevěděl, že může škodu způsobit a že o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět nemusel a nemohl. Za těchto okolností není dáno zavinění ani ve formě nevědomé nedbalosti (srov. Zákoník práce, jméno, příjmení a kol.,

C. H. Beck, 1. vydání 2012, str. 925).

14. Jak bylo zjištěno z výpovědi svědka jméno příjmení, a žalovaný tuto skutečnost nepopírá, v den, kdy ke škodě došlo, měl žalovaný zaučovat svého kolegu, měl ho doprovázet a dohlížet na to, zda zaučovaný bere vozíky ve správném pořadí, zda vozík správně zapřahá a měl kontrolovat veškerou činnost zaučovaného až ″na místo spotřeby″ a výměny vozíku. Na základě tehdejší situace byl žalovanému pro zaškolování pro přepravu přidělen VZV; kolo, které bylo jinak zřejmě pro tyto účely přidělováno, nebylo žalovanému přiděleno proto, že neměl podepsán pokyn pro používání kol. Ke škodě došlo tedy při práci žalovaného, která nebyla jeho běžnou rutinní prací, což rovněž mohlo přispět ke vzniku škodní události. To však nic nemění na tom, že žalovaný, pokud vyhodnotil situaci tak, že je třeba stroj VZV zastavit v dráze tahače FTS, což bylo běžnou tolerovanou praxí, kterou se vyžádal provoz žalobkyně a za situace, kdy dosud nedošlo k žádné nehodě mezi obslužným vozidlem a tahačem FTS a bylo známo, že tahač FTS je schopen rozpoznat překážku v dráze a automaticky se zastavit, a nebylo prokázáno, že by byl ústně proškolen o tom, že tahač FTS rozpozná překážku až od výšky 80 mm, šlo o situaci, kdy žalovaný o tom, že může způsobit škodu, vědět vzhledem k okolnostem nemusel a nemohl.

15. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat zavinění na straně žalovaného za vzniklou škodu, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta (§ 220 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

16. V souvislosti se změnou rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé odvolací soud rozhodoval i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně vznikly úspěšnému žalovanému v řízení náklady v souvislosti se zastoupením advokátem spočívající v zaplacení odměny advokáta při odměně za jeden úkon právní služby ve výši 2 380 Kč (vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění), a to za: převzetí a přípravu zastoupení – anonymizováno jméno příjmení

2 380 Kč, za úkon z datum - odpor proti platebnímu rozkazu 2 380 Kč, úkon z datum - vyjádření k žalobě 2 380 Kč, úkon z datum – jednání u Okresního soudu v Mladé Boleslavi 2 380 Kč; odměna za přípravu a převzetí anonymizováno příjmení nebyla přiznána, neboť bylo věcí žalovaného, že si v průběhu řízení zvolil jiného advokáta a nelze tento úkon považovat za účelně vynaložený náklad; za úkon ze dne datum – doplnění tvrzení a označení důkazů 2 380 Kč, za úkon ze dne datum – nahlédnutí do soudního spisu, kopie listin - byla přiznána pouze odměna za půl úkonu ve výši 1 190 Kč, když nahlížení do spisu a fotografování vlastním fotoaparátem trvalo 12 minut, za úkon ze dne datum – jednání u

Okresního soudu v Mladé Boleslavi – místní šetření 2 380 Kč, odměna za úkon ze dne datum - vyjádření k místnímu šetření 2 380 Kč, odměna za účast při jednání u

Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne datum (2 úkony právní služby za jednání trvající od 9,30 h. do 11,50 hod.) 4 760 Kč, odměna za účast při jednání u

Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne datum (2 úkony právní služby za jednání trvající od 13,00 h. do 15,10 hod.) 4 760 Kč, za úkon ze dne datum – závěrečný návrh 2 380 Kč,

13 x 300 Kč režijní paušál, celkem 33 650 Kč, 21% DPH 7 066,50 Kč, celkem včetně DPH 40 716,50 Kč.

17. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byly přiznány náklady řízení podle ustanovení

§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby po 2 380 Kč (sepis odvolání a účast při dvou jednáních odvolacího soudu), třikrát režijní paušál po 300 Kč, cestovné z obec ke Krajskému soudu v Praze a zpět ke dvěma jednáním, celkem 2 320 Kč, celkem 10 360,10 Kč, dále DPH 21% z této částky 2 175,60 Kč, celkem 12 535,70 Kč. Dále byla žalovanému přiznána náhrada 1 563 Kč za zaplacený soudní poplatek z odvolání, celkem náklady odvolacího řízení činí 14 098,70 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.