OSMB 19 C 144/2021-30

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 13 610 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: částku ve výši 6 851,33 K s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 26. 3. 2021 do zaplacení, dále částku 3 486,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 26. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá, a to co do: ⟪LB:lb_001⟫ -) částky 2 168,67 Kč jako dlužných úhrad za služby, ⟪LB:lb_002⟫ -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 947,21 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ -) kapitalizovaného úroku ve výši 5 769,23 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 851,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, ⟪LB:lb_005⟫ -) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 851,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, ⟪LB:lb_006⟫ -) částky 1 103,54 Kč jako dlužných úhrad za služby, ⟪LB:lb_007⟫ -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 056,37 Kč, ⟪LB:lb_008⟫ -) kapitalizovaného úroku ve výši 3 128,77 Kč, ⟪LB:lb_009⟫ -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 486,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, ⟪LB:lb_010⟫ -) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3 486,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 169,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 9 020 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 947,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 769,23 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 851,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 851,33 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. K tomuto nároku v žalobě uvedla, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (v důsledku fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016 právním nástupcem této společnosti stala společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa), dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřela dne 27. 4. 2015 s žalovanou smlouvu o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč a dále i spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaná se také zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 290 Kč (poplatek za doplňkovou službu – životní pojištění). Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 6. 6. 2016. Žalovaná však uvedené splátky nehradila řádně a včas, poslední platbu provedla dne 17. 7. 2017 Celkem uhradila pouze částku ve výši 12 150 Kč, která byla započtena na jistinu (5 148,67 Kč), na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (1 680 Kč), na poplatek za administrativní činnost (2 400 Kč), na poplatek za hotovostní inkaso splátek (2 754,89 Kč) a na poplatek za životní pojištění (166,44 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 4 590 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 056,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 128,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 486,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3 486,46 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. K tomuto nároku v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 2. 2. 2015 s žalovanou smlouvu o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč a dále i spolu s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaná se také zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 290 Kč (poplatek za doplňkovou službu – životní pojištění). Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 14. 3. 2016. Žalovaná však uvedené splátky nehradila řádně a včas, poslední platbu provedla dne 17. 7. 2017 Celkem uhradila pouze částku ve výši 16 580 Kč, která byla započtena na jistinu (8 513,54 Kč), na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (1 680 Kč), na poplatek za administrativní činnost (2 400 Kč), na poplatek za hotovostní inkaso splátek (3 759,34 Kč) a na poplatek za životní pojištění (227,12 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činila výše pohledávky ze smlouvy číslo částku 9 020 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 6 851,33 Kč, dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 2 045,11 Kč a dlužným poplatkem za životní pojištění v částce 123,56 Kč a výše pohledávky ze smlouvy číslo částku 4 590 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 3 486,46 Kč, dlužným poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 1 040,66 Kč a dlužným poplatkem za životní pojištění v částce 62,88 Kč. Příslušenství obou pohledávek pak představují zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na dlužné částky s příslušenstvím ničeho neuhradila.

4. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením každé smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytla žalovaná. Tyto doklady žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly žalovanou pouze předloženy při sjednávání smluv. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznických karet. Z těchto karet se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila majetkové poměry žalované z její pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. V těchto kartách bylo dále uvedeno, že žalovaná je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na pozici lisaře ve právnická osoba – právnická osoba, její měsíční příjem činí 10 500 Kč, přičemž žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost, ani jiný úvěr nebo zápůjčku u jiné společnosti. Současně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná úplnost a pravdivost poskytnutých informací stvrdila svým podpisem. Získané údaje pak byly odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který úvěruschopnost žalované vyhodnotil. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna žádané spotřebitelské úvěry splácet. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalované spotřebitelské úvěry splácet, a to na základě dostatečných informací od ní získaných, rovněž žalovaná stvrdila svým podpisem.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

7. Soud před rozhodnutím ve věci žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů k zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.

8. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 27. 4. 2015 smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se touto smlouvou zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 290 Kč, celkem tedy částku 21 170 Kč, v 58 týdenních splátkách po 365 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 23,72 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o půjčce). Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 2. 2. 2015 smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalované rovněž poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se i touto smlouvou zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 680 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 400 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a 365 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ujednána rovněž ve výši 23,72 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o půjčce). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedených smluv na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou číslo k této smlouvě). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila celkem 13 610 Kč (v případě smlouvy číslo částku 9 020 Kč a v případě smlouvy číslo částku 4 590 Kč) bez příslušenství (prokázáno přílohou číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek, dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 a podacím lístkem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 3. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22. 2. 2021 a podacím lístkem).

9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud ze zákaznické karty ze dne 25. 4. 2015 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalované bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaná nemá žádné nezaopatřené děti a bydlí v nájmu. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. na pozici lisaře. příjmení příjem z tohoto zaměstnání měl činit 8 880 Kč, dalším příjmem domácnosti měl být příjem ve výši 17 000 Kč. Příjmy celé domácnosti žalované tedy měly celkem činit 25 880 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly zaznamenány ve výši 21 111 Kč, kdy 7 800 Kč z této částky představovaly náklady na bydlení, 7 000 Kč ostatní výdaje, 5 892 Kč splátky, resp. půjčky, 200 Kč výdaje na telefon a 219 Kč výdaje na internet. Použitelný příjem žalované tak měl představovat částku 4 769 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaná nevlastní vozidlo, nemá žádnou další zápůjčku či úvěr u jiné společnosti, má pouze aktivní půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Příjmy žalované měly být ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a složenkami z pracovní neschopnosti. Skutečnost, že žalovaná bydlí v nájmu, měla být ověřena nájemní smlouvou.

10. Ze zákaznické karty ze dne 2. 2. 2015 soud zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalované bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaná nemá žádné nezaopatřené děti a bydlí v nájmu. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. na pozici lisaře. příjmení příjem z tohoto zaměstnání měl činit 10 500 Kč, jiný příjem domácnosti žalovaná neuvedla. Příjmy celé domácnosti žalované tedy měly celkem činit 10 500 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly zaznamenány ve výši 8 117 Kč, kdy 3 900 Kč z této částky představovaly náklady na bydlení, 3 000 Kč ostatní výdaje, 1 017 Kč splátky, resp. půjčky a 200 Kč výdaje na telefon. Použitelný příjem žalované tak měl představovat částku 2 383 Kč. Dále bylo zaznamenáno, že žalovaná nevlastní vozidlo, nemá žádnou další zápůjčku či úvěr u jiné společnosti, má pouze aktivní půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně. Příjmy žalované měly být ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Skutečnost, že žalovaná bydlí v nájmu, měla být ověřena nájemní smlouvou.

11. Ze shora uvedených smluv o půjčkách soud dále zjistil, že žalovaná podpisem těchto smluv stvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila její úvěruschopnost, a to na základě informací od ní získaných, které byly zaneseny do její zákaznické karty. Žalovaná zároveň prohlásila, že za tímto účelem právní předchůdkyni žalobkyně poskytla úplné, přesné a pravdivé údaje a rovněž že je schopna posoudit, zda tyto smlouvy odpovídají jejím potřebám a finanční situaci.

12. Z informačního systému soudu soud zjistil, že vůči žalované byla dne 24. 11. 2014 zahájena exekuce pro vymožení částky ve výši 4 251 Kč s příslušenstvím, a to podáním exekučního návrhu u soudního exekutora Mgr. jméno příjmení, exekutorský úřad, přičemž pověření k vedení této exekuce bylo vydáno zdejším soudem dne 16. 1. 2015, č. j. číslo jednací.

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

19. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

20. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

23. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

25. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávané zápůjčky splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

26. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla v obou případech posuzována podle informací a oproti dokladům získaných od žalované, přičemž informace takto získané byly zaneseny do zákaznických karet žalované. Zároveň uvedla, že tyto doklady, popř. jejich kopie nemá k dispozici, neboť tyto byly předkládány pouze při uzavírání předmětných smluv, což s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, považovala za zcela dostačující. Z předložených důkazů, tedy z pouhých zákaznických karet a v nich zaznamenaných údajů, však nelze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala dostatečným způsobem. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování majetkových poměrů žalované zaměřila zejm. na zjištění a prověření příjmové stránky žalované (tato měla být nejen zjištěna, ale i doložena pracovní smlouvou, výplatními páskami, příp. potvrzeními o výplatě dávek z nemocenského pojištění), pokud jde však o její pravidelné výdaje, tyto právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila. Ze zaznamenaných údajů nevyplývá, že by tyto výdaje byly žalovanou nějakým způsobem dokládány (vyjma skutečnosti, že žalovaná žije v nájmu), ostatně žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila. Vzhledem k této okolnosti právní předchůdkyně žalobkyně nemohla náležitě prověřit ani základní běžné výdaje žalované. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že v poměrech z. s. ú. platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Z tvrzení žalobkyně navíc není ani zřejmé, jakým způsobem byla zohledněna informace o tom, že žalovaná má vůči právní předchůdkyni žalobkyně další závazky. Z provedeného dokazování nevyplývá, kolik tyto závazky činí, ani zda jsou pravidelně spláceny. Žalobkyně dále ani netvrdila, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala, zda je na majetek žalované vedena exekuce, informace o vedených exekucích jsou přitom dostupné v Centrální evidenci exekucí, vedené Exekutorskou komorou České republiky. Soudem bylo navíc zjištěno, že na majetek žalované byla v době poskytnutí obou zápůjček exekuce vedena. Závěr o tom, že ke zkoumání úvěruschopnosti žalované způsobem shora uvedeným skutečně došlo, nelze učinit ani na základě„ potvrzení“ žalované obsažené v předmětných smlouvách o zápůjčkách. Řádné zkoumání úvěruschopnosti nelze ani nahradit prohlášením žalované o tom, že je schopna s ohledem na svou majetkovou situaci žádané zápůjčky splácet.

27. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv o zápůjčkách dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalované a žalované zápůjčky poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila zejm. výdajovou stránku žalované. Jinými slovy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaná schopna zapůjčené peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčky žalované poskytnout. Soud proto předmětné smlouvy o zápůjčkách posoudil jako absolutně neplatné.

28. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku v celkové výši 24 000 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistinách splacena, tj. v případě prvého nároku v rozsahu částky 6 851,33 Kč a v případě druhého nároku v rozsahu částky 3 486,46 Kč, žalobkyni vrátit. Co do těchto částek tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonných úroků z prodlení z těchto částek ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne podání žaloby, tj. od 26. 3. 2021, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud uhrazené splátky zápůjček byly započteny nejen na jistiny, ale i na další nároky vyplývající z ujednání neplatných smluv o zápůjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalovaných částek, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 1 169,20 Kč, přičemž tato částka představuje 51,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,04 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 610 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 1 169,20 Kč (tj. 51,92 % z částky 2 252 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.