OSMB 19 C 99/2020-38

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Lenkou Engelovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 35 008 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:

a) částku 6 459,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 27. 11. 2020 do zaplacení,

b) částku 11 809,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 27. 11. 2020 do zaplacení,

c) částku 2 780,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá, tj. co do: ⟪LB:lb_001⟫ -) poplatku 4 957,72 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 936,42 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ -) kapitalizovaného úroku ve výši 3 319,71 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ -) zákonného úroku z prodlení z částky 6 459,28 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 11. 2020 ve výši 8,5 %, ⟪LB:lb_005⟫ -) úroku 29 % ročně z částky 6 459,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, ⟪LB:lb_006⟫ -) poplatku ve výši 7 235,45 Kč, ⟪LB:lb_007⟫ -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 647,92 Kč, ⟪LB:lb_008⟫ -) kapitalizovaného úroku ve výši 3 557,22 Kč, ⟪LB:lb_009⟫ -) zákonného úroku z prodlení z částky 11 809,55 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 11. 2020 ve výši 8,5 %, ⟪LB:lb_010⟫ -) úroku 17,35 % ročně z částky 11 809,55 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, ⟪LB:lb_011⟫ -) poplatku 1 765,17 Kč, ⟪LB:lb_012⟫ -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 403,14 Kč, ⟪LB:lb_013⟫ -) kapitalizovaného úroku ve výši 1 650,27 Kč, ⟪LB:lb_014⟫ -) zákonného úroku z prodlení z částky 2 780,83 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 11. 2020 ve výši 8,5 %, ⟪LB:lb_015⟫ -) úroku 28 % ročně z částky 2 780,83 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 796 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 417 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 936,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 319,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 459,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 459,28 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (dále též jako„ nárok číslo“). K tomuto nároku uvedla, že společnost právnická osoba IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 26. 2. 2017 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 8 917 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč, (dále jen„ poplatek číslo“). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 22. 4. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradil dne 9. 5. 2018 Celkem uhradil pouze částku ve výši 7 500 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 6 459,28 Kč a na dlužném poplatku číslo částku 4 957,72 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 045 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 647,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 557,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 809,55 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 17,35 % ročně z částky 11 809,55 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (dále též jako„ nárok číslo“). K tomuto nároku uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 5. 11. 2016 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 14 145 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 859 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 000 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 9 286 Kč, (dále jen„ poplatek číslo“). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 897 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 5. 5. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradil dne 9. 5. 2018 Celkem uhradil pouze částku ve výši 15 100 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 11 809,55 Kč a na dlužném poplatku číslo částku 7 235,45 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 17,35 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení.

3. Rovněž se žalobkyně podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 546 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 403,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 650,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 780,83 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 2 780,83 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (dále též jako„ nárok číslo“). K tomuto nároku uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 24. 10. 2016 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky i částku ve výši 8 807 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 724 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 5 833 Kč, (dále jen„ poplatek číslo“). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 314 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 18. 12. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušnou splátku uhradil dne 9. 5. 2018 Celkem uhradil pouze částku ve výši 14 261 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 2 780,83 Kč a na dlužném poplatku číslo částku 1 765,17 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení a dále právo na úhradu úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení všech tří pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužné částky s příslušenstvím ničeho neuhradil.

5. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením každé smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Poté tyto doklady navrátila žalovanému. Následně získané a ověřené informace zanesla do tzv. zákaznických karet. Žalovaný úplnost a pravdivost poskytnutých informací, resp. skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet, stvrdil podpisem každé smlouvy. Na základě vyhodnocení získaných informací pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádané spotřebitelské úvěry splácet.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

8. Listinnými důkazy byly prokázány následující skutečnosti:

9. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím kapitalizovaný úrok, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení) ve výši 8 917 Kč, celkem tedy částku 18 917 Kč, v 60 týdenních splátkách – 59 splátek po 316 Kč, poslední ve výši 273 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 29 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o zápůjčce). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně na dlužnou částku uhradil celkem částku 7 500 Kč, přičemž poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 5. 2018. Tato částka byla započtena na jistinu (3 540,72 Kč), na úrok (1 108,32 Kč) a na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru (2 850,96 Kč) (prokázáno tabulkou umoření ke smlouvě číslo ze dne 27. 1. 2020).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 5. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím kapitalizovaný úrok, částku za zpracování a doručení a částku za komfortní a flexibilní splácení) ve výši 14 145 Kč, celkem tedy částku 34 145 Kč, v 18 měsíčních splátkách – 17 splátek po 1 897 Kč, poslední ve výši 1 896 Kč s tím, že první splátka byla splatná měsíc po uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 17,35 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o zápůjčce). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně na dlužnou částku uhradil celkem částku 15 100 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 9. 5. 2018. Tato částka byla započtena na jistinu (8 190,45 Kč), na úrok (1 893,55 Kč) a na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru (5 016 Kč) (prokázáno tabulkou umoření ke smlouvě číslo ze dne 27. 1. 2020).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 24. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem (zahrnujícím kapitalizovaný úrok, částku za zpracování a doručení a částku za komfortní a flexibilní splácení) ve výši 8 807 Kč, celkem tedy částku 18 807 Kč, v 60 týdenních splátkách – 59 splátek po 314 Kč, poslední ve výši 281 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 28 % ročně (prokázáno citovanou smlouvou o zápůjčce). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně na dlužnou částku uhradil celkem částku 14 261 Kč, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 9. 5. 2018. Tato částka byla započtena na jistinu (7 219,17 Kč), na úrok (1 611,53 Kč) a na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru (5 430,30 Kč) (prokázáno tabulkou umoření ke smlouvě číslo ze dne 27. 1. 2020).

12. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo k postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedených smluv na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou číslo k této smlouvě). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek, které k datu postoupení činily 16 717 Kč bez příslušenství (nárok číslo), 29 345 Kč bez příslušenství (nárok číslo) a 10 742,43 Kč bez příslušenství (nárok číslo) (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem). Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužných částek nejpozději do 30. 4. 2020 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 4. 2020 a podacím lístkem).

13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze zákaznické karty ze dne 26. 2. 2017 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájmu. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba na pozici pomocného dělníka ve výrobě, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. příjmení měsíční příjem žalovaného byl uveden ve výši 11 224 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 4 500 Kč. Interní splátky ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně pak představovaly 3 310 Kč měsíčně. Dále v této kartě bylo zaznamenáno, že žalovaný nemá kreditní kartu, bankovní účet vedený na své jméno, ani zápůjčku u jiné společnosti. Zaznamenané skutečnosti měly být ověřeny pracovní smlouvou, 3 výplatními páskami za měsíc listopad 2016, prosinec 2016 a leden 2017. Žalovaný rovněž podpisem smlouvy o zápůjčce číslo stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho úvěruschopnost, a to na základě informací od něj získaných, které byly zaneseny do jeho zákaznické karty.

14. Ze zákaznické karty ze dne 5. 11. 2016 soud zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájmu. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba na pozici pomocného dělníka ve výrobě. příjmení měsíční příjem žalovaného byl uveden ve výši 19 850 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 8 000 Kč. Interní splátky ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně pak představovaly 3 000 Kč měsíčně. Dále v této kartě bylo zaznamenáno, že žalovaný nemá kreditní kartu, bankovní účet vedený na své jméno, ani zápůjčku u jiné společnosti. Zaznamenané skutečnosti měly být ověřeny pracovní smlouvou ze dne 30. 11. 2013 a potvrzením o příjmu. Žalovaný rovněž podpisem smlouvy o zápůjčce číslo stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho úvěruschopnost, a to na základě informací od něj získaných, které byly zaneseny do jeho zákaznické karty.

15. Ze zákaznické karty ze dne 23. 10. 2016 soud zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájmu. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba na pozici pomocného dělníka ve výrobě, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. příjmení měsíční příjem žalovaného byl uveden ve výši 18 650 Kč. Běžné měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 9 000 Kč. Interní splátky ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně pak představovaly 3 500 Kč měsíčně. Dále v této kartě bylo zaznamenáno, že žalovaný nemá kreditní kartu, bankovní účet vedený na své jméno, ani zápůjčku u jiné společnosti. Zaznamenané skutečnosti měly být ověřeny pracovní smlouvou ze dne 30. 11. 2013 a potvrzením o příjmu. Žalovaný rovněž podpisem smlouvy o zápůjčce číslo stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho úvěruschopnost, a to na základě informací od něj získaných, které byly zaneseny do jeho zákaznické karty.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 1 věty druhé zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú. 2010“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

22. Podle § 3 písm. b) z. s. ú. 2010 se pro účely tohoto zákona věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

23. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. 2010 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú. 2016“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. 2016 se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. 2016 vykládat stejně jako v případě předchozí právní úpravy tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

30. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. 2016 poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. 2016 poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

31. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 9 z. s. ú. 2010, resp. § 87 odst. 1 z. s. ú. 2016 pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, v případě obou znění tohoto zákona neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

32. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

33. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

34. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 z. s. ú. 2010, resp. s § 86 odst. 1 z. s. ú. 2016, neboť soud nepochyboval o tom, že citované smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru (v současném i předcházejícím znění), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby věřitel, resp. poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

35. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ve všech 3 případech posuzována podle informací a oproti dokladům získaných od žalovaného, přičemž informace takto získané byly vždy zaneseny do zákaznické karty žalovaného. Zároveň uvedla, že tyto doklady, popř. jejich kopie nemá k dispozici, neboť byly právní předchůdkyní žalobkyně vráceny žalovanému. Vzhledem k tomu žalobkyně nemohla tyto doklady k výzvě soudu doložit. Z předložených důkazů, tedy z pouhých zákaznických karet a v nich zaznamenaných údajů, nelze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování majetkových poměrů žalovaného zaměřila zejm. na zjištění a prověření příjmové stránky žalovaného (tato měla být nejen zjištěna, ale i doložena pracovní smlouvou, výplatními páskami, příp. potvrzeními o příjmu), pokud jde však o jeho pravidelné výdaje, tyto právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila. Ze zákaznických karet je zřejmé, že tyto výdaje byly žalovaným pouze odhadnuty, a to souhrnnou částkou bez bližší konkretizace v čem tyto výdaje mají spočívat. Ze zaznamenaných údajů navíc nevyplývá, že by tyto výdaje byly žalovaným nějakým způsobem dokládány, ostatně žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdila. Vzhledem k těmto okolnostem právní předchůdkyně žalobkyně nemohla náležitě prověřit ani základní běžné výdaje žalovaného, jako jsou např. náklady na bydlení a služby s tím související (žalovaný přitom uváděl, že žije v nájmu). Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že v poměrech z. s. ú. 2010 platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 z. s. ú. 2010, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru (tj. z. s. ú. 2016), který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

36. V případě nároku číslo tedy nároku, který vyplývá ze smlouvy uzavřené za účinnosti z. s. ú. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně navíc v rozporu s § 78 odst. 1 a 2 písm. b) z. s. ú. 2016 nepořídila kopie ověřovaných dokumentů a ani je neuchovala, soud proto nemohl ověřit, zda právní předchůdkyně žalobkyně náležitě zkoumala i příjmovou stránku žalovaného. Za účinností z. s. ú. 2010 nebyl sice na věřitele kladen stejný požadavek, nicméně soud je přesvědčen o tom, že pokud v řízení vyvstanou pochybnosti o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného (ať již na straně příjmů či výdajů), musí být poskytovatel úvěru, příp. jeho právní nástupce připraven skutečnost, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru řádně posouzena, prokázat. Pakliže dokumenty, ze kterých při tomto posouzení vycházel, nemá k dispozici, jde to k jeho tíži.

37. Pouze pro úplnost soud uvádí, že rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, na něž žalobkyně ve svém vyjádření odkazovala, není na danou věc přiléhavé, neboť ve věci, která byla tímto soudem přezkoumávána, byly na rozdíl od posuzované věci věřitelem před uzavřením smlouvy zjišťovány i výdaje spotřebitele.

38. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce řádně zjistila a následně posoudila zejm. výdajovou stránku žalovaného, tedy že by dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nebylo tak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 9 z. s. ú. 2010, resp. s § 86 odst. 1 z. s. ú. 2016 a splnila tak podmínky, za nichž bylo možné zápůjčky žalovanému poskytnout. Soud proto všechny předmětné smlouvy o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatné.

39. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku v celkové výši 40 000 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávek na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistinách splacena, tj. v případě nároku číslo v rozsahu částky 6 459,28 Kč, v případě nároku číslo v rozsahu částky 11 809,55 Kč a v případě nároku číslo v rozsahu částky 2 780,83 Kč, žalobkyni vrátit. Co do těchto částek tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonných úroků z prodlení z těchto částek ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne podání žaloby, tj. od 27. 11. 2020, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Pokud uhrazené splátky zápůjček byly započteny nejen na jistiny, ale i na další nároky vyplývající z ujednání neplatných smluv o zápůjčce (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalovaných částek, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

40. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 796 Kč, přičemž tato částka představuje 20,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,87 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 751 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 008 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 796 Kč (tj. 20,26 % z částky 3 929 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.