OSMB 20 C 99/2020-1093

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o nahrazení projevu vůle žalované, částečným rozsudkem, ⟪LB:lb_006⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 11. 2020, č. j. 20 C 99/2020 - 874

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v rozsahu převodu pozemků parc. číslo v k.ú. obec, územní celek, a parc. číslo v k.ú. příjmení, obec Čachovice, zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v rozsahu převodu pozemku parc. číslo v k.ú. obec nad příjmení, územní celek, mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v rozsahu převodu pozemku parc. číslo v k.ú. obec, územní celek, potvrzuje.

1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2,

2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo

4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování,

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované ve věci samé je částečně důvodné.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro posouzení základu nároku vymezeného částečným rozsudkem, ale pouze částečně pokud se týká posuzovaných náhradních pozemků. Ve vztahu k základu nároku soud prvního stupně podrobně popsal, z jakých důkazů a zjištění vyšel, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc po právní stránce posoudil a odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud se pouze odchýlil od hodnocení skutečností významných pro posouzení výše restitučního nároku a vhodnosti jednotlivých náhradních pozemků zvolených žalobkyní. Odvolací soud proto doplnil dokazování podle § 213 o.s.ř. listinami opatřenými odvolacím soudem k posouzení vhodnosti navržených náhradních pozemků.

7. Ze zprávy obce Hrušov bylo zjištěno, že nadále trvá zájem obce Hrušov o bezúplatný převod celého pozemku parc. číslo v k.ú. obec nad příjmení, obec Hrušov. Podle územního plánu obce Hrušov, včetně hlavního výkresu, který koresponduje s uvedenou zprávou, je předmětný pozemek veden jako veřejná zeleň a je pozemkem obslužným k budově adresa na pozemku parc. č. St. 37 v k.ú. obec nad příjmení. Vstupy z budovy adresa jsou situovány směrem k předmětnému pozemku. Obec uvedla, že v současné době sice není budova adresa využívaná, ale jakékoliv budoucí využití bude komplikované, pokud by předmětný pozemek nebyl převeden obci.

8. Ze zprávy obce Niměřice ze dne 24.3.2021 se podává, že obec odstoupila od žádosti o bezúplatný převod pozemku parc. číslo v k.ú. a obci obec a podle vyjádření SPÚ byla její žádost již vyřazena z evidence.

9. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě oprávněnou osobou je státní občan obec a Slovenské Federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

10. Podle § 4 odst. 4 zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

11. Podle § 6 odst. 1 až 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět

a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto,

b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků

c) zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických, vodohospodářských a ekologických opatření,

d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu,

e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech,

f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a v prvních a druhých zónách národních parků12),

g) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) s výjimkou nakládání podle § 3 odst. 4.

Na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů zda-li pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení v případech podle odstavce 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje.

Zemědělské pozemky uvedené v odstavci 1 lze podle tohoto zákona převádět, pominou-li důvody, které brání převodu nebo není-li převodci doručeno ve lhůtě stanovené podle odstavce 2 sdělení příslušného orgánu, s výjimkou případů podle odstavce 1 písm. a) a f).

12. Podle § § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. na základě písemné žádosti převede Státní pozemkový úřad vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitou věcí,

a) zemědělský pozemek, na němž je tato stavba umístěna, pokud je vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby oprávněným uživatelem tohoto pozemku, nebo

b) zemědělský pozemek nebo jeho oddělenou část v podobě parcely sousedící s pozemkem, na němž je tato stavba umístěna, jde-li o pozemek funkčně spojený s touto stavbou a vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby je jeho oprávněným uživatelem.

13. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě, oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

14. Mezi stranami nebylo sporu, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě v rozsahu nevydaných pozemků podle výše citovaných rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu a jako právní nástupkyně původních oprávněných osob nositelkou restitučních nároků na náhradu podle § 11a zákona o půdě za nevydané pozemky, které nemohly být oprávněné osobě vydány pro omezení uvedená v § 11 zákona o půdě. Jejími právními předchůdci byl restituční nárok řádně a včas uplatněn, a proto žalobkyni náleží náhrada podle § 11 odst. 2 a § 17, resp. § 16 zákona o půdě. Žalovaná je osobou povinnou, neboť práva a povinnosti podle § 22 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o znění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vykonává Státní pozemkový úřad. Žalobkyně, resp. její právní předchůdci se v letech 2006 až 2012 k uspokojení restitučního nároku zúčastnili veřejných nabídek celkem v 6 případech. Odvolací soud v podrobnostech plně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

15. Žalobkyně se dosud bezúspěšně domáhala na žalované přecenění odňatých pozemků. Před zahájením tohoto soudního řízení vyzvala žalovanou k řádnému vyřízení restitučního nároku žádostí o vyjádření k charakteru pozemků z 14.11.2019 adresovanou Institutu plánování a rozvoje hl. m. obec včetně dokladu o doručení ve spojení s přehledem nároků a plnění nároků oprávněné osoby z 13.3.2019 (jméno anonymizováno) a z 4.3.2019 (celé jméno žalobkyně). Cena pozemků v restitučním řízení žalobkyni nevydaných byla určena znaleckým posudkem číslo 2019 ze dne 21.10.2019 vypracovaným prof. Ing. jméno příjmení příjmení, titul za jménem, znalkyní z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí a z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, který v řízení předložila žalobkyně. Žalovaná cenu pozemků podle uvedeného znaleckého posudku sporovala, když nesouhlasila se stavebním charakterem odňatých pozemků, z něhož znalkyně při stanovení ceny vycházela, a dále z důvodu neaplikování srážek z ceny pozemků. Cena odňatých pozemků, resp. spoluvlastnických podílů žalobkyně byla uvedeným znaleckým posudkem v součtu určena na 5 161 164 Kč Cena náhradních pozemků byla mezi stranami nesporná a vycházela ze znaleckých posudků - Ing. příjmení číslo ze dne 4.5.2018, kterým byla zjištěna cena pozemku parc. číslo v k.ú. obec ve výši 42 860 Kč, Ing. příjmení číslo ze dne 14.10.2018, kterým byla zjištěna cena pozemku parc. číslo v k.ú. obec ve výši 93 537,20 Kč a Ing. příjmení číslo ze dne 19.5.2020, kterým byla zjištěna cena pozemku parc. číslo v k.ú. příjmení ve výši 26 317,20 Kč. Dosud probíhají pro restituční nárok žalobkyně další soudní řízení, a to ve věci sp. zn. 24 C 46/2020 u Okresního soudu v Olomouci (hodnota náhradních pozemků 134 501 Kč), sp. zn. 8 C 46/2020 u Okresního soudu v Chrudimi (hodnota náhradních pozemků 73 800 Kč), sp. zn. 18 C 13/2020 u Okresního soudu v Berouně (hodnota náhradních pozemků 669 159 Kč), sp. zn. 20 C 27/2020 u Okresního soudu v Kolíně (hodnota náhradních pozemků 1 102 052 Kč), sp. zn. 6 C 96/2020 u Okresního soudu Plzeň – jih (hodnota náhradních pozemků 1 794 152 Kč), sp. zn. 20 C 72/2020 u Okresního soudu v Litoměřicích (hodnota náhradních pozemků 1 657 090 Kč), sp. zn. 7 C 67/2020 u Okresního soudu v Klatovech (hodnota náhradních pozemků 943 581 Kč), sp. zn. 9 C 82/2020 u Okresního soudu ve město (hodnota náhradních pozemků 768 343 Kč), sp. zn. 7 C 62/2020 u Okresního soudu ve obec (hodnota náhradních pozemků 655 120 Kč), o kterých dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.

16. Mezi stranami je dosud spor o výši restitučního nároku žalobkyně, který žalovaná nadále eviduje v podstatně nižší výši i přes závěry oponentního posudku Ing. příjmení, který stanovil cenu odňatých pozemků na celkem 6 061 230,23 Kč a restituční nárok žalobkyně by tak činil 497 131 Kč. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán – pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008). Má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je však třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, _i ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016).

17. Pokud jde o charakter odňatých pozemků, odvolací soud nemá výhrady k dosavadnímu hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně. Souhlasí se závěrem, že nelze vycházet izolovaně pouze z (ne) platných územních rozhodnutí, jak namítá žalovaná. Je nutno přihlédnout i k faktickému postupu tehdejšího státu a důvodům, pro které byly předmětné pozemky odňaty. Pokud se tak stalo za účelem plánované výstavby, která se následně zrealizovala, je nutno ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to bez ohledu na to, zda byly v době jejich odnětí dosud evidovány jako pozemky zemědělské.

18. V projednávané věci však s ohledem na hodnotu náhradního pozemku parc. číslo v k.ú. obec, který byl odvolacím soudem (zatím) shledán jako vhodný ve výši 93 537,20 Kč, by bylo nadbytečné provádět v odvolacím řízení dokazování k otázce, zda restituční nárok žalobkyně je vyšší a námitkami žalované vůči závěrům znaleckého posudku prof. Ing. jméno příjmení příjmení, titul za jménem, neboť i nesporná výše dosud neuspokojeného restitučního nároku je dostatečná k pokrytí hodnoty uvedeného náhradního pozemku. Soud prvního stupně rozhodl částečným rozsudkem, a proto se bude muset ve vztahu ke zbývajícím žalovanou zvoleným náhradním pozemkům v dalším řízení vypořádat s uvedenými námitkami žalované ke sporné výši restitučního nároku žalobkyně i se znaleckým posudkem Ing. příjmení, který byl předložen až v odvolacím řízení a jímž byl oceněn restituční nárok žalobkyně na 497 131 Kč, pokud v době jeho rozhodnutí bude hodnota těchto náhradních pozemků přesahovat nespornou výši restitučního nároku žalobkyně.

19. V řízení bylo prokázáno, že restituční nárok žalobkyně nebyl dosud zcela uspokojen a soud prvního stupně správně dovodil liknavost jednání žalované. Odvolací soud v tomto směru plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, zejména zdůrazňuje, že žalovaná znemožňovala uspokojení restitučního nároku žalobkyně v plném rozsahu prostřednictvím veřejných nabídek podle § 11a zákona o půdě tím, že její restituční nárok nesprávně ocenila a přestože následně připustila navýšení ceny odňatých pozemků, byl rozdíl mezi oceněním žalované a správným oceněním, výrazný a bránil uspokojení podstatné části jejího nároku. Žalovaná na tomto ocenění i přes námitky žalobkyně, závěry znaleckého posudku a judikaturu dovolacího soudu o způsobu ocenění pozemků určených k zástavbě setrvala až do současné doby. Závěr o liknavosti žalované při uspokojování restitučních nároků žalobkyně přitom již byl vyřešen judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze 18. 9. 2018, sp.zn. 28 Cdo 2288/2018). K opakovaným námitkám žalované je proto třeba znovu zopakovat, že pokud přes aktivní přístup žalobkyně (právní předchůdce žalobkyně uplatil svůj nárok již v roce 1991 a v letech 2006 až 2012 se účastnila opakovaně veřejných nabídek. Žalovaná tedy bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení restitučního nároku žalobkyně zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (§ 11a zákona o půdě) nesprávným oceněním restitučního nároku, který podstatně převyšuje ocenění provedené žalovanou, následkem čehož do současné doby nedošlo k uspokojení podstatné části jejího restitučního nároku, pročež se žalovaná ocitla v mnohaletém prodlení, je nutno posuzovat takový postup žalované jako liknavý. Za tohoto stavu nebylo lze po žalobkyni spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět její žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015).

20. Námitka promlčení práva žalobkyně na přecenění nevydaných pozemků není podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu opodstatněná (srov. např. rozhodnutí ze dne 24.1.2018 sp.zn. 28 Cdo 4173/2017 či ze dne 10.4.2019 sp.zn. 28 Cdo 595/2019). Právo na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl opravné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. Žalovaná dále namítla promlčení samotného restitučního nároku žalobkyně. Nárok na vydání náhradních pozemků za odňaté pozemky je nárokem vyplývajícím ze zákona o půdě, který je přiznáván správními rozhodnutími, který je uspokojován postupně ve veřejných nabídkách. V případě, kdy povinná osoba nepopírá svůj závazek a jedná s oprávněnou osobou o podmínkách poskytnutí náhrady, může promlčecí doba počít běžet nejdříve dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit (viz např. sp. zn. 28 Cdo 995/2002). Nutno souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že plnění oprávněné osoby, spočívající v získání náhradních pozemků za pozemky nevydané, je závislé na spoluúčasti žalované. Za stavu, kdy je povinností žalované řádně ocenit restituční nárok oprávněné osoby a žalovaná dlouhodobě nerespektuje ustálenou soudní praxi ohledně oceňování nevydaných pozemků, v důsledku čehož (výrazné podhodnocení restitučního nároku) znemožňuje žalobkyni získat plnění, na které by jí vznikl nárok, ve veřejných nabídkách, je nutno považovat námitku promlčení v restitučních vztazích za výkon práva v rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4592/2008, sp. zn. 28 Cdo 1548/2009).

21. Pokud se týká náhradního pozemku parc. číslo v k.ú. a obec Niměřice, bylo zjištěno, že se jedná o pozemek oceněný na 93 537,20 Kč, který je vhodný jako náhradní pozemek. Jedná se o pozemek ve vlastnictví státu a příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu byla svěřena žalované. Jedná se druhově o pozemek označený jako orná půda, který je součástí zemědělského půdního fondu a není nevhodný k převodu, neboť se jedná o pozemek, které nebýt liknavého postupu žalované, resp. jejího právního předchůdce, byl by zařaditelný do veřejné nabídky. Nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, které by bránily jeho převodu, lze ho zemědělsky obhospodařovat a nebyly zjištěny jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Nebylo zjištěno, že by k pozemku byl uplatněn církevní restituční nárok ani jiný restituční nárok podle zákona o půdě či jiného restitučního zákona. Pozemek není zastavěn žádnou veřejně prospěšnou stavbou ani na něm nedochází k realizaci opatření, která uvádí § 6 písm. b) a c) zákona č. č. 503/2012 Sb. Nejde o pozemek ve anonymizováno obec, v národních památkách, národních přírodních rezervacích. Nebylo tvrzeno, že by pozemek tvořily rezervu státních pozemků vymezených jiným právním předpisem. Nebylo prokázáno, že by zde byl zákonný důvod bránící vydání požadovaného pozemku jako pozemku náhradního, když původně tvrzený důvod, a to žádost obce Niměřice o převod tohoto pozemku, odpadl z důvodu stáhnutí této žádosti obcí a žalovaná ani žádný konkrétní důvod netvrdila. Nebyly proto shledány zákonné překážky bránící vydání tohoto pozemku ve smyslu § 6 odst. 1 až 3 zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

22. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu převodu pozemku parc. číslo v k.ú. a obci obec podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen.

23. U zbývajících náhradních pozemků však takový závěr soudu prvního stupně (částečně zatím) neobstojí.

24. Ohledně pozemku parc. číslo v k.ú. obec nad příjmení žalovaná namítala, že je z převodu na žalobkyni vyloučen podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť část pozemku těsně přiléhá k budově sloužící jako objekt k bydlení adresa na st. parc. číslo tato část pozemku je s touto budovou funkčně propojena a tvoří jeden celek, když přes předmětný pozemek rovněž vede do této budovy přístupová cesta. Další důvodem bránícím převodu pozemku na žalobkyni je jeho zařazení územním plánem obce Hrušov jako veřejná zeleň, resp. veřejný prostor, který fakticky představuje jednu z mála možností v dané lokalitě k volnočasovým aktivitám obyvatel obce, tj. má sloužit zejména jako relaxační a klidová zóna (park). K tomuto pozemku uplatnila obec Hrušov právo na nárokový na převod žádostí ze dne 13.2.2020 podle § 10 odst. 3 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. a zároveň žádostí ze dne 25.6.2020 podle § 7 odst. 1 písm. e) podle téhož zákona. Pozemek má obec pronajat. Uvedená tvrzení byla prokázána dokazováním doplněným odvolacím soudem. Nelze souhlasit se závěrem, že restituční nároky uplatněné podle zákona o půdě mají bez dalšího přednost před nároky podle jiných právních předpisů. Podle judikatury dovolacího soudu nelze smlouvu o bezúplatném převodu pozemku podle zákona o půdě uzavřít, jestliže na jeho převod bylo uplatněno právo podle § 7 zákona č. 503/2012 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2020, sp. zn. 28 Cdo 316/2020). V případě předmětného pozemku se jedná o pozemek představující veřejnou zeleň, určenou k obecnému užívání. Obecné užívání pozemků, určených k veřejnému užívání, zakládá ve smyslu např. nálezu sp. zn. III. ÚS 1961/15 ze dne 11.7.2017 překážku restituce. Restituentům totiž v tomto případě nemůže být umožněna plná realizace vlastnického práva, která předpokládá možnost výkonu vlastnických oprávnění – práva věc užívat, požívat její eventuální plody, nepřetržitě ji držet a případně s ní disponovat. Individuální užívání veřejně přístupné plochy totiž nepřichází v úvahu. Totéž platí o držbě pozemku – ta by byla permanentně rušena. Nezajištění jiné přístupové cesty, resp. ani neexistence jiné přístupové cesty, ke stavbě na pozemku parc. číslo v k.ú. obec nad příjmení a jejich funkční propojenost (vstup do stavby přes pozemek), je další překážkou bránící vydání předmětného pozemku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.6.2019, sp. zn. 28 Cdo 3240/2018).

25. Z uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu převodu pozemku parc. číslo v k.ú. obec nad příjmení, obec Hrušov, změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, neboť žalobkyně trvala na posouzení předmětného pozemku a výslovně nežádala o zvolení jiného vhodného pozemku odvolacím soudem.

26. Ohledně pozemku parc. číslo v k.ú. obec žalovaná namítla, že pozemek tvoří funkční součást s pozemkem parc. číslo neboť na pozemku parc. číslo se nachází jediná přístupová cesta k pozemku parc. číslo převedením pozemku na žalobkyni by se tak pozemek parc. číslo stal uzamčeným mezi pozemky parc. číslo parc. číslo bez možnosti přístupu. Vstup na pozemek parc. číslo přes pozemek parc. číslo nepřipadá v úvahu, neboť se jedná o oplocený pozemek sloužící jako zahrada ke stavbě rodinného domu na stavební parcele 663. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně považuje tyto námitky za relevantní, neboť existence jediné přístupové cesta k pozemku jiného vlastníka je judikaturou vnímáno jako důvod nevhodnosti zvoleného pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.6.2019, sp. zn. 28 Cdo 3240/2018). Žalobkyně toto stanovisko odvolacího soudu akceptovala a navrhla vypracování geometrického plánu za účelem oddělení části pozemku, na kterém by byla zajištěna přístupová cesta.

27. V případě pozemku parc. číslo v k.ú. příjmení zatím nebyly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení, zda je tento pozemek na žalobkyni převoditelný. příjmení třeba doplnit navržené dokazování k námitkám žalované, že tento pozemek je z převodu vyloučen z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť se jedná o pozemek, který tvoří funkční celek se stavbou adresa umístěnou na sousedním pozemku parc. č. St. číslo v k.ú. příjmení a se stavbou adresa umístěnou na pozemku parc. č. st. číslo Tyto stavby jsou ve vlastnictví třetích osob, pana příjmení a paní příjmení. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu bude třeba posoudit, zda předmětný pozemek sousedící se zastavěnou částí uvedeného pozemku, se stavbou bezprostředně souvisí a je potřebný k jejímu užívání, provozu a obsluze. Nutno souhlasit se žalovanou, že překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být též funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek (areál) srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3583/2012, ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9.2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018), ve kterých bylo uvedeno, že skutečnost, že jakožto okrasné zahrady připlocené k rodinným domům tvoří funkční celek s přilehlými nemovitostmi, pročež nemohou být zemědělsky využitelné, je překážkou pro vydání pozemku jakožto náhradního. příjmení proto na soudu prvního stupně, aby provedl důkazy navržené k posouzení vhodnosti zvoleného náhradního pozemku a zjistil k jakým účelům je využíván předmětný pozemek a vypořádal se z tvrzeními žalované, že předmětný pozemek, resp. alespoň jeho část, slouží pro oba domy jako přídomovní zahrada, která je využívána i jako parkovací plocha, skladovací plocha, k rekreaci a drobnému pěstitelství zeleniny a přes část pozemku vede dlážděná přístupová cesta ke vchodu do budovy adresa v obci příjmení. Na pozemku se rovněž mají dále nacházet další stavby, jejichž přesný charakter žalované není znám, má se jednat nejspíše o kůlnu či zastřešenou pergolu. příjmení třeba provést důkazy navržené žalovanou, a to výslech svědka jméno příjmení, případně také místní šetření či další navržené důkazy, pokud to bude potřebné.

28. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu převodu pozemků parc. číslo v k.ú. obec, obec Chotětov, a parc. číslo v k.ú. příjmení, obec Čachovice postupem podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil, neboť ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny pro svůj velký rozsah v odvolacím řízení (§ 213 odst. 3 a 4 o.s.ř.) a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

29. V dalším řízení soud prvního stupně znovu projedná podle pokynů odvolacího soudu, včetně nařízení jednání, pokud nebudou splněny podmínky pro jiný postup. Provede účastníky navržené důkazy potřebné pro zjištění skutkového stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Ohledně ocenění restitučního nároku žalobkyně se vypořádá se závěry znaleckého posudku Ing. příjmení. Zváží, zda bude třeba provést výslech (obou) znalců k odstranění rozporů v předložených znaleckých posudcích Ing. jméno příjmení a prof. Ing. jméno příjmení příjmení, titul za jménem ve vztahu k povaze odňatých pozemků jako stavebních a jejich ocenění, včetně důvodů (ne) aplikace srážek z ceny, pokud takový závěr nebude možné učinit na základě shromážděných listinných důkazů. Dále provede shora nastíněné dokazování k posouzení vhodnosti žalobkyní zvolených náhradních pozemků. Podle výsledků dokazování učiní soud prvního stupně závěr o skutkovém stavu a věc po právní stránce posoudí a rozhodne, včetně všech dosavadních nákladů řízení (§ 224 odst. 3 a § 151 odst. 1 o.s.ř.).

Proti výroku I. tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.