OSMB 8 C 115/2021-30

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Zuzanou Spáčilovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 14 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 600 Kč od 17. 3. 2019 do 22. 10. 2020 a z částky 2 600 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 192 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 1. 2. 2021 ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela s žalovaným dne 3. 6. 2019. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému následujícího dne bankovním převodem na účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal společně s poplatkem ve výši 2 600 Kč vrátit žalobkyni nejpozději dne 4. 7. 2019 Smlouva byla účastníky uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně webová adresa, na které žalovaný vyplnil formulář (žádost o poskytnutí zápůjčky), v němž uvedl své osobní údaje. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila tak, že prověřila jeho příjmy a výdaje. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou jeho dluhu požaduje žalobkyně po žalovaném zaplatit zákonný úrok z prodlení a náklady vynaložené na upomínání ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných písemných výzev k plnění. Žalobkyně dále žádala v důsledku prodlení žalovaného s úhradou jeho dluhu přiznat smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou zaslanou mu dne 14. 10. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 3. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, žalovaný je ve smlouvě označen svým rodným číslem, bydlištěm, telefonním číslem a e-mailem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet bezúčelový bezhotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal jej spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč zaplatit do 4. 7. 2019. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný smlouvu potvrdil příjmení kódem. Účastníci si v čl. 2 smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 15 % zápůjčky a poplatku a dále 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Poplatek za písemnou výzvu k úhradě byl stanoven na 500 Kč (smlouva o zápůjčce).

5. Bankovní účet č. bankovní účet náleží žalovanému (sdělení banky).

6. Žalobkyně zjistila, že proti žalovanému není vedena exekuce (výpis z evidence exekucí). V dubnu 2019 obdržel na svůj účet č. bankovní účet žalovaný od svého zaměstnavatele právnická osoba čistou mzdu ve výši 47 343,90 Kč, uhradil splátku spotřebitelského úvěru 2 232,27 Kč, splátku úvěru právnická osoba ve výši 2 x 865 Kč, úvěrová právnická osoba si z účtu žalovaného strhla dvakrát poplatek 300 Kč za upomínku úvěru, právnická osoba zaplatil celkem částku 21 581,68 Kč, zůstatek na účtu žalovaného činil ke konci měsíce 0 Kč s evidovanou jistinou po splatnosti ve výši 363,98 Kč (výpis z účtu žalovaného).

7. Žalobkyně dne 4. 6. 2019 převedla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku ve výši 8 000 Kč (výpis z účtu).

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2020 odeslanou žalovanému téhož dne (předžalobní výzva včetně podacího lístku).

9. Žalobkyně předložila soudu pět upomínek k zaplacení dluhu datovaných 11. 7. 2019, 18. 7. 2019, 25. 7. 2019, 3. 8. 2019 a 18. 8. 2019, ani k jedné není připojen doklad o odeslání, případně o doručení žalovanému.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/ 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného žalobkyně dokládala výpisem z centrální evidence exekucí a výpisem z bankovního účtu žalovaného za duben 2019 – ostatní předložené výpisy z účtu žalovaného pocházejí z roku 2015 a 2016 a pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného v roce 2019 nejsou relevantní. Z výpisu je sice ověřitelná mzda žalovaného u jeho zaměstnavatele, nicméně současně z výpisu jednoznačně plyne, že žalovaný má problém se sázením prostřednictvím portálu webová adresa, kam jenom za duben 2019 zaslal platby v celkové výši 21 581,68 Kč, čímž vyčerpal v daném měsíci veškeré své finanční prostředky a dokonce zůstatek na svém účtu přečerpal. U osoby, která má zřejmý problém s gamblerstvím a k penězům přistupuje v důsledku toho lehkomyslně, nelze dospět k závěru, že bude schopna řádně splácet poskytnutý úvěr.

16. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla převodem na jeho účet finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky 8 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění (výzva k plnění byla dle § 573 o. z. žalovanému na základě domněnky doručena třetí pracovní den po odeslání dne 14. 10. 2020, tj. dne 19. 10. 2020), přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 9 100 Kč (v žalobě označené jako poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč, smluvní pokuta 4 000 Kč, náklady na vymáhání 2 500 Kč) a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a smluvní pokutě byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním a účelnost nákladů na upomínání nebyla v řízení dostatečně prokázána, jelikož žalobkyně nepředložila k žádné z pěti upomínek alespoň doklad o jejich odeslání.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 54,8 % a žalovaný ze 45,2, %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 9,6 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 000 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: ⟪LB:lb_001⟫ -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b AT) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, ⟪LB:lb_002⟫ -) a odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT).

21. Poměrná část nákladů ve výši 9,6 % činí po zaokrouhlení částku 192 Kč.

22. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.