OSMB 9 C 98/2023-27

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 249 972,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 103 338 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 103 338 Kč od datum do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 146 634,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 196 717,63 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 379,63 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo za účelem financování koupě osobního automobilu zn. příjmení jméno kombi, číslo TP: UH775597 (dále také jako„ předmět financování“). Podpisem této smlouvy stvrdil žalovaný, že se seznámil s obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků, a že souhlasí s tím, že finanční prostředky mu poskytnuté budou žalobkyní uhrazené přímo dodavateli předmětu financování, společnosti právnická osoba, jehož prostřednictvím byla smlouva o úvěru uzavřena. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 199 205 Kč, představující součet rozdílu mezi pořizovací cenou předmětu financování a přímou platbou žalovaného (224 205 Kč – 25 000 Kč) a poplatkem za sjednání smlouvy ve výši 0 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v 84 měsíčních splátkách po 5 367 Kč (1. – 12. splátka) a po 3 877 Kč (13. – 84. splátka), celkem tak měl uhradit částku 450 828 Kč. První splátka byla splatná dne datum, úrok z úvěru činil 23,41 %. Žalovaný neuhradil splátku ve výši 3 877 Kč splatnou dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum, tudíž žalobkyně ke dni datum veškeré nároky ze smlouvy o úvěru zesplatnila. Celková dlužná částka tak činila 249 972,50 Kč, přičemž tato částka se skládala z neuhrazených splatných splátek ve výši 34 890 Kč (splátka ve výši 3 874 Kč ze dne datum, 8 x dlužná splátka ve výši 3 877 Kč od datum do datum), nesplacené jistiny ve výši 150 902,63 Kč, poplatků za písemné upomínky v celkové výši 300 Kč (150 Kč za jednu upomínku), účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti ve výši 200 Kč, smluvních pokut ve výši 51 832,87 Kč a 519 Kč a přefakturovaného pojistného ve výši 10 925 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k dobrovolnému plnění částek shora uvedených, žalovaný však nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný je státním občanem anonymizováno republiky, avšak má trvalé bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum včetně úvěrových podmínek a formuláře pro standardní informace a dodatku k úvěrové smlouvě číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená společností právnická osoba uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu na koupi zboží – osobního automobilu zn. příjmení jméno kombi, číslo TP: UH775597 – za pořizovací cenu 224 205 Kč, přičemž žalovaný přímo uhradil částku 25 000 Kč, zbylá částka ve výši 199 205 Kč byla žalobkyní uhrazena přímo dodavateli, společnosti právnická osoba Podpisem této smlouvy žalovaný stvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí této smlouvy. Uzavřením smlouvy došlo rovněž ke sjednání zákonného pojištění, které se žalovaný zavázal hradit. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky hradit v 84 měsíčních splátkách po 5 367 Kč (1. – 12. splátka) a po 3 877 Kč (13. – 84. splátka).

6. Protokolem o předání – převzetí automobilu ke smlouvě číslo bylo ověřeno, že žalovaný převzal dne datum předmět financování od dodavatele, společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa.

7. Z mandátní smlouvy číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně jako mandant a právnická osoba a.s. jako mandatář uzavřely mandátní smlouvu, na jejímž základě se mandatář zavázal uzavírat jménem mandanta leasingové nebo úvěrové smlouvy s předmětem financování ojetých nebo nových automobilů.

8. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne datum částku ve výši 199 205 Kč na účet č. bankovní účet s názvem právnická osoba

9. Z dopisu žalobkyně ze dne datum včetně doručenky byl žalovaný informován o zesplatnění úvěrové smlouvy číslo zároveň vyzván k úhradě veškerých dlužných částek v celkové výši 186 946,63 Kč.

10. Z přehledu plateb pro smlouvu číslo bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 95 867 Kč.

11. Z faktury č. ZPZ20/000767 ze dne 30. 11. 2020, č. ZPZ20/000767 ze dne 30. 11. 2020, č. ZPZ21/000301, č. ZPZ21/000301, č. ZPZ21/000301, č. ZPZ21/000301, č. ZPZ21/000301, č. ZPZ21/000301, č. ZPZ21/000301, č. ZPZ21/000301, č. ZPZ21/000302, č. ZPZ21/000302, č. ZPZ21/000302, č. ZPZ21/000302, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137, č. ZPZ22/000137 a č. ZPZ22/000138 soud zjistil, že žalobkyně vystavila žalovanému faktury na částku 437 Kč.

12. Z předžalobní upomínky ze dne datum včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván před podáním žaloby k dobrovolnému plnění.

13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. právnická osoba uzavřela jménem žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru na koupi zboží osobního automobilu zn. příjmení jméno kombi, číslo TP: UH775597. Žalobkyně poskytla žalovanému zbývající část kupní ceny ve výši 199 205 Kč, kterou na předmět financování uhradila dne datum Žalovaný splácel poskytnutý úvěr žalobkyni měsíčními splátkami ve výši 5 367 Kč (1. – 12. splátka) a ve výši 3 877 Kč (13. – 84. splátka). Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně ke dni datum veškeré nároky ze smlouvy o úvěru v celkové výši zesplatnila a žalovaného opakovaně k uhrazení dlužných částek vyzývala, naposledy dopisem ze dne datum. Žalovaný celkem uhradil 95 867 Kč. Žalobkyně vedle dlužných splátek a nesplacené jistiny požaduje poplatky za upomínky a náklady za oznámení o splatnosti, smluvní pokuty naúčtované v souladu se smlouvou o úvěru a přefakturované zákonné pojištění včetně smluvní pokuty.

14. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy vyhodnotila informace o žalovaném získané z bankovních a nebankovních registrů, registru příjmení, prověřila příjmy i výdaje žalovaného, jeho další závazky a finanční rezervu. Co se týče příjmu, žalovaný žalobkyni sdělil, že je zaměstnaný ve právnická osoba, s.r.o. s příjmem ve výši 20 000 Kč, čistý příjem domácnosti činí 35 000 Kč, jeho výdaje jsou představovány splátkami ostatních úvěrů ve výši 2 700 Kč měsíčně. Ostatní měsíční výdaje a výdaje na bydlení žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl ve výši 0 Kč. K uvedeným tvrzením však žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila žádné listinné důkazy či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že zjištěné údaje řádně ověřila, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

25. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

26. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

27. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací zjištěných z veřejně dostupných registrů a z informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a takto získané údaje byly řádně ověřovány. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně neposoudila řádně příjmové ani výdajové poměry žalovaného, když se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Soud nemůže přisvědčit námitce žalobkyně, že takto učiněné prohlášení žalovaného ohledně jeho majetkových poměrů před poskytnutím úvěrů jsou zcela dostačující. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Má-li poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů a veřejných registrů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně označila k prokázání tohoto tvrzení pouze smlouvu o úvěru. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy.

28. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, kterou na základě úvěrové smlouvy, resp. z titulu bezdůvodného obohacení, obdržel, a kterou dosud nevrátil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 199 205 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem částku 95 867 Kč. Stále tak žalovaný žalobkyni dluží částku 103 338 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, a kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného (datum), tj. ode dne datum až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 103 338 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ode dne datum do zaplacení ve výši požadované žalobkyní 8,25 % ročně, neboť soud je vázán návrhem žalobkyně a nemůže přiznat výši úroku z prodlení vyšší, než žalobkyní navrhovanou.

29. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu zamítnout co do částky 146 634,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 196 717,63 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 379,63 Kč od datum do zaplacení

30. Lhůta k plnění byla dána delší než zákonná, a to s přihlédnutím absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a skutečnosti, že má soud uložit žalovanému plnění ve lhůtě odpovídající jeho majetkovým možnostem a schopnostem. Protože byl ovšem žalovaný ve věci nečinný, stanovil soud lhůtu k plnění nikoli dle § 160 odst. 1 o.s.ř. (3 dny od právní moci rozsudku), ale lhůtu delší, 30 dnů od právní moci rozsudku, tak aby bylo v možnostech žalovaného dluh splnit dobrovolně, případně dohodnout s žalobkyní možnost splátkového kalendáře.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v plné výši příslušela žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto mu náhrada nákladů nebyla přiznána.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.