OSMB 9 C 146/2024-81

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 57 286,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka a předžalobní náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka, úroku ve výši 62,08 % ročně z částky částka od datum do datum kapitalizovaném částkou částka, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě dne datum vyplatila žalovanému na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se smlouvou zavázal žalobkyni úvěrové prostředky vrátit společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,08 % ročně a úhradou za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši částka v 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2022. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze čtyři splátky po částka (dne datum, dne datum, dne datum a dne datum). Následně již neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. hodnota splatné dne datum došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu datum (bod 6.3. smlouvy). Podle bodu 6.4.smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem částka byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši částka (smluvní pokuta ve výši částka za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši částka (částka částka za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalovaný novou jistinu úvěru v den zesplatnění neuhradil, a byl proto povinen dle bodu 6.5 smlouvy zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum, až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu v částce částka vyčíslené za období od datum do dne vyhotovení žaloby. Po zesplatnění úvěru žalovaný již neuhradil ničeho ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné nové jistiny ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši částka, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka, úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem částka, úrok ve výši 62,08 % ročně z částky částka ode dne datum do datum v částce částka a úrok ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka. právnická osoba prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně sdělila, že žalovaného prověřila na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Bylo tak zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku, kde nebyl evidován, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu částka, jeho celkové náklady činily částka (bez konkretizace) a volné zdroje tudíž činily částka.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný svým postojem vyjádřil souhlas s tímto postupem. Žalobkyně vyjádřila s postupem soudu nesouhlas, nicméně nedopatřením nebylo vyjádření žalobkyně založeno ve spise a chybou soudu tak bylo rozhodnuto bez ústního jednání, ač toto mělo být nařízeno.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

6. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru žalobkyně doložila, že od datum má povolenu činnost poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

7. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, oznámení o schválení úvěru ze dne datum a předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku a úhrad za pojištění ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných každého 25. dne v měsíci počínaje dnem datum. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku při úrokové sazbě ve výši 62,08 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že úvěr má být vyplacen na účet č. č. účtu.

8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy žalobkyni sdělil výši svého čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání částka. Jiné příjmy žalovaný neměl. Žalovaný žalobkyni sdělil výši svých výdajů částka (zahrnuto životní minimum částka a náklady na bydlení ve výši částka). Z takto zjištěných příjmů a výdajů zjistila žalobkyně rezervu žalovaného ve výši částka měsíčně. Žalovaný sdělil žalobkyni svého zaměstnavatele s tím, že je zaměstnán od datum na dobu neurčitou a není ve výpovědní lhůtě. Žalovaný byl svobodný a bydlel u rodičů. Dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou.

9. Z potvrzení o příjmu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný je od datum zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou jako servisní technik, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil částka. Pravidelný příjem žalovaného dokládají rovněž zkrácené výpisy z úču žalovaného č. č. účtu, dne datum byla připsána částka částka, dne datum byla připsána částka částka, dne datum byla připsána částka částka a dne datum byla připsána částka částka.

10. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prověřila v registru SOLUS se závěrem, že žalovaný neměl k datu datum žádný negativní záznam.

11. Ze scoringu klienta soud zjistil, že žalobkyně hodnotila žalovaného s menším rizikem.

12. Z fotografie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu.

13. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy seznámen s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy.

14. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne datum odeslala na účet žalovaného č. č. účtu pod VS var. symbol (číslo smlouvy) částku částka.

15. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení splátek č. hodnota a 6, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení.

16. Z výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení splátek č. hodnota až 7, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení.

17. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemně informovala o automatickém zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky částka, která byla ve výši částka dlužnou původní jistinou, ve výši částka úrokem přirostlým ke dni zesplatnění úvěru, ve výši částka smluvní pokutou, ve výši částka náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a ve výši částka úhradou za pojištění schopnosti splácet.

18. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy č. hodnota uhradil v období od datum do datum celkovou částku částka.

19. Předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího archu z téhož dne žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky.

20. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě jimi dne datum uzavřené smlouvy částku částka. Žalovaný žalobkyni vrátil pouze částku částka. Žalobkyně sice provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného, ale nikoli řádně, když prověřila pouze příjmy žalovaného, nezkoumala však skutečné výdaje žalovaného, který své náklady nijak nespecifikoval, a žalobkyně proto vycházela z životního minima a tvrzený nákladů na bydlení, žalobkyně tak nezjistila, jaké náklady má žalovaný například na dojíždění do práce, na jídlo, ošacení, telefon, internet apod. a případně jaká je výše jeho dosavadních závazků.

21. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

26. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

31. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

32. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. adresa s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

33. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.

34. Lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení situace žalovaného, resp. jeho úvěruschopnost, když vycházela zejména z jeho neúplného a podhodnoceného tvrzení (výdaje částka zahrnující bydlení, stravu, dopravu, ošacení, výdaje za volný čas, k tomuto nebyly doloženy ani výpisy z účtu). Od žalovaného si žalobkyně nechala doložit pouze jeho příjmy ze zaměstnání, naopak jeho výdaje nebyly nijak doloženy. Žalobkyně sice uvedla, že žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, ale toto rovněž nedokládá. V tomto směru nelze za dostatečné přijmout obecná ustanovení smlouvy a podpis smlouvy ze strany žalovaného jakožto obeznámeného s pravidly pro udělování úvěrů. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva o úvěru uzavřená žalobkyní a žalovaným je tak pro neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

35. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by situaci žalovaného před uzavřením smlouvy více zkoumala, tj. že řádně posoudila možnosti žalovaného pohledávku splácet. K tvrzeným údajům žalobkyně nepředložila důkazy prokazující jejich pravdivost, například výpis z účtu či nájemní smlouvu. Zda právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, či v rejstříku exekucí, žalobkyně nedoložila, ač toto bylo tvrzeno.

36. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

37. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně v pozici poskytovatele úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, tj. částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka částka a žalovaný zaplatil částka. adresa 004 Kč tedy představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, žalobkyně tak po právu nárokuje svou pohledávku co do uvedené výše. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky částka, přičemž rovněž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce částka s odkazem na § 122 odst. 1 ZoSÚ (žalobkyně účtovala částka za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tj. u splátek č. hodnota, 2, 5, 6: jednotkové mzdové náklady zaměstnanců podílející se na předžalobním vymáhání částka, jednotkové provozní náklady interního Call centra částka, jednotkové náklady - Provize externí vymáhací společnosti částka, jednotkové náklady - Provize inkasní sítě částka, ostatní provozní náklady Collection Department částka).

38. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy, nezbylo soudu než žalobu co do zbývající části žalobního nároku zamítnout, tj. co do částky částka, úroku ve výši 62,08 % ročně z částky částka od datum do datum kapitalizovaném částkou částka, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.

39. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky z níže uvedených důvodů. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

40. Pro úplnost soud konstatuje, že i samotné smluvní ujednání o úroku ve výši 62,08 % p. a. lze považovat za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroku totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami. Dle statistiky ČNB byla nejvyšší roční úroková sazba v roce 2023 ve výši 18 %. Ve smlouvě, která je předmětem tohoto řízení, činila Soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů dané ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

41. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když v úspěchu byl pouze nepatrný rozdíl. Žalobkyně byla úspěšná co do částky částka (tj. v rozsahu 47 %), žalovaný byl úspěšný co do částky částka (tj. v rozsahu 53 %).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.