OSMB 9 C 124/2025-75

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyní: a/) Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A ⟪LB:lb_002⟫ b/) Jméno žalobkyně B., IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně A ⟪LB:lb_003⟫ obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ pro 124 122,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně částku částka, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. jméno FOI. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a částky částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na zaplacení náhrady nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhaly vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním částku ve výši částka s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: účastníci uzavřeli dne datum dohodu o narovnání (dále jen „jméno FOa; jméno FOa o narovnání“), na základě, které bylo mezi stranami v souladu s čl. jméno FO dohodnuto, že veškerá sporná práva vzniknuvší ze Smlouvy o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřením této jméno FOy zanikla a byla nahrazena novým závazkem, na základě kterého se žalovaný dle čl. jméno FOI. odst. 2.2. jméno FOy zavázal uhradit žalobkyním částku ve výši částka, a to v celkem hodnota splátkách splatných vždy nejpozději k 25. dni v daném kalendářním měsíci, za nějž se splátka hradí, podle sjednaného splátkového kalendáře, a to na bankovní účet č. č. účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dle splátkového kalendáře dne datum, tím došlo dle čl. jméno FOI odst. 2.6. jméno FOy dne datum k zesplatnění úvěru. Po žalovaném tak žalobkyně požadují uhradit částku ve výši částka představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, smluvní pokutu ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky částka od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši částka. právnická osoba žalobnímu návrhu žalobkyně předložily nejen jméno FOu o narovnání, ale i listinu ze dne datum označenou jako „Předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky“ s podacím lístkem z téhož dne, s tím, že touto listinou žalobkyně prokazují odeslání zásilky RR273061389F na adresu žalovaného.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní.

4. Přípisem ze dne datum vyzval soud právního zástupce žalobkyní ke sdělení, jak konkrétně byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, k předložení důkazů, ze kterých listin byl ověřen příjem a výdaje, ke sdělení, jakou částku žalovaný na úvěr celkem uhradil (včetně poplatků, sankcí atd.) a též k předložení výzvy k úhradě žalované částky a důkaz o jejím dodání do sféry vlivu žalovaného. Zároveň soud stran žalující poučil, že považuje jméno FOu za absolutně neplatnou, posuzoval by nárok žalobkyň z titulu bezdůvodného obohacení a žalobkyním by přiznal vůči žalovanému pouze částku odpovídající rozdílu mezi částkou z titulu úvěrové smlouvy žalovanému vyplacenou a žalovaným uhrazenou.

5. Právní zástupce žalobkyně a/) ve svém vyjádření ze dne datum doručeném soudu téhož dne, doplnil zejména toto tvrzení: úvěruschopnost žalovaného byla posouzena podle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které je přílohou č. hodnota ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva o úvěru“). Byly porovnávány příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů.

K prokázání svého tvrzení předložil právní zástupce žalobkyně a/) soudu jednak kopie občanského a řidičského průkazu, dále výpisy z účtu žalovaného za měsíce květen 2022, červen 2022 a červenec 2022, vyúčtování mzdy za červenec 2022 od zaměstnavatele žalovaného, společnosti právnická osoba, výsledek lustrace v registru Solus a výstup z insolvenčního rejstříku. Žalobkyně a/) ve svém vyjádření uvedla, že žalovaný uhradil ke dni písemného vyjádření celkem částka, a to v 16 splátkách po částka.

6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalující strana nedostavila, přestože nesouhlasila s rozhodnutím bez jednání, svou nepřítomnost ovšem řádně omluvila. Žalovaný, který byl k jednání předvolán v souladu s o. s. ř., se nedostavil, svou nepřítomnost nikterak neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

7. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum, z předsmluvních informací soud zjistil, že žalobkyně a/) uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (i dále jen „Smlouva o úvěru“). Žalobkyně a/) se Smlouvou o úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka. Podle čl. 4. 3. Smlouvy o úvěru měl být úvěr poskytnut ve splátkách následujícím způsobem: A) Částka ve výši částka výplatou na účet žalovaného č. č. účtu, a to do 5 (pěti) pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy o úvěru. B) Částka ve výši částka byla započtena na náklady žalobkyně a/) specifikované v bodu 4.8. Smlouvy o úvěru (náklady na lustrum v registrech, náklady na zpracování úvěru, administrativní náklady poskytovatele, odměna poskytovatele, náklady na ověření úvěrového případu). Úroková sazba činila 24,60 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu určitou 72 měsíců. Žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a současně také úrok v celkové výši částka ve lhůtě splatnosti datum. Žalobkyně a/) a žalovaný si dále v čl. V. odst. 5. 4. Smlouvy o úvěru sjednali, že náklady spojené s uplatněním pohledávky činí za první písemnou upomínku částka a za druhou písemnou upomínku částka.

9. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalovaný stvrdil žalobkyni a/), že jej seznámila před uzavřením Smlouvy o úvěru s jeho právy a povinnostmi plynoucími mu z uzavírané smlouvy a se splátkovým kalendářem.

10. Z přílohy č. hodnota ke Smlouvě o úvěru (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud vzal za zjištěné, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u společnosti právnická osoba, IČO IČO, jeho průměrný příjem za poslední tři měsíce činí částka, náklady na bydlení jsou ve výši částka. Ohledně rodinného stavu žalovaný uvedl, že je svobodný, neuvedl ovšem ani počet členů domácnosti, počet vyživovaných osob. Rodinný stav žalovaného soud zjistil pouze z kopie občanského průkazu žalovaného, resp. tuto skutečnost předpokládal.

11. Žalobkyně a/) ověřila identitu žalovaného z kopie občanského průkazu č. IBAN a z kopie řidičského průkazu (prokázáno kopiemi uvedených dokladů). Pravost občanského průkazu žalovaného ověřila žalobkyně a/) v evidenci neplatných dokladů MVČR (prokázáno výpisem z evidence neplatných dokladů MVČR).

12. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba vzal soud za prokázané, že dne datum zadala žalobkyně a/) pokyn k bezhotovostní platbě ve výši částka na účet žalovaného č. č. účtu.

13. Oznámení o postoupení pohledávky, výzva k uhrazení dluhu ze dne datum prokazuje, že žalobkyně a/) odeslala dne datum žalovanému oznámení, že společnost právnická osoba. byla postoupena společnosti právnická osoba., a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši částka.

14. Listina označená jako „Předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky“ ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne prokazuje, že právní zástupce žalobkyně a/) svým dopisem, v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích z úvěrové smlouvy, činil kroky k nahrazení původního závazku z titulu Smlouvy o úvěru na nový závazek (jméno FOa), s tím, že se dle jméno FOy žalovaný v souladu s čl. jméno FOI odst. 2.2 zavázal uhradit žalobkyním částku ve výši částka, a to v celkem hodnota splátkách splatných vždy nejpozději k 25. dni v daném kalendářním měsíci.

15. Dále byly soudu žalobkyněmi předloženy důkazy k prokázání tvrzení žalobkyň co do řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které soud specifikuje níže a zároveň zjištění z těchto listin uvádí:

16. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu (dále jen „účet žalovaného“) za období od datum do datum vzal soud za prokázané, že dne datum žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši částka. Výše celkových výdajů žalovaného (částka) nepřevyšovala výši jeho příjmů (částka), ovšem pouze nepatrně, disponibilní zůstatek ke konci období byl ve výši částka.

17. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum vzal soud za prokázané, že dne datum žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši částka. Výše celkových výdajů žalovaného (částka) nepřevyšovala výši celkových příjmů žalovaného (částka), ovšem též pouze nepatrně, disponibilní zůstatek ke konci období byl ve výši částka.

18. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum vzal soud za prokázané, že dne datum žalovaný obdržel na svůj účet mzdu ve výši částka. Výše celkových výdajů žalovaného (částka) převyšovala výši celkových příjmů žalovaného (částka). Disponibilní zůstatek činil částka.

19. Žalovaný neměl pozitivní záznam v centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí), v insolvenčním rejstříku (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku).

20. Tabulkou umoření prokázáno tvrzení žalobkyň, že žalovaný uhradil z titulu Smlouvy o úvěru částku částka (16 splátek po částka).

21. Z úřední činnosti (lustrum spisů) soud zjistil, že a/žalobkyně se v řízení vedené soudem pod sp. zn. spisová značka domáhala dne datum u soudu vydání elektronického platebního rozkazu požalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím, z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru, poskytnutého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené žalovaným dne datum. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění rozhodných tvrzení a předložení listinných důkazů co do posouzení a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, poté podáním ze dne datum vzala žalobu v plném rozsahu zpět, a to bez jakéhokoli zavinění žalovaného.

22. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

23. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum poskytla žalobkyně a/) žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný na úvěru č. hodnota žalobkyni uhradil částku ve výši částka. Dne datum uzavřeli žalobkyně a/), žalobkyně b/) a žalovaný jméno FOu o narovnání, ve které se mimo jiné dohodli na vypořádání části vzniklých pohledávek ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum. V rámci této dohody bylo stanoveno, že části pohledávek představující smluvní úroky byly postoupeny z žalobkyně a/) na žalobkyni b/) prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek. Dále se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni a/) částku ve výši částka a žalobkyni b/) částku ve výši částka. Součástí jméno FOy o narovnání byl rovněž splátkový kalendář, který upravuje způsob a termíny úhrady uvedených částek.

24. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně a/) řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když k úvěruschopnosti žalovaného nebyly ze strany žalobkyně a/) předloženy dostatečné důkazy. Žalobkyně a/) si od žalovaného vyžádala toliko informaci o jeho příjmu a výpisy z účtu žalovaného obojí jen za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru (květen 2022, červen 2022 a červenec 2022). Podstatné výdaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a už vůbec nebyly ověřovány např. na bydlení tvrdil jen částka. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně a/) při daném posuzování pak měla být na místě i vzhledem k tomu, že výdaje žalovaného byly téměř totožné s příjmy a nebyl zde již další prostor pro další výdaje či platby. Z výpisů z účtu vyplývá, že účetní období končilo s malým, resp. se záporným, disponibilním zůstatkem. Další výdaje žalovaného (např. výdaje na živobytí, výdaje na dopravu atd.) nebyly žalobkyní vůbec zjišťovány, ani ověřovány. Nezjišťování životních výdajů žalovaného se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalovaného, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení jeho reálné životní situace. Ještě závažnější pochyby o úvěruschopnosti žalovaného měly v žalobkyni vzbudit zmíněné nízké zůstatky na účtech, které vůbec neodpovídaly žalobkyní vypočteným disponibilním prostředkům, nedávaly prostor pro měsíční splátku úvěru částka.

25. Žalobkyně a/) tedy účelově přizpůsobila výsledky šetření úvěruschopnosti žalovaného tomu, aby mohl být úvěr poskytnut, přičemž tím získala i další prostředky za „náhradu nákladů s poskytnutím úvěru“. Soud takovýto postup považuje za zcela nemorální, což se projevilo i v právním hodnocení vztahu viz níže.

26. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 an. o. z.

27. Dle § 1 o. z. odst. 1 Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

34. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C-679/18: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

37. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

38. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

39. Účelem povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele je, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, přičemž takoví spotřebitelé se následně mohou dostat do tzv. dluhové spirály.

40. Dle § 1 odst. 1,2 je dále zcela zřejmé, že občané, tedy nejen spotřebitelé, jsou chráněni i proti ujednáním porušujícím dobré mravy a veřejný pořádek. Zde má soud jednoznačně za to, že je absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem jméno FOa o narovnání ze dne datum uzavřená účastníky, na základě které měla zaniknout veškerá sporná práva vzniknuvší ze Smlouvy o úvěru č. hodnota (i dále jen „smlouva o úvěru“), tato sporná práva měla být nahrazena novým závazkem z jméno FOy. Po žalovaném tak žalobkyně požadují z jméno FOy uhradit částku ve výši částka představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, smluvní pokutu ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky částka od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši částka. Lze důvodně předpokládat, že ani u této jméno FOy nebyly dostatečně zkoumány možnosti a schopnosti žalovaného danou částku řádně hradit (viz již neuhrazení splátky splatné dne datum. jméno FOa o narovnání uzavřená mezi účastníky dne datum tak představuje v daném případě zjevné obcházení zákona. Její obsah a účel směřují k potvrzení a vynucení závazků, které vyplývají ze smluvního ujednání, jež je svou povahou v rozporu s kogentními ustanoveními právního řádu. Takové jednání nelze považovat za právně účinné, neboť dohoda o narovnání nemůže legitimizovat právní vztahy, které jsou od počátku stiženy vadou neplatnosti.

41. S přihlédnutím k uvedenému zjištění/názoru soudu soud prvotně zvažoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu (absolutní neplatnost jméno FOy), případně nepřiznání pohledávky žalobkyni b/ ani zčásti. Nakonec přistoupil dle svého názoru k rozhodnutí, které de facto kopírovalo předpokládané rozhodnutí soudu z „úvěrového sporu“, a zároveň respektovalo dohodu žalobkyň co do vzniku společné pohledávky vůči žalovanému na základě jejich dohody.

42. V návaznosti na výše uvedené se soud zabýval nárokem žalobkyň z titulu Smlouvy o úvěru.

43. Zde soud uzavřel, že a/ žalobkyně (respektive obě žalobkyně) neprokázala řádné posouzení situace žalovaného, resp. jeho úvěruschopnost, když vycházela zejména z jeho neúplného a podhodnoceného tvrzení. Od žalovaného si žalobkyně a/) nechala doložit pouze jeho příjmy, a to ze zaměstnání. Výdaje nebyly doloženy vůbec. Žalobkyně a/) měla mít i důvodné pochybnosti o možnosti žalovaného zapůjčenou částku spolu s příslušenstvím splácet, a měla tak i za povinnost vyžádat si po žalované i další doklady. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva o úvěru uzavřená žalobkyní a/) a žalovaným je tak pro neprokázání splnění povinnosti řádně zkoumat a posuzovat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

44. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně a/) zcela zjevně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně a/) předloženými důkazy neprokázala, že by situaci žalovaného před uzavřením smlouvy více zkoumala, tj. že řádně posoudila možnosti žalovaného pohledávku splácet. K tvrzeným údajům žalobkyně a/) nepředložila důkazy prokazující jejich pravdivost, například nájemní smlouvu.

45. Pokud jde o charakter neplatnosti Smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně a/) nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně i narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

46. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že předložená jméno FOa o narovnání je absolutně neplatná, shodně jako Smlouva o úvěru, kterou nyní soud zhodnotí blíže: Žalobkyně a/) v pozici poskytovatele úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyním, a to z povahy věci společně a nerozdílně, toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně a/), tj. částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka částka a žalovaný zaplatil „jen“ částku částka. Částka částka tedy představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a/), žalobkyně a/) tak po právu nárokuje svou pohledávku co do uvedené výše. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky částka, přičemž, a to s přihlédnutím k zjevné „dohodě“ žalobkyň ohledně nároku vůči žalovanému soud nakonec uložil žalovanému zaplatit danou pohledávku společně a nerozdílně žalobkyn a/ i žalobkyni b/.

47. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně a/) (resp. ani žalobkyně b/) neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy, byl soud povinen žalobu co do zbývající části žalobního nároku zamítnout, tj. co do částky částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a částky částka. Ohledně zamítavého rozhodnutí co do úroků z prodlení soudu zdůrazňuje, že i nadále má za to, že je nezbytné respektovat při rozhodování o nároku věřitele na zaplacení úroků z prodlení z neplatné úvěrové smlouvy z níže citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Prvotně soud ovšem uvádí, že zamítl požadované příslušenství pohledávky (i) z těchto důvodů: Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

48. Lhůtu k plnění rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud žalovanému v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, kdy soud může lhůtu pro splnění povinností prodloužit (zákonná lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí 3 dny od právní moci rozsudku). Soud, při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy, stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro prodloužení lhůty k plnění. Soud přihlédl ke skutečnosti, že lhůta k plnění by měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byla v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit jeho majetkové poměry, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku).

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení měl větší úspěch žalovaný, kterému ale žádné náklady řízení nevznikly, jak vyplývá z obsahu spisu (žalovaný nebyl zastoupen a zůstal v řízení nečinný).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí exekuce.