OSMB 9 C 250/2025-24

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaného: Jméno žalovaného A, narozený Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ Jméno žalovaného B Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno Anonymizováno II ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 66 876,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně a co do částky částka.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně na adrese www.flexifin.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše částka a žalovaný se zavázal je splatit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěruschopnosti žalovaného zjistila následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech - výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem z registru PČR hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisem z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpisem z registru „sankční seznamy“ a interními registry historie klienta. Žalobkyně uvedla, že nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking právnická osoba, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP – Account Information právnická osoba (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne datum o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovaného, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů právnická osoba. Následně dne datum tedy žalobkyně žalovanému vyplatila na účet č. č. účtu bankovním převodem částku částka a dne datum částku částka. Žalovaný splatil na jistinu dne datum částku částka. Žalovaný měl ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku v částce částka (jistina částka, poplatek za poskytnutí úvěru částka a smluvní úrok částka). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K výzvě soudu ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného a opravení nesprávně uvedených dat v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně uvedla, že tato oprava není v jejich možnostech a bude tedy mít soud za to, že je na místě žalobu odmítnout, nechť tak učiní a vrátí žalobkyni soudní poplatek v plné výši (naplnění důvodu odmítnutí žaloby soud neshledal).

4. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně, ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřily (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný byl ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše částka na jeho bankovní účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni čerpanou částku spolu s příslušenstvím dle smlouvy (tj. poplatek za vyplacení úvěru ve výši částka a smluvní úrok ve výši částka). Úvěr byl splatný dne datum.

6. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že dne datum byla ověřena totožnost žalovaného, a to prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu.

7. Ze sdělení právnická osoba soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyplatila na účet č. č. účtu bankovním převodem dne datum částku částka a dne datum částku částka.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vedla o žalovaném mimo jiné tyto informace: trvalé bydliště, počet členů v domácnosti (2) – z toho 2 s příjmem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (částka), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (částka), další nezbytné výdaje (částka), ostatní zbytné výdaje (částka), výše ověřeného čistého měsíčního příjmu (částka) – ověřeno žalovaným doloženým bankovním výpisem, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (částka), rezerva pro výdaje (částka), vypočítané minimální výdaje (částka), disponibilní příjem (částka) Žalobkyně hodnocení uzavřela výsledkem „Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné“.

9. Z Obecných principů posuzování a filozofie společnosti FlexiFin soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného ve věci (BankID výpis).

12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému zaslat na jeho bankovní účet peněžní prostředky až do výše částka a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a smluvním úrokem do datum. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne datum částku částka a dne datum částku částka. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek neuhradil pouze částku částka.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po datum, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

24. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

25. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 86 odst. 1 ZoSÚ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z pouze z tvrzeného, ničím doloženého příjmu žalovaného a dále pouze z deklarovaných výdajů žalovaného. Tvrzení žalovaného žalobkyně nikterak neověřila, například měsíčními výpisy z účtu, výplatními pásky či pracovní smlouvou. Žalobkyně si nevyžádala rozhodující listiny a nevynaložila patřičné úsilí, podložené odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Současně žalobkyně ani nedoložila své tvrzení ohledně lustrace žalovaného v příslušných registrech. Za takové situace nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet.

27. S ohledem na shora uvedené tak soud smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to absolutně. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pouze částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování soud zjistil, že byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v částce částka, žalovaný žalobkyni vrátil pouze částku částka. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky částka, a je proto povinen plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit částku částka.

28. Ve zbývající části, tj. co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně a co do částky částka, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy.

29. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky z níže uvedených důvodů. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě těchto sporů je to soud, kdo určuje splatnost zbývající části jistiny dle § 87 odst. 2 ZoSÚ. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran - možností žalované podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

30. Soud uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou vrátit bezdůvodné obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy – měsíční splatnost, postavení žalobkyně).

31. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle něhož v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.