OSME 10 C 142/2026-59

ROZSUDEK ⟪LB:lb_001⟫ JMÉNEM REPUBLIKY ⟪LB:lb_002⟫ Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci ⟪LB:lb_003⟫ žalobkyně: AvaFin Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, doplněnou podáním doručeným soudu dne datum, domáhala zaplacení částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku částka a žalovaný se zavázal uhradit zapůjčené prostředky společně se smluvním úrokem v měsíčních splátkách. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána prostřednictvím aplikace Kontomatik, přičemž bylo vycházeno z příjmů žalovaného ve výši částka a výdajů v částce částka. Žalobkyně také prověřila žalovaného ve veřejně dostupných databázích NRKI, BRKI, REPI, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, ISIR a databázi neplatných dokladů. Žalobkyně shledala žalovaného úvěruschopným. Žalovaný však na úvěr ničeho neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Žalovanou částku představuje jistina úvěru ve výši částka, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky částka za období od datum do datum, nákladů na vymáhání pohledávky v částce částka představující 388 dnů po splatnosti spotřebitelského úvěru a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu odeslanou nejméně 7 dnů před podáním žaloby, na dlužnou částku ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která odpovídají skutkovému závěru: Žalobkyně s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku částka a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně uhradit v měsíčních splátkách. RPSN činila 5547 %. Žalobkyni podle článku VI. bodu 1 smlouvy o úvěru vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Náklady byly stanoveny v sazebníku poplatků, který byl součástí smlouvy o úvěru za tři dny po splatnosti v částce částka, za 7 dnů částka za 14 dnů částka, za 20 dnů částka a za 25 dnů částka /viz smlouva na č. l. 8-9 spisu, sazebník poplatků na č. l. 10-14, 16-22 spisu (duplicitně na č. l. 42-51 spisu), kopie OP a řidičského průkazu žalovaného na č. l. 15 spisu (duplicitně na č. l. 52 spisu), potvrzení o provedení transakce na č. l. 23 (duplicitně na č. l. 53 spisu), sdělení banky na č. l. 40 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum odeslanou dne datum /viz předžalobní výzva na č. l. 25 spisu a podací lístek na č. l. 26-27 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud neučinil žádná skutková zjištění z listiny nazvané oznámení o zesplatnění zápůjčky na č. l. 24 spisu datované dne datum, když nebylo prokázáno její odeslání.

6. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti nedostatečně tvrdila a k jejímu prokázání soudu ničeho nedoložila. Podle tvrzení žalobkyně vycházela ze svých interních zjištěních, podle kterých měl příjem žalovaného dosahovat částky částka a výdaje částky částka. Původ uvedených údajů však žalobkyně soudu neobjasnila. Uvedené výdaje lze navíc považovat za velmi nízké, ne-li nereálné, přičemž odpovídají životnímu minimu, tedy žádným způsobem nereflektují individuální majetkové poměry žalovaného. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Soud pro úplnost připomíná, že poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytuje pouze při jednání soudu. Poučené není možné poskytovat mimo rámec jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a neprobíhá korespondenčně. Vzhledem k tomu, se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, zbavila se tak možnosti být v rámci jednání poučena o povinnostech a o následcích jejich nesplnění podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu částečně důvodnou.

14. Předně se soud zabýval tím, zda žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení vycházela z údajů, jenž uvedla ve svých interních dokumentech, jejich původ však zůstal neobjasněn, neboť nebyly doloženy žádnými důkazy. Žalobkyni se tak nepodařilo prokázat, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Přestože žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných databázích, ničeho soudu k prokázání tohoto tvrzení nedoložila. Soud tak došel k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Důsledkem porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a redukce nároku žalobkyně na holý zůstatek neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na neuhrazenou část jistiny ve výši částka, jejíž splatnost nastala bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. První prokazatelně odeslaná výzva k plnění ze dne datum byla odeslána dne datum, přičemž lze předpokládat, že se do dispozice adresáta dostala dne datum (§ 573 o. z.), žalovaný se tak ocitl v prodlení dne datum, čímž vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

16. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť představoval smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky, jejichž existence je navázána na platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl. Shodně postupoval také ohledně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného s úhradou bezdůvodného obohacení a v sazbě převyšující zákonnou sazbu (výrok II. tohoto rozsudku).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 43,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství formulářových žalob v systému ISAS. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III. tohoto rozsudku).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.