OSME 17 C 240/2025-52

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení 1 000 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení v částce 4 944 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě, níž mohla žalovaná čerpat úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 500 Kč, a to vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena elektronicky, kdy zástupce žalobkyně telefonicky domluvil s žalovanou konkrétní podmínky úvěru, následně emailem zaslal heslo ke klientskému účtu na webových stránkách žalobkyně Anonymizováno. Smlouva byla podepsána SMS kódem, který je vygenerován na základě IP adresy, přesného času a data podpisu smlouvy a telefonního čísla žalované. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy zkoumána z prohlášení žalované, v němž žalovaná uvedla, že má příjem 43 500 Kč, náklady na bydlení činí 8 000 Kč, na domácnost 2 500 Kč a finanční závazky 2 000 Kč. Příjmové a výdajové poměry byly ověřovány z účtu žalované, z nějž žalobkyně zjistila, že má žalovaná příjem ve výši 159 939 Kč, výdaje na bydlení ve výši 0 Kč, náklady na domácnost ve výši 19 356 Kč a finanční závazky ve výši 5 468 Kč. Žalobkyně vypočetla, že žalované tak zůstalo 16 918 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, dostala se však do prodlení s úhradou splátky splatnou dne datum. Žalovaná nereagovala na žádnou z upomínek zaslaných žalobkyní k úhradě dlužné částky, proto žalobkyně dne datum přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku představuje 50 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky podle článku V. odst. 5.4 smlouvy o úvěru. Žalovaná i přes předžalobní výzvu, doposud ničeho z dlužné částky neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila a žalovaná se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se zavázala žalované poskytnout částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku společně s úrokem ve výši 90 000 Kč v pravidelných splátkách po 7 500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci /viz předsmluvní informace na č. l. 7-9 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 10-12 spisu, kopie OP a cestovního pasu žalované na č. l. 47-49 spisu/. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalované dne datum částku ve výši 50 000 Kč /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, prokazatelně dopisem odeslaným dne datum, jímž bylo žalované oznámeno zesplatnění dluhu /viz upomínka č. hodnota na č. l. 14-15 spisu, upomínka č. hodnota na č. l. 16-17 spisu, předžalobní výzva, zesplatnění úvěru + podací lístek na č. l. 19-20 spisu/. Žalovaná netvrdila ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradila nebo její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla příjem ve výši 43 500 Kč a výdaje v celkové výši 12 500 Kč, které následně žalobkyně ověřila z účtu žalované, kdy dospěla k závěru, že příjmy žalované tvoří částku 159 939 Kč a výdaje na domácnost 19 356 Kč, finanční závazky 5 468 Kč. Žalobkyně učinila závěr, že žalované zbývá 16 918 Kč. Tvrzení žalobkyně však vykazují logický rozpor, neboť žalovaná tvrdila něco jiného, než zjistila žalobkyně a zároveň není zřejmé, z čeho učinila žalobkyně závěr o zůstatku žalované, když soudu ničeho k prokázání svých tvrzení kromě tabulek, které sama vytvořila, nedoložila. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, je namístě zdůraznit, že poučení soud poskytuje při jednání soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučené není možné poskytovat mimo rámec jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a neprobíhá korespondenčně. Vzhledem k tomu, se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, zbavila se tak možnosti být v rámci jednání poučena o povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována, neboť není zřejmé, na podkladě čeho vůbec žalobkyně dospěla k přesvědčení, že žalovaná bude schopna úvěr splácet.

6. P o právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované částku ve výši 50 000 Kč na základě smlouvy o úvěru, žalobkyni se však nepodařilo prokázat, že by před jejím uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, na kterou žalovaná doposud ničeho neuhradila, přiznal soud žalobkyni nárok na neuhrazenou jistinu společně se zákonným úrokem z prodlení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalobkyni se podařilo prokázat odeslání předžalobní výzvy dne datum s lhůtou k plnění do datum, která se dostala do dispozice žalované dne datum (§ 573 a § 607 o. z.). Ode dne následujícího, tedy od datum, je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výš podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I.).

12. V rozsahu zbylých nároků žalobkyně, konkrétně v rozsahu nároku na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s upomínáním žalované v důsledku jejího prodlení, soud žalobu zamítl, neboť tento nárok se odvíjí od ujednání absolutně neplatné smlouvy, resp. sazebníku, který je její součástí (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch ve věci byl pouze nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 944 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).

14. Pro potřeby výpočtu náhrady nákladů řízení soud již nekalkuloval s podáním žalobkyně ze dne datum, neboť tvrzení v něm obsažená, mohla a především měla být obsahem samotného návrhu na zahájení řízení, byla-li by mu hned na počátku věnována náležitá péče.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.