OSME 6 C 127/2026-80

Okresní soud v Mělníku rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pirklovou, LL.M. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 32 218 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku:

 částku ve výši 32 118 Kč,

 smluvní úrok ve výši 21,24 % ročně z částky 28 158 Kč od datum do datum,

 smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 28 158 Kč od datum do zaplacení,

 zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 158 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 100 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 515 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 218 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč, avšak sjednané splátky řádně a včas nehradil. Poté, co se dostal do prodlení delšího než dva měsíce, žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou ke dni datum zesplatnila. Tvrdila, že ke dni zesplatnění činila neuhrazená jistina 28 158 Kč a dlužné smluvní úroky 1 263 Kč. Současně uvedla, že jí podle smlouvy vznikl nárok na úhradu nákladů za zaslané upomínky a na zaplacení smluvních pokut sjednaných pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru. Z uvedených důvodů se domáhala zaplacení:

 částky 28 158 Kč jako nesplacené jistiny úvěru,

 částky 1 263 Kč představující dosud nezaplacené smluvní úroky z dlužných splátek,

 částky 300 Kč jako náhrady nákladů za zaslané upomínky (3 upomínky x 100 Kč),

 částky 1 497 Kč na smluvních pokutách za opožděné splátky (3 x 499 Kč),

 částky 1 000 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 29 421 Kč za období od datum do datum,

 smluvní úrok ve výši 21,24 % ročně z částky 28 158 Kč od datum do datum,

 smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 28 158 Kč od datum do zaplacení,

 zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 158 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazních prostředků vyzval soud žalovaného podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný s uvedeným postupem souhlasil podáním ze dne datum, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listin.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Z této částky byla v souladu se smlouvou uhrazena provize zprostředkovateli ve výši 2 500 Kč a žalovanému byla na bankovní účet č. č. účtu, jehož je jediným majitelem a disponentem, vyplacena částka 27 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 1 134 Kč vždy k 20. dni příslušného měsíce, přičemž smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 21,24 % ročně. Dle článku IV. bodu 1 písm. d) smlouvy se smluvní strany dohodly, že úvěr se stane splatným, bude-li žalovaný v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce, přičemž splatnost nastává dnem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru. Současně bylo v článku IV. bodu 2 písm. b) sjednáno, že v případě prodlení je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Podle článku IV. bodu 2 písm. c) smlouvy se dále zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru. Podle článku IV. bodu 4 písm. b) činí poplatek za každou odeslanou upomínku 100 Kč (smlouva o úvěru na č.l. 21, formulář pro standartní informace na č.l. 17, úvěrové podmínky na č.l. 25, tabulka umoření na č.l. 28, čestné prohlášení na č.l. 29, potvrzení o zaslání identifikační platby na č.l. 51, potvrzení o vyplacení částky na č.l. 50, sdělení banky na č.l. 66). Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila, že žalovaný je zaměstnán ve společnosti právnická osoba Z doložených výplatních podkladů vyplývá, že jeho čistá mzda činila v červenci 2025 částku 18 665 Kč a v srpnu 2025 částku 18 655 Kč. Vedle toho žalovaný pobíral cestovní náhrady související s výkonem práce ve výši 36 333 Kč za červenec 2025 a 35 670 Kč za srpen 2025. Celkový měsíční příjem žalovaného tak dosahoval v červenci 2025 částku 54 998 Kč a v srpnu 2025 částku 53 575 Kč (mzdové pásky na č.l. 12 p.v. a 13). Žalovaný uvedl, že bydlí nemovitosti, kterou vlastní jeho manželka jméno FO. Náklady na bydlení uvedl ve výši 8 500 Kč měsíčně (posouzení úvěruschopnosti na č.l. 11), přičemž žalobkyně ověřila, že paní jméno FO vlastní nemovitost rodinný dům na adrese adresa (informace o pozemku na č.l. 12). Žalovaný je od datum rozvedený (výpis z informačního systému základních registrů). Žalovaný již žalobkyni splácel částku 1 134 Kč měsíčně (posouzení úvěruschopnosti na č.l. 11). Žalovaný v době uzavření smlouvy nebyl v insolvenci (výpis z insolvenčního rejstříku na č.l. 14), na jeho majetek nebyla nařízena exekuce (výpis z centrální evidence exekucí na č.l. 15). Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil. Uhradil pouze tři splátky ve výši 1 200 Kč, přičemž splátku splatnou dne datum a žádné další následné splátky již nezaplatil (výpis z úvěrového účtu na č.l. 31). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku ze dne datum, ze dne datum (dopis na č.l. 52 a 53, potvrzení o odeslání na č.l. 34). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr dopisem ze dne datum zesplatnila. Součástí tohoto dopisu byla rovněž předžalobní výzva ve smyslu § 142a o. s. ř. Dopis byl sepsán právním zástupcem žalobkyně a téhož dne odeslán žalovanému (dopis na č.l. 54 a podací lístek na č.l. 55).

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Z provedeného dokazování soud zjistil, že účastníci dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy z hlediska splnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila a ověřila příjmy žalovaného, jeho výdaje na bydlení, stávající závazky, jakož i údaje z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Žalovaný v době uzavření smlouvy dosahoval pravidelného měsíčního příjmu přesahujícího 53 000 Kč. Současně uvedl, že je ženatý a bydlí v rodinném domě ve vlastnictví své manželky jméno FO. Žalobkyně si tuto skutečnost ověřila nahlédnutím do katastru nemovitostí. Náklady na bydlení žalovaný vyčíslil částkou 8 500 Kč měsíčně, což soud považuje za přiměřené. Žalovaný dále uvedl další pravidelný závazek ve výši 1 134 Kč měsíčně. Současně nebylo zjištěno, že by byl veden v insolvenčním řízení nebo že by vůči němu byla vedena exekuce. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně vycházela z dostatečných a ověřených informací o příjmové, majetkové a rodinné situaci žalovaného. S ohledem na výši jeho doložených příjmů, deklarované měsíční výdaje a absenci exekučních či insolvenčních řízení nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně splácet sjednaný úvěr. Povinnost stanovená v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak byla splněna.

13. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky. Úvěr měl být splacen v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 134 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, přičemž smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 21,24 % ročně a celkovou částku splatnou spotřebitelem ve výši 40 824 Kč. V souladu se smlouvou byla část poskytnutého úvěru ve výši 2 500 Kč použita na úhradu provize zprostředkovatele a částka 27 500 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného. Žalovaný však uhradil pouze tři splátky a následně přestal úvěr splácet. Dostal se tak do prodlení se splátkou splatnou dne datum i se všemi následujícími splátkami. Vzhledem k tomu, že prodlení trvalo déle než dva měsíce, byly splněny podmínky uvedené v článku IV. bodu 1 písm. d) smlouvy a žalobkyně byla oprávněna úvěr zesplatnit. Žalobkyně tak učinila oznámením ze dne datum, které bylo téhož dne odesláno žalovanému. Ke dni zesplatnění činil dluh na dosud neuhrazených splátkách 3 204 Kč. Tato částka odpovídala třem splátkám úvěru splatným do dne zesplatnění, které byly sjednány ve výši 1 134 Kč měsíčně. Žalovaný na tyto splátky uhradil celkem 3 600 Kč (3 × 1 200 Kč), čímž vznikl přeplatek ve výši 198 Kč. Po jeho započtení činil nedoplatek na splátkách částku 3 204 Kč. Současně se splatnou stala i zbývající neuhrazená část jistiny úvěru ve výši 26 217 Kč. Celkový dluh žalovaného ke dni zesplatnění tak činil 29 421 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku zaplatit.

14. Důvodný je rovněž požadavek na zaplacení částky 200 Kč představující náklady za odeslané upomínky. Povinnost hradit částku 100 Kč za každou odeslanou upomínku byla mezi stranami sjednána ve smlouvě. Žalobkyně v řízení prokázala odeslání dvou upomínek, proto jí vznikl nárok na náhradu nákladů spojených s jejich odesláním ve výši 200 Kč. V rozsahu převyšujícím tuto částku soud žalobu zamítl, neboť odeslání dalších upomínek žalobkyně neprokázala.

15. Soud dále posuzoval ujednání o smluvních pokutách. Smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý případ prodlení s úhradou splátky byla mezi účastníky sjednána určitě a srozumitelně. Ke dni zesplatnění byl žalovaný v prodlení se čtyřmi splátkami, žalobkyně však v řízení uplatnila smluvní pokutu pouze za tři případy prodlení, tj. v celkové výši 1 497 Kč. S ohledem na výši poskytnutého úvěru, četnost porušení smluvních povinností a absolutní výši požadované sankce neshledal soud toto ujednání nepřiměřeným a nárok žalobkyně v této části shledal důvodným.

16. Pokud jde o nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 29 421 Kč za období od datum do datum ve výši 1 000 Kč, soud jej rovněž shledal důvodným. Přihlédl přitom k tomu, že v případě spotřebitelského úvěru stanoví § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, limity pro celkovou výši sankcí, které lze po spotřebiteli v souvislosti s prodlením požadovat. Jelikož byly splněny smluvně sjednané podmínky pro její vznik a její výše nepřesahuje omezení stanovená § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, soud žalobě v této části vyhověl.

17. Soud žalobě vyhověl i s ohledem na požadované příslušenství – tj. smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Smluvní úrok je součástí závazku ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a představuje odměnu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Po dobu, po kterou není jistina splacena, je věřitel omezen v dispozici se svými finančními prostředky, a má proto právo na sjednaný úrok až do úplného splnění dluhu. Smyslem smluvního úroku je tedy kompenzace za poskytnutí kapitálu a zohlednění rizika spojeného s úvěrovým vztahem. Naproti tomu zákonný úrok z prodlení má sankční povahu a představuje důsledek porušení povinnosti dlužníka plnit řádně a včas. Jeho účelem je motivovat dlužníka k plnění a nahradit věřiteli újmu vzniklou prodlením. Oba tyto nároky sledují odlišný účel i právní základ, a proto se vzájemně nevylučují, nýbrž mohou být kumulovány.

18. Soud proto shledal důvodným nárok žalobkyně na smluvní úrok z nesplacené jistiny po zesplatnění úvěru. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, však po spotřebiteli nelze po zesplatnění úvěru požadovat úrok v rozsahu převyšujícím zákonem stanovený limit. Žalobkyně v souladu se zákonem požadovala smluvní úrok ve výši sjednané úvěrovou smlouvou za období od datum do datum, tedy po dobu prvních 90 dnů od zesplatnění úvěru, a od datum již jen úrok ve výši odpovídající zákonnému úroku z prodlení, tedy v zákonem snížené výši. Protože takto uplatněný nárok nepřekračuje limity stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, soud žalobkyni přiznal smluvní úrok ve výši 21,24 % ročně z částky 28 158 Kč od datum do datum a dále úrok ve výši 11,5 % ročně z téže částky od datum do zaplacení.

19. Žalovaný se zároveň nezaplacením dluhu do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni proto vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení z přiznané jistiny od datum do zaplacení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 515 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 611 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 2 100 Kč (3 úkony x odměna ve výši 700 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 504 Kč (21 % z částky 2 400 Kč). Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Ohledně lhůty k plnění viz odůvodnění výše. Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.