OSMO 46 C 173/2020-31

Okresní soud v Mostě, se sídlem v obec, ulice a číslo, rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 154 785,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 83 588 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 83 588 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 71 197,43 Kč s příslušenstvím, úroku z částky 83 588 Kč a úroku z prodlení z částky 83 588 do datum, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 154 785,43 Kč s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a dále úrokem a úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne datum úvěrovou smlouvu číslo. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované na její žádost úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet 78 měsíčními splátkami po 4 692 Kč. Úrok byl úročen sazbou 31,78 % p.a. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši 150 000 Kč dne datum, avšak splatila pouze 66 412 Kč. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalované zesplatnila ke dni datum. Žalobou žalobkyně požaduje částku 138 610,43 Kč představující dlužnou jistinu, poplatky ve výši 117 Kč, pojistné 342 Kč, částku 300 Kč představující náklady na vymáhání a smluvní pokuty ve výši 15 416 Kč a úrokové příslušenství.

3. Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením obou smluv byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, a to mimo jiné kontrolou v externích registrech (příjmení, NRKI, příjmení).

4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k jí zaslané výzvě nevyjádřila. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (vhozením do žalovanou užívané schránky s účinky doručení ke dni datum).

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 78 měsíčních splátkách po 4 692 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 31,78 % p.a. Ujednání o smluvních pokutách a o nákladech vymáhání jsou ve smlouvě pouze kusá a bližší podrobnosti jsou upraveny až v úvěrových podmínkách.

7. Ze smlouvy vyplývá, že při prověřování žalované bylo věřitelkou zjištěno, že žalovaná sice měla příjem z podnikání, avšak úvěr si brala jako spotřebitelka (identifikovala se rodným číslem). Dle údajů ve smlouvě byla žalovaná rozvedená, její deklarované, avšak nedoložené příjmy z podnikání činily 35 000 Kč měsíčně. Žalovaná současně měla vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Měsíční výdaje na domácnost uváděné žalovanou činily 17 000 Kč. Tvrzené, avšak opět nedoložené příjmy ostatních členů domácnosti činily 10 500 Kč.

8. Z údajů o žalované z úvěrové zprávy anonymizováno (č.l. 19 a násl.) vyplývá, že žalovaná měla v okamžiku čerpání úvěru již 8 dalších úvěrů, na něž měla splatit celkem 562 129 Kč. Jen na splátky úvěrů žalovaná měsíčně vydávala 8 343 Kč.

9. Z přehledu úvěrové historie úvěru číslo vyplývá, že žalovaná čerpala úvěr bankovním převodem v částce 150 000 Kč a že od počátku byla se splátkami v prodlení většinou o několik dní, od 15. splátky však již úvěr nesplácela. Splatila celkem 66 412 Kč (tato částka odpovídá tvrzením žalobkyně uvedeným v žalobě).

10. Z upomínky (výzvy ke splacení celého úvěru) ze dne datum soud zjistil, že úvěr žalované číslo byl zesplatněn a žalovaná byla vyzvána ke splacení úvěru do 14 dnů.

11. Z předžalobní výzvy ze dne datum (včetně dokladu o odeslání - podacího listu pošty) soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu do sedmi dnů.

12. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C -679/18 (právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

26. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudní dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudní dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

27. Jak již bylo uvedeno v žalobě, žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z tvrzení žalované a z prověření žalované v NRKI. Zatímco tvrzené příjmy žalované ve výši 35 000 Kč nebyly doloženy, stejně jako její výdaje, ze zprávy z nebankovního registru klientských informací (NRKI č.l. 19) vyplynulo, že žalovaná již má 8 dalších úvěrů ve značné celkové výši (576 629 Kč) a s vysokou celkovou splátkou. Pokud za této situace žalobkyně rezignovala na prověření skutečných příjmů žalované a případně jejího celkového majetku, ačkoliv věděla o již existujícím značném úvěrovém zatížení žalované, neprověřila řádně úvěruschopnost žalované a úvěrová smlouva je z toho důvodu neplatná.

28. Okresní soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou poskytnutou (150 000 Kč) a částkou splacenou (66 412 Kč). Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni přiznal až od uplynutí 14 ti denní lhůty stanovené ve výzvě k plnění ze dne datum, tj. od datum.

29. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu účastníků (při zohlednění příslušenství) je přibližně stejná.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.