OSMO 46 C 72/2023-34

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 101 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 209,01 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 997,73 Kč a úroku a úroku z prodlení z částky 100 000 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 606,80 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne datum vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 101 500 Kč společně s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení.

2. Podle žaloby žalobkyně uzavřela se žalovaný dne datum Smlouvu o úvěru číslo, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr na koupi bytu ve výši 100 000 Kč. Žalovanému byly prostředky poskytnuty dne datum. Úvěr měl být splacen 48 měsíčními splátkami po 2 629 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal hradit v souvislosti s úvěrovým vztahem poplatky za upomínky vždy po 500 Kč. Od datum se žalovaný ocitl v prodlení se splátkami úvěru. Žalobkyně využila svého práva na odstoupení od smlouvy a odstoupila od smlouvy (úvěr zesplatnila) vůči žalovanému ke dni datum. Ke dni datum žalovaný dlužil částku 111 706,74 Kč sestávající z dlužné jistiny 100 000 Kč, z kapitalizovaného úroku 8 209,01 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 997,73 Kč a z dlužných poplatků 1 500 Kč. Předmětem žaloby jsou rovněž úroky a úroky z prodlení za následující období.

3. Žalobkyně následně žalobu doplnila a uvedla, že žalobkyně nabídla žalovanému předschválený neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem 100 000 Kč bez nutnosti doložení příjmu. Žalobkyně vycházela z informací, které jí byly známy z kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně takto zjistila, že žalovaný měl měsíční příjmy ve výši 21 422 Kč. Jeho měsíční výdaje činily 18 292 Kč. Takto žalobkyně určila platební kapacitu žalovaného ve výši 3 130 Kč. Žalovaný tak měl být schopen splácet 2 629 Kč měsíčně. O zadluženosti žalovaného neměla žalobkyně žádné negativní informace. Rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako velmi nízká. Žalobkyně prověřovala databáze CBCB, interní blacklisty a fraudlisty, prověřovala exekuce a insolvence, databáze neplatných dokladů, databáze skupiny ČSOB a BRKI a NRKI jakož i databázi CRIF. Podle žalobkyně žalovaný na poskytnutý úvěr nesplatil nic.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z úvěrové karty žalovaného vyplývá, že žalovaný ke dni datum čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč Celkem měl ke dni poskytnutí úvěru žalovaný nesplacenou jistinu spotřebitelských úvěrů ve výši 80 000 Kč a splátku 2 802 Kč.

6. Podle výpisu informace z credit bureau vyplývá, že žalovaný již v roce 2021 opakovaně žádal o úvěr, ale jeho žádost byla opakovaně odmínuta.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného sice vyplývají creditní a debetní operace, avšak struktura příjmů a výdajů žalovaného patrná není.

8. Dle žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 21 420 Kč, jeho pravidelné výdaje bez splátek úvěrů pak 12 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut bez udání účelu/na konsolidaci. Úvěruschopnost žalovaného měla být prověřována v BRKI/NRKI a v databázi příjmení.

9. Z předsmluvní informace a ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, čerpaný dne datum. Úrok byl úročen pevnou úrokovou sazbou 11,9 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 48 měsíčními splátky po 2 629 Kč počínaje datum. Žalovaný měl na úvěr splatit celkem 126 160,01 Kč Smlouva o úvěru není žalovaným podepsána. Dle záznamu žalobkyně měl být podpis učiněn elektronicky na základě SMS klíče.

10. Z výpisu z účtu a z transakční historie a z přehledu splátek zaplaceného žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl úvěr poskytnut převodem na účet ke dni datum a že žalovaný úvěr vůbec nesplácel.

11. Podle upomínek byl žalovaný opakovaně upomínán.

12. Podle poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum byl žalovaný upomínán v souvislosti se svým prodlením. Dle dodejky byla výzva zasílána doporučeně.

13. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum vyplývá, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni datum, dluh ke dni datum činil 108 567,31 Kč. Zásilka byla žalovanému dle dodejky uložena na poště dne datum.

14. Žalovaný byl vyzván k zaplacení naposledy předžalobní výzvou ze dne datum (doložena včetně dokladu o odeslání ze dne datum).

15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

24. V posuzovaném případě uzavírala předchůdkyně žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).

28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudního dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudního dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

29. Je třeba připomenout, že již dne datum vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne datum o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009 a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES - Obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti (EBA/GL/2015). Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o orgánu EBA musí příslušné orgány a účastníci finančního trhu vynaložit veškeré úsilí, aby se těmito obecnými pokyny a doporučeními řídili. ulice národní banka potvrdila v souladu s čl. 16 odst. 3 nařízení č. 1093/2010, že se těmito pokyny hodlá řídit od data účinnosti transponující legislativy. ulice národní banka následně sdělila, že bude postupovat při výkonu dohledu v souladu s těmito obecnými pokyny a očekává, že dohlížené subjekty vynaloží veškeré úsilí, aby se těmito pokyny řídily. Z těchto pokynů bude ČNB vycházet i při výkonu dohledu u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně se uvedenými pokyny zjevně neřídila, zejména ve vztahu ke zjišťování výdajů žalované.

30. Podle pokynu 1.1, při ověřování pravděpodobnosti, že spotřebitel splní své závazky ze smlouvy o úvěru, podle článku 18 směrnice 2014/17/EU, by měl věřitel přiměřeně prošetřit základní výši příjmů spotřebitele, historii příjmů spotřebitele a případné výkyvy v průběhu času a učinit odpovídající kroky k ověření zjištěných údajů. Podle pokynu 3.1, věřitel by měl pro účely spolehlivého posouzení úvěruschopnosti koncipovat dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala odhalovat a předcházet zkreslení informací spotřebitelem, věřitelem nebo zprostředkovatelem úvěru. Podle pokynu 5.1, při posuzování schopnosti spotřebitele plnit závazky ze smlouvy o úvěru by měl věřitel přiměřeným způsobem zohlednit povinné a jiné nezbytné výdaje, jako např. aktuální závazky spotřebitele, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů spotřebitele.

31. Jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, úvěr byl poskytován žalovanému, aniž byl dokládán jeho příjem. Žalobkyně tak nemohla vědět, jak stabilní příjem žalovaného je (zda jeho pracovní smlouva je uzavírána např. na dobu určitou). Žalobkyně řádně neprověřovala skutečné výdaje žalovaného, nezjišťovala tak jeho skutečné výdaje. Žalovaný přitom již v okamžiku uzavírání smlouvy dlužil 80 000 Kč. V důsledku uzavření úvěrové smlouvy byly sice dva úvěry žalovaného konsolidovány, jeho dluh však ještě narostl. Žalobkyně zcela pominula, že sama zjistila měsíční výdaje žalovaného ve výši 18 292 Kč, avšak podle žádosti o úvěr činily výdaje žalovaného bez splátek úvěrů jen 12 000 Kč. Žalovaný tak musel mít kromě dvou dřívějších (konsolidovaných) úvěrů, na něž splácel celkem 2 802 Kč ještě další dluhy. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo jednoznačně neuvážené a nezodpovědné, což se ostatně projevilo tím, že žalovaný na úvěr nesplatil nic. Výše příjmů a výdajů žalovaného řádně prověřována nebyla. Nebyla tak dodržena ani metodika stanovená Českou národní bankou. Smlouva o úvěru je tak neplatná dle § 86 z. s. ú.

32. V projednávané věci žalobkyně, resp. věřitelka poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, z níž žalovaný nesplatil nic. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil o 100 000 Kč. Uvedenou částku okresní soud žalobkyni přiznal ve zbytku žalobu zamítl. V souladu s § 87 z. s. ú. je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

33. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř, když neshledal důvody pro umožnění splátek či delší splatnost, neboť žalovaný zůstal v řízení nečinný.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch (při zohlednění zamítnutého příslušenství) v rozsahu 90 % a neúspěch v rozsahu 10 %. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů v rozsahu 80 %. Její náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 2,5 x 5 180 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek ve výši 2 908,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 4 000 Kč. Podíl 80 % z výše nákladů 20 758,50 Kč přitom činí 16 606,80 Kč.

35. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.