OSNB 6 C 156/2021-30

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, sestávající ze součtu kapitalizovaných úroků za poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši částka a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka, a to v 45 týdenních splátkách po částka Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však na zápůjčku uhradil pouze částka. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek, konkrétně dlužnou jistinu ve výši částka a poplatek ve výši částka. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni datum svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši částka a poplatku ve výši částka. Vzhledem k prodlení žalovaného požaduje žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny částka, který žalobkyně nárokuje za období od datum, po uplynutí týdenní lhůty pro uhrazení dlužné částky, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši částka (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny částka, který žalobkyně nárokuje za období od datum, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši částka, kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši částka, který sestává z úroku ve výši částka, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši částka a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka. Zápůjčka byla splatná v 45 týdenních splátkách po částka (resp. poslední splátka částka). Splátky byly vždy splatné nejpozději do konce následujícího týdenního splátkového období. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % ročně.

4. Ze zákaznické karty ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z číslo obč. průkazu s platností do datum. Jako ověřené dokumenty byly zaškrtnuty kolonky OP, pracovní smlouva/ŽL, 2 výpisy z bankovního účtu za měsíce březen a duben 2018. Žalovaný uvedl v údajích o zaměstnání, že pracuje jako dělník u právnická osoba a.s. Ve finančních informacích je uvedeno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činil v průměru za poslední tři měsíce částku částka, ostatní příjmy činily částka a další čisté příjmy domácnosti pak částka. Běžné odhadované měsíční byly vyčísleny na částka. Žalovaný uvedl, že žije se spolubydlícím, je svobodný a vyučen. Dále bylo v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný vlastní automobil, má vyživovací povinnost k jedné osobě, nemá kreditní kartu ani půjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na vlastní jméno. Správnost těchto údajů žalovaný potvrdil čestným prohlášením a podpisem.

5. Z uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uznal dluh co do důvodu a výše vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Titulem byla smlouva o zápůjčce číslo celková dlužná částka činila částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit podle dohodnutého splátkového kalendáře, přičemž první splátka činila částka, následující splátky pak částka měsíčně.

6. Z tabulky umoření ze dne datum bylo zjištěno, že na dluh ze smlouvy číslo ze dne datum žalovaný uhradil dvěma splátkami částku částka.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému bylo dne datum zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaný byl výzvou odeslanou dne datum upozorněn na prodlení s úhradou závazků ze smlouvy o zápůjčce číslo byl vyzván ke splacení zbývající části zápůjčky a souvisejících poplatků, nejpozději do datum na účet žalobkyně.

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

16. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

22. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C -679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

24. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši částka zaplatit celkem částka. Z předložené zákaznické karty k úvěru ze dne datum je zřejmé, že společnost právnická osoba při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala formálně a spokojila se s tím, že v zákaznické kartě uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. K uvedeným informacím nepředložila žalobkyně žádné doklady, nepředložila pracovní smlouvu či výplatní pásky, ani výpisy z bankovního účtu, ze kterých by byl potvrzen příjem žalovaného a jeho finanční bilance. Soud upozorňuje na to, že informace o příjmech žalovaného uvedené v zákaznické kartě jsou nevěrohodné, ostatní příjem žalovaného není nijak specifikován, stejně jako údaj o dalších příjmech domácnosti, které, jak je uvedeno v kartě, nebyly ani nijak ověřovány. Zároveň nebylo prokázáno, že by původní věřitelka řádně zjišťovala a ověřovala nijak nespecifikované výdaje žalovaného uvedené pouze ve výši částka, které působí podhodnoceně v situaci, kdy má žalovaný vyživovací povinnost k jedné osobě. Po promítnutí i nejnižších normativních nákladů na bydlení, jsou tvrzené výdaje žalovaného na hranici životního minima. V této souvislosti je třeba zohlednit i to, že průměrný občan (a tedy i spotřebitel) nedokáže disciplinovaně a dlouhodobě hospodařit s finančními prostředky v rozsahu životního minima. Životní minimum představuje rámec pro zajištění nejzákladnějších potřeb (nezahrnuje navíc náklady na bydlení) a to spíše pro přechodné období, rozhodně se nemůže jednat o částku, kterou by člověk potřeboval pro všední, běžný a průměrný způsob života. Původní věřitelka tak nepostupovala s odbornou péčí, když poskytla žalovanému úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho schopnost úvěr splácet. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Jelikož nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou předsmluvní povinnost v podobě posouzení úvěruschopnosti žalovaného, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

26. Žalobkyně dále předložila soudu uznání dluhu ze strany žalovaného, avšak údaje uvedené v uznání nekorespondovaly s tvrzeními žalobkyně. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., o tom, jaké skutečnosti a tvrzení je třeba doplnit a prokázat. Navíc soud původní smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z úřední povinnosti, proto se blíže uznáním dluhu nezabýval.

27. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši částka, přičemž uhradil částka, je proto povinen žalobkyni uhradit částku ve výši částka (částka – částka).

28. Soud proto žalobě vyhověl toliko co do částky částka, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od datum do zaplacení, neboť ve výzvě podle § 1958 o.z. ze dne datum byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení do datum.

29. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému (po promítnutí úspěchu a neúspěchu ve věci včetně požadovaného příslušenství), nicméně tomu v řízení žádné náklady nevznikly, a proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.