OSNB 12 C 224/2022-109

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o určení vlastnického práva k pozemkům

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastnicí pozemku parc. číslo v katastrálním území Nymburk, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 13.642,75 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta v obec a číslo, ulice a číslo.

1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnictví k pozemkům uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ Pozemky“) s odůvodněním, že žalovanému byly Pozemky, jejichž administrativní hodnota činí celkem 4. 859.766,40 Kč, převedeny do vlastnictví na základě rozhodnutí zdejšího soudu č.j. 9 C 399/2010-254 ze dne 1. 11. 2012, a to v rámci řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků, přičemž nárok na jejich uzavření vyplýval z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu ze dne 4. 9. 2009 číslo jednací, ze dne 5. 10. 2009 číslo jednací, ze dne 24. 11. 2009 číslo jednací a ze dne 21. 9. 2010 číslo jednací. K vydání těchto rozhodnutí však došlo v důsledku spáchání trestného činu bývalých zaměstnanců Pozemkového úřadu Praha. V těchto rozhodnutích byly jméno příjmení, jméno celé jméno žalovaného, žalovaný, jméno příjmení a jméno příjmení (dále jen„ Oprávněné osoby“), uvedeny jako osoby oprávněné s nárokem na vydání náhradních pozemků, aniž by byly dědici po jméno jméno příjmení. Jednalo se toliko o závětní dědice po JUDr. jméno příjmení a jméno příjmení, kteří byli spolu s jméno jméno příjmení, právními nástupci původního vlastníka nevydaných pozemků jméno příjmení. Vydáním náhradních pozemků došlo k přečerpání restitučního nároku Oprávněných osob. Oprávněné osoby, zastoupené žalovaným na základě Smlouvy o sdružení nároků ze dne datum, se v návaznosti na vydaná správní rozhodnutí a podání žalob za účelem uspokojení nároků na vydání náhradních pozemků bezdůvodně obohatily, neboť jejich restituční nárok byl maximálně ve výši 33 859 000 Kč, avšak na základě řady rozhodnutí soudů byly Oprávněným osobám vydány náhradní pozemky v celkové hodnotě 69.122.893,22 Kč. Došlo tak k přečerpání restitučního nároku Oprávněných osob o částku 35.263.893,22 Kč a tedy ke vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně proto z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení žádá po žalovaném vydání Pozemků s tím, že tyto mají celkovou administrativní hodnotu 4.859.766,40 Kč, čímž nedochází k vydání celého bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že jeho vlastnické právo k Pozemkům, bylo založeno shora citovaným pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2013, čj. 23 Co 53/2013-300, když tento rozsudek nebyl napaden žádným mimořádným opravným prostředkem. Žalovaný dále namítal, že existence pravomocného soudního rozhodnutí vylučuje otázku zpětného nabytí vlastnického práva žalobkyní, že k zápisu vlastnického práva žalovaného došlo právě na základě tohoto pravomocného rozhodnutí soudu. Dále žalovaný uplatnil námitku promlčení žalobou uplatněného nároku s odůvodněním, že žalobkyně se dne datum připojila jako poškozená se svým nárokem v trestní řízení vedeném proti zaměstnancům Pozemkového úřadu a žalobkyni tedy před podáním žaloby již uplynula subjektivní i objektivní promlčecí lhůta pro uplatnění jejího nároku u soudu. Žalovaný rovněž poukazoval na zamítavé rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 v řízení vedeném pod sp. zn. 23 C 101/2021, a zamítavé rozhodnutí Okresního soudu v Benešove vedené pod sp.z. 12 C 174/2022, která byla vedena mezi týmiž účastníky na témže skutkovém základě, jen o vydání jiných pozemkových parcel.

3. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkovým úřadem Praha ze dne 4. 9. 2009 číslo jednací soud zjistil, že bylo uvedeným úřadem podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991, o úpravě vlastnictvích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), rozhodnuto, že Oprávněné osoby včetně žalovaného jako dědicové oprávněných osob ve smyslu ust. § 4 odst. 2 písm. a) a b) zákona o půdě, tedy jméno příjmení, jméno celé jméno žalovaného a jméno příjmení, nejsou vlastníky zde označených pozemků v k. ú. část obce, když tyto pozemky nelze pro překážku zastavěnosti oprávněným osobám vydat, a proto jim přísluší náhrada v podobě jiného pozemku dle § 11 odst. 2 zákona o půdě, popř. finanční náhrada podle § 16 odst. 1 zákona o půdě.

4. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 9 C 399/2010-254 ze dne 1. 11. 2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 53/2013-300 ze dne 26. 3. 2013 soud zjistil, že Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo to do 3 dnů od právní moci rozsudku uzavřít se zde žalovaným, který vytopoval zároveň jako zástupce zbývajících Oprávněných osob, smlouvu o převodu Pozemků s tím, že Oprávněným osobám včetně žalovaného vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu dle ustanovení § 11a zákona o půdě v celkové hodnotě 84.036.387,35 Kč Odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. V tomto řízení nebyl podán žádný z mimořádných opravných prostředků. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný byl ke dni datum v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník Pozemků, a to na základě Smlouvy o bezúplatném převodu dle § 11 zák. č. 229/1991 Sb. ze dne datum a právní účinky vkladu práva nastaly ke dni datum.

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2019 probíhalo trestní řízení proti bývalým zaměstnancům Pozemkového úřadu Praha JUDr. příjmení, titul. příjmení a titul příjmení, kteří rozhodovali ve věci žádosti právního předchůdce žalovaného o restituci pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a dalšímu zemědělskému majetku, a to mimo jiné vydali jako věcně nesprávné i rozhodnutí číslo jednací Trestní řízení bylo pravomocně skončeno ve vztahu ke všem obžalovaným, všichni byli uznáni vinnými, titul. příjmení a JUDr. příjmení pro úmyslný trestný čin a titul. obec pro nedbalostní trestný čin. Ve vztahu k JUDr. příjmení probíhá dovolací řízení.

6. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 8 To 39/2021-18050 ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum byli obžalovaní příjmení jméno příjmení, titul. jméno příjmení a titul. jméno příjmení uznáni vinnými, a to JUDr. příjmení trestným činem zneužití pravomoci veřejného činitele, zločinem zneužití pravomoci úřední osoby, ing. příjmení zločinem zneužití pravomoci úřední osoby a ing. obec trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti.

7. Soud neprovedl žalobkyní navrhované listinné důkazy: rozhodnutí ze dne 5. 10. 2009 číslo jednací, rozhodnutí ze dne 24. 11. 2009 číslo jednací, rozhodnutí ze dne 21. 9. 2010 číslo jednací, rodný list paní jméno příjmení, oddací list, rodný list jméno příjmení, rodný list jméno celé jméno žalovaného, smlouva o sdružení nároků, znalecký posudek obec učení technického v obec ze dne datum, odevzdací listina, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 7 C 56/2012-40, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 7 C 166/2010-179, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 58 Co 378/2012-346, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. 4 C 117/2010-162, znalecký posudek obec učení technického v obec z datum, anonymizováno, rozsudek Okresního soudu v Kolíně, č.j. 7 C 366/2010-180, znalecký posudek obec učení technického v obec ze dne datum, anonymizováno, rozsudek Okresního soudu v Berouně, č.j. 18 C 59/2010-144, rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č.j. 7 C 408/2010-149, rozsudek Krajského soudu v Praze, č.j. 23 C 61/2013-175, rozsudek Okresního soudu v Rakovníku, č.j. 6 C 39/2011-125, rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 19 Co 138/2013-166, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 18 C 187/2010-520, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 69 Co 381/2013-556, rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 9. 2012 sp. zn. 9 C 533/2010, znalecký posudek VUT v obec ze dne datum, rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 45 T 9/2019, rozsudek Vrchního soudu v Praze 8 To 90/2020, rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 8 To 39/2021, protokol o výslechu svědkyně jméno příjmení, protokol o hlavním líčení před Městským soudem v Praze v období od datum do datum, smlouva o převodu nemovitostí ze dne datum, když se nejednalo o důkazy, kterými by mohly být prokázány rozhodné skutečnosti pro posouzení vlastnického práva k Pozemkům. Skutkový stav byl soudem zjištěn ze shora uvedených důkazů v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci a další provádění důkazů by bylo nadbytečné a nehospodárné.

8. Soud neprovedl žalovaným navrhované důkazy: rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 2. 2022, č.j. 23 C 101/2021-86, rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 8. 2022 č.j. 12 C 174/2022-81, podáním žalobce ze dne datum, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 23 C 101/2021-86, rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 54 Co 206/2020-130, rozsudkem Okresního soudu v Berouně č.j. 18 C 264/2022-83. Shodný právní i skutkový závěr učinil rovněž Okresní soud v Benešově v předloženém rozhodnutí ze dne 2.8.2022, čj. 12 C 174/2022-81, když se nejednalo o důkazy, kterými by mohly být prokázány rozhodné skutečnosti pro posouzení vlastnického práva k Pozemkům, a pokud se týká podáním žalobce ze dne datum s ohledem na závěr o závaznosti rozhodnutí soudu ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 399/2010 nebylo třeba zkoumat, zda a případně k jakému okamžiku vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení.

9. O skutkovém stavu soud uzavřel, že Ministerstvem zemědělství – Pozemkový úřad Praha bylo dne 4. 9. 2009 pod číslo jednací rozhodnuto podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, že Oprávněným osobám včetně žalovaného přísluší náhrada v podobě jiného pozemku, popř. finanční náhrada podle příslušných ustanovení zákona o půdě. Žalovaný se, zároveň jako zástupce zbývajících Oprávněných osob, na základě tohoto rozhodnutí u zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 399/2010 proti Pozemkovému fondu České republiky, resp. České republice – Státnímu pozemkovému úřadu domáhal nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků z vlastnictví státu dle ust. § 11a zákona o půdě. Soud žalobě vyhověl a uložil ČR – Státnímu pozemkovému úřadu povinnost k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu Pozemků, právní moc tohoto rozhodnutí nastala dne datum. Vlastnické právo žalovaného bylo do katastru nemovitostí zapsáno vkladem na základě listiny Smlouva o bezúplatném převodu (§ 11 zák. č. 229/1991 Sb.) ze dne datum s právními účinky ke dni datum.

10. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Soud se předně v souladu s ust. § 80 o. s. ř. zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Žalobce se domáhá určení, že je vlastníkem Pozemků, u nichž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník žalovaný. Žalobce má proto ve vztahu k žalovanému nepochybně naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť soudní rozhodnutí o určení vlastnického práva k nemovitostem je podkladem pro provedení změny zápisu v katastru nemovitostí, a tedy žaloba na určení vlastnického práva je způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2015 sp. zn. 22 Cdo 2253/2015). Na požadovaném určení je proto dán naléhavý právní zájem.

12. Podle ust. § 159a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odst. 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odst. 2).

13. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR dospěla k závěru, že rozhodnutí soudu, jímž se ukládá Pozemkovému fondu (nyní České republice - Státnímu pozemkovému úřadu) uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku dle zákona o půdě, nemá povahu rozhodnutí ukládajícího prohlášení vůle ve smyslu § 161 odst. 3 občanského soudního řádu; ve skutečnosti jde o rozhodnutí státního orgánu o nabytí vlastnictví, podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem právní moci rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1623/2019). Bez významu je proto formální znění petitu obsahujícího text smlouvy o převodu pozemků, neboť materiálně jde o rozhodnutí o nabytí vlastnického práva k v rozhodnutí identifikovaným pozemkům (srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017).

14. Na vztah mezi účastníky vedle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnictvích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dopadají ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) neboť k tvrzenému bezdůvodnému obohacení žalovaného i k převodu Pozemků mělo dojít za účinnosti tohoto právního předpisu, tj. v roce resp. 2013.

15. Dle § 100 odst. 2 obč. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

16. Dle § 132 obč. zák. lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem odst. 1). Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (odst. 2).

17. Soud na základě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že žalovaný nabyl vlastnické právo k Pozemkům dne datum, kdy nabyl právní moci rozsudek zdejšího soudu a Krajského soudu v Praze ve věci pod sp. zn. 9 C 399/2010, kterým byla České republice - Státnímu pozemkovému úřadu uložena povinnost uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu Pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví žalovaného. Jednalo se nabytí vlastnictví k nemovitosti na základě právní skutečnosti - rozhodnutí státního orgánu, kdy se (obecně) vlastnictví nabývá dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (srov. § 132 odst. 2 obč. zák.). Rozhodnutí soudu, jímž se ukládá ČR – Státnímu pozemkovému úřadu povinnost uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, tedy nemá povahu rozhodnutí ukládajícího prohlášení vůle ve smyslu ustanovení § 161 odst. 3 občanského soudního řádu, nýbrž jde o rozhodnutí státního orgánu o nabytí vlastnictví (§ 132 obč. zák.), podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem„ jiného“ pozemku (přímo ze zákona) dnem právní moci rozhodnutí soudu (k tomu srov. usnesení NS ČR ze dne 28. 4. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2669/2015).

18. Smlouva o převodu o bezúplatném převodu Pozemků, vtělená do rozsudku zdejšího soudu ve věci pod sp. zn. 9 C 399/2010 ze dne 1. 11. 2012, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 53/2013-300 ze dne 26. 3. 2013, je pro soud závazná ve smyslu ust. § 159a odst. 3 o. s. ř. a to bez ohledu na skutečnost, že toto rozhodnutí soudu bylo vydáno na podkladě nesprávných správních rozhodnutí vydaných v důsledku trestných činů zaměstnanců právního předchůdce žalobkyně. Soudu proto nepřísluší v tomto řízení takovýto nabývací titul jakkoli přezkoumávat a žalovaný je vlastníkem Pozemků, o čemž svědčí i zápis v katastru nemovitostí. Pro úplnost soud dodává, že je v daném případě s ohledem na zjištění o trestné činnosti bývalých zaměstnanců žalobkyně namístě zvážit uplatnění mimořádných opravných prostředků v původním řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 9 C 399/2009.

19. Pokud se týká námitky promlčení, kterou vznesl žalovaný, v projednávané věci jde o určení vlastnického práva, a to na základě tvrzení žalobkyně, že žalovaný nabyl vlastnické právo k Pozemkům v souvislosti s věcně nesprávným rozhodnutím č.j. P 577/09 vydaným bývalými zaměstnanci právního předchůdce žalobce, kteří se tímto dopustili trestné činnosti. Žalovaný však námitku promlčení vznesl ve vztahu k tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl právo na převod náhradních pozemků o hodnotě maximálně 33.859.000 Kč, avšak mu byly převedeny pozemky o hodnotě 69.122.893,22 Kč, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil o 35.263.893,22 Kč. Soud se však ze shora uvedených důvodů o závaznosti rozhodnutí soudu v tomto řízení otázkou, zda u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení vůbec nezabýval. Vlastnické právo se dle ust. § 100 odst. 2 obč. zák. nepromlčuje a námitka žalovaného tak není důvodná.

20. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13.642,75 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, podání ve věci samé a účast u jednání soudu) a z částky 1 550 Kč za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření k návrhu žalobkyně na delegaci vhodnou) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.275 Kč ve výši 2 367,75 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.