OSNB 7 C 72/2023-71

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 487 738,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 442 438,53 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 9. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 45 300 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 12 813,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 209,33 Kč, úroku ve výši 8,9% ročně z částky 443 000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 487 738,53 Kč od 29. 1. 2022 do 8. 2. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 45 300 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení v rozsahu 75 % v částce 72 132 Kč, k rukám advokáta JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částek vymezených ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO, poskytla žalované úvěr ve výši 443 000 Kč za účelem konsolidace půjček, který měla splácet formou 84 měsíčních splátek v částce 7 770 Kč. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, došlo k zesplatnění úvěru k datum. K postoupení pohledávky z této smlouvy na žalobkyni došlo smlouvou z 1.6.2022 k datu 7.6.2022. Žalobkyně požaduje k úhradě mimo dlužné jistiny 443 000 Kč, dlužné poplatky a pokuty v částce 44 738,53 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni datum v částce 12 813,77 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení k tomuto dni v částce 209,33Kč, a dále obojí úrok od tohoto data do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, veškeré písemnosti jí byly doručovány soudem na adresu doručovací adresu v záhlaví. K nařízeným jednáním se bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Pokud zaslala emailem dne 16.6.2023 v číslo sdělení, že se nemůže k jednání dostavit ze zdravotních důvodů a žádá plnění ve splátkách, nelze tuto žádost„ na poslední chvíli“ považovat za žádost o odročení a vzhledem k času odeslání soud neměl možnost se s tímto podáním ani před jednáním seznámit (zahájeno v 9.00 hod), tudíž ani uvažovat o navrhovaných splátkách.

3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

4. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ banka“), byla dne 30.9.2011 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měla banka poskytnout žalované částku 443 000 Kč Tyto prostředky byly poskytnuty za účelem splacení dalších dluhů u téže banky v částce 363 000 Kč (spláceno 270 000+ 50000 43000 Kč), zbytek převeden na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v měsíčních anuitních splátkách po 7 700Kč počínaje 25.10.2021. úrok byl dohodnout ve výši 8,90% a celkem měla splatit 595 808,58 Kč. K jejímu sjednání došlo prostřednictvím internetového bankovnictví žalované, podpisem SMS kódem a následnou akceptací bankou téhož dne. Tyto skutečnosti soud zjistil z doloženého návrhu úvěrové smlouvy a její akceptaci vše z 30.9.2021.

5. Z výpisu platební historie úvěrového účtu soud dále zjistil, že částka 443 000 Kč byla čerpána žalovanou téhož dne datum.

6. Dopisem ze dne datum byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu a vyzvána k zaplacení do 10 dní.

7. Smlouvou ze dne datum postoupila banka (zde již nástupnická právnická osoba, ulice a číslo, obec a číslo, IČO) pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo účinné k datu zaplacení úplaty, což dle potvrzení obou subjektů došlo k datum. Žalovaná byla o postoupení vyrozuměna dopisem z datum Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení, dopisu a potvrzení úplaty z datum.

8. V žádosti o úvěr (konsolidaci půjček) z 29.9.2021 žalovaná ke své osobě uvedla, že je vdaná, bydlí v pronajatém domě/bytu, vzdělání středoškolské. Příjem ze zaměstnání uvedla ve výši 40 000 Kč (označila zaměstnavatele toliko IČO). Výdaje označila 9 500 Kč na bydlení a domácnost, 6 500 Kč na další splátky. V dalších listinách doložených žalobkyní k výzvě soudu ohledně způsobu procesu posouzení úvěruschopnosti žalované doložila přílohy protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Zde zaznamenala předchůdkyně žalobkyně celkové splátkové zatížení žalované u příjmení příjmení jako nezajištěná angažovanost 359 131 Kč, limit kontokorentu 50 000 Kč, měsíční výši splátek 8 597 Kč a započtené splátkové zatížení 5 158 Kč. Dále dle úvěrových registrů uvedla nezajištěné kontrakty ve splátkách 7 143 Kč, zajištěné kontrakty (spolužadatel) 15 230 Kč, započtená výše splátek z úvěrových registrů 11 901 Kč a celkové započtené splátkové zatížení 17 059 Kč. Výsledná kapacita žalované byla vypočtena na částku 13 331 Kč. K tomuto byl dále doložen výpis BRKI, dle kterého žalovaná měla evidovaných celkem 14 kontraktů u 5 finančních institucí, z toho 4 existující splátkové operace a 1 nesplátkovou. Podle sumarizace v celkové splátce 28 470 Kč a sumě zbývajících splátek 4 247 385 Kč u splátkových a 50 829 Kč u nesplátkových operací. Současně byla evidována dlužná splátka 4 713 Kč a 829 Kč. V samotném protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta schváleném jméno příjmení, příjmení of anonymizována čtyři slova byla v závěru ohodnocena pravděpodobnost splácení úvěru na 97,10% s tím, že deklarovaný příjem byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti byly výdaje klienta navýšeny. Takto zohlednili výdaje ve výši 35 266 Kč, z toho splátky úvěrů 17 059 Kč, výdaje na bydlení 12 687 Kč, výdaje na živobytí 5 520 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Následně přičetli k volným prostředkům splátky konsolidovaných úvěrů ve výši 8 597 Kč. Podle vyhodnocení tedy na nové půjčky a nepředvídatelné výdaje zbývá 13 331 Kč.

9. Žalobkyně k výzvě soudu dané při jednání dne 26.5.2023 dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. k doložení případných dalších tvrzení či důkazů týkajících se ověření úvěruschopnosti žalované a příjmů dostatečných pro převzetí závazku z předmětné smlouvy doplnila výpisy účtu žalované u právnická osoba bankovní účet. Z doby před převzetím úvěru soud z těchto výpisů souhrnně zjistil, že po celé období cca od číslo do 6/ 2021 pohyby na účtu byly v každém z měsíců shodné, okolo 15 tis. příjem a ve shodné výši i výdaje, zůstatky byly minimální v řádu do 1 tis. Kč. V červenci 2021 po poskytnutí debetu činil zůstatek mínus 49 376 Kč, v srpnu 2021 částku mínus 50 829 Kč a kladný byl až zůstatek v 9/ 2021 po převzetí tohoto závazku.

10. Ze strany žalované žádné částečné úhrady tvrzeny ani prokázány nebyly, soud vycházel z přehledu žalobkyně o celkové úhradě 561,47 Kč.

11. Jiné důkazy navrhovány nebyly.

12. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 30.9.2021

13. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru, úroků a poplatků ze smlouvy sjednané její právní předchůdkyní se žalovanou v rámci podnikatelské činnosti předhchůdkyně. Současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původní věřitelky na základě smlouvy ze dne 1.6.2022 účinné k 7.6.2022 a žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna. Takto byla poskytnuta žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo použitelných i za účinnosti této právní úpravy.

20. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

21. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

22. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

23. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

24. V projednávané věci dle názoru soudu proto předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí, tedy s řádnou péčí při poskytnutí úvěru žalované. Z kusých informací převzatých od samotné žalované a zejména výši dosud převzatých závazků dle protokolu o ověření v částce přes 35 tis. Kč měsíčně, předchůdkyně žalobkyně neučinila ani ničeho k ověření samotného příjmu žalované v tvrzené výši 40 tis. Kč. Z dále doplněného výpisu účtu u banky, která tento úvěr poskytla, vyplývá, že v žádném z měsíců předcházejícím poskytnutí úvěru neměla žalovaná prostředky v takové výši, aby byla s to tento další závazek (byť zčásti ke konsolidaci) splácet. Natož, aby byly zjišťovány i její další výdaje, jako možná vyživovací povinnost a výše nájmu, která v započtení výši 12 tis. Kč se může jevit nedostatečnou. Tento postup proto dle názoru soudu nelze hodnotit jako odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti úvěrované. Uvedenou smlouvu soud vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

25. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 443 000 Kč, sama žádné úhrady netvrdila, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně o úhradě celkem 561,47 Kč, a uložil žalované vrátit částku požadované jistiny ve výši 442 438,53 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od 9.2.2022 do zaplacení, když o úhradě zesplatněného dluhu byla žalovaná vyzývána dopisem z 28.1.2022 ve lhůtě do 10 dní (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

26. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 88:13 vzhledem k celkově uplatněné částce včetně kapitalizovaných úroků. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 75% Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku 19 510 Kč, odměnou za zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, účast na 2 jednáních soudu, vyjádření z 9.6.2023 v částce po 10 260 Kč, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 6x30 0 Kč dle § 13 odst. 3 AT, to vše zvýšené o DPH v částce 13 305,60 Kč, celkem 96 175,60 Kč. Z této sumy 75% činí částku 72 132 Kč zaokrouhleně, kterou soud uložil převážně neúspěšné žalované nahradit žalobkyni. Pokud žalobkyně účtovala další úkony, dvě vyjádření ve věci, jednalo se o skutečnosti, které měly být součástí žaloby a tyto soud nepovažuje za samostatné úkony ve věci (oproti vyjádření k výzvě soudu dle § 118a o.s.ř.)

27. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní. Pokud žalovaná v podání z 16.6.2023 požadovala umožnění splátek dluhu, soud vzhledem k odeslání e mailu neměl možnost se s jejím požadavkem seznámit a o splátkách dluhu z důvodu neznalosti poměrů žalované ani neuvažoval.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.