OSNB 3 C 104/2025-34

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Neumannem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 25 488,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 360 Kč od 29. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do

 částky ve výši 19 128,43 Kč,

 úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 24 200,43 Kč od 19. 6. 2025 do 16. 7. 2025,

 úroku ve výši 12 % ročně z částky 24 200,43 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení,

 úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 840,43 Kč od 29. 6. 2025 do zaplacení,

 kapitalizovaného úroku ve výši 1 209,16 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu s úrokem a úrokem z prodlení a kapitalizovaným smluvním úrokem vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky výši částka. Žalovaný se se splácením dostal do prodlení, žalobkyně tak úvěr dne datum zesplatnila. Žalovaný dluží žalobkyni celkem částka, kdy tato částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši částka, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, pojistného ve výši částka, smluvního a zákonného úroku z dlužné jistiny vymezenými ve výroku I. a II. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tvrzení v ní uvedená.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným měla být dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách.

5. Z listiny označené jako „potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. hodnota“ vyplývá, že se žalobkyně měla zabývat příjmy a výdaji žalovaného a zda bude schopen úvěr splácet. Žalovaný měl mít příjem ve výši částka a celkové měsíční výdaje měly být ve výši částka. Příjem pak měl být ověřen pomocí přiloženého výpisu z účtu za období datum do datum.

6. Z listiny „výpis z bankovního a nebankovního registru“ vyplývá, že se žalobkyně měla zabývat platbami na další závazky žalovaného, přičemž z tohoto výpisu byly evidovány úvěrové závazky v podobě hypotéky s měsíční splátkou ve výši částka (kde na jistině zbývá uhradit částku částka), osobního úvěru s měsíční splátkou ve výši částka kde na jistině zbývá uhradit částku částka) a dalšího spotřebitelského úvěru s měsíční splátkou ve výši částka (kde na jistině zbývá uhradit částku částka). Dále byl evidován kontokorentní úvěr s limitem ve výši částka (kde na jistině zbývá uhradit částku částka) a další kontokorentní úvěr s limitem ve výši částka.

7. Žalobkyně dále přiložila „výpis z účtu Anonymizováno“ č. č. účtu vedeného u právnická osoba. za období datum do datum, kde je vlastníkem označen žalovaný. Zůstatek na účtu v daném období měl činit -částka.

8. Z listiny označené jako „potvrzení o vyplacení úvěru č. hodnota“ soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla žalobkyní dne datum vyplacena částka ve výši částka. Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum (č. l. 16) soud zjistil, že shora uvedený účet, kam byla poukázána jistina, vlastnil žalovaný a dne datum zde byla vyplacena částka ve výši částka.

9. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně dokladu o odeslání ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění a zesplatnila předmětný úvěr, dopis byl odeslán dne datum a žalovaný měl plnit do datum.

10. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil toliko částka.

11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tak soud toho názoru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla poskytnuta částka částka a byl vyzván k plnění dopisem ze dne datum. Žalovaný žalobkyni zaplatil částka.

12. Další navržené důkazy soud neprovedl, neboť pro posouzení věci jsou nadbytečné.

13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, smluvní pokuty, pojistného a úroků ze smlouvy o úvěru sjednaných mezi ní a žalovaným.

21. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

22. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“

23. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník - spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

25. V projednávané věci žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů získaných od žalovaného, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila. Soudu navíc ani přes výzvu nedoložila jiné listiny, na jejichž základě byly tyto údaje posuzovány. Žalobkyní uvedený příjem žalovaného ve výši částka. Nadto určité pochybnosti při posuzování úvěruschopnosti měly u žalobkyně vyvolat zejména žalovaným uvedené celkové výdaje včetně splátek ve výši částka, když tato výše nepokrývá ani měsíční splátku na hypotéku žalovaného. Ačkoli si žalobkyně měla ověřovat závazky žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, nebyly dostatečně ověřeny žádné další konkrétní výdaje žalovaného, když žalobkyně neměla k dispozici např. doklady o placení energií, TV a internet, telefon či jiné běžné životní náklady. Přestože žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období tří měsíců před uzavřením dané smlouvy o úvěru, žalobkyně nijak nezohlednila jiné výdaje žalovaného ani nepřiložila jiné listiny, ze kterých by mělo vyplývat, jakým způsobem byly celkové a konkrétní výdaje zohledněny při posuzování úvěruschopnosti. Současně dle doložených listin žalobkyně ani nijak nezohlednila výši záporného zůstatku na účtu žalovaného, který nebyl zanedbatelný a žalobkyně dále vůbec nezohlednila jiné závazky žalovaného ve formě dalších úvěrů. Soud má za to, že ke splnění úvěruschopnosti pak žalobkyně přistoupila čistě formálně. Ve světle těchto zjištění lze mít minimálně důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Soud proto uzavřel, že závazkový vztah nelze než hodnotit za neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

26. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku částka, kdy na jistině zbývá doplatit částka a tu je tedy povinen žalobkyni vydat. Součástí plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované zákonné výši dle nař. vl. 351/2023 Sb. od datum do zaplacení, když k úhradě pohledávky byl žalovaný vyzýván dopisem z datum a dlužnou částku měl uhradit do datum (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl - výrok II.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nebyly přiznány žádnému z účastníků. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, jemu však náklady řízení nevznikly, proto nebyly přiznány nikomu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.