OSNJ 22 C 32/2024-39

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 13 679 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 679 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 679 Kč od 8. 5. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou původně Okresnímu soudu v Ostravě dne 9. 5. 2023, doplněnou podáním ze dne 9. 1. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 679 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 679 Kč od 8. 5. 2023 do zaplacení, z titulu neuhrazené smluvní pokuty. Žalobce v žalobě tvrdil, že dne 24. 10. 2017 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal řádně splácet. Žalovaný však neplnil závazky z úvěrové smlouvy, dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto žalobce v souladu s č.l. 6. úvěrové smlouvy úvěr zesplatnil, což oznámil žalovanému v dopise ze dne 21. 6. 2018. Žalovaný se mimo jiné v č.l. 6. úvěrové smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce se s žalovaným v čl. 6 úvěrové smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný své závazky neplnil, zahájil žalobce u Okresního soudu v Novém Jičíně soudní řízení, které skončilo vydáním rozsudku ze dne 12. 1. 2021, č.j. 8 C 281/2020-64. V rozsudku byla žalovanému uložena také povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu dle č.l. 6 1 a 6. 5 úvěrové smlouvy, tedy částky 1 497 Kč a 4 824 Kč. Částka 4 824 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 48 246,69 Kč, a to za období od prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 3. 8. 2020. Co do této smluvní pokuty bylo rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně plně vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 3. 8. 2020. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru (42 926 Kč) i za následující období od 4. 8. 2020 do 21. 4. 2023. V souladu s limity podle č.l. 6. úvěrové smlouvy, resp. s § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru požaduje žalobce po žalovaném smluvní pokutu ve výši 13 679 Kč. Žalobce upomenul žalovaného k úhradě žalované částky dopisem ze dne 21. 4. 2023.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 5. 1. 2024, č.j. 22 C 32/2024-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 9. 1. 2024 doplnil tvrzení o posuzování úvěruschopnosti včetně doplnění důkazů. Uvedl, že schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla prověřena doklady o příjmech, výpisy z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobce provedl scoring klienta. Z dokladů o příjmech žalobci vyplynul celkový čistý příjem žalovaného ve výši 14 800 Kč, celkové měsíční náklady ve výši 5 510 Kč a volné zdroje po odečtení tisícikorunové rezervy ve výši 8 290 Kč. Žalobce vycházel z údajů uvedených žalovaným. Uvedl, že nemá objektivní možnost si sdělení údaje ověřit a k ostatním výdajům nemá žádné důkazy.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavila pouze právní zástupkyně žalobce. Žalovaný, který je ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Kuřim, byl soudem vyzván, ať sdělí, zda trvá na osobní účasti u jednání soudu. Žalovaný zůstal stále nečinný, žádost o provedení eskorty k soudnímu jednání neučinil, z jednání neomluvil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád v nepřítomnosti žalovaného.

6. Žalobce u jednání navrhl vydání rozsudku pro zmeškání a uvedl, že nebude tvrdit žádné další skutečnosti ani doplňovat důkazy, přičemž má za to, že proces prověřování úvěruschopnosti proběhl řádně.

7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

8. Z pracovní smlouvy ze dne 10. 4. 2017 vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán jako řidič u příjmení příjmení, IČO, sídlem adresa.

9. Z výplatního lístku za měsíc srpen 2017 vyplývá, že zaměstnavatel vyplatil žalovanému mzdu ve výši 16 116 Kč čistého.

10. Z výplatního lístku za měsíc září 2017 vyplývá, že zaměstnavatel vyplatil žalovanému mzdu ve výši 15 074 Kč čistého.

11. Z transakční historie na účtu žalovaného číslo vedeného u právnická osoba vyplývají 3 příchozí platby od zaměstnavatele. Dne 16. 8. 2017 částka 14 791 Kč, dne 18. 9. 2017 částka 16 116 Kč a dne 16. 10. 2017 částka 15 074 Kč. Zůstatek na účtu žalovaného byl ve výši 2 372,52 Kč.

12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 24. 10. 2017 nevyplývá žádný záznam pro žalovaného.

13. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyplývá, že žalovanému byl přiřazen kód 16, což znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná.

14. Z prohlášení klientů/Informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 24. 10. 2017 a Předsmluvního formuláře ze dne 24. 10. 2017 vyplývá, že žalovaný byl seznámen s informacemi a podmínkami poskytovaného úvěru.

15. Z Návrhu na uzavření smlouvy úvěru číslo ze dne 24. 10. 2017 vyplývá, že se v ní žalobce (označovaný jako„ poskytovatel”) zavázal poskytnout žalovanému (označovaný jako„ klient”) úvěr ve výši 40 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 136,58 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 115 884 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 3 219 Kč, vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. bankovní účet. Z čl. 6 úvěrové smlouvy vyplývá, že jestli se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých závazků z úvěrové smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky, smluvní pokuty a náhrada nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a úroky stávají součástí Nové jistiny úvěru. Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí Novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

16. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 4. 2023 a podacího archu vyplývá, že žalobce upomenul žalovaného k úhradě žalované částky.

17. Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 1. 2021 č.j. 8 C 281/2020-64 vyplývá, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci, dle úvěrové smlouvy 42 926 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 42 926 Kč od 23. 6. 2018 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 4 824 Kč kapitalizovanou ke dni sepisu žaloby (tj. do 3. 8. 2020) a úrok ve výši 35 % ročně z částky 39 495,72 Kč od 23. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 139 060 Kč.

18. Z hodnocení klienta ze dne 24. 10.2017 vyplývá, že žalovaný je zaměstnán s čistým příjmem 14 800 Kč měsíčně. Výdaje ve výši 5 510 Kč měsíčně představují paušální částku výdajů životního minima podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (3 410 Kč), dále náklady na bydlení (2 000 Kč) a ostatní (100 Kč). Žalovanému po odečtení výdajů zůstávají volné příjmy 8 290 Kč.

19. Z občanského průkazu žalovaného vyplývá, že doklad totožnosti je platný a žalobce ověřoval totožnost žalovaného.

20. Soud shrnuje skutkový závěr takto: Žalobce se 24. 10. 2017 zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky v celkové částce 115 884 Kč splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 219 Kč včetně úroků a v případě prodlení i včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 1. 2021, č.j. 8 C 281/2020-64 byla žalovanému uložena povinnost k úhradě dlužné jistiny úvěru a dále smluvní pokuta kapitalizovaná ke dni podání žaloby, tj. do 3. 8. 2020. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr pomocí dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobce provedl scoring klienta. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou.

21. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 7. 2017 (dále jen ZoSÚ).

22. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

26. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ. Soud není ohledně řešení této otázky vázán rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 1. 2021, č. j. 8 C 281/2020-64 (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4301/2017).

30. Soud má za prokázané, že žalobce zjistil k poměrům žalovaného, že byl v době uzavřené úvěrové smlouvy zaměstnán na dobu určitou do 31. 3. 2018 jako řidič u příjmení příjmení, IČO, sídlem adresa, v září 16 116 Kč a v říjnu 15 074 Kč. Ohledně výdajů ve výši 5 510 Kč měsíčně se spokojil s paušálně určenou částkou výdajů životního minima podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu ve výši 3 410 Kč a se sdělením, že náklady žalovaného na bydlení představují částku 2 000 Kč a ostatní náklady jen 100 Kč, přičemž navíc připočetl k výdajům rezervní částku 1 000 Kč. Žalobce poté odečetl výdaje od příjmů a uzavřel, že žalovanému zůstávají volné příjmy ve výši 8 290 Kč. Výpis z databáze příjmení byl negativní, avšak v nebankovním registru klientských informací (NRKI) byl žalovanému přiřazen kód 16, což znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná.

31. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

32. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

33. Jelikož žalobce již v doplnění žaloby ze dne 9. 1. 2024 a u jednání výslovně sdělil, že žádnými dalšími důkazy k prověření úvěruschopnosti nedisponuje a nehodlá tak nic doplňovat, považoval soud za nadbytečné poučovat žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 os.ř. o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel z neprokázaných výdajů, kdy se spokojil s paušální částkou životního minima, zcela nereálnými výdaji na bydlení ve výši 2 000 Kč a ostatními výdaji ve výši 100 Kč. I když žalobce připočetl k výdajům žalovaného rezervu ve výši 1 000 Kč, stále bylo třeba zjistit skutečně běžně vynakládané výdaje na každodenní život (např. náklady na dopravu, stravné, platby za telefon, internet, platby rodičům za bydlení…), a to právě i za situace, že žalovaný bydlí u rodičů (např. z výpisů z účtu) zvláště za situace, kdy v nebankovním registru klientských informací (NRKI) byla klientova smlouva hodnocena jako špatná. Dále je alarmující žalovaného zůstatek na běžném účtu 2 372,52 Kč, když žalobce se spokojil pouze s částečným výpisem k prokázání došlého příjmu od zaměstnavatele a vůbec nezaměřil svůj zájem právě na výdaje žalovaného. Takový postup věřitele u poskytnutí úvěru může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021) a bylo proto namístě ověřit skutečné výdaje žalované. Konkrétní tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr tak bylo zapotřebí konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

34. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, jejíž součástí je i ujednání žalobce a žalovaného o předmětné smluvní pokutě, je zřejmé, že žalobce se nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady smluvní pokuty, protože se jedná o nárok vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Za situace, kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních.