OSOL 25 C 330/2023-97

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní dr Mgr. Ingrid Kovářovou Kochovou, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno Anonymizováno BAnonymizovánoAnonymizováno.AnonymizovánoAnonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/3: Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno.Anonymizováno., IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/2: JUDr. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/1 ⟪LB:lb_004⟫ o určení neplatnosti výpovědi z podnájmu

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď Smlouvy o podnájmu prostor sloužících k podnikání podle § 2215 a násl. a § 2302 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne datum, jejímž předmětem byl podnájem části stavby č. p. Anonymizováno, objekt občanské vybavenosti, nacházející se na pozemku parc. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. adresa – Anonymizováno, a to konkrétně obchodních prostor umístěných v 1. nadzemním podlaží stavby č. p. Anonymizováno, o výměře podlahové plochy 63,85 m2, blíže specifikovaných ve schématickém plánku, který tvoří přílohu č. hodnota smlouvy o podnájmu, s vchodem do podnajatých prostor z průchodu nemovitostí č. p. Anonymizováno z adresa v Anonymizováno a označených jako „Anonymizováno Anonymizováno“, doručená žalovaným žalobci dne datum, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku částka a zaplatit ji do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO.

1 Tvrzení žalobce:

2 Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobce domáhal po žalovaném určení neplatnosti výpovědi z podnájmu nebytového prostoru. Žalobce tvrdil, že žalovaný je nájemcem nebytového prostoru, který smlouvou ze dne datum podnajal žalobci, že dne datum byla do datové schránky žalobce doručena výpověď z podnájmu nebytového prostoru obsahující výzvu k úhradě dlužného nájemného, vyklizení a k prokázání minimálních odběrů piva a nealkoholických nápojů ze dne datum, že výpověď žalovaný odůvodnil tím, že žalobce dluží 3 platby podnájemného (3x částka= částka), že došlo k závažnému porušení povinností podnájemce, že dne datum podal žalobce proti výpovědi námitky, na které žalovaný reagoval podáním ze dne datum, ve kterém námitky žalobce neuznal.

3 Žalobce v průběhu řízení tvrdil, že v době podání výpovědi podnájemné za červen 2023 a červenec 2023 nebylo zaplaceno, skutková situace však spadal pod čl. 7. 6. 1. podnájemní smlouvy, když splatnost podnájemného za srpen 2023 nenastala, žalovaný si navíc ponechal kauci částka na úhradu dluhů na podnájemném, proto je výpověď z podnájmu neplatná, protože žalovaným užitý výpovědní důvod nelze v dané situaci aplikovat. Výpověď dále neobsahovala poučení o tom, jak se proti výpovědi bránit. Podnájemní vztah tak trval do jeho skončení dne datum. Poté žalovaný vnikl do nebytového prostoru, obsadil jej a znemožnil žalobci jejich další užívání. Žalobce tvrdil, že neví, zda mu byl doručen přípis žalovaného ze dne datum. K vyjádření žalovaného tvrdil, že v rubrice smlouvy je uvedeno, že podnájemní smlouva se řídí ustanovením § 2302 a násl. o.z., že z toho lze dovodit, že úmyslem smluvních stran zřejmě bylo podřídit práva a povinnosti smluvních stran úpravě o nájmu prostor sloužících podnikání, a to včetně řešení výpovědi z nájmu a obrany proti této výpovědi, že z judikatury citované žalovaným nelze vyčíst, jakou právní úpravu si smluvní strany v podnájemních smlouvách dohodly, pokud tedy v těchto smlouvách nebylo nic ve smyslu analogického použití § 2302 o. z., pak judikatura na projednávanou věc nedopadá, že není jisté, že užití obecných ustanovení o nájmu je konkurenční k čl. 7. 6. 1. podnájemní smlouvy, že nejistota pramenící z chování žalovaného, které je dáno jeho subjektivním výkladem smlouvy, byla důvodem pro podání žaloby.

4 Žalobce se domáhal určení uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku s poukazem na článek 7. 6. 1. smlouvy o podnájmu, že tedy § 2228 odst. 4 o. z. a § 2232 o. z. se neuplatní. Žalobce tvrdil, že se ohledem na tuto skutečnost není třeba uvádět tvrzení a označovat důkazy pro naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Po výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. tak ničeho neuvedl.

5 Tvrzení žalovaného:

6 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy o podnájmu. Žalovaný tvrdil, že poté, co nebylo uhrazeno podnájemné za červen a červenec byla zaslána žalobci výzva k úhradě dlužných plateb nejpozději do datum s tím, že nedojde-li k úhradě dlužných částek, je žalovaný oprávněn podnájem vypovědět, že žalobce ničeho neuhradil a neuhradil ani platbu za srpen 2023 splatnou datum, proto dne datum žalovaný žalobci podnájem vypověděl, a to z důvodu dle § 228 odst. 4 o. z. a podle § 2232 o. z., že výpověď byla žalobci doručena dne datum, že podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum se zvláštní úprava soudního přezkumu oprávněnosti výpovědi pro podnájemní vztahy nepoužije, že je na žalobci, aby tvrdil naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení dle § 80 o. s. ř., že žalobce naléhavý právní zájem na takovém určení nemá, že již dne datum žalovaný žalobci oznámil, že trvá na ukončení podnájmu ke dni uvedenému ve smlouvě, tj. ke dni datum, že samotná výpověď byla dána po právu, že užití kauce na úhradu právě dluhů na podnájemném za červen až srpen 2023 zákon ani smlouva žalovanému neukládají, že tuto kauci žalovaný užil na úhradu dlužných smluvních pokut, poukázal pak ještě na § 2313 o. z. Žalovaný dále v řízení tvrdil, že nerozporuje, že smlouva se řídí § 2302 a násl. o. z., že úmyslem smluvních stran bylo podřídit jejich vztah úpravě nájmu prostor sloužících k podnikání, že takto by se smlouva posuzovala, i kdyby nebyla uvedeným zákonným ustanovením uvozena, jelikož podnájem takových prostor se řídí právní úpravou, která je danému právnímu poměru nejbližší, žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka ze dne datum, že z ustálené judikatury vyplývá, že přezkum výpovědi z podnájmu není možný, že § 2314 o. z. se v případě podnájmu neužije, že oprávnění podat žalobu musí vyplývat z právní úpravy a nelze si je sjednat, že smlouva neobsahuje ani odkaz na § 2314 o. z. ani ujednání stran smlouvy, že se toto ustanovení užije.

7 Skutková zjištění soudu:

8 Z výpisů (č. l. 24, 25) soud zjistil, že žalobce je v obchodním rejstříku zapsán od datum.

9 Z výpisů (č. l. 26, 43) soud zjistil, že žalovaný je v obchodním rejstříku zapsán od datum.

10 Ze smlouvy o podnájmu (č. l. 6-16, č. l. 44-48) soud zjistil, že žalovaný jako nájemce dne datum a žalobce jako podnájemce dne datum podepsali smlouvu o podnájmu části stavby č. p. Anonymizováno, objekt občanské vybavenosti, nacházející se na pozemku parc. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. adresa – Anonymizováno, a to konkrétně obchodních prostor umístěných v 1. nadzemním podlaží stavby č. p. Anonymizováno, o výměře podlahové plochy 63,85 m2, blíže specifikovaných ve schématickém plánku, který tvoří přílohu č. hodnota smlouvy o podnájmu, s vchodem do podnajatých prostor z průchodu nemovitostí č. p. Anonymizováno z adresa v Anonymizováno a označených jako „Anonymizováno Anonymizováno“ (dále též i „podnajaté prostory“) na dobu určitou od datum do datum s tím, že smlouva se prodlužuje vždy o 1 rok, pokud některá ze smluvních stran neoznámí druhé smluvní straně nejpozději 2 měsíce před koncem doby trvání smlouvy, že s prodloužením smlouvy nesouhlasí a trvá na ukončení smlouvy, že podle čl. VII. 7. 6. 1. je nájemce oprávněn vypovědět smlouvu písemnou výpovědí s výpovědní dobou v délce 1 měsíce z důvodů: a) podnájemce užívá předmět podnájmu v rozporu se smlouvou, b) podnájemce jinak hrubě porušuje své povinnosti zejména tím, že se chová v rozporu s § 2305 o. z. přes výzvu k nápravě, c) je více než 1 měsíc v prodlení s úhradou podnájemného nebo poplatku za služby, d) přenechá bez souhlasu nájemce předmět podnájmu nebo jeho část do užívání třetí osobě, že čl. VII. smlouvy ani žádná jeho část neobsahuje ujednání o přezkumu výpovědi u soudu, že podle čl. X. 10. 1. se smlouva řídí občanským zákoníkem a dalšími obecně závaznými právními předpisy, že podle čl. právnická osoba.1. nájemné činí částka,, podle čl. právnická osoba. 3. je splatné do 15. dne daného kalendářního měsíce, že dle čl. III. 3. 5. a III. 3. 6. je podnájemce povinen plnit výtoč piva a nealkoholických nápojů, ke kterému je žalovaný vázán dle rámcové smlouvy, a to v množství 40hl piva a nealkoholické nápoje v minimální hodnotě částka + DPH za dobu od 1.1 0. 2022 do datum, že dle čl. VI.6. 1. byla podnájemcem složena kauce částka, kterou nájemce může použití v průběhu trvání podnájemního vztahu na úhradu dluhů, pokud dojde k čerpání kauce, je podnájemce dle čl. VI.6. 3. povinen kauci doplnit a toto doplnění oznámit nájemci.

11 Z doručenky (č. l. 55) soud zjistil, že dne datum v 10:27 hod. byla doručena datová zpráva od žalobce žalovanému, která byla podána dne datum v 10:05 hod., že předmět zprávy je uveden: „oznámení o neprodloužení smlouvy“.

12 Z výzvy ze dne datum (č. l. 49) soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobci, že vzhledem k tomu, že nedošlo k úhradě podnájemného za červen a červenec, 2x částka ani po několika výzvách, oznamuje, že trvá na ukončení podnájmu ke dni datum, že oznámení bylo žalobci zasláno do datové schránky a doručeno dne datum, že na oznámení o neprodloužení podnájmu žalobce sdělil žalovanému, že mu již nic nezaplatí, že přes toto oznámení má zájem žalobce motivovat k úhradě dluhu, a to ve snaze dohodnout se na dalším prodloužení podnájmu, upozornil na možnosti žádat úhrady smluvních pokut dle smlouvy, projevil zájem o smírné vyřízení věci. Z potvrzení (č.l. 51) soud zjistil, že dne datum v 22:36 hod. žalovaný odeslal žalobci datovou zprávu, že zpráva byla doručena dne datum v 8:28 hod.

13 Z výpovědi z podnájmu ze dne datum (č. l. 17-18, č. l. 52-53) soud zjistil, že zástupce žalovaného za žalovaného žalobci vypověděl podnájem podnajatých prostor, a to pro dluh ve výši částka za platby po částka měsíčně za červen, červenec a srpen, vzhledem k nehrazení podnájemného dle ujednání v čl. 7. 2. podnájemní smlouvy žalovaný žalobci zaslal oznámení ze dne datum, že trvá na ukončení podnájmu k datu datum, že dne datum žalovaný žalobci zaslal výzvu k úhradě dlužných plateb za červen a červenec, a to nejpozději do datum, že pokud nedojde k úhradě do uvedeného data, bude žalovaný oprávněn vypovědět podnájem bez výpovědní doby, že do datum ničeho uhrazeno nebylo a současně nebylo ke dni datum uhrazeno ani podnájemné za srpen, že z uvedených důvodů žalovaný žalobci vypovídá podnájem podnajatých prostor v souladu s § 2228 odst. 4 a § 2232 o. z., že podnájem končí doručením výpovědi, a vyzývá žalobce k vyklizení podnajtých prostor do datum, že po tomto datu bude žalovaný postupovat bez součinnosti žalobce, dále vyzval žalobce k předložení faktur dle čl. 8. 1. podnájemní smlouvy o odebraném množství piva a dalších nápojů, a to podle stavu ke dni datum. Z potvrzení (č. l. 18 verte, č. l. 54) soud zjistil, že dne datum v 8:45 hod zástupce žalovaného odeslal žalovanému datovou zprávu, jejíž přílohou byla výpověď a plná moc, že zpráva byla doručena dne datum.

14 Z námitek ze dne datum (č. l. 19) soud zjistil, že žalobce sepsal sdělení adresované zástupci žalovaného, že s podanou výpovědí nesouhlasí, v čl. 7. 6. 1. je dohodnuta jednoměsíční výpovědní doba pro tam uvedené výpovědní důvody, že nájmy byly uhrazeny z kauce a že od žalovaného neobdrželi žádné oznámení k doplnění kauce, že z uvedených důvodů je výpověď neplatná, že zdokumentovali vniknutí žalovaného do podnajatých prostor, že žalovaný žalobci brání v jeho užívání a tím vznikají žalobci škody zejména v podobě ušlého zisku, že pokud nedojde k nápravě, bude se domáhat neplatnosti výpovědi a náhrady škody soudní cestou, že dle textu se zasílá přípis na vědomí žalovanému.

15 Z přípisu zástupce žalovaného ze dne datum (č. l. 20-22, č. l. 56-58) soud zjistil, že zástupce žalovaného sdělil žalobci, že dle č. l. 3. 6. je smlouva o podnájmu uzavřena na dobu určitou do datum, že se žalobce zavázal v čl. 8. 1. odebrat určité množství piva a dalších nápojů, že žalobce nepředložil doklady o odebraném množství, má žalovaný nárok na úhradu smluvních pokut, že tímto ( tj. v rámci tohoto přípis) započítává část kauce ve výši částka na tuto smluvní pokutu za neodebrané nealkoholické nápoje dále započítává část kauce částka na smluvní pokutu za neodebrané množství piva, že tím je kauce vyčerpána, že k úhradě zbývá částka, že dále žalobce dluží podnájemné za červen a červenec a dále za část srpna do datum, kdy podnájem skončil, a dále bezdůvodné obohacení za užívání prostor do datum, celkem tak tento dluh činí částka, dále žalovaný uplatnil smluvní pokuty dle čl. 8. 2. a 8. 3. podnájemní smlouvy, vyzval jej k úhradě všech těchto dluhů do 14 dnů, že k přípisu ze dne datum, který byl doručen téhož dne, uvedl, že námitky žalobce jsou naprosto neoprávněné, že k výpovědi došlo řádně zcela v souladu s právní úpravou, že pokud namítá, že podnájemné bylo uhrazeno z kauce, pak je právem nájemce kauci využít, že žalovaný kauci užil přípisem ze dne datum na úhradu smluvních pokut, že dle § 2313 o. z. došlo k vyklizení prostor, a proto nastoupila fikce platnosti výpovědi a považuje se za platnou a přijatou nájemcem bez námitek, že dne datum, kdy žalovaný do podnajatých prostor vstoupil, již tyto prostory byly vyklizené, že žalobci nevznikla žádná škoda, že žalovaný nenese odpovědnost za neúspěch žalobce v podnikání. Z potvrzení (č. l. 59) soud zjistil, že dne datum v 11:32 hod. byla doručena datová zpráva od zástupce žalovaného žalobci, která byla podána dne datum v 18:11 hod., že předmět zprávy je uveden: „Reakce na přípis, vyúčtování“, že přílohou je Vyúčtování, výzva k úhradě -signed.pdf.

16 Z potvrzení (č. l. 23) soud zjistil, že dne datum v 16:23 hod. byla doručena datová zpráva od žalobce zástupci žalobce, která byla podána dne datum v 14:23 hod., že předmět zprávy je uveden: „FWD: Reakce na přípis, vyúčtování“.

17 Závěr o skutkovém stavu:

18 Žalovaný je nájemcem podnajatých prostor. Dne datum byla uzavřena smlouva o podnájmu podnajatých prostor mezi žalovaným jako nájemcem a žalobcem jako podnájemcem, a to na dobu určitou do datum. Žalovaný podnájem vypověděl výpovědí doručenou žalobci dne datum. Žalobce proti výpovědi vznesl námitky dne datum. Na námitky žalovaný reagoval ve vyjádření ze dne datum. Dne datum žalobce podal žalobu, kterou se domáhá určení, že tato výpověď je neplatná. Žalobce netvrdí a neprokazuje naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení. Právo neupravuje samostatný typ žaloby na určení neoprávněnosti, či neplatnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího podnikání.

19 Právní posouzení:

20 Podle § 2302 o. z. (1) Ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. (2) Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.

21 Podle § 2309 o. z. Jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby, a) má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící podnikání nachází, odstraněna, anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru, a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat, nebo b) porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli, zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu s ustanovením § 2305, nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání.

22 Podle § 2310 o. z. (1) Ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná. (2) Výpovědní doba je tříměsíční.

23 Podle § 2313 o. z. Vyklidí-li nájemce prostor sloužící podnikání v souladu s výpovědí, považuje se výpověď za platnou a přijatou nájemcem bez námitek.

24 Podle § 2314 o. z. (1) Vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. (2) Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. (3) Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

25 Podle § 2215 o. z. (1) Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. (2) Zřídí-li nájemce třetí osobě užívací právo k věci bez souhlasu pronajímatele, považuje se to za hrubé porušení nájemcových povinností způsobující pronajímateli vážnější újmu. (3) Užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci; k odchylnému ujednání se nepřihlíží.

26 Podle § 10 o. z. (1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. (2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

27 Podle § 80 o. s. ř. Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

28 Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že mezi nimi byla podepsána podnájemní smlouva k předmětu podnájmu. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalovaný žalobci podnájem vypověděl výpovědí ze dne datum pro okolnosti ujednané ve smlouvě v čl. 7. 6. 1., že žalobce podal proti výpovědi dne datum námitky, ve kterých namítal, že výpovědní důvod naplněn nebyl.

29 Spor je mezi stranami sporu veden o to, zda se žalobce může domáhat přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu u soudu. Smlouva byla uzavřena datum, právní poměry ze smlouvy se proto řídí obsahem smluvních ujednání a právní úpravou obsaženou v o. z. V o. z. není upraven zvláštní smluvní typ smlouva o podnájmu, proto se dle § 10 odst. 1 o. z. užijí ustanovení svým obsahem a účelem nejbližší, tedy ustanovení o nájmu prostor sloužících k podnikání. Je otázkou, zda se per analogiam užije i ustanovení § 2314 o. z., tedy i ustanovení § 2314 odst. 3 o. z., které zakládá „právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi“ jak argumentuje žalobce, či nikoli, jak argumentuje žalovaný.

30 Občanský zákoník je důsledně vybudován na zásadě autonomie vůle subjektů soukromého práva vyjádřené v § 1 odst. 2 o. z. Platí, že strany smlouvy si své poměry mohou upravit odchylně od zákona, zakázána jsou pouze ujednání v tomto zákonném ustanovení uvedená. Samo ustanovení § 2314 o. z. je svou povahou dispozitivní, tedy i v rámci nájemního poměru mohou smluvní strany modifikovat úpravu ukončení nájmu prostor sloužícího k podnikání podle své společné vůle vyjádřené ve smlouvě. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. spisová značka ze dne datum, když uvedl: „Úprava přezkumu oprávněnosti výpovědi nájmu prostoru sloužícího podnikání v § 2314o. z. dispozitivním ustanovením. Pokud je aplikace § 2314 o. z. vyloučena, může naplněnost uplatněného výpovědního důvodu strana, která výpověď dostala, zpochybnit kdykoliv, není omezena žádnou lhůtou.“ Je tedy přípustná modifikace jednotlivých dílčích prvků. Důsledkem toho je, že strana, která výpověď dostala, sice nemá k dispozici žádné specifické řízení ve smyslu § 2314 o. z., může však naplněnost výpovědního důvodu (stejně jako zdánlivost a neplatnost výpovědi) zpochybnit kdykoliv a není omezena žádnou lhůtou. Soud se v takovém případě bude oprávněností výpovědi zabývat jako otázkou předběžnou – např. v řízení o zaplacení dlužného nájemného, o vyklizení, nebo v řízení o určení, že nájem trvá (bude-li na takové žalobě naléhavý právní zájem). Současně platí, že práva na soudní ochranu jako takového se nelze platně vzdát.

31 Je otázkou, zda analogicky má být nahlíženo i na právo, které by mělo analogicky svědčit vypovídanému v případě podnájmu, jak konstruuje žalobce. Žalovaný argumentuje závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu.

32 V rozhodnutí ze dne datum sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud uvedl následující: „Nestanoví-li jinak zákon nebo dohoda účastníků, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší; je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Zvláštní úprava přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání (§2314 o. z.) se na podnájemní vztah nepoužije.“

33 Z odůvodnění tohoto rozhodnutí je na místě dále citovat tyto jeho části: „9.V občanském zákoníku je podnájem upraven v pododdíle o obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215, 2216) a dále v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2274-2278). Jde o právní úpravu poměrně kusou, zabývající se zejména podmínkami, za nichž může nájemce dát předmět nájmu či jeho část do podnájmu, následky porušení těchto povinností pro nájemce (presumpce hrubého porušení povinností) a je zdůrazněna závislost podnájemního vztahu na vztahu nájemním. Z právní úpravy je zřejmé, že se na tradičním vnímání podnájmu nic nemění. Podstatou podnájmu, který bývá vymezován jako „nájem nájemního práva“, je, že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo jí může zřídit jen na dobu nájmu věci (§ 2215 odst.3, § 2277, 2278 o. z.) Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, tzn. že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo, a bez zřetele k tomu, co si ohledně skončení podnájmu sjednali nájemce a podnájemce. 10. Pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah „slabší“ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce. 11. Je-li tedy předmětem podnájmu prostor sloužící podnikání, pak - kromě § 2215 a § 2216 o. z. - se na tento podnájem použijí zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání (§ 2302 a násl. o.z.), ovšem jen přiměřeně s přihlédnutím k specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou. 12. Občanský zákoník neobsahuje zvláštní úpravu přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího podnikání. Ustanovení § 2314 o. z. dává tuto možnost jen stranám nájemního vztahu (neujednaly-li si něco jiného), jde přitom o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, při níž žalobce nemusí prokazovat naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Smysl a účel úpravy ani povaha podnájemního vztahu nevyžaduje, aby se tento speciální institut a s tím spojené námitkové řízení vztahovalo i na podnájemní vztah. Není proto ani důvod pro použití souvisejícího § 2313 o. z. 13. Názor odvolacího soudu, že v dané věci je možné analogicky aplikovat § 2313, resp. § 2314 o. z., tak není správný.“ Od těchto závěrů Nejvyššího soudu není na místě se jakkoli v projednávané věci odchylovat. Je na místě postupovat v souladu s nimi. Tedy tento soud uzavírá, že per analogiam v podnájemním vztahu aplikace § 2314 o. z. možná není.

34 Závěr o tom, že užití ustanovení § 2314 o. z. pro projednávanou věc není možné je třeba učinit i po posouzení textu smlouvy o podnájmu. Samo užití označení smluvního typu v úvodní části smlouvy zákonným označením § 2302 o. z. vedle § 2215 o. z. nemůže vést k závěru, že strany smlouvy si ujednaly užití § 2314 o. z. pro jejich podnájemní vztah. Soud akceptuje argumentaci žalovaného, kterou ohledně užití těchto zákonných ustanovení v úvodní části smlouvy podal. Ani samotný text smlouvy o podnájmu neobsahuje žádné smluvní ujednání stran smlouvy, které by zakládalo právo kterékoli ze smluvních stran takovou žalobu podat. Ukončení podnájmu je upraveno v čl. VII., výpověď ze strany nájemce v čl. 7. 6.1. a 7. 6. 2. Text těchto článků smlouvy neobsahuje ani odkaz na § 2314. o. z. Smlouva byla uzavřena datum, tedy v době, kdy již byl déle než 2 roky znám shora citovaný právní názor Nejvyššího soudu. Soud proto uzavírá, že možnost přezkumu výpovědi z podnájmu u soudu nebyla stranami smlouvy ani platně sjednána.

35 Jak dále v rozhodnutí ze dne datum sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud uvedl: „14. Není-li podaná žaloba na určení neoprávněnosti Výpovědi žalobou ve smyslu § 2314 o. z., je třeba ji - stejně jako žalobu na určení neplatnosti - posoudit v intencích § 80 o. s. ř., tedy zabývat se otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.“

36 Žalovaný v řízení argumentoval na podporu svého procesního stanoviska o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce i rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že: „Určovací žaloba (§ 80 o. s. ř.) je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Žaloba o určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva.“ Takto Nejvyšší soud rozhodl v řízení, kde byla projednávána obdobná věc, a sice přezkoumání oprávněnosti výpovědi z podnájmu, kdy šlo o podnájem nebytového prostoru pro provoz hostinské činnosti Nejvyšší soud dále uzavřel, že: „Z řečeného vyplývá, že jde-li v tomto případě o výpověď z podnájemního vztahu, nelze použít zvláštní úpravu přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání (§ 2314 o. z.), jak to ve skutečnosti nesprávně učinily soudy nižších stupňů. Vzhledem k tomu, že jde svou povahou o určovací žalobu a že občanský zákoník neobsahuje zvláštní úpravu přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího podnikání, je třeba ji posoudit v intencích § 80 o. s. ř., což ovšem nutně předpokládá zabývat se především otázkou existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Jelikož soudy nižších stupňů v důsledku nesprávného právního názoru na aplikaci ustanovení § 2314 o. z. takto nepostupovaly, je jejich právní posouzení věci v tomto směru neúplné a tudíž nesprávné.“

37 Žalobce byl proto vyzván dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení. Žádná taková tvrzení a důkazy neoznačil. V rozhodnutí ze dne datum sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud uvedl: „16. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že určovací žaloba (§ 80 o. s. ř.) je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod č. 21/1997 v časopise Soudní judikatura, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 51/2002 Sb. rozh. obč.). Žaloba o určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, a ani tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je, či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva.“ Žalobce netvrdil žádné právně významné skutečnosti o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení, ani je neprokazoval. Soud proto uzavírá, že žalobce v řízení neunesl o těchto skutečnostech břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Pro neunesení procesních břemen o naléhavém právním zájmu, a tedy pro absenci naléhavého právního zájmu na žalobou požadovaném určení soud žalobu žalobce zamítl. Právní úprava přezkumu oprávněnosti výpovědi v § 2314 o. z. je charakteru dispozitivního. Poroto nedochází ani ke zhoršení právního postavení žalobce jako podnájemce prostoru sloužícího k podnikání, konstatuje-li tento soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, že právní úprava § 2314 o. z. jeho právní poměry neupravuje. Závěr soudu je tak i v souladu s obsahem § 10 odst. 2 o. z.

38 Vzhledem k tomu, že žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu, nezabýval se soud obsahem samotného určení jako takového, tedy tím, zda byl naplněn výpovědní důvod uvedený žalovaným ve výpovědi z podnájmu.

39 Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení:

40 Žalovaný byl ve sporu plně procesně úspěšný, náleží mu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení částka. Jde o odměnu za právní zastoupení sestávající z odměny za 4 úkony právní služby částka dle § 7, § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, dvě vyjádření ve věci: dne datum a dne datum, účast u jednání dne datum), náhrada hotových výdajů částka za tyto úkony právní služby po částka dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ze součtu těchto částek dle § 137 odst. 2 o. s. ř.

41 Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. se platí náhrada nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného, a to ve lhůtě 3 dnů určené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Právo podat odvolání nemá ten, kdo se jej již vzdal.