OSOV 40 C 49/2020-160

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr Barborou Kovářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem titul. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 19 571,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 733,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 954,06 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 617,52 Kč spolu kapitalizovaným úrokem ve výši 2 958,35 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 376,38 Kč, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 19 571,58 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 617,52 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované České republice – Okresnímu soudu v Ostravě částku 1 960 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. titul. jméno příjmení, advokátovi se sídlem adresa, se přiznává odměna ve výši 2 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Ostravě po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalované zaplacení částky 19 571,58 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že na základě Smlouvy o produktových balíčcích pro děti, studenty a dospělé ze dne datum zřídila a vedla pro žalovanou běžný účet číslo bankovní účet. Téhož dne žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč Součástí smlouvy byly Podmínky pro povolené přečerpání ČSOB studentského konta ze dne datum. Úvěrový účet kontokorentu byl otevřen ke dni datum a počínaje tímto dnem mohl být úvěr čerpán. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,9 % ročně. Pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení v zákonné výši. Čerpání i splácení úvěru bylo uskutečňováno automaticky tím, jak žalovaná nakládala s peněžními prostředky na účtu. Dle článku II.8. Smlouvy byla splatnost vyčerpané částky kontokorentu stanovena na období 12 měsíců, tedy nejpozději do 12 měsíců po posledním splacení byla žalovaná povinna splatit čerpanou částku úvěru. Poslední řádnou splátku žalovaná provedla ke dni datum. Jelikož žalovaná neplnila řádně a včas své povinnosti ze smlouvy, prohlásila žalobkyně veškeré pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni datum O konečné splatnosti byla žalovaná informována dopisem Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum. Ohledně konkrétního čerpání a splácení úvěru žalovanou žalobkyně odkázala na transakční historii úvěru, kterou přiložila k důkazu k podané žalobě. Žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet především prověřením skutečností, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Dále žalobkyně provedla kontrolu informací přes systém Solus, ve kterém žalovaná neměla ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti a žalobkyně ověřila, že běžný účet žalované nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalovaná doposud svůj závazek vůči žalobkyni nesplnila, přestože byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužné pohledávky s příslušenstvím. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 19 571,58 Kč, kapitalizovaného úroku 2 958,35 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 17,9 % ročně z dlužné jistiny za období od datum do 23. 2. 2 020 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 155,74 Kč, který je tvořen úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků za období od datum do datum a dále úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 19 571,58 Kč od datum do zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 19 571,58 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalované odeslána předžalobní výzva ze dne datum.

2. Žalovaná prostřednictvím svého opatrovníka namítala nepříslušnost českých soudů k projednání žaloby dle čl. 17 a násl. nařízení Evropského parlamentu rady (EU) č. 1215/2020, protože žalobkyní uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou a žalovanou byla tato smlouva uzavřena za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení pak může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Vzhledem k tomu, že žalovaná nemá bydliště na území České republiky, není dána příslušnost českých soudů k projednání žaloby. Dále žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby pro nedůvodnost v celém rozsahu, protože žalobkyně před uzavřením smlouvy, ve které byl sjednán spotřebitelský úvěr, neposoudila s odbornou péčí o schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z toho důvodu je smlouva o úvěru neplatná. Pokud by soud dospěl k závěru, že by v rozsahu poskytnutého úvěru bylo možné nárok žalobkyně posoudit dle ustanovení občanského zákoníku upravující bezdůvodné obohacení, pak žalovaná namítá, že žalobkyně neprokázala, že by žalovanou kvalifikovaně vyzvala k plnění, když žádná výzva se nedostala do dispoziční sféry žalované. Splatnost nelze dovozovat ani s doručením žaloby žalované, neboť ze strany soudu byla žaloba doručována toliko procesnímu opatrovníkovi žalované. Žalovaná současně učinila sporným veškerá skutková tvrzení žalobkyně týkající se výše poskytnutých částek a započtení jednotlivých plateb žalované na neplatně sjednané poplatky a úroky.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze oddíl číslo, vložka číslo, jejímž předmětem činnosti je mj. poskytování úvěrů (zjištěno z výpisu z OR). Dne datum uzavřela žalovaná s žalobkyní Smlouvu o produktových balíčcích pro děti, studenty a dospělé, na jejímž základě žalobkyně pro žalovanou zřídila a vedla běžný účet č. bankovní účet. Jako adresa pro zasílání zpráv žalované byla uvedena adresa číslo, adresa – adresa adresa, adresa, adresa (zjištěno ze Smlouvy o produktových balíčcích pro děti, studenty a dospělé). Současně dne datum žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí povoleného přečerpání účtu č. bankovní účet ve výši 20 000 Kč. V žádosti žalovaná uvedla své osobní údaje a dále byly vyplněny pouze sociodemografické údaje v žádosti, z nichž vyplývá, že žalovaná v době podání žádosti byla studentka s ukončeným středoškolským vzděláním a bydlela u rodičů. Výše nedoloženého příjmu byla uvedena 6 000 Kč (zjištěno z Žádosti o poskytnutí Studentského PPÚ/KTK). Téhož dne žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky na jejím účtu č. bankovní účet do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to počínaje od datum. Splácení úvěru mělo být uskutečňováno automaticky tím, jak žalovaná nakládala s peněžními prostředky na účtu. Splatnost vyčerpané částky povoleného přečerpání byla stanovena na období 12 měsíců, resp. nejpozději do 12 měsíců po posledním splacení. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro povolené přečerpání ČSOB Studentského konta ze dne datum (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Téhož dne byly žalované předány Předsmluvní informace, z nichž soud nečinil žádná skutková zjištění. Rovněž tak nebyla činěna z důvodu nadbytečnosti žádná skutková zjištění z Obchodních podmínek pro povolené přečerpání ČSOB studentského konta, Sazebníku ČSOB a Poslední výzvy k zaplacení dluhu včetně dodejky, a to s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci. Žalobkyně zjistila ze systému Solus, že žalovaná v tomto systému nemá žádný záznam, avšak rizikovost nového klienta byla stanovena„ H“ a aplikační skóre 266 (zjištěno z Informace ze systému Solus). Žalobkyně schválila žalované typ produktu povolené přečerpání účtu ve výši 20 000 Kč s rizikem nového klienta„ H“ (zjištěno ze Schvalovacího protokolu). V průběhu trvání smluvního vztahu žalovaná načerpala finanční prostředky v celkové výši 183 722,31 Kč a uhradila žalobkyni 177 768,25 Kč, z čehož žalobkyně započetla částku 164 150,73 Kč na vyčerpanou jistinu, částku 10 105,86 Kč na smluvní úrok, částku 3 500 Kč na poplatku a částku 11,66 Kč na úrok z prodlení (zjištěno z Transakční historie za období od datum do datum historie – detailní výpis, Transakční historie – přehled plateb ve spojení s měsíčními výpisy za období od 9/2014 do 4/ 2018). Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení žalované s hrazením splátek žalobkyně využívá svého oprávnění a prohlašuje k datum všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého dluhu ve výši 23 366,67 Kč do datum. Oznámení bylo odesláno žalované na adresu pro zasílání zpráv uvedenou ve smlouvě dne datum, odkud bylo dne datum vráceno zpět žalobkyni s poznámkou„ Non réclamé/nevyžádaná“ (zjištěno z Oznámení o zesplatnění úvěru včetně dodejky). Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalované na stejnou adresu dne datum výzva k zaplacení dlužné částky ve výši 24 720,45 Kč (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ve spojení s Podacím archem).

4. Podle čl. 7 odst. 1, písm. b) Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o uznávání a výkonu soudních rozhodnutí („ Brusel I bis), může být osoba, která má bydliště v jiném členském státě žalována v případě poskytování služeb na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, pokud nebylo dohodnuto jinak. V posuzované věci, byl žalované žalobkyní poskytován kontokorentní úvěr. Pojem„ služba“ je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu, přičemž poskytování úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1826/2011). Nejvyšší soud ČR v rozhodnutích sp. zn. 32 Cdo 1318/201, 32 Cdo 1826/2011 i 33 Cdo 1715/2014 dovodil, že z článku 15 odst. 1 nařízení (ES) č. 44/2001 (dnes čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis) je zřejmé, že dopadá výlučně jen na ty spotřebitelské smlouvy, jde-li o koupi movitých věcí na splátky /písm. b) /. Pod toto ustanovení lze podřadit pouze ty smlouvy o úvěru, které jsou účelově vázané, nikoli půjčky a úvěry poskytnuté bez uvedení účelu.

5. V posuzované věci žalobkyně poskytla úvěr žalované jako spotřebitelce, která nemá bydliště na území České republiky, ale na Slovensku. Žalované byl v dané věci poskytnut bezúčelový úvěr, a proto nelze použít ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4) nařízení Brusel I bis, ale je potřeba posoudit příslušnost podle místa, kde byla služba poskytnuta. V dané věci je tak dána příslušnost Okresního soudu v Ostravě, protože žalovaná uzavřela předmětnou smlouvu v obec, v pobočce banky na ulici ulice a číslo.

6. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění novely zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013 (dále jen ZosÚ), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 22 odst. 5 ZosÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

9. V posuzované věci z provedených důkazů vyplynulo, žalobkyně před poskytnutím úvěru omezila zkoumání úvěruschopnosti žalované na údaje uvedené žalovanou a prověření žalované v systému Solus. Pokud žalobkyně tvrdila, že ověřila, že běžný účet žalované nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům, tak tuto skutečnost neprokázala. Z provedených důkazů naopak vyplynulo, že žalovaná byla zcela novým klientem žalobkyně, která si založila běžný účet současně s podáním žádosti a následně i uzavřením smlouvy o úvěru. Žalované v systému Solus bylo právě z důvodu rizikovosti nového klienta dáno hodnocení H, a jelikož v tomto systému nebylo možno stanovit příznak žalované, bylo jí přiřazeno aplikační skóre 266. Žalobkyně nijak neověřovala tvrzený příjem žalované ve výši 6 000 Kč a vůbec již nezkoumala výdaje žalované.

10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje.

11. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena.

12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 183 722,31 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovaná fakticky uhradila žalobkyni částku v celkové výši 177 768,25 Kč a zbytek neuhradila. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 5 954,06 Kč (nevrácené peněžní prostředky). V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila zaplacenou částku 10 105,86 Kč na smluvní úrok, částku 3 500 Kč na poplatek a částku 11,66 Kč na úrok z prodlení, neboť tato ujednání s ohledem na vyslovený závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy byla rovněž neplatná, a tudíž tyto nároky žalobkyni nevznikly, a proto na jejich úhradu nemohla použít žalovanou zaplacení částky.

13. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od datum do zaplacení. V řízení totiž bylo spolehlivě prokázáno, že žalované bylo v září 2018 doručeno do její dispoziční sféry Oznámení o zesplatnění úvěru, v němž žalovaná byla vyrozuměna o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k úhradě celé dlužné částky. Skutečnost, že si žalovaná poštovní zásilku nevyzvedla, nemá na účinnost doručení výzvy žádný vliv. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do datum. Soud proto vypočetl výši zákonného úroku z prodlení z částky 5 954,06 Kč za období od datum do datum, čemuž odpovídá částka 779,36 Kč. Výrokem I. proto soud zavázal zaplatit žalovanou částku v celkové výši 6 733,42 Kč, tj. dlužnou částku 5 954,06 Kč zvýšenou o částku kapitalizovaného úroku z prodlení 779,36 Kč, spolu s běžícím zákonným úrokem z prodlení z částky 5 954,06 Kč od datum do zaplacení.

14. S ohledem na vše výše uvedené, pak soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul, jak vyslovil ve výroku II. tohoto rozsudku.

15. Výrokem III. pak soud zavázal zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů žalované částku 1 960 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 19 573,58 Kč spolu s příslušenstvím spočívajícím ve smluvním a zákonném úroku z prodlení. Soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 5 954,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Procesní úspěch žalované, při zohlednění celého žalobou uplatněného nároku, tak činí 70 %.

16. Usnesením ze dne 29. 10. 2020, č.j. 40 C 49/2020-28 byl žalované ustanoven opatrovník, protože se soudu nepodařilo doručit písemnosti žalované na známou adresu v cizině. Opatrovníkem žalované byl ustanoven advokát.

17. Plně úspěšné žalované by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 800 Kč. Podle ust. § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč. Podle citované vyhlášky ust. § 7 bod 2. ve spojení s ust. § 12a vyhlášky tak činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby 400 Kč. Opatrovníkovi náleží odměna za čtyři úkony právní služby ve výši 1 600 Kč, a to za převzetí věci dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) převzetí věci, píst. d) písemné vyjádření ze dne datum a účast u dvou jednání soudu dle písm. g) a čtyř režijních paušálů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 této vyhlášky, tj. celkem 1 200 Kč. Jelikož žalovaná byla procesně úspěšná v 70 %, zavázal soud žalobkyni k zaplacení částky 1960 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí České republice na účet Okresního soudu v Ostravě (§ 149 odst. 2 o.s.ř.).

18. Současně soud rozhodl i o přiznání odměny ve výši 2 800 Kč ustanovenému opatrovníkovi žalované, když ohledně výpočtu odkazuje na odst. 17. tohoto rozhodnutí.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.